Trump razantními kroky mění globální vztahy, odklání se i od Evropy a spojenců

Washington 18. ledna (ČTK) - Americký prezident Donald Trump v prvním roce od inaugurace v zahraniční politice ohromil svět řadou razantních kroků a postojů, které mohou dlouhodobě proměnit podobu globálních vztahů. Evropu neušetřil kritiky ani ekonomického tlaku a vztahy s tradičními evropskými spojenci vyostřil opakovanou hrozbou anexe Grónska. Odmítl přitom vyloučit vojenskou sílu a vyvolal obavy o budoucnost NATO. V kampani se vymezoval proti zahraničním intervencím svých předchůdců, ale během uplynulého roku nechal bombardovat řadu zemí včetně Íránu a Venezuely, jejíhož prezidenta Nicoláse Madura americké jednotky unesly při bezprecedentním nočním útoku. Devětasedmdesátiletý šéf Bílého domu od znovuzvolení otevřeně projevuje expanzionistické ambice. Kromě Grónska, strategicky důležitého arktického ostrova, vyjádřil zájem zmocnit se Panamského průplavu a nějakou dobu trval na tom, že Kanada by se měla stát 51. americkým státem. "Ano, existuje jedna věc. Moje vlastní morálka. Moje vlastní mysl. To je to jediné, co mě může zastavit," odpověděl Trump na začátku ledna na otázku deníku The New York Times (NYT), zda existují limity jeho globální síly. Bagatelizoval přitom význam mezinárodního práva jako omezení své moci. Žijeme ve světě, kterému vládne síla, řekl jeho blízký poradce Stephen Miller po intervenci ve Venezuele k americké roli na globální scéně. Postoje a činy Trumpovy administrativy soustavně odrážejí její odklon od měkké síly, tedy diplomacie či rozvojové pomoci, a současně rostoucí důraz na uplatňování tvrdé síly, tedy na vojenský či ekonomický tlak. Trump rozbíjí poválečný světový řád jako nikdy předtím a zanechává za sebou svět, který by po skončení působení v prezidentském úřadu mohl být k nepoznání, píše agentura AFP. Podle časopisu Time definuje Trumpovu zahraniční politiku ohromující přímočarost a rychlá posloupnost jeho činů. Styl americké zahraniční politiky je mnohem agresivnější než dříve, staví Trumpovo vnímání zájmů USA nad vše ostatní, napsala agentura Bloomberg. Překvapivý úder amerických speciálních jednotek ve Venezuele začátkem ledna, při kterém podle Caracasu zemřelo nejméně 100 lidí, zdánlivě zvýšil Trumpovu chuť k dalším operacím. Trump si útok pochvaloval a živé sledování Madurova únosu ve floridském sídle Mar-a-Lago přirovnal ke sledování televizního seriálu. V následujících dnech pohrozil vojenským zásahem Kolumbii, Mexiku, Kubě a Íránu. Trump se v souladu s takzvanou Donroeovou doktrínou, založenou na Monroeově doktríně, snaží nastolit hegemonii USA nad celou západní polokoulí, napsal deník The Wall Street Journal (WSJ). Rivalové a spojenci USA si podle listu nyní kladou otázku, zda Trumpovo přijetí imperialistického smýšlení 19. století zároveň znamená odklon od zbytku světa, který by poskytl Číně a Rusku větší pole působnosti v jejich okolí. "Peking je fascinován Trumpovým zájmem o sféry vlivu velmocí. Zajímá ho, zda jsou Spojené státy ochotny učinit významné kompromisy v západním Pacifiku, včetně otázky Tchaj-wanu a Jihočínského moře," řekl WSJ Tchung Čao, vedoucí pracovník výzkumného centra Carnegie China. Podobně se podle WSJ kalkuluje i v Moskvě, zatímco Washington tlačí na Ukrajinu, aby přijala mírovou dohodu, která by uspokojila některé z klíčových požadavků Ruska, včetně odevzdání území, které ruské síly nedokázaly dobýt za čtyři roky války. Evropany znepokojuje, že se Trumpova pozornost opět stočila ke Grónsku, které chce, protože to je podle něj nezbytné pro americkou a světovou bezpečnost a pro to, aby se arktického ostrova nezmocnilo Rusko či Čína. Grónsko, bohaté na nerostné suroviny, je autonomním územím Dánska, amerického spojence v NATO, a vztahuje se na něj článek aliance o kolektivní obraně. Dánská premiérka Mette Frederiksenová prohlásila, že americká anexe Grónska by znamenala konec NATO. Trump připustil, že by mohl stanout před volbou mezi získáním Grónska a zachováním NATO a dal jasně najevo, že bez USA je aliance v podstatě k ničemu. Trumpovy ambice v zahraniční politice připomínají imperialistické záměry vykořisťovat slabší země a území bohaté na suroviny a využívat tyto zdroje ve prospěch Ameriky, napsal NYT. Trump svržení venezuelského vůdce a hrozby dalším latinskoamerickým zemím zdůvodnil bojem proti obchodu s drogami. Jeho administrativa však v Caracasu ponechala u moci Madurovy politické spojence, se kterými pracuje na americké správě venezuelské ropy. Venezuela má největší prokázané zásoby ropy na světě. Mezi zeměmi s nejbohatšími ropnými zásobami je také Irák, jehož invazi v roce 2003 za republikánského prezidenta George Bushe mladšího, Trump v minulosti kritizoval. Trump odmítl srovnání mezi americkým působením v Iráku a nedávnou intervencí ve Venezuele. "Rozdíl mezi Irákem a tímto je, že (Bush) si tu ropu nenechal. My si tu ropu necháme," řekl o venezuelské ropě stanici MS NOW. Trump prosazuje vizi