Východočeské muzeum získalo Zlatou přilbu Oldřicha Klaudingera z roku 1961
Pardubice 19. září (ČTK) - Východočeské muzeum v Pardubicích získalo do sbírek Zlatou přilbu, kterou v roce 1961 vyhrál legendární motocyklový závodník Oldřich Klaudinger. Artefakt zakoupilo od jeho manželky Boženy Klaudingerové. Muzeum tak vlastní tři trofeje slavného plochodrážního závodu, uvedlo v tiskové zprávě.
Oldřich Klaudinger (1929 až 2021), vítěz 13. ročníku závodu Zlatá přilba, byl všestranným závodníkem a jedním z mála Čechoslováků, kteří prestižní závod ovládli.
"Jeho trofej je cenná nejen pro svou jedinečnost a zpracování, ale také pro svou historickou hodnotu, během celé historie závodu Zlatá přilba se vítězi stalo pouze 11 Čechoslováků či Čechů," řekl náměstek hejtmana Roman Línek (Koalice pro Pardubický kraj/lidovci).
Muzeum ve sportovní sbírce mapuje nejvýznamnější sportovní události regionu, Zlatá přilba zaujímá čelní místo. Kromě trofejí zahrnuje také plochodrážní motocykly, výstroj jezdců a rozsáhlou dokumentaci. Nový přírůstek restaurátorský tým pečlivě očistil a ošetřil.
"Zvláštní pozornost byla věnována odstranění koroze ze znaku a ošetření koženky, která byla vyčištěna demineralizovanou vodou. Z pouzdra byly odsáté prachové nečistoty a vnitřek čištěn perlózou," řekla kurátorka Petra Městecká.
Východočeské muzeum už opečovává dvě Zlaté přilby, jednu v roce 1932 vyhrál Rakušan Hans Mayer, a trofej vybojovanou Janem Lucákem v roce 1951. Jejich vystavení plánuje po otevření nového návštěvnického centra za dva roky. Dosud se v Pardubicích uskutečnilo 75 ročníků závodu.
"Každá je jedinečná a vypovídá o historii závodu a době, ve které vznikla. Ta z roku 1961 například nese československý státní znak s rudou hvězdou. Liší se i výrobci, zatímco tuto přilbu vyrobilo Ústředí uměleckých řemesel, tu z roku 1932 vytvořil pardubický klenotník Čeněk Lejhanec," dodala kurátorka.
jlc kš
Přesně za rok se otevře zapečetěná obálka s posledními slovy T. G. Masaryka
Praha 19. září (ČTK) - Přesně za rok, 19. září 2025, se otevře zapečetěná obálka se zřejmě posledními slovy Tomáše Garrigua Masaryka. Národnímu archivu, který obálku uchovává, ji v roce 2005 předal Antonín Sum, poslední tajemník Jana Masaryka. Podle Suma obálka obsahuje Masarykova slova, která řekl krátce před smrtí svému synu Janovi. Národní archiv to dnes uvedl v tiskové zprávě. Instituce na příští rok plánuje k otevření dopisu doprovodné akce.
Obálku o rozměrech zhruba přeloženého listu A4 předal Antonín Sum tehdejšímu vedoucímu oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek Jiřímu Křesťanovi 19. září 2005. Obálka je označena slovy "pečeť do roku 2025". Sum ji archivu předal po dohodě s Masarykovými vnučkami Annou a Herbertou.
"Národní archiv věnuje deponování obálky mimořádnou péči. Je uzamčená v trezoru jako důležitá památka na prvního československého prezidenta. Veřejnost ji mohla vidět 30. dubna 2018 na Pražském hradě v rámci výstavy Labyrintem dějin českých zemí. Vzbudila tehdy velký ohlas. Připravíme proto v příštím roce akce, které plánované otevření obálky doprovodí," uvedl ředitel Národního archivu Milan Vojáček.
Dopis se slovy T. G. Masaryka vznikl podle Jiřího Křesťana mezi 3. a 11. zářím 1937, tedy několik dní poté, co Masaryk prodělal mozkovou mrtvici. "Tomáš Garrigue Masaryk nemohl zřejmě v září roku 1937 namluvit svému synu Janovi nějakou souvislou závěť či odkaz národu. Na to byl dopad mrtvice příliš devastující. Mohl se však pokusit aspoň útržkovitě sdělit svému synovi něco, co považoval v tu chvíli za důležité," napsal v článku Křesťan. Dodal, že pravděpodobným datem vzniku textu zapečetěného v obálce je 5. září, kdy Masaryk přijal Edvarda Beneše a u setkání nechyběl ani syn Jan.
Osobní archiv Jana Masaryka získal Národní archiv v roce 1996. "Nacházejí se v něm například písemnosti a dosud nezveřejněné rodinné fotografie z období druhé světové války, které svěřil Jan Masaryk osobnímu tajemníkovi Lumíru Soukupovi," uvedl Křesťan. Soukup a Sum byli osobními tajemníky Jana Masaryka do jeho smrti. Archiválie, které v bytě Jana Masaryka zůstaly po jeho smrti, se podařilo Sumovi poslat do Skotska, kam Soukup v červnu 1948 ilegálně emigroval. Archiv pak desítky let v emigraci opatroval.
Antonín Sum byl v roce 1949 zatčen a poté odsouzen v jednom z procesů a z vězení vyšel v roce 1962. Poté byl v kontaktu s vnučkami T. G. Masaryka – Annou a Herbertou Masarykovými. S jejich souhlasem v roce 1996 Národnímu archivu předal "Soukupův archiv".
vid ptd
DALŠÍ ZPRÁVY
