Hladeček

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "Hladeček". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo Hladeček je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Pravnučka popraveného odbojáře roky usiluje v Bavorsku o vydání ostatků

Mnichov/Brno 18. listopadu (ČTK) - Již několik let usiluje Helena Novotná o vydání ostatků svého pradědy Karla Hladečka, kterého nacisté popravili za odbojovou činnost. Dosud se ale setkává jen s nepropustnou hradbou bavorských úřadů. Stejně tak se snaží přimět Bavorsko k tomu, aby důstojně zpřístupnilo gilotinu, kterou byl Hladeček v roce 1944 popraven. Na stejném zařízení vyhasl i život sourozenců Sophie a Hanse Schollových, spoluzakladatelů známé německé protinacistické skupiny Bílá růže. Novotná se kvůli tomu obrátila otevřeným dopisem na bavorského premiéra Markuse Södera či primátora Mnichova Dietera Reitera, odpovědi se ale zatím nedočkala. Hladeček před druhou světovou válkou v Kolíně na obchodní akademii vyučoval národohospodářství, jazyky a tělocvik a ve městě působil i jako skautský vedoucí. Po nacistické okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se přidal k odboji. "V Kolíně, kde žil a pracoval, založil pobočku protinacistické nekomunistické skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme," řekla v rozhovoru s ČTK Novotná. Český odbojář se soustředil především na dodávání zpráv pražskému vedení. "V rámci skupiny se také snažili dát dohromady revoluční národní výbory, které by po převratu převzaly správní funkci ve městě," uvedla. Hladeček působil rovněž Ústředním vedení odboje domácího. V roce 1942 ho ale nacisté zatkli a soud v Norimberku ho o dva roky později poslal na popraviště. Trest smrti byl vykonán v září 1944 v mnichovské věznici Stadelheim. Hladeček je pochován na mnichovském hřbitově Perlacher Forst, kde jsou i ostatky odbojářů z Bílé růže. Spolu s Hladečkem je v hrobovém místě uloženo 92 dalších nacistických obětí, z nichž 69 pochází z českých zemí. Hladečkův osud byl v rodině Novotné dlouho tabu. "Prababička o tom se mnou mluvila jednou jedinkrát, a to v roce 2007. Tehdy jsem o tom nic nevěděla. S mamkou o tom prakticky vůbec nemluvila," řekla. Když prababička v roce 2014 zemřela, našla rodina v pozůstalosti mnoho dokumentů, které se týkaly protektorátu a pradědy. Maminka Novotné materiály přivezla domů. "Já v té době studovala na vysoké škole, takže jsem byla zaneprázdněná a neměla jsem čas se tomu věnovat. Ale v roce 2018, kdy jsem školu dokončila, tak čas vzniknul," řekla. "Všechno jsem si přečetla a vzhledem k tomu rozsahu, té šíři, bylo tam asi 40 dopisů z vězení, tak mi to nedalo. Došlo mi, že to nemohu nechat v taškách, že musím něco udělat, že chci, aby odkaz pradědy zůstal zachován," uvedla o počátku bádání. Novotná pracuje na knize o životě a odbojové práci pradědy, ale jejím hlavním cílem je dosáhnout toho, aby se jeho ostatky dostaly z Mnichova zpátky do vlasti. Už v roce 2018 se obrátila na hřbitovní správu, kde se ale dozvěděla, že převoz ostatků není možný. Jistý posun nastal loni, kdy téma v Bavorsku otevřel prezident Petr Pavel. V prosinci 2023 pak Novotná na pozvání úřadů odjela do Mnichova. "Bylo mi řečeno, že schránky v hrobech jsou ze dřeva a že už jsou nejspíše rozpadlé, kosti zřejmě různě přemístěné a že hrobová místa jsou blízko u sebe, takže by bylo dost těžké, ba nemožné je určit. Dále jsou pochybnosti o tom, kolik kostí se