AFP: Civilizace v jihovýchodní Asii vysušovaly mrtvé, může jít o nejstarší mumie

Canberra 17. září 2025 (ČTK) - Lidé v Číně a dalších starověkých civilizacích v jihovýchodní Asii vysušovali mrtvé kouřem, aby zachovali jejich těla a umožnili kontakt s dušemi zemřelých. Vzorky dochovaných kostí mají více než 10.000 let, což naznačuje, že se mumifikace v Asii prováděla tisíce let před Egypťany, napsala agentura AFP.

Zatímco egyptské mumie zabalené do obvazů jsou staré asi 4500 let, nejstarší známé příklady mumifikace pocházejí z Chile, kde mrtvé přirozeně vysušoval suchý vzduch. Těla, která vědci nedávno objevili v Číně, Vietnamu, Laosu, Thajsku, Malajsii, Indonésii a na Filipínách, však pocházela z převážně vlhkých oblastí.

Výzkumníky zaujalo zkroucení koster, které na několika místech nesly stopy popálenin, jež ale nesouvisely s pokusy o kremaci. Podle vědců za zkroucením stálo to, že na pohřbívaných tělech nezůstala žádná měkká tkáň, za což mohla mumifikace prováděná kouřem známá v některých oblastech indonéské provincie Papua.

Odborníci analýzou vzorků z nalezených kostí a kontrolních vzorků odebraných ze starověkých pohřebišť v Japonsku dokázali, že těla byla vystavena nízkým teplotám. Neporušenost koster pak naznačuje, že se starověké civilizace nepokoušely těla zpopelnit, ale že je chtěly zachovat. Některé vzorky jsou staré více než 10.000 let, což naznačuje, že tyto asijské civilizace prováděly mumifikaci o tisíce let dříve, než se dosud předpokládalo.

"Tyto výsledky byly velkým překvapením. Kosti jsou tak staré. Je pozoruhodné zjistit, že je tato tradice tak stará a že spojuje zvyky starověkých civilizací s těmi, které se dodnes praktikují v některých společenstvích," řekla badatelka Hsiao-chun Huangová z Australské národní univerzity (ANU) v Canbeře.

Vysušování bylo podle vědců pravděpodobně nejúčinnější možností, jak v tropickém podnebí zachovávat tělesné schránky zemřelých, mohlo mít ale také kulturní význam. O civilizacích v Indonésii a Austrálii je známo, že v nich lidé těla pevně obvazovali a umísťovali nad oheň, který často hořel několik měsíců vkuse. Věřili, že lze díky tomu udržovat kontakt se zesnulými či umožnit duši zemřelých, aby se přes den volně pohybovala a v noci se navrátila do těla.

"Myslím, že to odráží něco hluboce lidského: věčné přání, aby nás naši blízcí nikdy neopustili a navždy zůstali po našem boku," dodala Hungová.