DanielA Kartáková
Sochařka a medailérka Daniela Kartáková byla v kontaktu s uměním od raného dětství. Její maminka Věra Melicharová-Kartáková je totiž sochařka a bylo tak trochu jejím přáním, aby se dcera vydala podobnou cestou.
Daniela Kartáková se věnuje komorní plastice, medailérství a restaurování sochařských děl. Mezi její nejznámější realizované návrhy patří medaile Salvador Dalí nebo oficiální sada pamětních medailí věnovaná návštěvě papeže Benedikta XVI. v České republice. K mimořádným počinům patří busta Johannesa Brahmse, kterou podle modelu akademického sochaře Milana Knoblocha převedla do carrarského mramoru.
Umělkyně žije střídavě na dvou místech: v Praze a v italské Carraře, městě proslulém svými mramorovými lomy. Účastnila se řady kolektivních i samostatných výstav v České republice, v Itálii i v dalších zemích.
Daniela Kartáková se narodila v Turnově. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově a ateliér monumentálního sochařství u profesora Hány na pražské Akademii výtvarného umění. Poslední ročník absolvovala u profesora Hendrycha. Je vášnivou obdivovatelkou odkazu amerického zpěváka Michaela Jacksona.
INTERVIEW
Co bylo příčinou, že jste si vytvořila tak silný vztah k Itálii?
Za studií mě tam vyslali na tříměsíční pobyt a hned se mi v Itálii zalíbilo. Objevila jsem Carraru s jejími proslavenými mramorovými lomy, které mimochodem navštěvoval už Michelangelo. Mramor je svým způsobem takový jemný, až něžný a práce s ním mě začala velice bavit. Do Carrary se ale vracím nejen z uměleckých důvodů. Pobyt tam je příjemná změna a vždycky se pak vracím dobita čerstvou energií.
Navrhla jste pamětní medaile k výročí úmrtí papeže Jana Pavla II. nebo k návštěvě Benedikta XVI. Máte nějaký zvláštní vztah ke katolické církvi?
Nesmírně si vážím pana profesora Petra Piťhy, který mě přivedl ke křesťanství. Je to katolický kněz, mimochodem i bývalý ministr školství, jeho lidský přístup se mi velice líbil. Pan profesor spolupracoval se společností, která chtěla vydat sérii medailí s papežem Janem Pavlem II. a vyslali mě do Říma, abych pochytila inspiraci. Do té doby jsem byla, co se týká náboženských zvyků, list nepopsaný. Tím podstatným pro mne ale je a vždy bylo duchovní hledání, duchovno, které prostupuje všechna náboženství bez rozdílu a je společné všem lidem.
Zajímáte se o historii? Které období je vám nejbližší?
Jako celek je mi hodně blízká gotika a vůbec styly, kde je hodně spirituality. Spíše než k historii jsem ale měla vždycky větší vztah k matematice, fyzice, logice. Můj tatínek byl vysokoškolským profesorem matematiky, takže to mám asi po něm. Proto mě možná baví to sochání, kde člověk musí vyřešit i řadu technických problémů.
Ty musíte řešit i při navrhování medailí a mincí. V čem je z pohledu autora rozdíl?
U medaile se člověk musí více podřídit pravidlům. Je třeba splnit technické podmínky, například není možné překročit výšku reliéfu. Paradoxně u sochařiny mi už za dob studií vadila ta tvůrčí neomezenost. U medaile je hezké, že mám zadání, technické parametry, takže svým způsobem je to ulehčení, usnadní to rozhodování.
Přehled dostupných ražeb nesoucích rukopis Daniely Kartákové