Rozhovor ČTK s prezidentem Petrem Pavlem

Praha 21. srpna 2025 (ČTK) - Plný text rozhovoru prezidenta Petra Pavla s ČTK. Rozhovor vznikl ve středu 20. srpna. OTÁZKA: Pane prezidente, začal bych zahraniční politikou a asi logicky tím, co teď všichni sledujeme, a to je vyjednávání o míru na Ukrajině, o další situaci. Jak nahlížíte na ta dosavadní jednání? Jaké z nich máte dojmy? Třeba z toho pondělního jednání s evropskými lídry a s prezidentem Zelenským? Protože byla řeč o bezpečnostních garancích, které Ukrajina potřebuje, tak jak konkrétně by se mohla zapojit Evropa či Česko? ODPOVĚĎ: Tak já začnu pozitivně. Dobré je to, že se vůbec ten proces rozjel. Že se rozjel koordinovaně mezi Spojenými státy, Evropou. Že nebyla vynechána Ukrajina, protože to, o co nám šlo od počátku, aby mírový proces na Ukrajině, ukončení války, nebyl jednáním o Ukrajině bez Ukrajiny a bez Evropy, protože samozřejmě je v našem zájmu, aby Evropa byla jednoznačně součástí. Je určitě pozitivní i to, že americká strana vyjádřila jednoznačně podporu bezpečnostním garancím. Uvidíme, jaká bude jejich konkrétní podpora z americké strany. Byly zmíněny dokonce i možnosti přímé americké účasti na Ukrajině. Pak zase zazněly zprávy opačné. Ten vývoj určitě bude velice dynamický. Asi nemá smysl dělat závěr z každého prohlášení, které uslyšíme. Bude asi potřeba vyčkat na konkrétní výsledky. To se týká nejenom samotné připravované schůzky mezi prezidenty Ruska a Ukrajiny, případně následné schůzky trojstranné s moderováním amerického prezidenta, ale bude se to týkat především konkrétních územních ústupků, které obě strany budou asi muset udělat. Bude se to týkat konkrétní podoby garancí. Bude se to týkat konkrétní podoby linie dotyku, která nějakým způsobem bude muset být demilitarizovaná a monitorovaná. To jsou všechno technické otázky. To podstatné je, jestli a kdy se sejdou prezidenti Ruska a Ukrajiny a jestli vůbec dojde k nějaké základní shodě na podmínkách toho mírového procesu. Takže my bychom v tuto chvíli měli rozhodně dělat vše pro to, aby jednání pokračovala. Měli bychom k nim přistupovat na jedné straně konstruktivně, to znamená s vůlí k určitým kompromisům, ale na druhou stranu dostatečně pevně, aby nedošlo k situaci, že za agresi bude nakonec odměněn agresor a potrestán ten, kdo byl napaden. To by rozhodně nebylo v zájmu Ukrajiny a nás taky ne. OTÁZKA: Říkal jste, jestli se sejdou. Takže dokud se nesejdou, tak máte nějaké obavy, že k tomu nemusí dojít? ODPOVĚĎ: Víte, já sdílím trochu skeptický postoj třeba finského prezidenta nebo prezidenta Francie, kteří varují před tím, abychom nepodléhali přílišnému optimismu z vůle ruské strany dosáhnout rychle mírového řešení. Prezident Putin měl v rukou mír v podstatě od počátku. Bylo na něm, kdy válku ukončí. V současné době, kdy na bojišti ruská strana má iniciativu, tak vlastně není nějaký jednoznačný zájem, proč by Rusko mělo v tuto chvíli ukončovat válku, protože stále ještě může dostat nějaké území, na kterém má zájem. Takže nechme se překvapit, jestli opravdu ta vůle bude. Mě trochu mrzí, že jsme nebyli schopni přistoupit k tomu v kombinaci na jedné straně silné vojenské podpory Ukrajině tak, aby byla opravdu schopna bránit svoje území velice efektivně, a na druhé straně tvrdým a koordinovaným ekonomickým tlakem mezi Evropou a Spojenými státy, aby Rusko nemělo jinou možnost než jednat. A to si myslím, že byl naprosto oprávněný přístup, protože Západ by na Rusko vyvinul tlak ekonomický, finanční, který nezpůsobuje ztráty na životech, ale přiměl by Rusko jednat. OTÁZKA: Ještě se vrátím trochu k těm garancím. Některé evropské státy už říkají, že třeba nevylučují vyslání vojáků poté do té mírové mise. Jak by na to mělo zareagovat Česko? Myslíte si, že to je také ve hře? ODPOVĚĎ: My jsme už před nějakou dobou zpracovávali jako republika, ale i jako členové NATO, návrh toho, co by který stát byl ochoten případně poskytnout do nějakých stabilizačních sil nebo do těch garančních opatření na Ukrajinu. Zatím jsou to všechno jenom předběžné návrhy. Včera