Sudek

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "Sudek". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo Sudek je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Fenoménu skla v tvorbě Josefa Sudka se věnuje nová výstava

Praha 29. června (ČTK) - Jednomu z celoživotních témat fotografa Josefa Sudka, tedy sklu, se věnuje nová výstava v galerii v Praze na Úvoze zasvěcené jeho dílu. Jmenuje se Skleněné labyrinty a bude přístupná od 2. července do 16. října. Galerie Josefa Sudka sídlí v domě, kde slavný fotograf žil. Sklo bylo námětem Sudkových děl ve všech možných podobách – jako okna chrámů či vlastního ateliéru, jako předměty v reklamní tvorbě či v četných zátiších. Sudek se v meziválečné době, především mezi lety 1928 a 1938, stal jedním z nejvyhledávanějších reklamních fotografů. Spolupracoval zejména s organizací Družstevní práce a její Krásnou jizbou a aranžoval skleněné výrobky podle návrhů Ladislava Sutnara, Ludviky Smrčkové a dalších autorů. Začátek druhé světové války ale znamenal změnu nejen politických, ale i hospodářských a společenských poměrů, a i v Sudkově fotografické práci nastal zásadní obrat, příklon k subjektivismu, připomněl kurátor výstavy Jan Mlčoch z Uměleckoprůmyslového muzea, které Galerii Josefa Sudka spravuje. Dokladem této změny v Sudkově tvorbě je skoro 15 let vznikající cyklus Okno mého ateliéru. Koncem 50. let se Sudek stal členem Skupiny průmyslových výtvarníků při Umělecké besedě Bilance, ve které byla zastoupena i řada uměleckých sklářů. A právě sklo hrálo v pozdní Sudkově tvorbě jednu z hlavních rolí. V období let 1963 až 1972 vznikal přímo v Sudkově bytě na Úvoze cyklus Skleněné labyrinty, který je podle kurátora syntézou jeho celoživotních zkušeností, odezvou kubistických kompozic, světelných studií z 20. let, ale i holandských barokních zátiší a dozvukem Prahy císaře Rudolfa II. Všude na jeho snímcích jsou skleněné objekty: sklenice, vázy, sklo tabulové, někdy poškozené a nejednou pokryté prachem, dodávající mu měkkost, či nejrůznější optické hranoly. Roku 1970 Sudek navštívil výstavu Současné české sklo, která se konala u příležitosti kongresu Mezinárodní asociace pro dějiny skla a zasedání Mezinárodní keramické akademie. Byla největším a současně posledním reprezentativním vystoupením sklářů několika generací. Josef Sudek si ji nasnímal pro sebe, nebyla to tedy zakázka. Více než samotné artefakty ho zajímaly nejrůznější světelné reflexy, včetně těch ze skleněných vitrín. Tyto málo známé fotografie také začlenil do cyklu Skleněné labyrinty. V aktuální výstavě kurátor připomíná jen jednoho skláře, třiadevadesátiletého Václava Ciglera. Se Sudkem se znali z Rothmayerovy vily a v 60. letech oba bydleli v hradčanské ulici Úvoz, jen pár desítek metrů od sebe. Výstava Skleněné labyrinty je tak podle Mlčocha pomyslným setkáním obou osobnosti v téže ulici. hrm snm

Výstava přiblíží blízké přátelství a tvorbu Josefa Sudka a Otto Rothmayera

Praha 15. prosince (ČTK) - Jednu ze svých nejrozsáhlejších výstav letošního roku zahajuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Jmenuje se Josef Sudek / Otto Rothmayer: Návštěva u pana kouzelníka a připomíná nejen letošní 125. výročí narození fotografa Josefa Sudka. Návštěvníky seznámí také s hlubokým a oboustranně podnětným přátelstvím fotografa a architekta Pražského hradu Rothmayera. Obsáhlá výstava ukazuje světoznámé Sudkovy snímky architektových realizací na Hradě, ale hlavně výběr z cyklů, které vznikly u architektovy vily v Praze na Břevnově. Výstava bude přístupná od čtvrtka do 27. března, jejím autorem je dlouholetý kurátor fotografických sbírek muzea Jan Mlčoch. Podílelo se na ní také Muzeum města Prahy, které spravuje Rothmayerovu vilu. Expozice připomíná i 55. výročí Rothmayerova úmrtí a vyzdvihuje i fakt, že Sudkova sestra Božena darovala po smrti slavného tvůrce velkou část pozůstalosti právě Uměleckoprůmyslovému muzeu (UPM). Výstava je podle Mlčocha o přátelství dvou mužů, kteří se potkali až v nelehké době nacistické okupace jako zralí umělci, ale zůstali si po zbytek života blízkými osobně i pracovně. Seznámila je práce na Pražském hradě, kde Rothmayer převzal práce po Josipu Plečnikovi a kde Sudek často fotografoval. Místem jejich setkávání se však stala hlavně Rothmayerova břevnovská vila a její zahrada, kterou Sudek dokázal zachytit jako tajuplné místo plné poetických zákoutí, uvedl Mlčoch. To ve výstavě evokují téměř dvě stovky Sudkových fotografií ze sbírek UPM i prototypy Rothmayerova zahradního nábytku i předměty navržené přáteli obou mužů, kteří i v nelehké poválečné době tvořili pevné společenství scházející se v Rothmayerově vile. Návštěvníci výstavy mohou navštívit i samotnou vilu. Fotograf Josef Sudek byl osobností světového významu. Jeho černobílé snímky působí jako pozdravy z dávno zaniklého světa, známy jsou i Sudkovy jednoduché, strohé kompozice všedních předmětů, které jej obklopovaly. Ze všech snímků také čiší zaujetí pro světlo ve všech jeho prchavým podobách. Sudkovou celoživotní inspirací byla pražská zákoutí a architektonické památky. Známé jsou jeho fotografické cykly jako Z Invalidovny, Svatý Vít, Okno mého atelieru, Procházka po kouzelné zahrádce, Prales Mionší, Kontrasty a Labyrinty či Praha panoramatická, které patří do jeho volné tvorby. Zejména ve 30. a 40. letech působil také jako zakázkový fotograf. Fotografoval portréty a spolupracoval s řadou firem Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum má rozsáhlou sbírku fotografie, která zahrnuje 70.000 pozitivů a 30.000 negativů. Má také největší sbírku Sudkových děl. O jejich získání se zasloužila historička Anna Fárová, která Sudka poznala jako osmnáctiletá. K osmdesátinám mu v roce 1986 připravila retrospektivu. Po jeho smrti třídila jeho pozůstalost, později se stala dědičkou autorských práv. hrm jw

SLOVNÍK NAJÍT