Meit

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "Meit". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo Meit je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Čeští výzkumníci objevili renesanční busty, jejichž stopa zmizela v roce 1569

Praha 20. května (ČTK) - Mramorové busty manželského páru Markéty Habsburské a Filiberta II. Savojského objevil výzkum Národního památkového ústavu (NPÚ) ve sbírkách státního zámku Sychrov. O sochách je poslední písemný záznam z roku 1569, odborníci tak busty dokázali identifikovat po 455 letech. Výzkum také ukázal, že autorem soch je renesanční umělec Conrat Meit, který je vytvořil v počátku své tvorby, kdy působil na nizozemském dvoře. ČTK o tom informovala mluvčí NPÚ Blanka Černá. V příštím roce budou busty vystaveny na státním hradu a zámku Frýdlant. Sochu vévody Filiberta dosud odborníci označovali jako Petrarca nebo obecně "neznámý muž" a datovali ji do 19. století. Výzkum Národního památkového ústavu Ad unicum nově rozpoznal, že se jedná o Filiberta II. Savojského. U sochy vévodkyně Markéty výzkum potvrdil dřívější odborné stanovisko, že se jedná o Markétu Habsburskou. U obou soch pak mezinárodní tým odborníků nově potvrdil autorství prvního zaalpského renesančního sochaře Conrata Meita a současně na základě detailní analýzy datoval vznik bust do let 1512–1517, tedy do počátku jeho tvorby. Sochy patří k několika málo dochovaným Meitovým dílům z bílého mramoru. "Jedná se o mimořádný výsledek vědecké činnosti na půdě Národního památkového ústavu, který významně zasáhne do vnímání a prezentace dějin evropského umění a kultury. Novým a zásadním momentem výzkumu byla zahraniční spolupráce se specialisty na dílo Conrata Meita (Jens Ludwig Burk z Bavorského národního muzea) a na umění dvora nizozemské místodržící Markéty Habsburské (Dagmar Eichbergerová z Univerzity v Heidelbergu). Díky jejich spoluautorství na publikovaném textu byl objev přijat v odborných kruzích téměř okamžitě a bezvýhradně, což potvrzují zahraniční ohlasy," uvedla Šárka Radostová, vedoucí výzkumného projektu Ad unicum. Sochy vévodů Markéty a Filiberta vytvořil Conrat Meit na přání samotné vévodkyně. Meita přizvala ke dvoru v roce 1512, aby vytvořil bustu jejího v té době již zemřelého manžela Filiberta II. Poté Meit vytvořil sochu samotné Markéty. Busty Markéty a Filiberta zůstaly v majetku dědiců. Koncem 16. století, patrně v souvislosti s rozprodejem dvorských bruselských sbírek kalvinisty, jejich stopa mizí. Podle hypotézy se busty mohly dostat do rudolfínských sbírek a následně být prodány v takzvané Josefínské aukci v roce 1782. Tehdy se prodaly mramorové busty odpovídající popisem sochám Markéty a Filiberta. Sochy zakoupil počátkem 19. století Kristián Kryštof Clam-Gallas a nechal je umístit do svého sídla ve Frýdlantu. Počátkem 20. století byly busty evidovány v pražském rodovém paláci, později se nacházely také v rodinné vile Auerspergů v Hejnicích. Busta vévodkyně Markéty byla součástí krbového salonu kněžny na státním zámku Sychrov. Poprvé ji identifikoval v roce 1986 kastelán zámku Miloš Kadlec ve spolupráci s profesorem dějin umění na Univerzitě Karlově Jaromírem Homolkou, a to na základě podobnosti busty s portrétem Markéty Habsburské od významného vlámského malíře Bernarda van Orley. "Jsem velice rád, že se potvrdila identifikace busty Markéty Habsburské z druhé poloviny 80. let 20. století a že se díky zapojení zahraničních kolegů podařilo identifikovat druhou bustu a ztotožnit ji s osobou Filiberta II. Savojského. Po náročném restaurování se obě špičková sochařská díla vrátila na státní hrad a zámek Frýdlant, kde budou v roce 2025 představena veřejnosti v rámci samostatného výstavního projektu. Následně budou busty prezentovány v hradním muzeu, kde podle historického inventáře byly v 19. století umístěny,“ uvedl Kadlec. Sochy restaurovali odborníci z Akademie výtvarných umění v čele s vedoucím ateliéru restaurování výtvarných děl sochařských Janem Kracíkem. Uvedl, že podstatnou částí byl průzkum soch pod ultrafialovým zářením, sochy se pak čistily především pomocí suché páry. "Plastické doplnění bylo provedeno minimálně pouze formou drobných plastických retuší prostřednictvím tvrdých vosků a jejich kombinací,“ dodal Kracík. vid

SLOVNÍK NAJÍT