jsem zaznamenal vyjádření ministryně obrany, že by příspěvek České republiky mohl být podobný tomu, co jsme dělali v bývalé Jugoslávii. Záleží to skutečně na tom, jaká bude podoba té dohody. Nabízí se i taková myšlenka, že by vznikla podél linie dotyku, ať už bude dojednána jakákoli, určitá demilitarizovaná zóna. Taková zóna by podléhala nejenom technickému, ale i fyzickému dohledu a pravděpodobně by došlo i k určitému rozmístění nějakých mezinárodních sil. Já si nedokážu představit, jaký bude výsledek, protože ještě před nedávnem ruská strana rozmístění jakýchkoli zahraničních sil na území Ukrajiny odmítala. Teď možná dojde k nějaké změně postoje. Budeme si asi muset počkat. Každopádně bude-li nakonec dohodnuto, že nějaké mírové jednotky na Ukrajině rozmístěny budou, pak si myslím, že Česká republika by měla a mohla být jejich součástí, protože jsme nakonec aktivním hráčem v mírovém procesu a podporujeme Ukrajinu od samotného začátku. Bylo by nelogické, kdybychom se neúčastnili i té fáze po dosažení dohody. OTÁZKA: Vy jste hovořil i o těch územních ústupcích, které budou muset obě strany udělat. V médiích probíhá nějaký návrh, který dal prezident Putin, že by Rusku zůstal Donbas a naopak by přestalo útočit u Chersonu, u Záporoží. Jak na to nahlížíte, na tyto jeho návrhy? ODPOVĚĎ: Já si netroufám hodnotit, jak by měla vypadat ta dohoda ohledně teritoria, protože to je skutečně čistě na Ukrajině a na Rusku. My bychom asi neměli radit, co by si měli nechat a co by měli pustit. To je rozhodně mimo naše pravomoce a kompetence. Ale pravdou je, že k územním ústupkům v zájmu dohody nejspíš dojde, i když jsou vlastně porušením mezinárodního práva. Ale jsou odrazem reality na bojišti a pokud nemá konflikt pokračovat ještě roky s množstvím obětí a materiálních škod, pak samozřejmě je menším zlem dočasná ztráta teritoria. A záměrně říkám dočasná, protože jakákoliv dohoda, která bude dosažena, by neměla stvrdit de iure územní zisky Rusku, protože bychom tím popřeli princip teritoriální integrity, který je součástí Charty OSN a mezinárodního práva. Takže je to víceméně přiznání reality, že Rusko některé regiony pevně kontroluje a pokud budou přiznány jako dočasně okupované, tak bychom je takto měli nazývat a ne jako ruské území. OTÁZKA: Hovořil jste také o tom, že je potřeba i při tom vyjednávání, které v podstatě začalo, dále tlačit na Rusko sankcemi a další podporou Ukrajiny zároveň. Jsou podle vás sankce, které byly dosud zavedeny, skutečně účinné? Donutily Rusko podle vás k nějaké změně svého postoje? ODPOVĚĎ: Víte, upřímně řečeno mě mrzí to, že ve vztahu k podpoře Ukrajiny zaujímají západní země takový, řekněme graduální, postupný přístup. Místo toho, abychom jak ten sankční režim, tak podporu Ukrajiny udělali opravdu masivní od samého počátku a vytvořili tím podmínky pro to, aby za prvé ukrajinská obrana byla efektivní, aby ztráty na životech byly co nejmenší, aby konflikt trval co nejkratší dobu, tak po dlouhou dobu byly u mnoha zemí vidět spíše obavy z možné eskalace kvůli podpoře Ukrajiny, ale nakonec jsme se stejně k tomu dopracovali. Když se podíváte na začátek konfliktu, řada zemí váhala Ukrajině poskytnout obrněnou techniku, potom munici s dostřelem větším než 40 kilometrů. Potom se vedly debaty o řízených střelách. Vedly se dlouho debaty o poskytnutí letectva. Dnes všechny tyhle věci Ukrajině poskytujeme. Kdybychom je poskytli před, řekněme, dvěma, možná třemi lety, ta situace mohla vypadat úplně jinak. Podobně se sankcemi. Evropská unie přijala dnes již 18. balíček. Kdybychom si vyhodnotili od počátku, že ten přístup - na jedné straně vojenská podpora Ukrajiny dodávkami materiálu tak, aby se sama mohla bránit, na druhé straně opravdu silný ekonomický tlak na Rusko při vědomí, že nechceme vyvolat třetí světovou válku s jadernou mocností - tak je to naprosto v souladu s mezinárodním právem, protože bylo by to nejenom efektivní, ale také by to způsobilo co nejméně obětí. A Rusko vzhledem k tomu, že je závislé na exportu surovin, především tedy ropy, plynu, tak samozřejmě