Kdo sestavuje kalendář jmen
Mnoho lidí předpokládá, že kalendář jmen schvaluje nějaký úřad. Podle odpovědi služby Ptejte se knihovny v Česku žádný oficiální kalendář jmen neexistuje a o přiřazení jmen ke dnům rozhoduje vydavatel. Občanská kalendária se objevovala zřejmě po roce 1918. Snaha o jednotný necírkevní kalendář se podle Miloslavy Knappové projevila od padesátých let, kdy jména průběžně obměňovala komise při Obchodních tiskárnách v Kolíně. Po roce 1989 už kalendárium nikdo nekoordinuje. Řada vydavatelů vychází z návrhu Knappové, který však sama autorka nepovažuje za závazný. Jmeniny se v občanském kalendáři neuvádějí u státních svátků.
Josefínský patent o příjmeních
Příjmení se v českých zemích objevují od 14. století. Šířila se od nejbohatších a nejvlivnějších lidí k ostatním a dlouho se ještě mohla měnit, například sňatkem, stěhováním nebo změnou řemesla. Tečku za tímto vývojem udělal patent Josefa II. z roku 1786. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny stanovil povinnost mít stálé dědičné příjmení, protože stát potřeboval přesně evidovat obyvatele z hospodářských a vojenských důvodů. Česká Wikipedie uvádí přesné datum 1. listopadu 1786. Od té doby přecházelo příjmení z otce na děti a stalo se trvalým znakem rodu, jak jej známe dodnes.
Jména zděděná po rodičích
Statistici sledují i to, kolik rodičů dá dítěti vlastní jméno. Podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2025 v celé republice nejčastěji děděným jménem Antonín, a to již čtvrtý rok po sobě. Krajská data přinášejí pestrý obraz. Ve Zlínském kraji pojmenoval syna po sobě téměř každý pátý otec jménem Jan, přesně 18,5 procenta, následovali Josef a Jiří. V Plzeňském kraji předal jméno synovi téměř každý třetí Václav. Matky jsou v tomto ohledu zdrženlivější: nejčastěji dědila dcera jméno Kateřina, ale jen asi u každé dvacáté matky tohoto jména.
Jiří a Jana v čele statistik
Podle posledních veřejně dostupných dat ministerstva vnitra z roku 2016, převzatých projektem Kde jsme, bylo nejčastějším mužským jménem v Česku Jiří s 296 090 nositeli. Těsně za ním byl Jan, dále Petr, Josef a Pavel. U žen vedla Jana s 264 944 nositelkami před Marií, Evou, Hanou a Annou. Česká Wikipedie připisuje četnost Jiřích velké oblibě jména zhruba od 40. do 80. let 20. století. Novější úplné údaje chybějí. Server CNN Prima News upozornil, že ministerstvo i statistický úřad informace o četnosti jmen a příjmení celkově několik let nezveřejňují.
Zemřela Guta, dcera pana Václava: nejstarší náhrobní nápisy
Nejstarší české náhrobky mluví úsporně. Historik Jiří Roháček v rozhovoru pro iDNES.cz roku 2020 připomněl opukovou desku z lapidária Národního muzea, věnovanou Gutě, desátému dítěti krále Václava II., která zemřela krátce po narození v květnu 1297. Nápis zní prostě: Zemřela Guta, dcera pana Václava, šestého českého krále. Podle Roháčka se nápisová kultura od 12. století soustředila na zemřelého a datum úmrtí, aby se za něj mohly sloužit zádušní mše. Baroko bylo mnohomluvné, 19. století nápisy zjednodušilo a ve 20. století se většina vrátila ke jménu a datu. Na konci dlouhého vývoje tak stojí opět jen jméno.
Zarmoucená rodina místo výčtu pozůstalých: co prozrazuje parte
Parte je list papíru, na němž čtenář hledá nejdříve dvě věci: jméno zemřelého a termín pohřbu. Muzeum ve Velkém Meziříčí, které uchovává kolem 1 700 smutečních oznámení od 60. let 19. století, k výstavě R.I.P. upozornilo, že dříve býval důležitý také podrobný rozpis pozůstalých, podle něhož šlo zemřelého přesně určit. Dnes jej často nahrazuje obecné sdělení zarmoucená rodina. Nejstarší parte z místní Šaškovy tiskárny pocházejí z roku 1880. Wikipedie dodává, že parte nemá právní platnost a nenahrazuje úmrtní list. Je to poslední veřejné vyslovení jména, které si rodina sama formuluje.
