Jak to tenkrát proběhlo Odpovídá Jaroslav Moravec z ČNB
Jak měnová odluka před dvaceti lety proběhla jsme se zeptali i jednoho z nejpovolanějších,
přímého účastníka – Jaroslava Moravce z odboru peněžního oběhu a ochrany platidel ČNB.
Jaký je váš pohled na celou reformu zpětně po 20 letech, co se povedlo?
Oddělení měny České republiky od bývalé měny československé, zvané měnová odluka či správněji rozluka, byl složitý systém právních, ekonomických a organizačních opatření. V oblasti hotovostního peněžního oběhu znamenala nejprve provizorní označení hodnotově rozhodující části oběživa způsobem osvědčujícím jejich platnost jen na území České republiky (z několika možných technických řešení byly zvoleny bankovkové kolky) a posléze přípravu nových bankovek a mincí samostatné České republiky, z nichž většina dosud obíhá.
Oddělení měny v roce 1993 se obešlo bez jakýchkoliv závažných problémů určitě díky kvalitní přípravě, v níž se tvůrci rozluky inspirovali i dokumenty Rašínovy měnové odluky v roce 1919. Ale zejména díky reakci veřejnosti, která se i přes nedobré zkušenosti s peněžními reformami v letech 1945 a 1953 chovala netypicky disciplinovaně, neuchýlila se k nákupům zboží a výběrům hotovostí. Obyvatelstvo se naopak předzásobilo hodnotami bankovek nepodléhajících okolkování a uložilo své hotovosti na bankovní účty, čímž několik dnů před oddělením měny pokleslo množství peněz v oběhu o více než polovinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013.
Dobrodružství poznání První medaile Cypriána Karáska ze Lvovic
Medailérství je specifický výtvarný obor nejen po formální stránce.
Také obsah klade na umělce činné v téhle specializaci zvláštní nároky. Většinou se s tím setkají už v soutěžích na pamětní mince. Jsou zde znenadání přinuceni seznámit se s historickým pozadím vypsaného soutěžního tématu, o kterém do té doby často nevěděli nic. Pokud by do dobových reálií nepronikli, ukázalo by se to na výsledku. Ražbu totiž dostanou do rukou nejen lidé stejně nepoučení, ale také odborníci a ti bývají přísnými kritiky.
Vytvořit medaili s Karlem IV., T. G. Masarykem, anebo třeba s budovou Národního divadla, je obtížné vzhledem k množství dosavadních realizací na stejné téma. V takovém případě musí autor hledat nějaký neobvyklý nový přístup, ať už formální nebo obsahový, anebo rezignovat a přidržet se osvědčeného. Opačná situace nastane, když je umělec konfrontován s tématem málo nebo zcela neznámým. Ocitá se tak v situaci, které horolezci říkají prvovýstup. Jak už přirovnání naznačuje, je to situace zajímavá a případně dramatická. Měl jsem nedávno takovou možnost, když mě Pražská mincovna vyzvala k práci na portrétní oboustranné medaili věnované Cypriánu Karáskovi ze Lvovic (1514–1574). Přiznávám, že jsem do té doby o tomto českém renesančním hvězdáři, kterého například oceňoval i Tycho Brahe, nikdy neslyšel. Což byla samozřejmě moje chyba, kterou ale se mnou sdílí, jak se obávám, většina mých krajanů. Zase jednou jde o případ, kdy významná česká osobnost je víc známa a oceňována za hranicemi, než doma. Zároveň jsem si uvědomil, že mám udělat nejspíš jeho vůbec první medaili, pokud ovšem už v Německu nějakou nemají. To všechno dohromady představovalo dostatečně silnou motivaci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