je velice náchylné k ekonomickému tlaku. A kdybychom tento ekonomický tlak využili koordinovaně ze strany Spojených států a Evropy, pak by Rusko během relativně krátké doby nemělo jinou možnost, než jednat. My jsme tyhle možnosti opravdu nevyužili a ten postupný tlak vlastně vedl k tomu, že si prezident Putin začal hledat různé objížďky, ať už přes Čínu, Indii, případně s využitím některých vlastních rezerv a zdrojů, místo toho, aby byl vystaven krátkodobému, ale velkému tlaku, který by mu nedal jinou možnost, než ustoupit a jednat. OTÁZKA: Dostanu se ještě k jednomu konfliktu. Stejně jako před rokem, kdy jsme tady takhle spolu seděli, tak jsme se bavili i o situaci v Gaze. Konflikty pokračují. A sice po červencovém jednání třeba s panem ministrem zahraničí jste hovořil o tom, že tam asi nejsou úplně rozpory mezi postojem vaším a postem vlády, tak třeba z vašeho pondělního vyjádření vyplývá, že nějaké ty rozpory přece jenom jsou. A poměrně ostře jste se vyjádřil k tomu, že vláda v podstatě podporuje jakékoli kroky izraelského premiéra Netanjahua. Takže vyvíjí se nějak ten váš soulad, nebo spíše nesouhlas s vládou? Jak k tomu chcete přistoupit? Hovořil jste o jednání s premiérem, s experty, tak jak to bude vypadat? ODPOVĚĎ: Já bych to asi opravdu nenazval nějakým zásadním rozporem. Ten rozdíl je skutečně v tom, že vláda se zdráhá být kritická k vládě Benjamina Netanjahua. Jinak pokud jde o podporu Izraeli, tam žádný rozpor není. My dlouhodobě podporujeme Izrael, máme v tom shodu. V rámci koordinace zahraniční politiky jsme nikdy na toto téma neměli rozdílný pohled, ale poslední vývoj situace a, řekl bych, velice razantní přístup Benjamina Netanjahua k řešení situace v Gaze vyvolává skutečně pochybnost o tom, jestli sám Izrael, nebo spíš vláda Benjamina Netanjahua nám nekomplikuje naši další podporu Izraeli. Protože za poslední akce v Gaze se skutečně dá jenom velice těžko postavit. My poukazujeme na nutnost řešení humanitární situace v Gaze dlouhou dobu. Když jsem byl v regionu asi tři měsíce po tom, kdy Hamás napadl Izrael, tak jsme sami přivezli část humanitární pomoci. Poskytujeme ji i průběžně nadále. Ale to, jak se situace vyvinula od té doby, je opravdu neudržitelné a já jsem přesvědčen o tom, že i když požadavek Izraele na navrácení rukojmích, ať už těch přeživších nebo jejich ostatků, na omezení, nebo spíše eliminaci vlivu Hamásu, který opravdu Palestince významně poškodil, to jsou oprávněné požadavky, ale nemůžou převážit to, že přes dva miliony lidí jsou v opravdu naprosto děsivých podmínkách. Takže tady je potřeba na jedné straně vyvinout velký tlak na Hamás k propuštění rukojmích. Teď jsem zaznamenal poslední návrh Egypta a Kataru, který je přijatelný i pro Hamás a pro další palestinské organizace. Já si myslím, že každou takovou situaci je potřeba využít. Podmínkou tohoto ujednání bylo, že výměnou za polovinu přeživších rukojmích bude nastoleno asi 60denní příměří. Já myslím, že je potřeba ten tlak ještě zvýšit, protože Hamás skutečně musí propustit všechna rukojmí a pak se může rozjet velice intenzivní humanitární pomoc Palestincům v Gaze. Řešení tak, jak my ho dlouhodobě prosazujeme, a v tom jsme s vládou naprosto zajedno, je forma státnosti pro Palestince, tedy dvoustátní řešení. Což zrovna třeba Benjamin Netanjahu nesdílí. V této otázce si myslím, že bychom měli být jednoznační i ve vztahu k našim izraelským partnerům, protože jiná forma, než je poskytnout Palestincům nějaké státní uspořádání, v podstatě není. OTÁZKA: Já se ještě k tomu dostanu, k dvoustátnímu řešení. Jen se zeptám, když ministerstvo zahraničí hovoří o té třeba teď plánované vojenské operaci v Gaze jako o riskantní, jak byste popsal vy ten krok izraelské vlády? ODPOVĚĎ: Každá vojenská operace, která je vedena v silně zalidněném prostoru, kde se civilisté v podstatě nemají kam ukrýt, je riskantní z hlediska toho, čemu se říká collateral damage, tedy, to je ošklivé, "vedlejší ztráty". Ale já jsem naprosto přesvědčen o tom, že jsou i jiné cesty než masivní vojenská operace, jak donutit