Michal David, Lucie Bílá a Toyen
Nový encyklopedický slovník češtiny třídí umělecká jména podle toho, jak vznikla. Pseudonym nesouvisející s občanským jménem, jenž působí jako běžné jméno a příjmení, nosí Michal David, vlastním jménem Vladimír Štancl, nebo Lucie Bílá, rozená Hana Zaňáková. Z částí vlastního jména vzniklo jméno zpěvačky Anny K., odvozené z konce jména Lucianna a začátku příjmení Krecarová. Zvláštní skupinou jsou pseudonymy s jménem opačného rodu: malířka Marie Čermínová tvořila jako Toyen, spisovatel Jaroslav Mayer publikoval jako Jaroslav Maria. Dělničtí dopisovatelé 19. století se podepisovali Josef Šizený nebo Antonín Nespokojený.
Matrika v elektronické podobě od roku 2027
Novela č. 414/2023 Sb. vkládá do zákona o matrikách ustanovení, že matrika se vede souběžně v listinných knihách a v elektronické podobě v matričním informačním systému, jehož správcem je Ministerstvo vnitra. Tato část nabývá účinnosti 1. ledna 2027. Ministerstvo projekt představuje pod názvem eMatrika a slibuje elektronické matriční doklady, žádosti přes Portál občana, postupné omezení místní příslušnosti a zapojení vybraných zastupitelských úřadů pro krajany v zahraničí. Matrikám má přinést rychlejší výměnu dat s ostatními informačními systémy veřejné správy. Papírové knihy, vedené u nás od 16. století, tím ale nezmizí.
Malachiáš ano, Gambrinus ne
Za rok 2025 vydal Ústav pro jazyk český podle České televize 366 posudků k neobvyklým jménům, o rok dříve 374. Vedoucí oddělení onomastiky Pavel Štěpán uvedl, že jazykovědci zápis doporučili například u chlapeckých jmen Germano, Eustace, Christoforos, Malachiáš a Regulus, u dívčích Xia, Kryšpína, Guta, Ramina a Jera, a u rodově neutrálních Luci, Merien nebo Konstantine. Naopak nedoporučili Gambrinus, Wilém, Bonbónu nebo Jůlii. Ústav podle Štěpána jména posuzuje, ale neschvaluje, konečné slovo má matriční úřad. Počet posudků podle ústavu v posledních dvou letech mírně klesá, zájem o neobvyklá jména však trvá.
Jméno člověka v občanském zákoníku
Občanský zákoník z roku 2012 vymezuje jméno šířeji, než jak o něm mluvíme v běžné řeči. Podle § 77 je jménem člověka jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý má právo své jméno užívat v právním styku a požadovat jeho ochranu a úctu k němu. Zákon zároveň upozorňuje, že kdo v právním styku vystupuje pod jiným než vlastním jménem, nese následky omylů a újem z toho vzniklých. Jméno tak není jen nálepkou, ale součástí osobnosti chráněnou stejně jako čest nebo soukromí.
Šla Nanynka do zelí: jména v lidových písních
Lidová píseň je jedním z nejstarších svědků domáckých podob jmen. Zpěvník Jména v písních z roku 2017, který sestavila Marie Lišková, obsahuje 43 českých a moravských písní s křestními jmény v textu: Adámku náš, Až já půjdu od Běty, Bratře Kubo, Káča má, Marjánko, Marjánko, Šla Nanynka do zelí, Ta naše Bára, Ptala se Zuzana Kuby nebo Koukej, koukej, koukej Vašku. Přehled na Wikiknihách ukazuje, že nejčastějším ženským jménem v českých písních je Anna v podobách Andulka, Anička i Anka, a to od lidové Andulky šafářovy po Je ráno, Anno Václava Neckáře. Písně uchovaly tvary, které z matrik zmizely.
