Štěpánku, Adamče a Ševče
Při oslovení se u příjmení na -ek a -ec obvykle vypouští pohyblivé e. Internetová jazyková příručka uvádí tvary Zdeňku, Štěpánku a Machku, ale připouští i Vepřeku vedle Vepřku, kdyby vznikla obtížně vyslovitelná skupina souhlásek. U příjmení na -ec existují dvojí podoby: Adamče i Adamci, Němče i Němci, u Rožce se dává přednost tvaru Rožci. Příjmení Švec lze oslovit Šveci i Ševče, podle toho, zda nositel cítí souvislost s řemeslem. Příručka opakovaně zdůrazňuje, že u takových příjmení bývá rozhodující rodinná tradice, kterou by měl mluvčí respektovat.
Šest měsíců na návrat k dřívějšímu příjmení
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může podle § 759 občanského zákoníku do šesti měsíců po rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. Totéž platí, chce-li upustit od připojovaného příjmení. Oznámení lze podle Ministerstva vnitra učinit písemně nebo ústně do protokolu u kteréhokoli matričního úřadu a ve lhůtě je osvobozeno od poplatku, což potvrzuje i sazebník správních poplatků. Kdo půlroční lhůtu zmešká, musí už žádat o povolení změny příjmení, za které se platí správní poplatek. Dřívějším příjmením se přitom rozumí jen nejblíže předcházející příjmení.
Svobodo, Baťo a Nohavico
Mužská příjmení zakončená na -a se podle Internetové jazykové příručky skloňují jako vzor předseda, a v pátém pádě proto mají koncovku -o. Příručka uvádí oslovení Svobodo, Hůlo, Maxo, a u příjmení s měkkou souhláskou nebo i před koncovkou tvary Vášo, Váňo, Baťo, Nohavico nebo Kolajo. Stejně se nakládá s cizími jmény: Goyo, Borgio, Mantegno, Mario nebo Garcío. Výjimku tvoří orientální jména zakončená ve výslovnosti na a, například čínské Ma, u nichž zůstává pátý pád shodný s prvním. Druhé nejčastější české příjmení Svoboda se tedy při zdvořilém oslovení mění na Svobodo.
Sto let soukromí knihy narození
Do zápisu v knize narození smí podle zákona o matrikách nahlížet nebo z něj získat doklad jen osoba, které se týká, členové její rodiny a úřady. Teprve po uplynutí 100 let od zápisu narození, 75 let od zápisu manželství nebo partnerství a 30 let od zápisu úmrtí může nahlédnout kdokoli. Stejnopis rodného listu stojí podle sazebníku 300 korun, první rodný list se nezpoplatňuje. Doslovný výpis z matriční knihy, který genealogové potřebují, vyjde na 50 korun za každou započatou stránku. Vždy se nahlíží za přítomnosti matrikáře.
Jožin z bažin: lidožrout z Vizovic
Píseň Ivana Mládka vydaná roku 1977 dala češtině postavu, jejíž jméno zná i Polsko. Podle Wikipedie vzešel námět od zlínského Zdeňka Navrátila zvaného Kňučík, který chtěl zhudebnit vulgární básničku o exhibicionistovi z bažin; Mládek navrhl příběh proměnit v pohádku o netvorovi, který u Vizovic žere hlavně Pražáky, a slíbenou odměnou byl demižon slivovice. Jožin je domácká podoba jména Josef užívaná na Moravě a Slovensku, takže jméno netvora zní venkovsky a důvěrně. Rým bažin a Jožin určil celý text. V počítačové hře Europa Universalis V se objevil jako The Swamp Monster of Vizovice, čímž vizovické bažiny vstoupily do světové kultury.
Jestřáb: skautská přezdívka jako autorský podpis
Jaroslav Foglar vstoupil roku 1923 s bratrem Zdeňkem do 48. klubu oldskautů Jestřábi a podle Wikipedie právě odtud pochází přezdívka Jestřáb, kterou užíval také jako autorský podpis. Skautská tradice přezdívek dala českému jazyku nový typ jména: oddílové jméno, jež si nositel nevybírá a často je nosí celý život. Foglar vedle toho podepisoval texty šiframi J. F., FGR nebo -gl- a po válce i cizokrajnými pseudonymy J. Dimmock a Dug Savignan. Pro vedlejší postavy vymýšlel příjmení bez reálného předobrazu, například Tleskač, Losna, Mažňák nebo Šprundibour, která zní česky, a přitom je v matrikách nenajdeme.