Hamás k tomu, aby vyklidil pozice, a jak nastolit v Gaze správu, která bude efektivní. Vojenská opatření jsou v některých chvílích nezbytná, ale měla by být opravdu krajním řešením. Ta operace v Gaze probíhá už opravdu moc dlouho a vlastně už před tím více než rokem, kdy jsem v prostoru byl a mohl jsem se setkat nejenom s prezidentem Herzogem, ale i s Benjaminem Netanjahuem a nakonec i s velením armády, tak se vlastně od té doby nikam nevyvinula i přesto, že už tehdy jsme se bavili o tom, že je nutné mít nějaký konkrétní exit plán, tedy kdy a na základě jakých kritérií ta operace skončí a co bude následovat potom. To, že se to táhne už rok a půl, je opravdu neúnosné. A vzhledem k tomu, že v té Gaze žije přes dva miliony lidí bez základních životních podmínek, tak si myslím, že už jsme ne za pět minut dvanáct, ale už pět minut po dvanácté. Ta situace opravdu vyžaduje naprosto urgentní řešení. OTÁZKA: Chcete ho probírat tedy s premiérem Fialou a s vládou. Co vlastně mu chcete říct? Protože třeba ministerstvo zahraničí argumentuje tím, že humanitární pomoc do Palestiny poskytuje, uvádí konkrétní příklady. Jak by tedy mělo Česko více reagovat? Jde o tu vyloženě kritiku těch kroků, nebo i nějaké konkrétní další kroky v té humanitární oblasti? ODPOVĚĎ: Humanitární situace je řešena dnes celou řadou organizací a my k tomu v podstatě přispíváme svým dílem, což je naprosto v pořádku. Pak v příštím týdnu budu mít telefonický rozhovor s prezidentem Herzogem, který o něj požádal včera. Já si myslím, že to je velice aktuální, a jsem zvědav, co bude jeho obsahem. Samozřejmě, že budu mluvit i o humanitární situaci i o tom, jak je důležité i pro Izrael samotný, aby si udržel podporu řady států tak, aby rychle a efektivně tuto část operace ukončil. Pak budeme mít jednání s experty v příštím týdnu, jak s velvyslankyní v Izraeli, tak s experty na Izrael a Blízký východ u nás. Následně budu mít i jednání s premiérem. Já předpokládám, že všechny tyto tři příležitosti poskytnou řadu argumentů, které by nás mohly posunout dál v tom, jak naprosto jednoznačně formovat naši pozici k situaci na Blízkém východě. OTÁZKA: Ještě k tomu dvoustátnímu řešení. Řada zemí - Francie, Británie za určitých podmínek - hovoří o tom, že na Valném shromáždění OSN se chystají uznat Stát Palestina. Je to podle vás racionální krok v době, kdy to území ovládá z velké části Hamás? Jak by k tomu mělo přistoupit Česko? ODPOVĚĎ: My se na to můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu. Jeden je ten symbolický, což velká část států, které uznávají Palestinu jako stát, vlastně používá. Anebo je ten pragmatický, založený spíše na nejenom právu, ale také na jeho vymahatelnosti. A ten zatím zastává Česká republika. Já si myslím, že oba přístupy mají svoje dobré zdůvodnění. Myslím, že bychom nemuseli v tuto dobu přistupovat ke změně našeho postoje. Spíše bychom měli pokračovat v tom, aby mohl stát Palestina formálně vzniknout a skutečně fungovat, protože vyhlásit ho, uznat ho s tím, že v praxi vlastně nebude fungovat, je podle mého názoru tak trochu vytvářením očekávání a nadějí na straně Palestinců, které potom nebudou naplněny. Tento druh podpory určitě má svůj smysl, ale zároveň mi dává smysl i ten tlak na praktické naplnění toho, co tvoří státnost. OTÁZKA: Když izraelští představitelé hovoří o tom, že takový krok aktuálně je v podstatě dárkem pro Hamás, dá se to podle vás takto brát? ODPOVĚĎ: Pokud by Hamás měl zůstat silou v palestinské komunitě, pak samozřejmě ano. Hamás ale byl význačně oslaben a vzhledem k tomu, čeho se dopouštěl nejenom na Izraeli, ale v podstatě na svém vlastním obyvatelstvu, protože je naprosto zřejmé, že obrovské prostředky, které do Gazy a do Západního břehu putovaly od různých humanitárních organizací, používal Hamás ne na vylepšení situace svého vlastního obyvatelstva, ale na konsolidaci vlastní moci, na budování vojenské infrastruktury, na pořizování zbraní, čímž vlastně svému obyvatelstvu výrazně škodil. Pokud někdo se snažil Palestince přesvědčovat, že ultimátním smyslem