Svatojánská muška: světluška se jménem Křtitele
Světluška se v mnoha jazycích jmenuje po svatém Janu Křtiteli, protože se objevuje kolem jeho svátku 24. června a letního slunovratu. Ľubica Dvornická v časopise Kultúra slova z roku 2022 srovnala české svatojánská muška, lužickosrbské janska muška, německé Johanneskäfer a maďarské szentjánosbogár; jihoslovanské kresnica a krijesnica odkazují na druhou část světcova jména, křest. Slovenská nářečí znala i podoby svatojánská katerinka nebo svatoho Jana krava. Česká Wikipedie připomíná, že svátek navázal na starší oslavy slunovratu. Jméno světce tak dalo název drobnému broukovi, svatojánskému chlebu i noci, kdy se podle pověr otvírají poklady.
Poradit se s Vaňkem: útěk doložený roku 1589
Vaněk je stará domácká podoba Václava a rčení poradit se s Vaňkem znamená dát se na útěk. Podle Ludmily Stěpanovové bylo poprvé zaznamenáno roku 1589 a hojně je užívali spisovatelé devatenáctého století; známé jsou i varianty s Vaňkem potazu bráti, pospíchat na poradu s Vaňkem nebo potkat se s Vaňkem. Původ zůstává nejasný. Kniha Čeština všední i nevšední jej spojuje se zvukovou podobou německého wanken, kolísat či ztrácet odvahu, a Igor Němec připomněl, že německá skupina -nk- přecházela do staré češtiny jako -ňk-. Jméno tu zřejmě jen propůjčilo tvar cizímu slovu.
Panenko skákavá: zvolání po zaniklé poutní vsi
Zvolání panenko skákavá nemá nic společného s veselou dívkou. Podle Českého rozhlasu jde o zjednodušený název obrazu Panny Marie v kostele v obci Skoky, kdysi slavném mariánském poutním místě. Říkalo se Panna Maria Skokovská a lidově i Panenko Marie Skočická; druhou podobu používá posluhovačka na četnické stanici v Putimi v Haškově Švejkovi. Obec zanikla, ale výraz přežil díky literatuře a dodnes vyjadřuje údiv i tam, kde o Skokách nikdo neslyšel. Mariánské jméno poutního obrazu se tak proměnilo v citoslovce, jehož původ dnes zná jen málokdo z těch, kdo je denně vyslovují.
Juda v kalendáři chybí: státní svátky bez jmenin
Wikipedie v hesle Jmeniny uvádí, že u státních svátků se jmeniny zpravidla neuvádějí, ačkoli církevní kalendář na ně památku světce má, a dodává, že v připojené tabulce zůstává bez jména pouze 25. prosinec, zatímco u jiných svátků jména figurují. Příkladem je 28. říjen: církev připomíná svatého Šimona a Judu, jméno Juda se však v českém občanském kalendáři vůbec nevyskytuje a Šimon je uveden 22. prosince bez vazby na církevní datum. Finský kalendář podle anglické Wikipedie vynechává jména na Nový rok, Boží hod a 29. únor. Prázdná řádka v kalendáři je tak vždy něčím vysvětlena.
Jméno v žádosti o práci: 14 procent proti 6 procentům pozvánek
Druhá část experimentu mířila na trh práce. Podle studie CERGE-EI z roku 2013 autoři od srpna do října 2012 odpověděli na 274 inzerátů na portálu jobs.cz v prodeji, zákaznických službách a administrativě. Uchazeči s většinovým jménem byli pozváni na pohovor ve 14 procentech případů, s menšinovým v 6,3 procenta, u asijského jména v 5,1 a u romského v 7,8 procenta. Životopis většinového uchazeče otevřelo 63,3 procenta zaměstnavatelů, u asijského jména 47,5 procenta, a jen 6 procent u něj dále zkoumalo vzdělání či praxi oproti 16 procentům. Autoři proto diskutovali anonymní životopisy, které jméno z první fáze výběru odstraňují.
Jméno po kmotrovi: matriky 16. a 17. století
Nový encyklopedický slovník češtiny v hesle Křestní jméno s odkazem na práce Pavly Holé z roku 2009 a Markéty Kloudové z roku 2011 uvádí, že v 16. a 17. století dostávaly děti podle matrik jména po kmotrech a kmotrách častěji než po rodičích. Za kmotry byli vybíráni oblíbení lidé, a jejich jména se proto mohla v místě rozšířit bez ohledu na to, zda byla obvyklá, slovník uvádí příklady Karel a Eleonora. Při větším počtu dětí postupně přicházela na řadu jména většiny blízkých příbuzných. Kmotr tak určoval nejen víru dítěte, ale i to, jak se mu bude říkat.