Wolfgang na Klatovsku, Jan u Žďáru: jméno podle patrona kostela
Kněz při křtu nejen radil, ale prosazoval jména svatých. Nový encyklopedický slovník češtiny v hesle Křestní jméno uvádí, že dítě mohlo dostat jméno křtícího duchovního, častěji však jméno patrona místního kostela, blízkého poutního místa nebo regionu. V okolí Žďáru se tak šířilo jméno Jan podle patrona poutního kostela, na Klatovsku Wolfgang a ve Vysokém Mýtě Jiří podle patrona města. Jméno proto prozrazovalo nejen rodinu, ale i farnost, k níž dítě patřilo, a místní obliba některých jmen má kořeny v zasvěcení oltáře. Mapa českých jmen tak dlouho kopírovala mapu kostelů.
Vykání: objevilo se v 15. století, normou se stalo za Rakouska
Vykání není v češtině odjakživa. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí s odkazem na Gebauerovu historickou mluvnici, že vykání se objevuje v 15. století a rozšiřuje v 16. století, pod vlivem latiny, kde se v množném čísle oslovovali raně středověcí vládci. Deník Právo v článku Jiřího Sotony z března 2018 doplnil, že jako společenská norma vykání zakořenilo až v 19. století pod vlivem Rakouska-Uherska a jeho důrazu na obřadné oslovování. Povinné soudružské tykání po roce 1948 se podle téhož článku normou nestalo a postupně se vytratilo. Vykání tedy přečkalo monarchii i režim, který je chtěl zrušit.
Radegast 1969: jméno piva vybrané ve veřejné soutěži
Mohlo se jmenovat Nošovjan. Podle Blesku byla v březnu 1969 vyhlášena veřejná soutěž o jméno nového pivovaru v Nošovicích; název měl být krátký, jednoslovný, dobře vyslovitelný a spojený s Beskydami. Došlo přibližně 3 500 návrhů, mezi nimi Beskyd, Nošovjan nebo Pinoš; web ceskepivo-ceskezlato.cz přidává Ogar a Jantar. Nejvíce hlasů získal Radegast, jméno slovanského boha pohostinnosti, který se v soutěži objevil 44krát; autor vítězného návrhu dostal 1 000 korun. První várka byla uvařena 3. prosince 1970. Podle webu Prazdroje dostalo pivo jméno až rok po první várce, soutěž je však datována dříve.
Pribináček 1954: jméno z veřejné soutěže, které vyhrála žena ředitele
Tvarohový krém měl nejprve čtyři jména. Podle české Wikipedie vynalezla recepturu roku 1923 Jindřiška Hessová z Přibyslavi a družstvo uvedlo krém roku 1947 na trh pod názvy Eva, Bivoj, Perla a Mocca. Název Pribináček se používá od roku 1954 a jeho autorkou je podle Wikipedie Jiřina Čapková, vedoucí krémárny a manželka ředitele Stanislava Čapka, která zvítězila ve veřejné soutěži. Aktuálně.cz uvádí k roku 1954 i ustálení receptury a slogan „Pramen zdraví z Posázaví“. Vyrábělo se 16 příchutí; roku 1984 dosáhla výroba 2 306,4 tuny. Jméno podniku Pribina tak dalo zdrobnělinu celé generaci svačin.
Praga 1909: latinské jméno Prahy na kapotě automobilu
Automobilka zvolila jméno hlavního města, ale v latině. Podle iDNES založily v březnu 1907 smíchovská továrna Ringhoffer a První českomoravská továrna na stroje společný podnik Pražská továrna na automobily, s. r. o.; prvních šest vozů z roku 1908 neslo označení PAT-PAF, tedy Pražská automobilní továrna – Prager Automobil Fabrik. Ringhoffer vystoupil k 1. lednu 1909 a výroba přešla pod První českomoravskou. Podle auto.cz dostaly vozy právě roku 1909 jméno Praga podle latinského názvu Prahy. Latinská podoba byla výhodná: četla se stejně česky i německy a nevyžadovala překlad do žádného z jazyků monarchie.
