Svačina, Moučka a Sochor: věci a počasí ve jménech
Devátý motivační okruh v třídění Miloslavy Knappové tvoří příjmení podle věcí, abstrakt a přírodních jevů: Sochor, Kropáč, Moučka, Svačina, Dejmek, Mráz, Podzimek. Jak se člověk stane Svačinou, prameny nevysvětlují; mohl ji rád nosit, prodávat, nebo ji někomu snědl. Slovník Dobravy Moldanové doplňuje příjmení z podstatných jmen jako Kolář, z přídavných jako Pokorný, ze sloves jako Navrátil, z příslovcí jako Tedáček a ze spojek a částic jako Šak nebo Prej. Pokorný je přitom třináctým nejčastějším příjmením s 21 746 nositeli. Český jazyk tak proměnil v příjmení prakticky každý slovní druh, který měl po ruce.
Statistika příjmení zamrzlá v lednu 2017
Poslední veřejná databáze četnosti příjmení pochází z Ministerstva vnitra a zachycuje stav k lednu 2017, kdy evidovala 412 387 unikátních příjmení a 147 511 unikátních jmen, jak uvádí web KdeJsme. Od té doby ministerstvo podle Wikipedie i Seznam Média údaje neposkytuje. Český statistický úřad podobná data zveřejňovat neplánuje; jeho mluvčí Jan Cieslar podle webu aRecenze vysvětlil, že úřad nevidí poptávku veřejnosti ani veřejný zájem a zpracování statistik příjmení nepovažuje za účelné. Všechny dnešní žebříčky příjmení proto vycházejí z více než devět let starých dat, zatímco statistiku křestních jmen novorozenců statistický úřad vydává každý rok.
Růžička, Fiala a Konvalinka: květiny u domu
Růžička patří mezi nejčastější česká příjmení; Český rozhlas uvádí 19 620 nositelů, seznam z roku 2016 pak 19 511. Vzniklo jako zdrobnělina slova růže a motivací mohlo být domovní znamení, růžový keř u domu nebo časté červenání se; Dagmar Magincová je vykládá jako pohledného člověka. Fialu nosí 9 182 mužů a 9 448 žen a vedle názvu květiny mohla jít o fialovou barvu či znamení domu. Do téže zahrady patří Konvalinka, Jedlička nebo Višňák. Rozhlasový výklad připomíná i pány z Růže, tedy Rožmberky. Květina na štítu domu tak dala jméno desítkám tisíc lidí.
Procházka na mostě: císařova přezdívka a zběhlí poddaní
Šesté nejčastější příjmení nosí 32 498 osob a jako příjmení je doloženo od roku 1618. Antonín Kotík je roku 1894 vyložil jako toho, kdo se rád prochází, J. Š. Baar jako chodského řezníka vykupujícího dobytek po vesnicích. Ladislav Procházka v Naší řeči roku 1971 doložil z purkrechtních zápisů panství Komorní Hrádek, že přízvisko Procházka dostávali poddaní, kteří zběhli z gruntu a po čase se vrátili; jiní navrátilci dostali příjmení Navrátil. Krejčovský tovaryš Jan z Radlic je roku 1608 zapsán jako Jan Procházka a přezdívku Procházka dostal i císař František Josef po fotografii z Prahy s popiskem Procházka na mostě.
Dvě třetiny příjmení z křestních jmen
Josef Beneš odhadl v Naší řeči roku 1944 na základě pražského adresáře, že příjmení z křestních jmen tvoří asi dvě třetiny všech příjmení. Slovník Dobravy Moldanové uvádí, že se jména obměňovala pomocí přibližně 150 českých přípon: z Tomáše vznikl Toms, z Jana Janda. Miloslava Knappová třídí tato jména podle původu základu: slovanská Bláha, Borek a Vaněček, hebrejská Bartůněk a Kubišta, řecká Filipovský a Jurajda, latinská Beneš a Havlíček, germánská Bernášek a Zikeš. Mezi třiceti nejčastějšími příjmeními roku 2016 najdeme Marka, Beneše, Vaňka, Urbana a Blažka. Kdo nese takové příjmení, nese vlastně křestní jméno dávného předka.
Černý a Niger: tmavovlasý mezi plavovlasými
Příjmení Černý nosí podle Českého rozhlasu 36 239 osob. Vzniklo z přídavného jména a označovalo člověka s tmavými vlasy nebo tmavší pletí, který mezi převážně světlovlasým slovanským obyvatelstvem působil nápadně. Táž motivace se objevuje i v latině: v Knize smluv města Prahy je k roku 1497 zapsán Izrael Černý, syn Azrielův, jako Israhel Judeus Niger, a odtud se odvozuje příjmení Niger. Miloslava Knappová ukazuje, že slovanský základ sdílejí slovenský Čierny, ruský Černyj, polský Czerny, srbochorvatský Crnić i bulharský Černija. Německý překlad Schwarz pak vznikal přímo v českých kancelářích, kde se zapisovalo německy.
Čermák, Straka a Kavka: ptáci podle domovního znamení
Čermák je 26. nejčastějším českým příjmením s 16 330 nositeli. Josef Beneš vyjmenoval roku 1944 početnou skupinu příjmení podle ptáků: Ptáček, Čermák, Červenka, Slavík, Čížek, Stehlík, Strnad, Špaček, Sojka, Straka, Kavka, Havránek, Vorel, Čáp, Čapek, Jeřábek, Kohout, Hrdlička a Holub. Některá vznikla podle vlastnosti člověka, jiná podle domovního znamení, jímž se domy označovaly před zavedením čísel popisných; která přesně, Beneš nerozhodl. K rodině kavky patří i příjmení Kafka, jehož varianty Kaffka, Kawka a Kavka uvádí Wikipedie a které proslavil pražský spisovatel Franz Kafka. Ve Vídni měl podle Josefa Vintra Čížek 25 pravopisných podob.
Císař, Kaplan a Poddaný: hodnosti jako příjmení
Král je patnáctým nejčastějším příjmením v Česku s 20 390 nositeli, a přesto žádný z nich královskou korunu nezdědil. Miloslava Knappová řadí do okruhu příjmení podle sociálního postavení, feudálních, vojenských a jiných hodností jména jako Vejvoda, Dragoun, Kaplan, Sedláček nebo Poddaný. Podobně vznikla příjmení Císař, Hrabě či Biskup. Motivem nebyla hodnost sama, ale vztah k ní: služba u pána, role v lidové hře nebo ironická přezdívka. Sedláček se 18 074 nositeli patří k nejčastějším; zdrobnělina může napovídat, že šlo o menšího hospodáře, nikoli o velkého sedláka. Jméno tedy neříká, kým předek byl, ale jak ho viděli ostatní.
Letiště Václava Havla: název, který opravil slovosled
Pojmenování pražského letiště schválila vláda 21. března 2012 s tím, že k přejmenování dojde 5. října, v den Havlových narozenin, a náklady činí čtyři miliony korun. Podle vládní tiskové zprávy měl anglický název znít Prague Airport – Vaclav Havel. Po kritice odborníků kvůli nesprávnému slovosledu byl podle Knihovny Václava Havla v červnu 2012 změněn na Václav Havel Airport Prague, česky Letiště Václava Havla Praha. Tatáž zpráva připomíná, že podle průzkumu tehdy mezi lidmi převažovali kritici přejmenování. Vlastní jméno prezidenta tak prošlo nejen politickou debatou, ale i jazykovou korekturou, než se objevilo na odletové hale.
Kohoutkova kometa 1973 a planetka Jan Palach z roku 1969
Luboš Kohoutek dal jméno kometě i politicky nepohodlné planetce. Podle české Wikipedie objevil 7. března 1973 v Hamburku kometu C/1973 E1, která prošla přísluním 27. prosince 1973 ve vzdálenosti asi 21 milionů kilometrů od Slunce a vrátí se řádově za 75 000 let. Už v srpnu 1969 objevil planetku číslo 1834 a podle České astronomické společnosti ji pojmenoval Jan Palach, krátce po Palachově oběti; normalizační úřady poté zakázaly publikovat její jméno v českých časopisech. Dne 26. října 1971 objevil planetku 1841, jež nese jméno prvního prezidenta. Exilový astronom tak z Hamburku zapisoval na oblohu jména, která doma nesměla znít.
