Povinnému auditu bude podléhat méně firem, zákon podepsal prezident

Nepřehlédněte:

Následuje: Rozhovor ČTK s prezidentem Petrem Pavlem
Praha 21. srpna (ČTK) - Plný text rozhovoru prezidenta Petra Pavla s ČTK. Rozhovor vznikl ve středu 20. srpna. OTÁZKA: Pane prezidente, začal bych zahraniční politikou a asi logicky tím, co teď všichni sledujeme, a to je vyjednávání o míru na Ukrajině, o další situaci. Jak nahlížíte na ta dosavadní jednání? Jaké z nich máte dojmy? Třeba z toho pondělního jednání s evropskými lídry a s prezidentem Zelenským? Protože byla řeč o bezpečnostních garancích, které Ukrajina potřebuje, tak jak konkrétně by se mohla zapojit Evropa či Česko? ODPOVĚĎ: Tak já začnu pozitivně. Dobré je to, že se vůbec ten proces rozjel. Že se rozjel koordinovaně mezi Spojenými státy, Evropou. Že nebyla vynechána Ukrajina, protože to, o co nám šlo od počátku, aby mírový proces na Ukrajině, ukončení války, nebyl jednáním o Ukrajině bez Ukrajiny a bez Evropy, protože samozřejmě je v našem zájmu, aby Evropa byla jednoznačně součástí. Je určitě pozitivní i to, že americká strana vyjádřila jednoznačně podporu bezpečnostním garancím. Uvidíme, jaká bude jejich konkrétní podpora z americké strany. Byly zmíněny dokonce i možnosti přímé americké účasti na Ukrajině. Pak zase zazněly zprávy opačné. Ten vývoj určitě bude velice dynamický. Asi nemá smysl dělat závěr z každého prohlášení, které uslyšíme. Bude asi potřeba vyčkat na konkrétní výsledky. To se týká nejenom samotné připravované schůzky mezi prezidenty Ruska a Ukrajiny, případně následné schůzky trojstranné s moderováním amerického prezidenta, ale bude se to týkat především konkrétních územních ústupků, které obě strany budou asi muset udělat. Bude se to týkat konkrétní podoby garancí. Bude se to týkat konkrétní podoby linie dotyku, která nějakým způsobem bude muset být demilitarizovaná a monitorovaná. To jsou všechno technické otázky. To podstatné je, jestli a kdy se sejdou prezidenti Ruska a Ukrajiny a jestli vůbec dojde k nějaké základní shodě na podmínkách toho mírového procesu. Takže my bychom v tuto chvíli měli rozhodně dělat vše pro to, aby jednání pokračovala. Měli bychom k nim přistupovat na jedné straně konstruktivně, to znamená s vůlí k určitým kompromisům, ale na druhou stranu dostatečně pevně, aby nedošlo k situaci, že za agresi bude nakonec odměněn agresor a potrestán ten, kdo byl napaden. To by rozhodně nebylo v zájmu Ukrajiny a nás taky ne. OTÁZKA: Říkal jste, jestli se sejdou. Takže dokud se nesejdou, tak máte nějaké obavy, že k tomu nemusí dojít? ODPOVĚĎ: Víte, já sdílím trochu skeptický postoj třeba finského prezidenta nebo prezidenta Francie, kteří varují před tím, abychom nepodléhali přílišnému optimismu z vůle ruské strany dosáhnout rychle mírového řešení. Prezident Putin měl v rukou mír v podstatě od počátku. Bylo na něm, kdy válku ukončí. V současné době, kdy na bojišti ruská strana má iniciativu, tak vlastně není nějaký jednoznačný zájem, proč by Rusko mělo v tuto chvíli ukončovat válku, protože stále ještě může dostat nějaké území, na kterém má zájem. Takže nechme se překvapit, jestli opravdu ta vůle bude. Mě trochu mrzí, že jsme nebyli schopni přistoupit k tomu v kombinaci na jedné straně silné vojenské podpory Ukrajině tak, aby byla opravdu