jejich existence je vyhladit Izrael, pak je to sebezničující. Takže takové hnutí, které dneska naprostá většina států uznává jako teroristické, by nemělo mít jakoukoli podporu. Takže eliminace Hamásu, nebo vůbec tohoto způsobu uvažování, je pro Palestince samotné vlastně životně důležitá. Protože budou-li zastupování silou, která se skutečně bude starat o to, aby fungovala státnost, aby podmínky Palestinců pro život byly výrazně lepší, než jsou dnes, tak takovou palestinskou samosprávu samozřejmě má smysl podporovat všemi prostředky. Rozhodně ne Hamás. Rozhodně ne žádnou jinou, jejímž hlavním programem bude eliminace jakéhokoliv jiného státu nebo národa. OTÁZKA: Ještě než se dostanu k vnitřním věcem, domácí politice, tak se zeptám - hovořil jste o telefonátu s izraelským prezidentem. Plánujete v blízké době další zahraniční cesty? ODPOVĚĎ: Vzhledem k tomu, že nás brzy čekají volby, tak poslední kvartál tohoto roku už nebude z hlediska zahraniční politiky tak aktivní, ale přece jenom některé ještě krátké tam jsou. Na počátku září to bude asi 24hodinová návštěva ve Slovinsku na konferenci v Bledu, kde se zároveň při bilaterálních setkáních sejdu s některými prezidenty i například s vysokou představitelkou Evropské unie pro zahraniční politiku Kajou Kallasovou. Potom koncem září, konkrétně od 21. do 25., to bude účast na Valném shromáždění OSN, pravidelná. A 1. října bude krátká návštěva v Bratislavě se setkáním s prezidenty Slovenska, Rakouska a Slovinska, kdy bude tématem Jože Plečnik. Což u nás, vzhledem k tomu, že sedíme zrovna v místnosti, která nese jeho jméno, tak má i taky svoji symboliku. To asi bude do konce tohoto roku ze zahraničních cest všechno. Očekáváme, že se ještě k nám vypraví na návštěvu prezident Uzbekistánu a ještě jedna cesta je tam plánovaná. A do konce roku zřejmě ještě proběhne setkání na prezidentské úrovni V4, které by mělo proběhnout Maďarsku. Termín je v jednání, ale bude to nejspíš asi prosinec. OTÁZKA: Sám jste to zmínil - budou volby, blíží se volby a v nich budete mít také velkou roli při sestavování vlády. Ale nejdřív se asi zeptám na takovou věc, která teď běží éterem, a to je, že některé strany nebo hnutí napadají různé "koalice", které vlastně nekandidují jako koalice. Je to hnutí sdružující několik stran, mají tam ty kandidáty, ale stačí jim pět procent pro vstup do Sněmovny. Jak vy nahlížíte na tento postup těchto hnutí? ODPOVĚĎ: Slyšeli jsme ve veřejné debatě různá prohlášení až po tak silné výrazy, jako zrada na voličích, a to jak při minulých volbách, tak před těmito. Není to nic, co by tu už nebylo, a není to ale zároveň nic, co by bylo v rozporu s právem, s pravidly. Je to do určité míry obejití ducha toho zákona. Otázkou je, jestli dávají smysl potom kvóty pro vstup do Parlamentu, když se dají takhle jednoduchým způsobem obejít. Ale to je pro legislativce, aby si zvážili, jestli tedy zpřesnit volební zákon a jasně stanovit, co jsou koalice a co koalice nejsou. Ale to, že různé subjekty kandidovaly na kandidátkách jiných stran, to už tady bylo. Já si myslím, že to, co bude důležitější, je, jak se potom tyto subjekty zachovají po volbách. Jestli skutečně udrží nějakou jednotu třeba jednoho poslaneckého klubu, nebo jestli se po volbách rozštěpí a vzniknou malé individuální skupinky v Parlamentu, které budou různě, tak jako atomy, inklinovat tu k jedné, tu druhé straně. To by asi úplně stabilitě nepřidalo. Ale bude samozřejmě na voličích, jak tuto situaci vyhodnotí. OTÁZKA: Ale jako něco proti pravidlům byste to nepopsal. ODPOVĚĎ: Ani v minulosti soudy neshledali takové jednání protiprávním. Já jsem zaznamenal, že byla vznesena některá podání teď, ale nepředpokládám, že by soudy rozhodovaly jinak než v minulosti, protože ten precedens už tady byl. Takže zřejmě asi i tato rozhodnutí budou, že to není porušením zákona. OTÁZKA: Září bude plné předvolební kampaně, zatímco o prázdninách to trošku utichlo jako vždy. Co od té kampaně očekáváte a čeho byste třeba byl rád, aby se jednotlivé strany vyvarovaly? ODPOVĚĎ: V principu si myslím, že