Olympijská vesnice v Bardonecchii žije i po 20 letech, ZOH jí pomohly k rozvoji

Bardonecchia (Itálie)/Praha 8. listopadu (zvláštní zpravodajka ČTK Radka Matesová Marková) - Organizátoři zimních olympijských her, které se v únoru 2026 uskuteční v Miláně a italských alpských střediscích, si vytkli jako jeden z cílů udržitelnost a minimalizaci dopadů na životní prostředí. V praxi to znamená například i to, že vybudovali jen minimum nových ubytovacích kapacit a sportovišť. V podobném duchu - byť v ještě menším měřítku - se nesla i poslední zimní olympiáda na italském území v roce 2006 v Turíně, která byla průkopníkem v udržitelnosti pořadatelství ZOH. Některé nově vybudované kapacity našly po skončení her další uplatnění, jiné ale chátrají. Pozitivní dopad mělo pořadatelství olympiády zejména na piemontská střediska Bardonecchia a Sestriere. Městečko Bardonecchia v oblasti Val di Susa na italsko-francouzské hranici u tunelu Fréjus zažilo před 20 lety své turistické znovuzrození. Bardonecchia, která se nachází hodinu jízdy autem z Turína, byla na přelomu 19. a 20. století jednou z kolébek italského alpského lyžování a skialpinismu. Před sto lety v ní byl vybudován první skokanský můstek v Itálii, první vleky tu spustili už ve 30. letech 20. století. Po druhé světové válce ale větší popularity postupně nabyla rozsáhlá italská střediska v Dolomitech, údolí Valtellina či Tridentsku (Trentino), jako například Cortina d´Ampezzo, Livigno, Bormio či Val di Fiemme. Právě ta budou hostit zimní olympiádu v roce 2026. Před 20 lety organizátoři ZOH zvolili Bardonecchii jako dějiště snowboardových disciplín, včetně premiéry snowboardcrossu. Pro tyto soutěže bylo ve středisku vybudováno zcela nové zázemí. Modernizace se dočkaly lanovky i sjezdovky. Zároveň v Bardonecchii vznikla jedna za tří olympijských vesnic - kromě snowboardistů v ní bydleli i biatlonisté. Organizátoři pro tyto účely vybrali historickou budovu, která byla vybudována ve 30. letech za fašistického režimu jako zotavovna zejména pro městské děti, které si během pobytu měly nejen zlepšit zdraví a hygienu, ale také disciplínu. Komplex byl pro ZOH v letech 2004-2005 zrekonstruován a rozšířen. Po skončení olympiády se stal součástí nabídky komerčního ubytování v Bardonecchii. Olympijskou vesnici, v níž je k dispozici téměř 1000 lůžek, několik jídelen, bazén a wellness, využívají zejména větší skupiny, například školní lyžařské kurzy, ale také rodiny s dětmi, které zde najdou finančně méně nákladné ubytování. Součástí vesnice jsou rozsáhlá parkoviště a zastávka skibusu, který lyžaře během pár minut dopraví k nástupním stanicím lanovek. Na rozdíl od středisek na severu Itálie na nich v podstatě nepotkáte české lyžaře. Bardonecchii nenajdete v nabídce českých cestovních kanceláří a individuální cestovatele zřejmě odrazuje velká vzdálenost. Z Prahy do Bardonecchie činí 1100 kilometrů. Bardonecchia je se 100 kilometry sjezdovek, 23 lanovkami a vleky a snowparkem střediskem pro všechny lyžařské úrovně. V uplynulých 20 letech hostila dvakrát zimní univerziádu, konal se zde i závod Světového poháru ve snowboardingu. Letos v lednu hostila kromě univerziády i 70. ročník zimního setkání Mezinárodního ski klubu lyžujících novinářů (SCIJ), které našlo zázemí právě v olympijské vesnici. Během pobytu 130 žurnalistů z 25 zemí byla společně s několika školními kurzy kapacita “vesnice” využita na maximum. Podobný osud jako v Bardonecchii měla po ukončení zimní olympiády v roce 2006 i olympijská vesnice ve 30 kilometrů vzdáleném středisku Sestriere, v níž bydleli sjezdaři a běžci na lyžích. Oproti tomu hlavní olympijská vesnice v Turíně čelila po skončení her značným komplikacím. Komplex, vybudovaný na základech bývalé velké tržnice s ovocem, zůstal po olympiádě opuštěný a v roce 2013 jej nelegálně obsadilo na 1200 uprchlíků a žadatelů o azyl. Turínská radnice je z areálu nuceně vystěhovala a areál později přeměnila ve vysokoškolské koleje a sociální bydlení s regulovaným nájemným. Další využití ale nenašla specializovaná sportoviště, jako areál pro skoky na lyžích v Pragelatu či bobová a sáňkařská dráha v Cesaně. Chátrání skokanských a sáňkařských areálů je nicméně chronický problém, s nímž se v posledních 40 letech potýkal téměř každý pořadatel zimních her. Příští rok budou bobisti, sáňkaři a skeletonisti závodit v Cortině d´Ampezzo v rekonstruovaném areálu po olympiádě z roku 1956. Tato přestavba jako jediný projekt v rámci příprav ZOH 2026 čelila kritice kvůli razantnímu nárůstu nákladů a negativním dopadům na životní prostředí. V Cortině bude i jediná nově zbudovaná olympijská vesnice mimo Milán. Bude se skládat z mobilních domků, které budou po ZOH rozebrány a přemístěny jinam. V dalších horských střediscích budou olympionici, realizační týmy a novináři ubytováni v běžných hotelech a penzionech. V Predazzu ve Val di Fiemme budou klasičtí lyžaři bydlet v rekonstruovaném areálu lyžařské školy celní správy, která budovu využije i po hrách. Navzdory problémům s turínskou olympijskou vesnicí a “olympijskými duchy” v podobě některých chátrajících areálů odkaz ZOH v Turíně i celé oblasti Piemontu podle průzkumů veřejného mínění místní obyvatelé vnímají i po 20 letech pozitivně. Turín se z průmyslového města, známého zejména díky automobilce Fiat, proměnil v turistické, obchodní a kongresové centrum a dostal se mezi mezi nejnavštěvovanější italská města. rdm nkr - sdílejte článek