zachovalo a že z praktického hlediska je to složité, aby nebyl narušen klid zemřelých," řekla o mnichovské schůzce. S analýzou DNA i archeologickým průzkumem úřady nesouhlasily, Novotná se ale s rodinou shodla, že se s tím nesmíří a že nadále budou o převoz ostatků usilovat. "Přijde mi absurdní, že Německo má moc rozhodovat nad ostatky, které zemi nepatří, ale které podle mě patří rodinám obětí," řekla. Na podobné překážky narazila i v případě gilotiny. To, že popravčí nástroj existuje a je uložen v depozitáři Bavorského národního muzea, informoval veřejnost v roce 2014 novinář bavorského veřejnoprávního rozhlasu a televize Bayerischer Rundfunk Ulrich Trebbin. Ten o ní napsal i knihu. O existenci přístroje se v roce 2019 dozvěděla také Novotná. "Narazila jsem na to náhodou. Zvedlo mě to ze židle a vím, že jsem tehdy napsala do Bavorského národního muzea, zda je to pravda a zda se dá dokázat, že tímto zařízením byl popraven můj pradědeček," uvedla. Tehdy ještě historici jistě nevěděli, zda je to skutečně gilotina, kterou nacisté k popravě Schollových a také Hladečka použili. To, že tomu tak skutečně je, je jasné od loňského roku. Přístup ke gilotině je však veřejnosti z rozhodnutí bavorských úřadů zakázán. Bavorsko se na tom totiž v roce 2014 dohodlo po rozhovoru s příbuznými odbojářů z Bílé růže. Ani s tím se ale Novotná nechce smířit. Loni se Bavorského národního muzea dotázala, zda by si gilotinu mohla prohlédnout. "Nejprve mi odpověděli, že to není možné, že ministerstvo (kultury) zakázalo přístup," řekla. Od ministra ale nakonec získala výjimku, takže depozitář mohla navštívit. "Bylo mi řečeno, že jsem údajně první potomek po oběti, které to bylo umožněno, takže jsem cítila velkou závažnost," řekla. "Gilotina je tam rozmontovaná na kusy, není v celku," řekla Novotná. Všechny části si ale mohla prohlédnout. Popravčí lavice je tam mezi asi pěti dalšími, nože jsou uskladněny v dřevěných schránkách a kovový rám je opřený o stěnu. "Pak jsou tam drobné součásti, ty jsou v nějakém koši," upřesnila. "Ta váha, ten význam a historické pozadí neodpovídají tomu, jakým způsobem se s tím nástrojem nakládá. Není to chyba muzea. Považuji to za chybu německých politiků, kteří o té věci rozhodli," řekla. Novotná by si přála, aby gilotina byla pietně vystavena. Přesvědčit úřady se o to nyní snaží otevřeným dopisem, který adresovala Söderovi, Reiterovi, bavorskému ministrovi kultury Markusi Blumeovi a německé veřejnosti. "Často se tvrdí, že vystavení tohoto popravčího nástroje by oběti ponížilo a zredukovalo by jejich celoživotní práci na smrt. Nenalézám pro to pochopení, neboť jde přece o to připomenout si jejich úmrtí a s ním spojenou nespravedlnost. Je samozřejmé, že životní příběhy obětí mohou a měly by být s vystavenou gilotinou propojeny," napsala v otevřeném dopise. Chce také, aby Bavorsko uspořádalo další kulatý stůl, který by za účasti historiků, expertů a potomků obětí bez vlivu politiků o gilotině rozhodl. Podobný dopis letos v únoru poslala již Blumeovi, odpovědi se dočkala v červenci. "Bylo mi sděleno, že záležitost berou vážně, projevují mi úctu, ale trvají na rozhodnutí z roku 2014," řekla Novotná. Ministerstvo rovněž uvedlo, že stávající postoj není trvalý. "Že záležitost bude zhodnocena v budoucnu, jestliže se okolnosti výrazně změní," uvedla. Neurčitost odpovědi ji přiměla k dalším krokům. "Došlo mi, že se potřebuji ozvat hlasitěji," dodala. zpt ank

SLOVNÍK NAJÍT