Pozlacování
Pozlacování
dřevěných předmětů jest dvojího druhu, a to : pozlacování klihové či s leskem, a pozlacování olejové. Pozlacování klihového užívá se u předmětů, které nejsou podrobeny vlivům vlhka a mokra; pozlacování olejové dává sepředmětům, které mají býti trvanlivé.Zlacení olejové provádí se takto. Místa k pozlacení určená natrou se čistou bělobou, rozetřenou s lněným olejem, ke které jsme ještě přidali lněného oleje, oleje vysychajícího (sikativu) a terpentinu.
Trhlinky a mezery vymažou se však dříve olejovým tmelem, připraveným z massikotu (žlutého klejtu), a pak následují dva nátěry bělobové, načež vše dáme schnouti.
Uschlý nátěr běloby urovnáme a uhladíme pemzou. Nyní následuje nátěr až čtyřnásobný z massikotu se lněným olejem, s přídavkem oleje schnoucího a trochu terpentinu. Barva tato nanáší se měkkým štětcem. Po uschnutí vyhladíme vše pemzou, pak přesličkou a na konec suknem, jež zvlhčíme v terpentinu nebo vinném líhu, a posypeme jemným práškem pemzovým.
Přesličku k hlazení připravujeme takto : Rozřežeme ji v kolénkách na dílku a ty svážeme v malou otýpku. Svazeček do teplé vody vložený, ztrácí něco křehkosti. Přeslička z vody vzatá vymačká se a dá se uschnouti. Při práci navlhčujeme ji mírně, aby nedřela; příliš navlhčená však zase maže.
Pemzu koupíme buď šedou nebo bílou nebo uměle připravenou litou. Pemzu vlhkou vypalujeme. Rovné plochy ke hlazení připravíme si třením dvou kusů pemzy o sebe.
Když posledně zmíněný nátěr byl uschnul, opětujeme nátěr massikotem, načež (po uschnutí) třeme předmět suknem, upraveným, jak již výše zmíněno bylo.
Nyní dvakráte potáhneme předmět gumovým pokostem lakovým, a konečně přejedeme části k pozlacení určené lehce a tence pokud jen možno polimentem, podkladem ku zlacení.
Gumový pokost lakový jest bez lesku, a nátěr jím má za účel, aby podklad ku zlacení ztvrdnul a pozbyl mastnoty. Jest to 15 g šelaku v 1 litru vinného líhu.
Poliment slouží k trvalému připevnění zlata. Jest dvojího druhu, jednoho upotřebuje se při pozlacování olejovém, druhého při klihovém. Na dobrém polimentu spočívá zdar práce. Y obchodech dostaneme červený a žlutý; prvním natíráme nejdřív a druhým posledně. Červený podklad dodává zlatu ohně. Rozpouštíme je j v kořalce a nanášíme vlažný měkkým štětcem, pozor dávajíce, bychom jednoho místa dvakráte se nedotekli.
Pokud vrstva polimentu jest ještě lepkavá, t. j. ani příliš mokrá, ani příliš suchá, přikročíme ku kladení lístků pozlátkových.
Podle toho, jak má býti zlacení drahé a pěkné, volíme lístky buď z pravého zlata nebo lacinější. Lístky dostaneme také různých barev: oranžové, červené, citrónové, zelenavé a t. p.
Lístky stříbrné, potažené jemně zlatém, stávají se okysličováním neúhlednými, rovněž tak je-li podklad ze slitiny mědi
a zinku. Těchto poslednějších lístkův užívá se na praobyčejné
práce, které, aby se trochu ochránily před přístupem kyslíku,
lakujeme a pokostem natíráme.
K řezání zlata slouží nám polštářek a tenký nůž, jakého knihaři užívají. Polštářek jest prkénko, měkkou teletinou potažené a žíněmi vycpané. Nůž má ostří po obou stranách a jest na špičce zaokrouhlen a uhlazen. Oba předměty mějme v nejpečlivější čistotě, ani polštářku nedotýkejme se prsty. Zamastí-li se polštářek přece, pomůžeme si nakřidováním kůže, načež pak polštářek dobře vyprášíme.
