Lužice se mění z hnědouhelného revíru na turistickou krajinu, která láká i Čechy

Chotěbuz (Německo) 1. října (zpravodaj ČTK Jaromír Mrhal) - Těžba hnědého uhlí byla s Lužicí pevně spjatá po generace. Ještě v roce 1989 pracovalo v regionu na pomezí Saska a Braniborska v těžebním průmyslu zhruba 80.000 lidí. Dnes je to kolem 6000 a jejich počet bude dál klesat. Do roku 2038 totiž Německo chce přestat hnědé uhlí těžit a uzavřít chce i své poslední uhelné elektrárny. Krajina povrchových dolů severně od českých hranic už nyní díky obřímu transformačnímu fondu prochází postupnou proměnou. Stává se z ní krajina jezer, která láká turisty z Německa i zahraničí, včetně mnoha Čechů. "Věřil tomu málokdo, že můžeme z hornického regionu udělat region turistický," řekl ČTK a dalším novinářům na cestě Lužicí braniborský premiér Dietmar Woidke. Jeho vláda ve spolupráci s vládou sousedního Saska na transformaci lužických uhelných revírů využívá peníze z fondu, který před pěti lety vytvořila spolková vláda. Do roku 2038 z něj mohou oblasti někdejší těžby vyčerpat až 14 miliard eur (340 miliard Kč). "Pro Lužici je to obrovská šance," uvedl premiér Woidke. Lužice, která se historicky dělí na Horní a Dolní a kdysi byla součástí zemí koruny české, bývala hornickým a průmyslovým centrem někdejší komunistické Německé demokratické republiky (NDR). Rozvoj zažila především v 50., 60. a 70. letech minulého století. Rozšiřování uhelných dolů mezi Chotěbuzí a Budyšínem s sebou ale přineslo řadu negativních jevů známých třeba i z uhelných pánví severních Čech. Mezi ně patří znečištěné životní prostředí či bourání lidských obydlí. Zvlášť na to doplatila slovanská menšina Lužických Srbů. Řada vesnic, ve kterých žili po staletí, zmizela ze zemského povrchu. Soudržnost jazykového a národnostního společenství narušilo i to, že se do Lužice za prací přistěhovalo mnoho etnických Němců. Po sjednocení Německa, od kterého v pátek uplyne 35 let, postihl Lužici hospodářský úpadek. Hnědouhelné doly zůstávají v Lužici otevřené už jen tři: Nochten, Reichwalde a Welzow-Süd. Dodávají uhlí do elektráren Jänschwalde, Schwarze Pumpe a Boxberg. Doly i elektrárny vlastní německá energetická společnost LEAG, která patří do skupiny EP Group českého miliardáře Daniela Křetínského. Předseda představenstva LEAG Adolf Roesch ČTK a dalším novinářům v dole Welzow-Süd řekl, že v plánu je těžit uhlí v Lužici už jen do roku 2030. O osm let později se přestane v Lužici po desítkách let vyrábět elektřina z uhlí. "Už teď patří k našim úkolům krajinu po těžební činnosti rekultivovat," uvedl Roesch. Ruku v ruce se zánikem pracovních míst v těžbě půjde podle něj vznik nových pracovních míst v jiných příbuzných odvětvích. Cílem chystaných opatření je změnit Lužici v jezerní krajinu. Staré povrchové doly už na řadě míst voda zaplavila, a vznikla tak místa pro rekreaci lidí i životní prostředí pro řadu živočichů. V braniborské části takzvané Lužické jezerní země se o propagaci stará turistická centrála TMB. Její šéf Christian Woronka ČTK řekl, že Češi tvoří významnou část turistů v Lužici. "Jsou na pátém místě co do počtu zahraničních turistů. A zatímco například Poláků ubývá, u Čechů je tendence stoupající," uvedl. Lidé ze sousedních zemí přitom podle Woronky do Lužice míří hlavně na kola a za vodními sporty na jezerech v bývalých těžebních jámách. Ačkoli cestovní ruch bude hrát v budoucnosti Lužice významnou roli, podle braniborského premiéra Woidkeho zůstane oblast nadále důležitá i pro průmysl východního Německa. Uhelné elektrárny totiž nahradí elektrárny solární, větrné a plynové. V plánu je také výstavba zařízení na ukládání elektrické energie. "Lužice byla a zůstane zemí energetiky," řekl braniborský premiér. jrm mka - sdílejte článek