Jmeniny v den smrti světce: proč se svátek slaví právě tehdy
Svátek jména bývá dnem něčí smrti. Wikipedie v hesle Jmeniny i portál Svátky Centrum uvádějí, že jmeniny vycházejí z katolické tradice, kdy je k jednotlivým dnům přiřazen světec, a termín se většinou odvíjí od data jeho úmrtí, v církevní tradici chápaného jako den narození pro nebe. Anglická Wikipedie dodává, že církev po staletí dávala jmeninám přednost před narozeninami, které považovala za pohanský zvyk, a připomíná, že svátek Karla 28. ledna odpovídá dni smrti Karla Velikého. Novodobé občanské kalendáře se od církevních odpoutaly a jméno v nich bývá uvedeno jen jednou. Na počátku však stál hrob.
Druhé jméno jako písmeno s tečkou
Zákon o občanských průkazech č. 269/2021 Sb. v § 7 odst. 2 stanoví, že nelze-li pro nedostatek místa uvést druhé jméno držitele, zapíše se první jméno podle registru obyvatel a místo druhého jen jeho první písmeno s tečkou. Stejně se postupuje u složeného příjmení. Nezkrácená podoba je pak podle § 5 součástí úředního záznamu v průkazu. Směrnice Ministerstva vnitra z 24. března 2026 pravidlo opakuje pro úředníky obcí s rozšířenou působností. Dlouhá dvojitá příjmení vzniklá připojením podle § 660 občanského zákoníku se tedy mohou v průkazu objevit ve zkrácené podobě.
Dagmar a Ingrid zůstávají nesklonné
Ženská jména zakončená v písmu i ve výslovnosti na souhlásku se podle Internetové jazykové příručky obvykle neskloňují. Dagmar, Ingrid nebo Karin tak mají ve všech pádech stejnou podobu: knížka od Dagmar, dopis pro Ingrid. Mají-li českou obdobu zakončenou na -a, lze je počeštit a skloňovat podle vzoru žena, tedy Dagmara, Dagmary, Dagmaro nebo Karina, Kariny, Karino. Příručka uvádí, že nesklonné pojetí převažuje, zatímco počešťování je běžné v beletrii. Volba závisí na situaci, typu textu i na přání nositelky, u méně známých současných osobností publicistika zpravidla zachovává základní podobu.
Čtyři podoby jednoho příjmení po svatbě
Informace Ministerstva vnitra č. 9/2025 ukazuje na příkladu manželů Horáka a Novákové, kolik podob může mít příjmení ženy, která si k manželovu příjmení připojí své dosavadní. Vedle plně přechýlené podoby Horáková Nováková připadají v úvahu Horák Nováková, Horáková Novák a Horák Novák. První tři podoby připouštějí pravidla české mluvnice bez dalšího, u podob s mužským tvarem však ministerstvo doporučuje, aby žena vždy výslovně požádala podle § 69 odst. 2 zákona o matrikách. Jinak může později vzniknout pochybnost o její vůli, například při návratu k dřívějšímu příjmení po rozvodu.
Cizí jména se nepřekládají, ale přepisují
Totéž ministerské stanovisko připomíná základní zásadu matriční praxe: cizí jména a příjmení se při zápisu do matriky nepřekládají, nýbrž přepisují. Přepis může zachovat psanou podobu zdrojového jazyka, pak jde o transliteraci, nebo podobu zvukovou, tedy transkripci. V České republice se podle Ministerstva vnitra vychází z transkripce podle pravidel českého pravopisu. Dokument se odvolává i na rozsudek Soudního dvora z 30. března 1993, podle něhož přepis měnící výslovnost jména a umožňující záměnu osoby zasahuje do svobody dotčeného. John nebo Ivan tedy zůstávají v českých matrikách Johnem a Ivanem.