schopna bránit svoje území velice efektivně, a na druhé straně tvrdým a koordinovaným ekonomickým tlakem mezi Evropou a Spojenými státy, aby Rusko nemělo jinou možnost než jednat. A to si myslím, že byl naprosto oprávněný přístup, protože Západ by na Rusko vyvinul tlak ekonomický, finanční, který nezpůsobuje ztráty na životech, ale přiměl by Rusko jednat. OTÁZKA: Ještě se vrátím trochu k těm garancím. Některé evropské státy už říkají, že třeba nevylučují vyslání vojáků poté do té mírové mise. Jak by na to mělo zareagovat Česko? Myslíte si, že to je také ve hře? ODPOVĚĎ: My jsme už před nějakou dobou zpracovávali jako republika, ale i jako členové NATO, návrh toho, co by který stát byl ochoten případně poskytnout do nějakých stabilizačních sil nebo do těch garančních opatření na Ukrajinu. Zatím jsou to všechno jenom předběžné návrhy. Včera jsem zaznamenal vyjádření ministryně obrany, že by příspěvek České republiky mohl být podobný tomu, co jsme dělali v bývalé Jugoslávii. Záleží to skutečně na tom, jaká bude podoba té dohody. Nabízí se i taková myšlenka, že by vznikla podél linie dotyku, ať už bude dojednána jakákoli, určitá demilitarizovaná zóna. Taková zóna by podléhala nejenom technickému, ale i fyzickému dohledu a pravděpodobně by došlo i k určitému rozmístění nějakých mezinárodních sil. Já si nedokážu představit, jaký bude výsledek, protože ještě před nedávnem ruská strana rozmístění jakýchkoli zahraničních sil na území Ukrajiny odmítala. Teď možná dojde k nějaké změně postoje. Budeme si asi muset počkat. Každopádně bude-li nakonec dohodnuto, že nějaké mírové jednotky na Ukrajině rozmístěny budou, pak si myslím, že Česká republika by měla a mohla být jejich součástí, protože jsme nakonec aktivním hráčem v mírovém procesu a podporujeme Ukrajinu od samotného začátku. Bylo by nelogické, kdybychom se neúčastnili i té fáze po dosažení dohody. OTÁZKA: Vy jste hovořil i o těch územních ústupcích, které budou muset obě strany udělat. V médiích probíhá nějaký návrh, který dal prezident Putin, že by Rusku zůstal Donbas a naopak by přestalo útočit u Chersonu, u Záporoží. Jak na to nahlížíte, na tyto jeho návrhy? ODPOVĚĎ: Já si netroufám hodnotit, jak by měla vypadat ta dohoda ohledně teritoria, protože to je skutečně čistě na Ukrajině a na Rusku. My bychom asi neměli radit, co by si měli nechat a co by měli pustit. To je rozhodně mimo naše pravomoce a kompetence. Ale pravdou je, že k územním ústupkům v zájmu dohody nejspíš dojde, i když jsou vlastně porušením mezinárodního práva. Ale jsou odrazem reality na bojišti a pokud nemá konflikt pokračovat ještě roky s množstvím obětí a materiálních škod, pak samozřejmě je menším zlem dočasná ztráta teritoria. A záměrně říkám dočasná, protože jakákoliv dohoda, která bude dosažena, by neměla stvrdit de iure územní zisky Rusku, protože bychom tím popřeli princip teritoriální integrity, který je součástí Charty OSN a mezinárodního práva. Takže je to víceméně přiznání reality, že Rusko některé regiony pevně kontroluje a pokud budou přiznány jako dočasně okupované, tak bychom je takto měli nazývat a ne jako ruské území. OTÁZKA: Hovořil jste také o tom, že je potřeba i při tom vyjednávání, které v podstatě začalo, dále tlačit na Rusko sankcemi a další podporou Ukrajiny zároveň. Jsou