Amerika na prvním místě, tedy upřednostňování národních zájmů v zahraniční i domácí politice, a vymezil se proti svým předchůdcům, kteří se pouštěli do vleklých zahraničních válek, zejména na Blízkém východě. Když americká armáda v červnu zaútočila na tři íránské jaderné provozy Fordo, Natanz a Isfahán ve snaze znemožnit Íránu získat v dohledné době jadernou zbraň, Trumpovo hnutí MAGA (Učiňme Ameriku opět skvělou), bylo rozpolceno. Izolacionistické hlasy, které se ztotožňovaly s vizí Amerika na prvním místě, byly v rozporu s jestřáby z Republikánské strany, kteří prosazovali silnou roli USA při podpoře Izraele v jeho bombardování Íránu. Americký prezident v poslední době hrozil Íránu, který má rovněž bohaté ropné zásoby, intervencí na podporu protivládních protestů. Ty na konci prosince vypukly kvůli rozhořčení z poklesu hodnoty íránské měny, postupně se rozšířily do všech regionů země, přičemž proti protestujícím zasahují bezpečnostní složky. USA po desetiletí vyvíjejí hospodářský tak na Írán rozsáhlými sankcemi. Kromě Íránu a Venezuely americká armáda loni bombardovala také Somálsko, Jemen, Nigérii, Irák a Sýrii. USA před zásahem ve Venezuele podnikly vzdušné útoky na řadu lodí v Karibiku a východním Tichém oceánu, jejichž posádky bez předložení důkazů nařkly z pašování drog do USA. Trump přitom nastoupil do úřadu s tím, že dokáže ukončit konflikty a nastolit mír s využitím diplomacie a své schopnosti uzavírat dohody. Opakovaně veřejně prohlašoval, že si zaslouží Nobelovu cenu za mír, což několikrát zdůvodňoval výčtem svých úspěchů při ukončování válek ve světě. Analytici podle časopisu Time poukazují na to, že Trumpův chaotický postup vede k potenciálně pomíjivým výsledkům. V Pásmu Gazy sice říjnové příměří, částečně zprostředkované Washingtonem, zastavilo nejhorší boje a izraelské bombardování, ale otázka budoucnosti Hamásu zůstala nevyřešena a otázka úplného stažení Izraele z palestinské enklávy je otevřená. Některé skromnější mírové dohody, které Trump vyzdvihuje, byly označeny za předčasné nebo přeceněné, píše Time. Trump tvrdí, že ukončil celkem osm válek, kromě té v Gaze se podle něj jedná o konflikty mezi Kosovem a Srbskem, Thajskem a Kambodžou, Kongem a Rwandou, Pákistánem a Indií, Íránem a Izraelem, Egyptem a Etiopií, Arménií a Ázerbájdžánem. Trump nesplnil slib, že ukončí válku na Ukrajině do 24 hodin po nástupu do úřadu. Učinil však přítrž diplomatické izolaci ruského prezidenta Vladimira Putina, jehož v srpnu přivítal na Aljašce. V březnu Spojené státy krátce přerušily Ukrajině vojenskou pomoc a začaly usilovat o dohodu o získání podílu na ukrajinských vzácných nerostech výměnou za předešlou americkou pomoc, čehož dosáhly na konci dubna. Navzdory americké snaze o dosažení míru na Ukrajině a relativně vstřícnému postoji k Putinovi, ruská invaze pokračuje v plné síle a diplomatická jednání o skončení války postupují jen pomalu. Většina amerických spojenců dává přednost tvrdšímu přístupu k Rusku založeném nejen na dodávkách vojenského materiálu Ukrajině a na protiruských ekonomických sankcích, ale i tak se snaží nadále s Washingtonem v tomto směru spolupracovat. Trump Evropany šokoval na konci února při setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Oválné pracovně, kterému spolu s viceprezidentem J.D. Vancem v ponižující scéně před televizními kamerami vyčetl nedostatek vděčnosti i "nevhodné" oblečení. Zelenskyj s Trumpem od té doby měli několik schůzek, které se nesly v přívětivějším duchu. Trump v prvním roce své vlády vyjádřil svou frustraci jak se Zelenským, tak s Putinem. Evropští spojenci v NATO od nástupu nové administrativy také čelili tlaku na větší příspěvky na společnou obranu, když Trump prohlašoval, že Evropa Spojené státy jen využívá. Na červnovém summitu v Haagu se pak aliance zavázala navýšit výdaje na obranu ze dvou na pět procent hrubého domácího produktu do roku 2035. Stanice CNBC to označila za nejvýraznější krok transatlantické aliance za více než deset let. Šéf NATO Mark Rutte uvedl, že navýšení obranných výdajů je nutné k odrážení ruských hrozeb a že rozhodnutí není úlitbou Trumpovi. Na červnovém summitu zároveň označil Trumpa za "taťku". Vystihovalo to Rutteho vstřícný přístup k prezidentovi, který je založen na lichocení na veřejnosti a v soukromí, napsal web Politico. Evropští lídři projevovali podobnou snahu udržet si Trumpovu přízeň během řady návštěv v Bílém domě. Americký prezident v rozhovoru s Politicem minulý měsíc označil Evropu za skupinu národů v rozkladu vedenou slabými lidmi. Trump se Nobelovy ceny za mír nakonec svým způsobem dočkal. Svou medaili mu ve čtvrtek předala loňská nositelka ceny, venezuelská opoziční pravicová politička María Corina Machadová, v gestu, kterým si podle komentátorů chtěla naklonit přízeň šéfa Bílého domu. Norský Nobelův institut upozornil, že cenu nelze převést na jinou osobu nebo ji s ní sdílet, ani ji nelze nikomu odejmout. Martina Hrbková ml - sdílejte článek