prezident by asi neměl úplně hodnotit kampaň nebo do ní vstupovat, ale já jsem už dlouho před zahájením kampaně měl možnost mluvit v Parlamentu k poslancům. Apeloval jsem na ně, aby kampaň byla pokud možno co nejvěcnější, zaměřená na řešení problémů, které objektivně máme, spíše než na vytváření negativních emocí. To, do jaké míry je to naplňováno, si asi můžeme každý posoudit sám podle sebe. Ale já jsem opravdu přesvědčen o tom, že kampaň, která je vedena jako vyhrocená, jako agresivní, tak samozřejmě vyvolá emoce. Může přitáhnout, nebo naopak odpudit voliče, na druhou stranu nás ale nikam neposune. A i proto stále opakuji a budu opakovat, že by všechny politické strany anebo hnutí, které se ucházejí o přízeň voličů, měly přicházet s konkrétními návrhy, jak budou řešit jejich problémy, ne pouze s přísliby anebo s kritikou. Kritizovat je snadné. Každý z nás dokážeme identifikovat spoustu problémů, které nás den co den provázejí, a na základě toho získat sympatie dalších, kteří to budou cítit stejně, ale to samo problém neřeší. Asi mnohem důležitější je přijít s nějakým návrhem, který opravdu situaci může zlepšit, i když, bohužel, a to je třeba říci, velká část takových návrhů bude nepopulárních. Zřejmě i to je důvod, proč k tomu strany příliš neinklinují, protože by musely přijít s něčím, co se voličům nebude úplně líbit. Protože každé řešení problémů, které máme, ať už se to týká strukturálního problému našeho rozpočtu, ať se to týká důchodů, ať se to týká systému sociálního zabezpečení, vzdělávání. Ty všechny vyžadují zásahy, které někoho budou bolet. Samozřejmě před volbami strany chtějí spíš voliče nalákat na něco pozitivního než na něco, co je bude bolet, ale co třeba později přinese výsledky. OTÁZKA: Budete mít velký vliv na sestavování vlády, dá se říci. Ten první pokus, komu ho dáte? Tomu, kdo prostě vyhraje volby, ten bude mít tu možnost sestavit vládu? Nebo bude muset někdo přijít za vámi s tím, že má 101 domluvenou a že už je to dané? ODPOVĚĎ: Já myslím, že 101 není nějaké do kamene vytesané kritérium, které by muselo vždycky platit. Může vzniknout vláda, která bude do značné míry stabilní, přestože nebude mít většinu v Parlamentu. Menšinové vlády byly nejenom u nás, ale i v řadě jiných zemí a některé z nich byly poměrně úspěšné. Takže já bych to spíš viděl tak, že hned po volbách začnu jednat s představiteli stran, které se do Parlamentu dostanou, a budeme se bavit o tom, jaké možnosti vlastně jsou. Samozřejmě, že ten, kdo bude vítězem voleb, tak asi bude nejpravděpodobnějším sestavovatelem vlády, ale nemusí to tak být. Já bych to opravdu nechal na výsledku voleb. Já jsem připraven v žádném případě to neprotahovat, neklást žádné předběžné podmínky, ale hned po volbách začít jednat. Samozřejmě interně, protože veškerá povolební jednání by měla být vedena především věcně a ne k tomu, aby vytvářela dodatečné emoce. Takže z těch jednání určitě potom vzejde nějaká představa a taková představa, která bude mít největší šanci na získání podpory v Parlamentu, tak ta potom bude realizována. Já si myslím, že to nebude asi trvat nijak zásadně dlouho, protože tak, jak jsem zaznamenal z prohlášení představitelů těch nejsilnějších politických stran, tak všechny mají zájem na tom, aby nějaká forma vlády vznikla co nejrychleji, aby se mohly pustit do práce. A já tomu rozhodně nebudu nijak překážet, abych to zdržoval. OTÁZKA: Říkáte, nebudu klást podmínky. Zároveň už jste ale jednu v podstatě zmínil, a to několikrát, a to je členství v Evropské unii a v NATO, které je podle vás nepodkročitelné a nechtěl byste takové subjekty, aby byly ve vládě. Vybavíte si nějaké další takové, řekněme, červené linie, které z vašeho pohledu nejsou průchozí, aby byly zastoupeny v kabinetu? ODPOVĚĎ: Nemyslím, že by prezident měl stanovit nějaké červené linie. Já jsem nakonec ani tohle nestanovil jako nějakou nepřekročitelnou linii. Já jenom říkám, že když objektivně hodnotíme situaci naší země, tak nejlepší garancí naší bezpečnosti je členství v systému kolektivní bezpečnosti, který dnes