podle vás sankce, které byly dosud zavedeny, skutečně účinné? Donutily Rusko podle vás k nějaké změně svého postoje? ODPOVĚĎ: Víte, upřímně řečeno mě mrzí to, že ve vztahu k podpoře Ukrajiny zaujímají západní země takový, řekněme graduální, postupný přístup. Místo toho, abychom jak ten sankční režim, tak podporu Ukrajiny udělali opravdu masivní od samého počátku a vytvořili tím podmínky pro to, aby za prvé ukrajinská obrana byla efektivní, aby ztráty na životech byly co nejmenší, aby konflikt trval co nejkratší dobu, tak po dlouhou dobu byly u mnoha zemí vidět spíše obavy z možné eskalace kvůli podpoře Ukrajiny, ale nakonec jsme se stejně k tomu dopracovali. Když se podíváte na začátek konfliktu, řada zemí váhala Ukrajině poskytnout obrněnou techniku, potom munici s dostřelem větším než 40 kilometrů. Potom se vedly debaty o řízených střelách. Vedly se dlouho debaty o poskytnutí letectva. Dnes všechny tyhle věci Ukrajině poskytujeme. Kdybychom je poskytli před, řekněme, dvěma, možná třemi lety, ta situace mohla vypadat úplně jinak. Podobně se sankcemi. Evropská unie přijala dnes již 18. balíček. Kdybychom si vyhodnotili od počátku, že ten přístup - na jedné straně vojenská podpora Ukrajiny dodávkami materiálu tak, aby se sama mohla bránit, na druhé straně opravdu silný ekonomický tlak na Rusko při vědomí, že nechceme vyvolat třetí světovou válku s jadernou mocností - tak je to naprosto v souladu s mezinárodním právem, protože bylo by to nejenom efektivní, ale také by to způsobilo co nejméně obětí. A Rusko vzhledem k tomu, že je závislé na exportu surovin, především tedy ropy, plynu, tak samozřejmě je velice náchylné k ekonomickému tlaku. A kdybychom tento ekonomický tlak využili koordinovaně ze strany Spojených států a Evropy, pak by Rusko během relativně krátké doby nemělo jinou možnost, než jednat. My jsme tyhle možnosti opravdu nevyužili a ten postupný tlak vlastně vedl k tomu, že si prezident Putin začal hledat různé objížďky, ať už přes Čínu, Indii, případně s využitím některých vlastních rezerv a zdrojů, místo toho, aby byl vystaven krátkodobému, ale velkému tlaku, který by mu nedal jinou možnost, než ustoupit a jednat. OTÁZKA: Dostanu se ještě k jednomu konfliktu. Stejně jako před rokem, kdy jsme tady takhle spolu seděli, tak jsme se bavili i o situaci v Gaze. Konflikty pokračují. A sice po červencovém jednání třeba s panem ministrem zahraničí jste hovořil o tom, že tam asi nejsou úplně rozpory mezi postojem vaším a postem vlády, tak třeba z vašeho pondělního vyjádření vyplývá, že nějaké ty rozpory přece jenom jsou. A poměrně ostře jste se vyjádřil k tomu, že vláda v podstatě podporuje jakékoli kroky izraelského premiéra Netanjahua. Takže vyvíjí se nějak ten váš soulad, nebo spíše nesouhlas s vládou? Jak k tomu chcete přistoupit? Hovořil jste o jednání s premiérem, s experty, tak jak to bude vypadat? ODPOVĚĎ: Já bych to asi opravdu nenazval nějakým zásadním rozporem. Ten rozdíl je skutečně v tom, že vláda se zdráhá být kritická k vládě Benjamina Netanjahua. Jinak pokud jde o podporu Izraeli, tam žádný rozpor není. My dlouhodobě podporujeme Izrael, máme v tom shodu. V rámci koordinace zahraniční politiky jsme nikdy na toto téma neměli rozdílný pohled, ale poslední vývoj situace a, řekl bych, velice razantní