Brazílie si připomíná rok od útoku tisíců lidí na instituce v metropoli

Následuje: AP: S každým úderem a protiúderem mají Izrael, USA a spojenci Íránu blíž válce
Tel Aviv/Bejrút 8. ledna (ČTK/AP) - Jen za poslední týden Izrael zabil jednoho z vůdců palestinského hnutí Hamás při vzdušném útoku v Bejrútu, libanonský Hizballáh v odvetě odpálil početné salvy raket na severní Izrael, Spojené státy zlikvidovaly velitele proíránských milic v Bagdádu a Íránem podporovaní povstalci v Jemenu se střetli s americkým námořnictvem v Rudém moři. S každým úderem a protiúderem přitom stoupá riziko, že se už tak katastrofická válka v Pásmu Gazy rozšíří do celého regionu. A po desítkách let zamrzlého konfliktu, kdy proti sobě stojí Izrael a Spojené státy na jedné straně a Írán a s ním spřízněné militantní skupiny na straně druhé, se může snadno stát, že si ta či ona strana vybere raději válku, než aby ztratila tvář, píše agentura AP. Další vrstva nestability pramení z dílčích rozporů v každém z obou táborů: Hamás možná doufal, že útokem ze 7. října zavleče své spojence do širší války s Izraelem; z Izraele čím dál častěji zaznívá, že je třeba změnit rovnováhu sil v Libanonu, zatímco Spojené státy se snaží udržet konflikt pod kontrolou. A s tím, jak se tyto propletené šachové partie stále více komplikují, roste možnost chybného odhadu. Hamás tvrdí, že jeho útok na jižní Izrael, který podnítil válku v Pásmu Gazy, byl čistě aktem palestinského odporu proti desítky let trvající izraelské nadvládě. Neexistují důkazy, že by v něm Írán, Hizballáh či jiné spojenecké skupiny sehrály přímou roli, dokonce ani důkazy, že by o něm předem věděly. Když však Izrael reagoval zahájením vojenské ofenzivy - jedné z nejničivějších v tomto století - v Pásmu Gazy, izolovaném domovu 2,3 milionu Palestinců, takzvaná osa odporu, tedy Írán a jím podporované militantní skupiny v regionu, mohla jen stěží zůstat stranou. Palestinská otázka má v regionu hluboký ohlas, a pokud by Írán ponechal Hamás napospas izraelskému hněvu, riskoval by rozpad protizápadního vojenského spojenectví, které buduje už od islámské revoluce z roku 1979. "Válku nechtějí, ale zároveň nechtějí nechat Izraelce dál útočit bez jakékoli odvety," řekl Kásim Kasír, libanonský expert na hnutí Hizballáh. "Musí se stát něco velkého, aniž by přitom došlo k válce, aby to Izraelce a Američany přesvědčilo, že takto nemohou pokračovat," dodal. Největšímu dilematu čelí právě Hizballáh. Bude-li tolerovat izraelské útoky jako ten v Bejrútu, který stál život zástupce šéfa politického křídla Hamásu, riskuje, že bude vypadat jako slabý nebo nespolehlivý spojenec. Ale pokud rozpoutá plnohodnotnou válku, hrozí, že Izrael přinese do Libanonu, který se už tak zmítá v ekonomické krizi, zkázu olbřímích rozměrů. I podporovatelé Hizballáhu mohou dospět k názoru, že to je příliš vysoká cena za palestinského spojence. Od vypuknutí války v Pásmu Gazy tak Hizballáh téměř každý den ostřeluje izraelské pohraničí, s evidentním záměrem vázat na sebe část izraelských sil. Izrael palbu opětuje, ale zdá se, že obě strany své akce pečlivě váží s cílem omezovat jejich intenzitu. Sobotní salvou 40 raket odpálenou na izraelskou vojenskou základnu Hizballáh vyslal jasný signál, aniž by rozpoutal válku. Bylo by 80 raket už příliš? Kdyby někdo přišel o život? Kolik obětí by zaručilo plnohodnotnou izraelskou ofenzivu? Tato chmurná matematika nedává jasné výsledky. (pokračování...)