Heslo Bome

bomby

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "bomby". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo bomby je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Balkan Insight: Severomakedonské město Bitola leží na koberci starých bomb

Bitola (Severní Makedonie) 17. listopadu (ČTK/Balkan Insight) - Město Bitola v Severní Makedonii je v současnosti známé svou bohémskou atmosférou a úžasnou architekturou. Ovšem pod zemí skrývá tajemství -obrovské množství nevybuchlé munice z první světové války, napsal zpravodajský server Balkan Insight. Bitola je nyní magnetem pro turisty. Proudí sem lidé ze všech koutů světa, aby si užili historické centrum města, procházeli se a zašli na kávu na Širok Sokak (Širokou třídu), která je pokládána za nejkrásnější ulici v celé Severní Makedonii. Návštěvníci ale netuší, že pod bohémským šarmem se skrývá pohřbený démon minulosti v podobě tisíců kusů nevybuchlé munice z první světové války. "Město a jeho okolí leží doslova na koberci z bomb a nikdo nedokáže určit jejich přesný počet," řekl Dane, majitel jedné z místních restaurací. "Tahle část (Široké třídy) byla vyčištěna asi před 15 lety při její rekonstrukci, ale jinak i při menších stavebních pracích, ať kopete, kde chcete, můžete očekávat, že narazíte na něco výbušného," dodal. Protože v poslední době nikoho nezranily, obyvatelé Bitoly si zřejmě k podobným nálezům vypěstovali dost ležérní přístup. "Pokud se neobjeví sto nebo tisíc bomb nebo dělostřelecké munice, ani se to nedostane do zpráv," žertuje Dane. Bitole, tradičnímu centru obchodu a vzdělanosti a líhni intelektuálů, se dodnes přezdívá "město konzulů", protože v posledních desetiletích Osmanské říše na konci 19. a na začátku 20. století hostila konzuláty 12 zemí, což jí dodalo nezvykle multikulturní a "evropskou" atmosféru. Dodnes se tu s hrdostí vzpomíná, že zde v roce 1903 natočili slavní bratři Manakiové první film na Balkáně a že zakladatel moderního tureckého státu Mustafa Kemal Atatürk tu navštěvoval vojenskou akademii. To vše se náhle zastavilo během "Velké války" v letech 1914 až 1918, kdy se Bitola, tehdy známá pod osmanským názvem Monastir, stala ohniskem tehdejší makedonské neboli "soluňské" fronty. V roce 1915 Bitolu obsadila bulharská armáda a spolu se značnou částí dnešní Severní Makedonie bylo město Bulharskem anektováno. V následujícím roce Bitolu obsadily jednotky Dohody a dva roky jejich síly odolávaly neúnavným bulharským a německým útokům, než zahájily průlom, který posunul frontu dále na sever. Během této doby každodenní dělostřelecké a letecké bombardování ze všech stran proměnilo město v trosky a zdecimovalo jeho obyvatelstvo. Bitola je považována za nejhůře bombardované město na Balkáně během první světové války, srovnatelné v evropském měřítku jen s francouzským Verdunem. Zůstaly tu tuny výbušnin, které byly buď roztroušeny v okolí, nebo soustředěny poblíž bývalých frontových linií a dělostřeleckých stanovišť. Spoustu munice, granátů a náloží zakopaly také ustupující armády, aby je ukryly před nepřáteli. Dnes je nález další bomby z první světové války v Bitole nebo její blízkosti jen poznámkou pod čarou v policejní svodce. Poslední podobná zpráva se objevila začátkem října a uvádí, že "pyrotechnik vyzvedl v centru Bitoly starý nevybuchlý dělostřelecký granát ráže 75 milimetrů". Červnový nález 2800 pušek z první světové války společně s pěti ručními granáty a jedním dělostřeleckým granátem už zaujal média o něco víc. Arzenál byl vykopán v místech starých vojenských kasáren v Bitole, kde je nyní rezidenční oblast asi půl kilometru od Široké třídy. "Veřejnost se obvykle dozví jen o velkých nálezech skrýší nevybuchlého materiálu, ale my se během roku potýkáme s mnoha menšími problémy," uvedlo Bitolské ředitelství pro ochranu a záchranu, pod jehož křídly působí i místní pyrotechnik. "Velmi často se stává, že při soukromých stavebních pracích, které zahrnují výkopy, obyvatelé nebo dělníci objeví nějakou munici. Ta je často zakopána v malé hloubce, od 30 centimetrů do metru a půl pod zemí," dodalo ředitelství. V říjnu ministr dopravy Aleksandar Nikoloski odhalil, že nevybuchlá munice z první světové války zřejmě zdrží současnou výstavbu nové dálnice mezi Bitolou a nedalekým městem Prilep. V důsledku toho může dokončení tohoto úseku trvat dva až tři roky. "Máme vážný problém s čištěním terénu, když si uvědomíme, že silnice prochází starou frontovou linií z první světové války. Je tam mnoho nevybuchlé munice, jejíž odstranění zabere spoustu času," řekl Nikolovski televizi TV 21. Obyvatelé Bitoly poprvé zjistili, že problém s nevybuchlou municí nelze brát na lehkou váhu, a že žijí doslova na koberci z bomb, v roce 2008, kdy místní úřady začaly budovat cestu v městském parku, který navazuje na Širok Sokak. Během několika dní dělníci objevili několik stovek nevybuchlých dělostřeleckých granátů roztroušených po okolí. Později se ukázalo, že problém v celé této oblasti, která leží v blízkosti vlakového nádraží, starých armádních kasáren a městského stadionu, je ještě mnohem horší. V roce 2020 bylo při rozšiřování městského stadionu v Bitole objeveno obrovské množství staré munice. Jen během tohoto roku bylo na ploše, kde měla stát nová tribuna stadionu, a z jejího okolí vykopáno celkem 12.300 kusů výbušných zařízení o hmotnosti 110 tun. Nejprve byly odvezeny do skladu a později je armáda odpálila na cvičné střelnici Krivolak. Nyní v Bitole zůstal pouze jeden pyrotechnik, Gjorgi Stefanov. Ten pracoval na nedávném červnovém odstraňování pušek a granátů v armádních kasárnách. "Teď už je to místo vyčištěné od munice, ale nemohu vyloučit, že něco nezůstalo v širším okolí, protože mluvíme o rozsáhlé oblasti," řekl s tím, že během první světové války pravděpodobně sloužila jako muniční sklad. Stefanov předpokládá, že tu munici zakopali vojáci ústředních mocností během spěšného ústupu z města. "Munice pod zemí je považována za relativně bezpečnou, protože je neporušená, ale jakmile ji někdo objeví a odkryje, musíme ji rychle odstranit a zneškodnit, protože by ji mohlo odpálit jakékoli narušení, dokonce i blesk," řekl Stefanov. Sám říká, že jeden pyrotechnik na celé město a jeho okolí nestačí. Ale nízký plat a vysoké riziko příliš mnoho potenciálních zájemců o tuto profesi nelákají, dodal. dk nim

