Víra

Zlato hrálo zásadní roli v náboženském a duchovním životě mnoha starověkých civilizací, kde bylo vnímáno jako symbol božského a nesmrtelného. V Egyptě bylo zlato považováno za „kůži bohů“ a spojováno s bohem slunce Ra, což vysvětluje jeho časté používání v pohřebních artefaktech, jako je například slavná maska faraona Tutanchamona. Pro Aztéky a Inky mělo zlato podobný význam, bylo považováno za „pot bohů“ a ztělesňovalo sluneční energii. Inkové používali zlato k výrobě chrámových ozdob, soch a předmětů pro uctívání božstev, přičemž zlato nebylo měřítkem bohatství, ale spíše duchovním médiem. Aztékové věřili, že zlato přináší božské světlo, a proto ho využívali v chrámech a jako symbol moci.

U Keltů a Skytů zlato zastávalo důležitou roli při pohřebních rituálech a jako ochranný amulet, který měl přinášet přízeň bohů a chránit bojovníky v boji. Řekové a Římané spojovali zlato s božstvy, jako je Apollón, bůh slunce a světla, a považovali je za symbol nadřazenosti a věčnosti. V řeckých a římských chrámech bylo zlato používáno k výzdobě soch a chrámů, čímž se vyzdvihovala vznešenost a moc bohů. V Indii se zlato tradičně pojí s bohyní Lakšmí, symbolizující bohatství a prosperitu, a hraje ústřední roli v náboženských rituálech, obřadech a svátcích, jako je Diwali.

V Japonsku bylo zlato používáno v budhistických chrámech, kde symbolizovalo osvícení a čistotu. Křesťané považovali zlato za symbol božího světla, což se odráží ve zlatých svatozářích svatých a relikviářích. Zlaté nádoby, kříže a koruny byly součástí náboženských rituálů v katolické církvi, čímž zlato zastávalo roli nositele božské přítomnosti. V různých civilizacích tak zlato představovalo nejen bohatství a moc, ale především symbolický most mezi pozemským a božským světem, což mu dodávalo nesmírnou duchovní hodnotu.