Hurvínek: od Spejblíka k Hurvínovi
Menší kopii Spejbla vyřezal roku 1926 Gustav Nosek jako překvapení pro Josefa Skupu a loutka vystoupila 2. května 1926 v Nešverově hře Počestný dům. Podle pamětníků se jí zpočátku říkalo Spejblík nebo Spejblátko. Český rozhlas připomněl roku 2020 tři výklady jména: staročeské Hurvín, verzi Karla Kovala, podle níž sudičky daly chlapci do vínku třikrát hurá, a pikantnější podání, že jméno mělo v zákulisí jiné počáteční písmeno a zjemnila je až Skupova manželka. Wikipedie dodává, že slovo Hurvínek stojí na Skupově kresbě už z roku 1923. Miloš Kirschner později naučil dvojici jednadvacet jazyků, jména však zůstala všude stejná.
Hujer: od horníka k eurohujerovi
Příjmení Hujer je podle Wikipedie německého původu, pochází z nářeční podoby slova Häuer, tedy horník, a roku 2007 je nosilo sotva 500 lidí, hlavně na Jablonecku a Liberecku. Film Marečku, podejte mi pero z roku 1976 z něj udělal obecné slovo: večerní student Viktor Hujer v podání Václava Lohniského měl předlohu v posluchači, kterého Ladislav Smoljak učil ve večerní škole ve Staré Boleslavi. Hujer dnes znamená snaživce a šplhouna, od vstupu do Evropské unie se užívá odvozenina eurohujer, připisovaná Václavu Klausovi. Tentýž film dal Humpolci fiktivního rodáka Hliníka, jemuž město roku 2006 zřídilo recesistické muzeum HLINÍKárium.
Jméno na Wikipedii: pravidla pro články o žijících lidech
Encyklopedie psaná dobrovolníky má pro jména živých lidí přísnější pravidla než pro panovníky. Doporučení české Wikipedie Články o žijících lidech, platné pro osoby narozené během posledních 115 let, u nichž není doloženo úmrtí, žádá, aby nedoložené informace byly bez odkladu vymazány, s odkazem na Jimmyho Walese, že žádná informace je lepší než spekulace. U bydliště lze uvést jen město, nikdy ulici a číslo, kontakty se nezveřejňují a rodné číslo za žádných okolností. Příklady pracují se zástupnými jmény XY a XX. Článek pod cizím jménem tak na Wikipedii vzniká snáze než článek o sousedovi, který si jej nepřeje.
Jméno bez diakritiky do USA: formulář ESTA
Na hranici Spojených států se z Jiřího Šťastného stává Jiri Stastny. Generální konzulát v Los Angeles na stránkách Ministerstva zahraničních věcí uvádí, že žádost o cestovní povolení ESTA je nutné vyplnit bez české diakritiky a že každé dítě potřebuje vlastní povolení na vlastní biometrický pas. Formulář sám vyzývá k zápisu příjmení tak, jak stojí ve strojově čitelné zóně pasu. Zákon o cestovních dokladech č. 329/1999 Sb. v § 6 stanoví, že se do této zóny zapisuje nejprve příjmení a pak jméno. Cestující si tak musí zvyknout na podobu svého jména, kterou doma nikdy nepoužívá.
Jméno, adresa a telefon v jedné knize: konec Zlatých stránek po 132 letech
Telefonní seznam byl největší veřejnou databází jmen v zemi. Český rozhlas v listopadu 2014 oznámil konec tištěných seznamů po 132 letech: Zlaté stránky vydával od roku 1992 Mediatel, vyšlo přes 70 milionů výtisků a pražský svazek z konce 90. let vážil 1,83 kilogramu. Adam Holl na Seznam Médiu připomíná, že bílé stránky k příjmení přidávaly křestní jméno, adresu i číslo a hledání pražského Nováka zabralo odpoledne, dnes by takový svazek zněl jako únik dat. Podle § 95 zákona č. 127/2005 Sb. smí být člověk v účastnickém seznamu jen se souhlasem. Jméno zmizelo z knihy a přesunulo se do vyhledávače.