představuje NATO. Žádná jiná lepší alternativa zatím pro nás není. Takže kdokoli má v plánu vystoupení z NATO, tak podle mého názoru směřuje k poškození bezpečnosti této země. Podobně je to s Evropskou unií. Můžeme k ní být sebekritičtější a myslím, že v řadě případů oprávněně, ale zároveň je pravdou, že je zdrojem naší prosperity. A kdybychom si měli představit situaci, že bychom v tento okamžik měli být mimo Evropskou unii, tak nás to v mnoha ohledech tak poškodí, že bychom spadli opravdu o pořádný kus zpátky. A tady je asi zřejmé, že členství v Evropské unii a v NATO jsou něčím, co bychom neměli torpédovat, protože bychom se tím střelili do vlastní nohy. I proto jsem říkal, že strany, které budou se ucházet o vládu, tak by měly mít na paměti, že cokoli jiného mimo tyto dvě instituce vlastně vede k poškození naší země. Já jsem zatím nezaznamenal od těch stran, které by pravděpodobně mohly mít šanci sestavovat vládu, že by takovou ambici měly. Slyšel jsem opakovaně od zástupců hnutí ANO, že rozhodně neuvažují o jakékoliv změně pozice ve vztahu k EU nebo k NATO. Pokud jde o účast případných koaličních partnerů, pak samozřejmě bude k debatě, jestli by případně zástupci těchto stran měli zastávat posty, kde by mohli ovlivňovat naše členství v NATO nebo v EU. Respektuji samozřejmě to, že jsou to občané, voliči, kteří si volí svoje zástupce, ale pokud nebude většina občanů si přát vystoupení z NATO a EU, tak by naopak ta menšina měla respektovat právo většiny. O tom demokracie je. Že si většina přeje zůstat v EU a NATO. Z toho pohledu si myslím, že budeme vést jednání potom o složení vlády a jaké resorty by asi měly být zastoupeny v tom politickém spektru. OTÁZKA: Takže se asi bavíme zejména o ministerstvu zahraničí a obrany. ODPOVĚĎ: Víceméně. OTÁZKA: A nějaké další podobné priority některých stran, které by vyloženě byly podle vás jakousi linií, že to ve vládě není možné? ODPOVĚĎ: Takhle, jsou určité limity, které jsou nepřekročitelné, a ty jsou dány na jedné straně zákonem, na druhé straně bezpečností. Takže pokud by došlo teoreticky k situaci, kdy někdo z kandidátů by byl v hledáčku zpravodajských služeb jako člověk bezpečnostně rizikový, pak samozřejmě je to závažný důvod. Ale jinak nevidím žádné důvody, které bych měl stanovovat jako nějaké červené linie, ať už se to týká úrovně vzdělání nebo politické zkušenosti. To je opravdu věcí voličů a stran. OTÁZKA: Ještě se zeptám na končící funkční období této vlády. Kdybyste měl třeba dva, tři body zmínit, které podle vás tato vláda udělala dobře, které priority splnila správně? A naopak na které podle vás nedosáhla a třeba je to podle vás chyba? ODPOVĚĎ: Tak na straně těch pozitiv bych asi uvedl alespoň snahu o konsolidaci veřejných financí. Ten konsolidační balíček šel správným směrem, i když byl poněkud komplikovaně prezentován veřejnosti. I když nešel tak daleko, jak ekonomové doporučovali, tak to byl správný počin. Na druhou stranu jeho potenciál jsme zřejmě vyčerpali v tomto roce a už pro sestavování příštího rozpočtu nejspíš nebude postačovat, takže s velkou pravděpodobností bude muset následovat nějaký konsolidační balíček číslo dva, který nám umožní ty strukturální problémy našeho rozpočtu řešit. Další pozitivní věcí pro tuto vládu je zcela určitě energetika, kdy se podařilo se odstřihnout od závislosti na zdrojích z Ruska. Zmínil bych asi i úpravu důchodového systému. Nenazval bych to úplně důchodovou reformou, ale byla to opravdu za posledních možná deset, 15 let největší změna v důchodovém systému, která byla nezbytná. Na druhé straně to, co se ne úplně povedlo, nebo spíš nepovedlo, tak byla digitalizace a úprava stavebního řízení, nebo obecně digitalizace státní správy. Možná i částečně energetika, rychlejší přechod na obnovitelné zdroje a větší spektrum zdrojů. Pak možná razantnější kroky v reformě našeho vzdělávacího systému s větším akcentem na tvořivost, podnikavost, kritické myšlení. To si myslím, že se taky úplně nepodařilo. Myslím, že to jsou asi tak ty základní věci. OTÁZKA: Vy jste vládě i v