přístup Benjamina Netanjahua k řešení situace v Gaze vyvolává skutečně pochybnost o tom, jestli sám Izrael, nebo spíš vláda Benjamina Netanjahua nám nekomplikuje naši další podporu Izraeli. Protože za poslední akce v Gaze se skutečně dá jenom velice těžko postavit. My poukazujeme na nutnost řešení humanitární situace v Gaze dlouhou dobu. Když jsem byl v regionu asi tři měsíce po tom, kdy Hamás napadl Izrael, tak jsme sami přivezli část humanitární pomoci. Poskytujeme ji i průběžně nadále. Ale to, jak se situace vyvinula od té doby, je opravdu neudržitelné a já jsem přesvědčen o tom, že i když požadavek Izraele na navrácení rukojmích, ať už těch přeživších nebo jejich ostatků, na omezení, nebo spíše eliminaci vlivu Hamásu, který opravdu Palestince významně poškodil, to jsou oprávněné požadavky, ale nemůžou převážit to, že přes dva miliony lidí jsou v opravdu naprosto děsivých podmínkách. Takže tady je potřeba na jedné straně vyvinout velký tlak na Hamás k propuštění rukojmích. Teď jsem zaznamenal poslední návrh Egypta a Kataru, který je přijatelný i pro Hamás a pro další palestinské organizace. Já si myslím, že každou takovou situaci je potřeba využít. Podmínkou tohoto ujednání bylo, že výměnou za polovinu přeživších rukojmích bude nastoleno asi 60denní příměří. Já myslím, že je potřeba ten tlak ještě zvýšit, protože Hamás skutečně musí propustit všechna rukojmí a pak se může rozjet velice intenzivní humanitární pomoc Palestincům v Gaze. Řešení tak, jak my ho dlouhodobě prosazujeme, a v tom jsme s vládou naprosto zajedno, je forma státnosti pro Palestince, tedy dvoustátní řešení. Což zrovna třeba Benjamin Netanjahu nesdílí. V této otázce si myslím, že bychom měli být jednoznační i ve vztahu k našim izraelským partnerům, protože jiná forma, než je poskytnout Palestincům nějaké státní uspořádání, v podstatě není. OTÁZKA: Já se ještě k tomu dostanu, k dvoustátnímu řešení. Jen se zeptám, když ministerstvo zahraničí hovoří o té třeba teď plánované vojenské operaci v Gaze jako o riskantní, jak byste popsal vy ten krok izraelské vlády? ODPOVĚĎ: Každá vojenská operace, která je vedena v silně zalidněném prostoru, kde se civilisté v podstatě nemají kam ukrýt, je riskantní z hlediska toho, čemu se říká collateral damage, tedy, to je ošklivé, "vedlejší ztráty". Ale já jsem naprosto přesvědčen o tom, že jsou i jiné cesty než masivní vojenská operace, jak donutit Hamás k tomu, aby vyklidil pozice, a jak nastolit v Gaze správu, která bude efektivní. Vojenská opatření jsou v některých chvílích nezbytná, ale měla by být opravdu krajním řešením. Ta operace v Gaze probíhá už opravdu moc dlouho a vlastně už před tím více než rokem, kdy jsem v prostoru byl a mohl jsem se setkat nejenom s prezidentem Herzogem, ale i s Benjaminem Netanjahuem a nakonec i s velením armády, tak se vlastně od té doby nikam nevyvinula i přesto, že už tehdy jsme se bavili o tom, že je nutné mít nějaký konkrétní exit plán, tedy kdy a na základě jakých kritérií ta operace skončí a co bude následovat potom. To, že se to táhne už rok a půl, je opravdu neúnosné. A vzhledem k tomu, že v té Gaze žije přes dva miliony lidí bez základních životních podmínek, tak si myslím, že už jsme ne za pět minut dvanáct, ale už pět minut po dvanácté. Ta situace opravdu vyžaduje