Rekordní dražba Nové nejdražší mince
Nejdražším českým mincím jsme se věnovali v pátém čísle loňského ročníku.
Je to ale téma, které se neomrzí. Zvlášť když se pořadí na špičce tak často mění. A změnilo se i v prosinci.
V 52. aukci firmy AUREA Numismatika konané v sobotu 7. 12. 2013 se dražila výjimečná nabídka mincí, převážně vysokých dukátových nominálů. Tuto aukci jsme v minulém čísle avizovali s tím, že možná padne další rekord. A tak se také stalo.
Na prvním místě musíme zmínit téměř unikátní saský 20dukát 1610, unikátní nejen vzácností, ale i luxusní zachovalostí. Z vyvolávací ceny 2,2 mil. Kč vystoupal až na neuvěřitelných 6,5 mil. Kč (bez aukční přirážky) a zařadil se tak na první místo v historické tabulce nejdráže prodaných mincí v českých aukcích všech dob (dosud byl nejdráže prodaný ruský zkušební rubl carevny Anny z roku 1730 za 5 mil. Kč, 5,5 mil. Kč s dražební přirážkou, v roce 2003 z Prokopovy sbírky). Další miliónové dražby z této aukce jsou dva 10dukáty – zimního krále Friedricha Falckého a vévody Albrechta z Valdštejna (4,05 mil. Kč a 2,6 mil. Kč). Poslední položka prodaná za milion korun byl velmi vzácný pražský tolar Ferdinanda II. z roku 1630, s největší pravděpodobností zkušební nebo darovací mince. V aukci byly nabízeny i mince za nižší částky, přesto v řádu statisíců bylo prodáno množství mincí. Aukce se tak zařadí mezi sběratelské události nejen sezony, můžeme říci, že událostí několika posledních let.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
