AP: Poušť rozkvétá, vzduchem se šíří parfém z růží a marocké městečko ožívá

Kalaat Mgúna (Maroko) 19. května (ČTK/AP) - V rukavicích a vyzbrojeny nůžkami si ženy proplétají cestu skrz trnité keře a svou úrodu stříhají a odhazují do koleček. Mírné teploty, hodně slunečního světla a nízká vlhkost činí z polí okolo marockého městečka Kalaat Mgúna ideální místo pro růst zdejší typické květiny - damašské růže, píše agentura AP. "Díky bohu za déšť," říká sběračka růží Fátima Alamíová. "Růže jsou i jinde, ale nikde nejsou takové jako tady," dodává. Hojné srážky a pár lijáků zajistily Maroku výjimečnou sklizeň květin, které se následně používají na růžovou vodu a olej. Pro letošní rok se očekává až 4800 tun růžových a pronikavě vonících květin, což dalece přesahuje průměrnou úrodu z let 2020 a 2023, uvádí údaje z oblastního úřadu pro zemědělský rozvoj sídlícího v nedalekém městě Varzázát. Městečko Kalaat Mgúna, které leží v pohoří Vysoký Atlas, ožívá každý rok díky mezinárodnímu festivalu růží, jenž letos slaví 60. výročí. Téměř vše se tu upíná k oslavám růží - od soch ve tvaru růží u vstupu do města po růžové taxíky. Děvčata a chlapci postávají na krajích silnice, kde plané růže kvetou do nejrůznějších spletenců, a prodávají růže ve tvaru srdce jako dekorace na palubní desky aut. Děti se motají kolem kolotoče s motivy této trnité květiny a billboardy inzerují produkty z růží v nejméně šesti jazycích - arabštině, francouzštině, angličtině, španělštině, japonštině a také v berberštině, kterou používají místní obyvatelé. Růžová pole za městem se letos rozkládají na 1020 hektarech. Na jeden hektar růží připadne trochu vody a více než 120 dní práce, která se v okolí shání těžce. Místní průmysl s růžemi je podle oblastních úřadů dokonalým příkladem udržitelného rozvoje, protože tyto trnité rostliny se dobře adaptovaly na podnebí a zakořenily do zdejší kultury - do hudby, tance a oslav, jako jsou například svatby. "Růže se dokonale přizpůsobily našemu regionu a podmínkám, ve kterých tu nyní žijeme," říká s odkazem na marocká dlouhá období sucha ředitel místního úřadu pro zemědělský rozvoj Abdal Azíz Mbirik. Cena za kilogram růží je pětkrát až šestkrát větší, než byla před několika lety, a na rozdíl od dalších jiných zemědělských produktů, které Maroko vyváží, růže z Kalaat Mgúny pěstují převážně drobní zemědělci. Ti pro její pěstování používají kapkovou závlahu, jež zachází s vodou úsporně. Ačkoliv jsou tedy růže považovány za hnací sílu místní ekonomiky, ženy pracující na růžových polích si v průměru vydělají 80 až 100 marockých dírhámů (asi 190 až 240 Kč) za den v době sklizně. Z polí se růže dostávají v pytlích na brambory do místních destilerií. Tam je rozprostřou po stolech, roztřídí a nakonec je nasypou do měděných kotlů, známých jako alembiky, kde se okvětní lístky spařují a filtrují do vonných vod a vzácných olejů. Ty poté zaměstnanci uskladňují v růžových lahvičkách, v drobných skleněných flakonkách nebo se z nich vyrábějí mýdla či pleťové krémy. Produkty z růží, které jsou v Maroku již dlouho považovány za přírodní lék na nejrůznější neduhy, jsou po celém světě stále žádanější. Místní představitelé se proto snaží najít cestu, jak pobídnout farmáře, aby v následujících letech rozšířili svou produkci. Na festivalovém průvodu mává za rytmu bubeníků nová Miss růží Fátima Barmakíová. Doufá, že jednoho dne svět uzná krásu městečka Kalaat Mgúna a jeho růží. Uprostřed všeobecného veselí a ruchu si však na něco vzpomene: "Ženy, které květiny sbírají, jsou v tomto všem nejdůležitější. Nic z toho by bez nich nebylo možné," dodala. bat zdp - sdílejte článek