AP: Ukrajina očekává, že identifikace mrtvých se potáhne i po skončení bojů

Kyjev 18. července (ČTK/AP) - Bratr se sestrou s kyticí karafiátů v ruce procházejí vojenským hřbitovem v Kyjevě. U každého kříže je nápis oznamující, že v hrobě leží "neznámý obránce Ukrajiny", identifikační číslo a poznámka, že identifikace ostatků pokračuje. Jeden z hrobů se ale liší: je na něm fotografie Ihora Jalynyče, vojáka, který byl naposledy spatřen živý v Charkovské oblasti v roce 2022. Stanislav a Oleksandra po čtyřech letech objevili svého otce a výsledek jim potvrdily testy DNA, napsala agentura AP.

Identifikace mrtvých je proces, který se potáhne roky a na některých hrobech se jméno možná neobjeví nikdy, zatímco rodiny padlých budou stále čekat. Neidentifikované mrtvé nebylo dlouho kde pohřbívat. Těla byla uložená v mrazících boxech. Na národním vojenském hřbitově byly pozůstatky prvních neznámých vojáků uloženy ještě před oficiálním dokončením hřbitova letos v lednu. Pod očíslovanými kříži jich nyní leží více než 300 a další hroby vznikají.

"Byla jsem tatínkova holčička a ztrátu jsem nesla velmi těžce," říká 21letá Oleksandra Jalynyčová. "Celé ty čtyři roky jsem chtěla za ním přijít, sednout si k němu a mluvit... Jsem ráda, že jsme ho našli. Teď mám kam chodit," vysvětluje.

Ihor Jalynyč, který v armádě sloužil už od roku 2015, byl zabit v dubnu 2022 na východě Ukrajiny. Z první bojové mise po začátku celoplošné ruské invaze na Ukrajinu se vrátil, ze druhé už ne. Po týdnech mlčení Stanislav na sociálních sítích napsal, že se jeho otec pohřešuje. Jeden známý mu poslal fotku z jakéhosi ruského telegramového kanálu, na které v příkopu leželo devět zastřelených ukrajinských vojáků, mezi nimiž poznal Ihora Jalynyče. Když fotku uviděl Stanislav, věděl, že jde o jeho otce.

Ihorovo tělo bylo v Rusy okupované části Ukrajiny a úřady se k němu dostaly teprve po osvobození tohoto regionu v září 2022. Jeho příbuzným ale trvalo roky, než se probojovali spletí byrokratického aparátu. Například kvůli tomu, že se složka týkající se tohoto případu ztratila, mohl Stanislav vzorek DNA pro porovnání odevzdat teprve před půl rokem. Za další dva měsíce se potvrdilo, že jde o jeho otce. Rodina Ihora mohla pohřbít jinde, ale rozhodla se nechat ho v části hřbitova pro neznámé obránce vlasti, jen aktualizovala tabulku na jeho hrobě.

Při vojenském pohřbu se ukrajinská vlajka pokrývající rakev složí a předá se rodině. V případě neznámých vojáků vlajku přebírá stát, který ji přechovává do doby, než se padlého podaří identifikovat, řekla ministryně pro záležitosti veteránů Natalija Kalmykovová. "Uctít památku člověka, který obětoval svůj život za vlast, je důležité pro ty, kteří zůstali," řekla.

Podařilo se podle ní identifikovat tři z vojáků, kteří byli pohřbení jako neznámí. Částečně je to kvůli tomu, že v prvních letech ruské invaze se po vojácích nepožadovalo, aby odevzdali vzorek DNA, a neexistovala tak žádná databáze. Vznikla teprve později. Podle nejmenovaného vysoce postaveného vojenského činitele vzorky odevzdala asi polovina vojáků.

V případě, kdy v databázi neexistuje vzorek, je pro identifikaci nutné, aby se přihlásil někdo z příbuzných. To v mnoha případech nejde, protože tito lidé jsou na okupovaných územích, v zahraničí, o ničem nevědí nebo prostě zmizeli.

Od začátku ruské invaze úřady zaregistrovaly přes 40.000 vzorků z neidentifikovaných těl, řekl Ruslan Abbasov, zástupce vedoucího forenzního centra ministerstva vnitra. Většinu z nich se podařilo přiřadit k přibližně 170.000 vzorků poskytnutých příbuznými.

Při pohřbu neidentifikovaných pozůstatků je na rakvi napsáno číslo, které se pak objeví i na kříži na hrobě. V registru je zaznamenáno, které číslo patří k jakému hrobu, aby šlo v případě identifikace ostatků lokalizovat, kde je voják pohřbený.

Těla přicházejí přímo z fronty nebo z výměn s Ruskem. Od začátku ruské invaze se na Ukrajinu podle koordinačního centra pro otázky válečných zajatců vrátilo 25.306 těl. V kapsách oblečení někdy bývají pasy, vojenské nebo řidičské průkazy. Nicméně i tak je nutné provést test DNA, protože není jisté, že doklady skutečně patřily člověku, u něhož se našly, řekl forenzní lékař Maksym Pazjura. V některých případech jsou v pytli pomíchané pozůstatky několika lidí, což komplikuje i odebrání vzorku DNA. Většina těl je v pokročilém stádiu rozkladu. Na Pazjurově oddělení denně pracují s 15 až 20 těly, což je oproti předválečné době asi pětinásobek. Přechovávají je do doby než se je podaří identifikovat nebo do pohřbu.

"I kdyby válka skončila, měli bychom dál spoustu práce," řekl Pazjura. "Identifikace je náročný, dlouhý proces, který neskončí v okamžiku, kdy se přestane bojovat," podotýká.

Pro rodiny identifikace neznamená jen uzavření bolestné kapitoly. Dokud není potvrzené úmrtí, příbuzní nemohou vyřídit dědictví, uzavřít nový sňatek nebo se přihlásit o příspěvek určený rodinám padlých.

Abbasov z ministerstva vnitra připomíná, že na západním Balkánu identifikace pokračuje i mnoho let po skončení konfliktů. Na Ukrajině tomu podle něho nebude jinak.

Stanislavovi Jalynyčovi to, že se na hrobě objevila fotografie jeho otce, přineslo úlevu. "Teď už to nebudeme jenom my, kdo ví, že tu leží náš táta," říká. Když se na hrobě portrét objevil, cizí lidé se začali na Ihora vyptávat. Pro Stanislava to znamená, že oběť jeho otce nebyla nadarmo a že jeho památka bude žít dál.