NOVÁ MEDAILÉRSKÁ KREV Absolventky jablonecké medailérské školy
V letošním roce na Vyšší odborné škole – Obor ražená medaile a mince při SUPŠ Jablonec nad Nisou – úspěšně dokončily studium tři nadějné medailérky – Mária Filová, Ludmila Kodytková a Barbora Josifová.
Každá si v rámci své závěrečné práce zvolila vlastní téma, které zpracovala a vyjádřila ve formě ražené medaile nebo medailí. Realizace závěrečných prací byla zakončením tříletého studia, během kterého tyto autorky vytvořily řadu hodnotných návrhů mincí a medailí. Některé z těchto návrhů se dočkaly realizace a uvedení do oběhu. Představme si jednotlivé absolventky a výsledky jejich práce podrobněji.
Mária Filová Narodila se 3. 4. 1981 v Žiaru nad Hronom. Po ukončení základní školy začala studovat na Súkromé stredné umelecké škole Hodrušé– Hámre, kde se vyučila rytečkou kovů. Po maturitě se odvážně vydala do České republiky a našla si práci v tiskařské firmě, kde pracovala více než deset let. V roce 2013 byla přijata na VOŠ v Jablonci nad Nisou. Mária Filová přistupovala ke studiu a možnostem, které jí jablonecká škola nabízela, velmi zodpovědně a cílevědomě pracovala na rozvoji svého talentu. Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Mária zvítězila v několika studentských soutěžích, které pro studenty VOŠ pravidelně vypisuje Česká mincovna. Tyto vítězné práce byly zrealizovány a dostaly se do oběhu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (2) Řecko – země, kde mince promluvily
Písmo na mincích a medailích? O čem se tady dá psát? Je to přece jasná a samozřejmá věc.
Třeba to ale tak samozřejmé a jasné není a bližší seznámení může překvapit. Vítejte tedy do světa skrytých významů a nenápadné krásy. Staré Řecko je naší první zastávkou.
Mramorové tělo bohyně Artemis s množstvím ňader by cizince, který navštívil Efes poprvé, asi překvapilo. Dvě chrámové kněžky, které si daly pod sochou schůzku, však zpodobení své paní dobře znaly. Setkaly se ostatně kvůli jiné věci. „Tohle jsi mi chtěla ukázat, Zoé?“ zeptala se ta starší a otáčela v prstech nově vyraženou minci. „No co, drachma se včelou, jenom nějak divně ozdobená.“ „To je právě to, Xenie, teď už všude berou jen tyhle. A ty ozdoby, o kterých mluvíš, to jsou znaky jména našeho města. Přečetla mi je představená. Ale neboj, všechny staré drachmy bez znaků nám město vymění.“Naše fiktivní scéna předvádí situaci, která se mohla odehrát při prosazení písma do mincovního obrazu. Trasy vývoje dvou velkých starověkých vynálezů, písma a mince, se v jednom okamžiku prostě musely protnout. Až do té chvíle si písmo vystačilo s hliněnou tabulkou nebo kamennou deskou. Mince se zase dlouho spokojovala se svou ranou formou kousku kovu, na kterém vladař vyraženým reliéfem zaručoval její hodnotu. Pak se ale něco změnilo, snad v myšlení lidí, možná v pravidlech obchodování. Dosavadní reliéf hlavy boha nebo figury zvířete už nestačil. Mincovní obraz doplnilo písmeno. Byl to historický okamžik, protože teprve jím se mince stala kompletní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU