Vzpomínka na Jiřího Harcubu Jedna z jeho posledních realizovaných medailí
V předminulém čísle M&B všechny sběratele československých a českých mincí a medailí překvapila stručná, velmi smutná zpráva, že 26. 7. 2013 ve věku 84 let zemřel světově uznávaný glyptik, sochař a medailér Jiří Harcuba.
Zpráva o to smutnější, že před třemi roky poskytl Jiří Harcuba v plné tvůrčí síle rozhovor pro časopis M&B (č. 4/2010).
Jméno Jiří Harcuba se stalo pojmem uznávaným na celém světě – od Spojených států až po Japonsko. Narodil se 6.12.1928 v Harrachově ve sklářské rodině a ve svém rodišti se v duchu rodinné tradice vyučil rytcem skla. Bylo to v těžkém období válečných let 1942-1945. Po válce absolvoval v letech 1945-1948 Státní odbornou školu sklářskou v Novém Boru u prof. Karla Hrodka. V roce 1948 studoval jako mimořádný posluchač na Pedagogické fakultě Palackého university v Olomouci a odtud přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kterou absolvoval v letech 1949-1954. Studoval zde pod vedením prof. Karla Štipla, u něhož získal v letech 1958-1961 uměleckou aspiranturu. Do roku 1965 pak působil jako lektor v rytecké dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, byl asistentem u prof. Stanislava Libenského. Dva roky, 1965-1966, studijně pobýval v Londýně, kde učil na Royal College of Arts. Doma do roku 1969 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jako asistent a v roce 1970 se habilitoval na docenta. Normalizační režim jej, už jako docenta, uvěznil. Po propuštění pak nesměl u nás doma vyučovat, ale tvořit naštěstí mohl. Od roku 1971 tedy pracoval samostatně a jeho působištěm byla Praha. Ve své tvorbě se často vracel k tradiční práci rytců kovu, věnoval se lité i ražené medaili.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
O chronologii pražských grošů Václava II.
Václav II., šestý a předposlední český král z rodu Přemyslovců patří mezi nejznámější české
panovníky.
Vděčí za to nejen svému původu jako syn jiného velice dobře známého českého krále, krále železného a zlatého, Přemysla II. Otakara, se kterým je často srovnáván, ale i své vládě, jejíž hodnocení není jednoduché.
Podle soudobých písemných památek, Zbraslavské kroniky a Kroniky tak řečeného Dalimila byl Václav II. zejména velice zbožný a podle toho také žil. Obě díla jsou však tendenční, i když každé z jiného důvodu. Autory Zbraslavské kroniky byli dva opati Zbraslavského kláštera, který Václav II. založil, a tak je zde král líčen téměř jako svatý. Autor druhé kroniky, jímž je patrně Petr I. z Rožmberka (TJD), popisuje vládu Václava II. z pohledu vysoké české šlechty, které se nelíbila. To si ale autor nemohl dovolit přímo napsat, a tak napsal, že král pro své mnišství zanedbává své povinnosti, odsouvá české šlechtické předáky a dvůr ovládají cizinci. Místo něj vládnou pověření úředníci a ne vždy spravedlivě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU