Pamětnice z Plzeňska: S americkými vojáky přišla svoboda, radost, láska i jídlo

Rochlov (Plzeňsko) 28. dubna (ČTK) - S americkými vojáky, kteří v květnu před 80 lety osvobodili západ Čech, přišla svoboda, radost, láska i jídlo. Tak vzpomíná na osvobození téměř devětaosmdesátiletá pamětnice z Plzeňska Hildegarda Riessová ze sudetského Rochlova na Plzeňsku, z obce 20 kilometrů na západ od Plzně, kde se tehdy mluvilo německy a byla za demarkační linií. Při ústupu na Západ se Němci utábořili v lese za vsí. "Nikdo nevěděl, že tam jsou. Ale jednou v noci k nám do domu, které se tehdy nezamykaly, přišel německý důstojník, a ptal se, jestli tam není nějaký jejich voják. Říkal, že utíkají na západ," uvedla. Němci se podle Riessové všeho zbavovali a lidé nacházeli v lese jejich vozidla včetně nákladních, zbraně, oblečení, ale také konzervy. Jednou přijela německá dodávka k rybníku a rozdávali deky, kousky kůže a komisárek (chleba), aby se toho zbavili, uvedla. Rybník uprostřed obce byl pode ní po útěku Němců plný papírů, tužek a byl tam i terénní vůz. "Měli jsme strach, že v něm budou i zbraně, ale po asi 20 letech, když se čistil, se ukázalo, že je tam neházeli," řekla. K žádnému střetu v Rochlově nedošlo, při vstupu Američanů už byli Němci pryč. Osvoboditelé bydleli v cihelně, na zámku, kde měli asi šest tanků, a v sokolovně, kde byla kuchyně. "Chodili tam babičky z vesnice a americký kuchař jim dával jídlo do hrnců," uvedla Riessová. Američané tam byli zhruba do prázdnin, první skupinu ale brzy odvolali a po ní přišla jiná. "A druhý kuchař už nám jídlo nedával," řekla. Podle Riessové byli Američané přátelští. "Německá děvčata, než šla na odsun, si namluvila Američany. Ale neodešla s nimi. Ale některé slečny si s nimi dopisovaly," uvedla. Pamětnice vzpomíná, jak stopovala americké vojáky, kteří téměř všichni kouřili cigarety. Čekala na odhozené nedopalky, ty pak nosila domů otci, který si pěstoval tabákové listy a k nim přidával zbytky z odhozených cigaret. "Jednou jsem takhle sledovala vojáka, který bydlel v zámku. On se pak otočil a dal mi čokoládu," uvedla. Rochlov byl tehdy německý, žilo tam asi jen pět českých rodin. "Kolem bylo od 19. století hodně šachet, takže Němci se tam přistěhovali za prací. Žilo tam hodně horníků, kteří nešli do války," uvedla. Němečtí havíři nemuseli ani do odsunu na podzim 1945. "Horníky potřebovali. Kdyby můj táta nebyl horník, tak bychom byli vyhnáni také, i s mými malými sourozenci," uvedla. Při odsunu musela podle ní odejít z Rochlova určitě polovina obyvatel. "A nikdo se nevrátil. Všichni si mysleli, že přijdou brzy zpátky, ale pak byla železná opona a už nikoho nepustili. Nepouštěli nás tam za příbuznými, kamarády nebo známými ani na návštěvu," řekla. Podle Riessové byl odsun velmi rychlý a smutný. "Lidé nechtěli jít, ale vyhnali je. Brečeli. Moje nejlepší kamarádka Gerta mi odešla do východního Německa. Ale neudržely jsme kontakt, takže už jsme se nikdy neviděly," uvedla. Němci včetně dětí, kteří v Rochlově zůstali, museli nosit bílé pásky na rukou. Po odsunu následovalo dosídlení oblastí českými přistěhovalci. Zůstalo jich ale málo. "K sousedům třeba přišel jeden a aktovkou, pobyl tam necelý rok, pak sebral, co mohl, a odjel s plným nákladním autem," řekla. Němci, kteří v obci směli zůstat a měli pěknou chalupu, se podle ní museli často vystěhovat a přenechat ji Čechům. "My jsme měli prohnutou střechu, a tak náš barák nikdo nechtěl," dodala. Václav Prokš hj - sdílejte článek