Karlín: první pražské předměstí pojmenované po císařovně
Karlín je podle Kudy z nudy první pražské předměstí; vzniklo roku 1817 a jméno dostalo po Karolíně Augustě, manželce císaře Františka I. Je to patrně jedno z mála pražských místních jmen odvozených od ženy, a navíc od panovnice, která v Praze nikdy nesídlila. Z císařovnina jména Carolina vzniklo německé Karolinenthal a české Karlín, takže dnes zní, jako by patřilo nějakému Karlovi. Kolem čtvrti vyrostly dílny, Negrelliho viadukt z let 1846 až 1849 a stanice metra Křižíkova, otevřená roku 1990 a pojmenovaná po vynálezci. Císařovna sama upadla v zapomnění, její jméno ale dodnes říká každý pražský hlasatel v tramvaji.
Kaplanova turbína: patent z Brna, první kolo v Poděbradech
Turbína, která pohání přehrady od Orlíku po švédský Lilla Edet, byla vynalezena na brněnské německé technice. Podle přehledu Martina Poláka v časopise Energies z roku 2021 začal Viktor Kaplan, rodák z rakouského Mürzzuschlagu působící v Brně od roku 1903, upravovat Francisovu turbínu roku 1910 a první patent na natáčení lopatek oběžného kola získal roku 1913. První provozní stroj šel roku 1919 do přádelny ve Velmu v Rakousku, druhý roku 1920 do Poděbrad. Kaplan si patentovou agendu vyřizoval sám a roku 1931 odešel na statek v Rakousku. Jeho jméno dnes zná každý strojař, město, kde vynález vznikl, už méně.
Obourodá jména Nikola a René
Zákon požaduje, aby chlapec dostal jméno mužské a dívka ženské. Existují však jména, která mohou nosit muži i ženy. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí jako příklady obourodých jmen Nikola, René, Saša a Sáva. Slovník doporučuje připojit k obourodému jménu druhé jméno, které je z hlediska pohlaví jednoznačné. Taková jména mohou podle stejného zdroje sloužit také jako přechodné jméno pro transsexuální osoby během léčby. Ministerstvo vnitra v metodice z roku 2024 upozorňuje, že domácké podoby mohou měnit gramatický rod, jako je tomu u podoby Evík od jména Eva. Zákaz jména opačného pohlaví však platí i pro ně.
Nguyen mezi nejčastějšími příjmeními
Vietnamské příjmení Nguyen se v Česku vyšvihlo mezi nejčastější. Podle dat projektu Kde jsme, která v červnu 2011 citovaly iDNES a Česká televize, bylo s 21 020 nositeli deváté v celkovém pořadí, hned za dvojicí Dvořáková a Dvořák. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí stejný údaj a dodává, že jde o součet mužské i ženské podoby, protože se nepřechyluje. Mluvčí ministerstva vnitra vysvětlil jeho četnost příchodem Vietnamců do Česka, jejich usazením a narozením dětí. Nguyen je podle článku nejčastějším zahraničním příjmením v republice. Ve Vietnamu patří rovněž k nejrozšířenějším příjmením, takže jeho obliba v Česku není náhodná.
Nepřechýlené příjmení od roku 2022
Do konce roku 2021 mohla Češka získat příjmení v mužském tvaru jen ve výjimečných případech, například když měla za manžela cizince, hlásila se k jiné než české národnosti nebo trvale žila v zahraničí. Novela zákona o matrikách tyto podmínky zrušila. Od 1. ledna 2022 může o nepřechýlené příjmení požádat každá občanka bez udání důvodu, a to při sňatku i při zápisu narození dcery. Ústav pro jazyk český ve vyjádření z 25. září 2024 připomněl, že zákon upravuje jen zápis v matrikách a úředních dokladech. Běžné ani mediální užívání neřídí a jedno univerzální doporučení podle ústavu vydat nelze.
Moldanové slovník Naše příjmení
Nejrozsáhlejší populárně naučný výklad českých příjmení napsala jazykovědkyně Dobrava Moldanová. První vydání knihy Naše příjmení vyšlo roku 1983 a obsahovalo asi 12 000 příjmení. Druhé, podstatně rozšířené vydání z roku 2004 zpracovává přibližně 30 000 příjmení. Recenzentka Zuzana Hlubinková v časopise Naše řeč uvádí, že autorka využila dříve nedostupný registr obyvatelstva a částečně i materiál svého otce, jazykovědce Josefa Beneše. Podle knihy vzniklo nejvíce příjmení z křestních jmen, další velkou skupinu tvoří jména odvozená od míst a z obecných slov. Nepřehlédnutelná jsou i příjmení cizího původu, nejčastěji německá.