Ježíšek a Fantomas jako odesílatel: podvržené jméno v SMS
Jméno odesílatele v SMS bývalo možné zfalšovat. Wikipedie v hesle SMS uvádí, že koncem srpna 2005 vznikla služba SMSspoofing.com, která umožňovala předstírat, že zprávu odeslal někdo jiný, fungovala i v sítích Eurotel, T-Mobile a Oskar a Eurotel doručování takových zpráv zastavil. Ještě roku 2009 šlo přes bránu Vodafone zadat nesprávné číslo, zpráva však nesla označení WWW. Aplikace Oskárek dovolovala nastavit odesílatele jako text o 11 znacích, například Fantomas, Jezisek nebo Operator, a skupina Ztohoven rozeslala 5. června 2012 falešné SMS mezi poslanci. Jméno na displeji není důkazem totožnosti.
Židovské matriky 1784 až 1949 v Národním archivu
Matriky židovských náboženských obcí z let 1784 až 1949 nejsou uloženy v oblastních archivech jako matriky křesťanské, ale v Národním archivu v Praze. Podle jeho webu byly všechny svazky digitalizovány roku 2011. Fond Matriky židovských náboženských obcí v českých zemích je zpřístupněn v aplikaci Archivní VadeMeCum a fond Židovské kontrolní matriky přímo na stránkách archivu. Počátek roku 1784 odpovídá josefínským reformám, které uložily vést matriky i rabínům. Pro pátrání po židovských předcích, jejichž příjmení vznikla patentem z roku 1787, jde o základní pramen přístupný z domova.
Zimmermann a Tesař: Benešova kniha o německých příjmeních
Josef Beneš zkoumal německá příjmení u Čechů celý život, kniha však vyšla až roku 1998 ve dvou svazcích. První má 359 stran, druhý tvoří rejstříky Marie Novákové na 242 stranách; původní rukopis přesahoval 700 stran. Nováková Benešovo třídění přepracovala do deseti oddílů a sestavila sedm rejstříků. Základním pramenem byl pražský adresář z roku 1910, doplněný telefonními seznamy ze šedesátých let. Beneš sledoval překlady Tesař, Řezník, Pekař, Kovář a Myslivec na Zimmermann, Fleischhacker, Bäcker, Schmied a Jäger i hláskové přizpůsobování. Recenze v Naší řeči označila dílo za první syntetickou práci o tomto tématu.
Zajíc jako O'Hare: amerikanizace příjmení 1925
Kněz J. B. Dudek z Oklahomy popsal v časopise American Speech v prosinci 1925, co se dělo s českými příjmeními za oceánem. Prvním krokem bývalo vynechání diakritiky, dalším zkomolení úředníky a sousedy: Doležal se stal Dalzellem, Diviš Davisem, Přibyl Preeblem. Jiní překládali: Krejčí na Taylor, Černý na Black, Mlynář na Miller, Votruba na Bran. Zajíc se podle Dudka stal irským O'Hare, Mráček skotským McLoud a Tichý Stillmanem. Kučera prošel cestou Kutcher, Kootcher až Curtis či Cook. Dudek dodává, že většina přistěhovalců si jména sama měnit nechtěla; změnu si vynutilo okolí.
Vrchlický, Březina a Olbracht: básníci pod jiným jménem
Česká literatura devatenáctého a dvacátého století stojí z velké části na pseudonymech. Jaroslav Vrchlický se podle Wikipedie narodil jako Emil Frída a své literární jméno proslavil natolik, že to občanské zná málokdo. Otokar Březina byl učitel Václav Jebavý, Ivan Olbracht se jmenoval Kamil Zeman a jeho otec Antal Stašek byl Antonín Zeman. Encyklopedický slovník češtiny připomíná i šifry a značky: Svatopluk Čech se podepisoval ABCD, Čestmír Jeřábek ABE. Dělničtí dopisovatelé Dělnických listů od roku 1872 skrývali totožnost pod jmény jako Josef Šizený nebo Antonín Nespokojený. Pseudonym tak byl literární maskou i politickou nutností.
