Vraždy by mohly být nepromlčitelné, senátorský návrh Senát podpořil

Praha 8. července (ČTK) - Vražda by mohla být v budoucnu nepromlčitelným trestným činem. Senát dnes v úvodním kole podpořil návrh skupiny senátorů v čele se svojí místopředsedkyní Jitkou Seitlovou (klub KDU-ČSL a nezávislí), která s touto změnou přichází. Návrh podle navrhujících senátorů vyjadřuje hodnotové pravidlo, že stát na spravedlnosti za úmyslné usmrcení člověka nikdy nerezignuje. Je pod ním podepsaný například lékař Jan Pirk nebo místopředseda Senátu Jiří Růžička (oba ODS a TOP 09). Návrh posoudí senátní ústavně právní výbor.

Promlčecí doba vražd je nyní v Česku třicetiletá. Předkládající senátoři argumentují rozvojem forenzních technik i zájmem pozůstalých a veřejnosti. Zrušením promlčecí doby vražd by se podle dřívějšího vyjádření Seitlové Česko připojilo k řadě států včetně sousedních Rakouska a Německa. Promlčitelnost vraždy, která znamená zánik trestní odpovědnosti pachatele, vnímá jako historický pozůstatek z rakouského práva předminulého století.

Seitlové novela by se vztahovala na vraždy spáchané po nabytí její účinnosti, tedy od 1. července 2027. Pozastavoval se nad tím senátor Michael Canov (SLK), protože nepromlčitelnost by se tak mohla poprvé uplatnit až v červenci 2057. Přimlouval se za úpravu, podle níž by se nepromlčitelnost nevztahovala jen na ty vraždy, u nichž už 30letá promlčecí lhůta uplynula. Nezařazená senátorka Daniela Kovářová ale upozorňovala na to, že taková podoba předlohy by byla v rozporu s ústavní listinou základních práv, podala by podnět Ústavnímu soudu

Kovářová vyjádřila k návrhu značné výhrady. Uvedla mimo jiné, že má k dispozici nesouhlasné a jednomyslně přijaté stanovisko trestní sekce Advokátní komory. Po 30 letech už nejde o spravedlnost, ale o pomstu, uvedla a dodala, že msta není účelem českého práva. "Bavíme se o něčem, co pravděpodobně nebude nikdy použito," podotkl Václav Láska (SEN21 a Piráti).

Senátoři v důvodové zprávě mimo jiné uvádějí, že tradiční důvod promlčení, tedy slábnutí důkazů, je u vraždy do značné míry překonán rozvojem forenzních věd. "Riziku justičního omylu čelí presumpce neviny a zásada in dubio pro reo, nikoli zánik trestnosti," uvádějí.