Lístek dle potřeby přiříznutý přeneseme štětcem na předmět. Opatrně na zlato foukáme, aby se dobře rozložilo, a velkým štětcem je pak přitlačíme dokonale. Zlacení částí prohloubených děje se napřed. Trhlinky a místečka, kde se zlato neusadilo, dodatečně opravíme. Cele pozlacený předmět přetřeme měkkým štětcem, abychom pozlacení dobře ještě přitlačili, a pak dáme vše několik dní schnouti.
Pozlacovač užívá ke zdvihání a přenášení zlatého lístku na předmět plochého štětce, kteréhož zcela zvláštním způsobem k tomu užívá; natře si tvář slabě Čistou mastnotou, štětcem lehce zavadí o tvář, načež se na štětec velice jemně pomastěný chytne lehce zlato.
Druhý štětec, sloužící k přitlačování zlata, jest oblý a silný; mnohdy k vůli pohodlí upevňuje si pozlacovač na jednom konci násadky štětec jeden (oblý), kdežto na druhém bývá štětec plochý, dříve uvedený. Vylepšování hotového předmětu vykonáme na konec, přenášejíce malé kousky zlata měkkými štětci rozličných rozměrův.
Když pozlacený předmět důkladně byl uschnul, lakujeme je j pokostem kopálovým, při čemž ovšem natíráme poznovu jen tehdy, když předešlá vrstva již dobře uschnula.
Jako poslední práci pak předmět leštíme, přetírajíce je j zprvu měkkým hadříkem vlněným a pak plstí nebo jelení koží. zvlhčivše ji několika kapkami olivového oleje.
Domácí umění, Prof. Dr. VILÉM KURZ, Praha 1900
K řezání zlata slouží nám polštářek a tenký nůž, jakého knihaři užívají. Polštářek jest prkénko, měkkou teletinou potažené a žíněmi vycpané. Nůž má ostří po obou stranách a jest na špičce zaokrouhlen a uhlazen. Oba předměty mějme v nejpečlivější čistotě, ani polštářku nedotýkejme se prsty. Zamastí-li se polštářek přece, pomůžeme si nakřidováním kůže, načež pak polštářek dobře vyprášíme.
Lístek dle potřeby přiříznutý přeneseme štětcem na předmět. Opatrně na zlato foukáme, aby se dobře rozložilo, a velkým štětcem je pak přitlačíme dokonale. Zlacení částí prohloubených děje se napřed. Trhlinky a místečka, kde se zlato neusadilo, dodatečně opravíme. Cele pozlacený předmět přetřeme měkkým štětcem, abychom pozlacení dobře ještě přitlačili, a pak dáme vše několik dní schnouti.
Pozlacovač užívá ke zdvihání a přenášení zlatého lístku na předmět plochého štětce, kteréhož zcela zvláštním způsobem k tomu užívá; natře si tvář slabě Čistou mastnotou, štětcem lehce zavadí o tvář, načež se na štětec velice jemně pomastěný chytne lehce zlato.
Druhý štětec, sloužící k přitlačování zlata, jest oblý a silný; mnohdy k vůli pohodlí upevňuje si pozlacovač na jednom konci násadky štětec jeden (oblý), kdežto na druhém bývá štětec plochý, dříve uvedený. Vylepšování hotového předmětu vykonáme na konec, přenášejíce malé kousky zlata měkkými štětci rozličných rozměrův.
Když pozlacený předmět důkladně byl uschnul, lakujeme je j pokostem kopálovým, při čemž ovšem natíráme poznovu jen tehdy, když předešlá vrstva již dobře uschnula.
Jako poslední práci pak předmět leštíme, přetírajíce je j zprvu měkkým hadříkem vlněným a pak plstí nebo jelení koží. zvlhčivše ji několika kapkami olivového oleje.
Domácí umění, Prof. Dr. VILÉM KURZ, Praha 1900