Polárka 1949: zmrzlina pojmenovaná po lední medvědici
Značku zmrzliny pojmenovalo zvíře ze zoo. Podle magazínu Proženy.cz dostala smetanová zmrzlina jméno po lední medvědici Polárce, prvním mláděti ledního medvěda úspěšně odchovaném v Československu; narodila se roku 1947 a stala se miláčkem návštěvníků pražské zoologické zahrady. Když roku 1949 uváděly na trh novou zmrzlinu Pražské mrazírny, zvolily její jméno; Apetit připisuje výrobek mlékárně Laktos. Logem byla podle Proženy.cz bílá medvědice na kře a používalo se do konce 80. let. Kdo přesně o názvu rozhodl, články neuvádějí. Jméno zvířete tak přežilo samo zvíře o celá desetiletí.
Druhé jméno jako písmeno s tečkou
Zákon o občanských průkazech č. 269/2021 Sb. v § 7 odst. 2 stanoví, že nelze-li pro nedostatek místa uvést druhé jméno držitele, zapíše se první jméno podle registru obyvatel a místo druhého jen jeho první písmeno s tečkou. Stejně se postupuje u složeného příjmení. Nezkrácená podoba je pak podle § 5 součástí úředního záznamu v průkazu. Směrnice Ministerstva vnitra z 24. března 2026 pravidlo opakuje pro úředníky obcí s rozšířenou působností. Dlouhá dvojitá příjmení vzniklá připojením podle § 660 občanského zákoníku se tedy mohou v průkazu objevit ve zkrácené podobě.
Dagmar a Ingrid zůstávají nesklonné
Ženská jména zakončená v písmu i ve výslovnosti na souhlásku se podle Internetové jazykové příručky obvykle neskloňují. Dagmar, Ingrid nebo Karin tak mají ve všech pádech stejnou podobu: knížka od Dagmar, dopis pro Ingrid. Mají-li českou obdobu zakončenou na -a, lze je počeštit a skloňovat podle vzoru žena, tedy Dagmara, Dagmary, Dagmaro nebo Karina, Kariny, Karino. Příručka uvádí, že nesklonné pojetí převažuje, zatímco počešťování je běžné v beletrii. Volba závisí na situaci, typu textu i na přání nositelky, u méně známých současných osobností publicistika zpravidla zachovává základní podobu.
Čtyři podoby jednoho příjmení po svatbě
Informace Ministerstva vnitra č. 9/2025 ukazuje na příkladu manželů Horáka a Novákové, kolik podob může mít příjmení ženy, která si k manželovu příjmení připojí své dosavadní. Vedle plně přechýlené podoby Horáková Nováková připadají v úvahu Horák Nováková, Horáková Novák a Horák Novák. První tři podoby připouštějí pravidla české mluvnice bez dalšího, u podob s mužským tvarem však ministerstvo doporučuje, aby žena vždy výslovně požádala podle § 69 odst. 2 zákona o matrikách. Jinak může později vzniknout pochybnost o její vůli, například při návratu k dřívějšímu příjmení po rozvodu.
Cizí jména se nepřekládají, ale přepisují
Totéž ministerské stanovisko připomíná základní zásadu matriční praxe: cizí jména a příjmení se při zápisu do matriky nepřekládají, nýbrž přepisují. Přepis může zachovat psanou podobu zdrojového jazyka, pak jde o transliteraci, nebo podobu zvukovou, tedy transkripci. V České republice se podle Ministerstva vnitra vychází z transkripce podle pravidel českého pravopisu. Dokument se odvolává i na rozsudek Soudního dvora z 30. března 1993, podle něhož přepis měnící výslovnost jména a umožňující záměnu osoby zasahuje do svobody dotčeného. John nebo Ivan tedy zůstávají v českých matrikách Johnem a Ivanem.