naprosto urgentní řešení. OTÁZKA: Chcete ho probírat tedy s premiérem Fialou a s vládou. Co vlastně mu chcete říct? Protože třeba ministerstvo zahraničí argumentuje tím, že humanitární pomoc do Palestiny poskytuje, uvádí konkrétní příklady. Jak by tedy mělo Česko více reagovat? Jde o tu vyloženě kritiku těch kroků, nebo i nějaké konkrétní další kroky v té humanitární oblasti? ODPOVĚĎ: Humanitární situace je řešena dnes celou řadou organizací a my k tomu v podstatě přispíváme svým dílem, což je naprosto v pořádku. Pak v příštím týdnu budu mít telefonický rozhovor s prezidentem Herzogem, který o něj požádal včera. Já si myslím, že to je velice aktuální, a jsem zvědav, co bude jeho obsahem. Samozřejmě, že budu mluvit i o humanitární situaci i o tom, jak je důležité i pro Izrael samotný, aby si udržel podporu řady států tak, aby rychle a efektivně tuto část operace ukončil. Pak budeme mít jednání s experty v příštím týdnu, jak s velvyslankyní v Izraeli, tak s experty na Izrael a Blízký východ u nás. Následně budu mít i jednání s premiérem. Já předpokládám, že všechny tyto tři příležitosti poskytnou řadu argumentů, které by nás mohly posunout dál v tom, jak naprosto jednoznačně formovat naši pozici k situaci na Blízkém východě. OTÁZKA: Ještě k tomu dvoustátnímu řešení. Řada zemí - Francie, Británie za určitých podmínek - hovoří o tom, že na Valném shromáždění OSN se chystají uznat Stát Palestina. Je to podle vás racionální krok v době, kdy to území ovládá z velké části Hamás? Jak by k tomu mělo přistoupit Česko? ODPOVĚĎ: My se na to můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu. Jeden je ten symbolický, což velká část států, které uznávají Palestinu jako stát, vlastně používá. Anebo je ten pragmatický, založený spíše na nejenom právu, ale také na jeho vymahatelnosti. A ten zatím zastává Česká republika. Já si myslím, že oba přístupy mají svoje dobré zdůvodnění. Myslím, že bychom nemuseli v tuto dobu přistupovat ke změně našeho postoje. Spíše bychom měli pokračovat v tom, aby mohl stát Palestina formálně vzniknout a skutečně fungovat, protože vyhlásit ho, uznat ho s tím, že v praxi vlastně nebude fungovat, je podle mého názoru tak trochu vytvářením očekávání a nadějí na straně Palestinců, které potom nebudou naplněny. Tento druh podpory určitě má svůj smysl, ale zároveň mi dává smysl i ten tlak na praktické naplnění toho, co tvoří státnost. OTÁZKA: Když izraelští představitelé hovoří o tom, že takový krok aktuálně je v podstatě dárkem pro Hamás, dá se to podle vás takto brát? ODPOVĚĎ: Pokud by Hamás měl zůstat silou v palestinské komunitě, pak samozřejmě ano. Hamás ale byl význačně oslaben a vzhledem k tomu, čeho se dopouštěl nejenom na Izraeli, ale v podstatě na svém vlastním obyvatelstvu, protože je naprosto zřejmé, že obrovské prostředky, které do Gazy a do Západního břehu putovaly od různých humanitárních organizací, používal Hamás ne na vylepšení situace svého vlastního obyvatelstva, ale na konsolidaci vlastní moci, na budování vojenské infrastruktury, na pořizování zbraní, čímž vlastně svému obyvatelstvu výrazně škodil. Pokud někdo se snažil Palestince přesvědčovat, že ultimátním smyslem jejich existence je vyhladit Izrael, pak je to sebezničující. Takže takové hnutí, které dneska naprostá ... (pokračování)