minulosti poměrně často vyčítal i komunikaci. I teď jste to zmínil v komunikaci toho konsolidačního balíčku. Tak se vás zeptám na bitcoinovou kauzu, která se opět dostává hodně ven a je tam zajímavý vývoj. Koordinátor je, není, vypracuje zprávu, nevypracuje zprávu. Pamatuji si, že když jste měl jednání s panem Lipavským, tak jsme se vás ptali venku a hovořil jste o tom, že byste třeba i o tom chtěl hovořit s ministryní spravedlnosti. Je něco takového v plánu? A jak vůbec nahlížíte na aktuální vývoj v té kauze? ODPOVĚĎ: Já jsem s paní ministryní o tom mluvil dvakrát na počátku, od té doby ne. Teď minimálně, bych řekl, měsíc asi ne. Ale sleduju ten vývoj a musím říct, že jsem z něho stejně rozpačitý jako většina veřejnosti. Ten postup není srozumitelný a určitě škodí nejenom ministerstvu, ale celé vládě, že není jasno nejenom o těch krocích, ale i o těch dosavadních zjištěních. Nakonec i teď ten poslední vývoj se zadržením toho "bitcoinového podnikatele" není pro veřejnost srozumitelný. Já jsem přesvědčen o tom, že čím dříve se podaří paní ministryni a vládě tuto záležitost srozumitelně komunikovat a uzavřít, tím lépe pro všechny. Jakékoliv protahování a zvyšování nejistoty jenom vytváří prostor pro další a další spekulace, které nakonec je jenom poškodí. OTÁZKA: Když opoziční strany tvrdí, že měl do čela resortu nastoupit někdo nezávislý a ne straník z ODS, myslíte si, že by to komunikaci a vyjasňování té kauzy prospělo? ODPOVĚĎ: Upřímně řečeno nevím, jestli by to prospělo. Za prvé by to bylo do určité míry porušení těch koaličních dohod v rámci dělby resortů. Na druhou stranu někdo, kdo s tím resortem nemá nic společného, případně nekomunikuje se zbytkem vlády nebo se stranou, která ten resort řídila, tak by tam asi ten prostor pro lepší komunikaci nebyl také. Těžko říct. V této věci se přiznám, že jsem vkládal naději do toho, že paní ministryně do toho vstoupí poměrně razantně ve vlastním zájmu. Protože samozřejmě vstoupit do ministerského křesla na tak krátkou dobu před volbami je mimořádně riskantní. Buď ukáže, že má prostě snahu ten problém vyřešit. V tom případě to může její další politické kariéře prospět. Nebo naopak ji to může výrazně poškodit. Já jsem o tom s paní ministryní hned na počátku mluvil a tehdy jsem nabyl dojem, že jí jde o tu první variantu, tedy situaci jasně a transparentně řešit. Předpokládám, že budeme mít možnost se o tom pobavit i s premiérem ještě příští týden, tak aby do voleb nějaké jasnější prohlášení k této kauze zaznělo. OTÁZKA: Ještě jestli stihneme poslední otázku. Asi každý se vás na konci rozhovoru na to ptá, ale přece jenom máte za sebou polovinu mandátu, takže ty otázky budou přibývat. Jak to vidíte s obhajobou mandátu? Vím, že mi asi neřeknete ano/ne, ale spíše co budou konkrétní vlivy, důvody, proč se rozhodnete pro jednu či druhou možnost? A bude třeba jedním z takových vlivů i to, kdo by vypadal jako pravděpodobný soupeř ve volbách? ODPOVĚĎ: Musím říct, že je to opravdu častá otázka. Na druhou stranu je pro mě ještě tak daleko, že pro mě není aktuální. Já se v tuto chvíli soustředím na to, jak dopadnou parlamentní volby. Soustředím se na to, aby vznikla vláda stabilní, která bude opravdu zaměřená na řešení konkrétních problémů. Budu se soustředit i na to, abych pokračoval v tom, co jsem dělal dosud, to znamená na jedné straně aktivní snaha sbližovat domácí politiku, dávat prostor všem těm pozitivním jevům, které se u nás objevují, ať už jsou to mladí podnikatelé, ať jsou to některé úspěšné instituce, které dělají dobré věci pro občany, ať už ziskové, nebo neziskové. Budu se samozřejmě věnovat i aktivní zahraniční politice. To jestli budu, nebo nebudu pokračovat, samozřejmě ovlivní řada faktorů. Nejenom ty zdravotní, ale nakonec i to, jak dopadnou volby, protože pokud by nastala situace, která dá jasně najevo preference obyvatel, které nebudou nakloněny tomu, jak to vidím já, pak by asi nedávalo smysl kandidovat, když zájem obyvatel půjde jiným směrem. OTÁZKA: Já vám děkuji za rozhovor. ODPOVĚĎ: Děkuji také. ČTK - sdílejte článek