NYT: Bývalý americký voják přes 20 let ve Vietnamu pomáhá zneškodňovat bomby

Hanoj 16. března (ČTK) - Nevybuchlé bomby a miny, které ve Vietnamu zůstaly po americké válce, dodnes zraňují a zabíjejí místní obyvatele. Jejich zneškodňování se stalo životním posláním pro bývalého amerického vojáka Chucka Searcyho, který se této práci věnuje přes 20 let. Jeho příběh v nové reportáži přibližuje deník The New York Times (NYT). Searcy v roce 2001 spojil síly s vysoce postaveným úředníkem ve vietnamské provincii Quang Tri Hoangem Namem a založil iniciativu Project Renew. Skupina vysílá do terénu hledače min, vysvětluje dětem, jak se vyhnout nebezpečí, a poskytuje pomoc obětem. Podle Searcyho se díky Project Renew podařilo za dvě dekády odstranit z terénu či bezpečně odpálit přibližně 815.000 bomb nejrůznějších druhů od leteckých pum přes nastražené výbušniny po dělostřeleckou munici a granáty. A každý den dostává tým další hlášení o nově nalezených kusech. Po válce podle NYT zůstaly ve Vietnamu miliony nevybuchlých bomb. Válka mezi komunistickým severem a jihem asijské země podporovaným USA trvala od 50. až do poloviny 70. let. Munice, která pak zůstala v terénu, od té doby podle vietnamských úřadů zabila nebo zranila na 100.000 lidí. Do války byl zapojen i Searcy, který se ve Vietnamu ocitl v roce 1968 coby analytik vojenské rozvědky. Po roční misi zažíval deziluzi a pocit provinilosti, neboť pochopil, že americká veřejnost není o realitě války informována. "Viděl jsem, jak naši přátelé doma dostávali informace, které nebyly jen zavádějící, ale úmyslně lživé," řekl 79letý rodák ze státu Georgia. Do Vietnamu se vrátil s kamarádem z armády v roce 1992, protože chtěl vidět, jak země vypadá v době míru. Navštívil tehdy i lokalitu Khe Sanh, tedy dějiště jedné z nejkrvavějších bitev války, kde jej dva chlapci zavedli k raketě ležící u škarpy. "Bylo to mé první setkání s nevybuchlou municí. Netušil jsem, že svůj život zasvětím jejímu odstraňování," řekl Searcy, který dnes žije v Hanoji. Jeho skupina Project Renew spolupracuje s charitativní organizací Norwegian People’s Aid, která se podílí na odstraňování min v několika zemích. Od začátku jejich působení se podařilo počet obětí v provincii Quang Tri snížit z více než 70 ročně téměř na nulu. Searcy uvádí, že často dostává otázku, co jej k pomoci Vietnamcům motivuje. Tvrdí, že to není pocit viny, nýbrž pocit zodpovědnosti a snaha napravit škody, které jeho země napáchala. Searcyho partner Nam řekl, že cílem je dostat situaci pod kontrolu, aby Vietnamci nemuseli žít ve strachu. Prohlásit tu či onu oblast za stoprocentně bezpečnou však nelze nikdy, neboť každoroční záplavy hýbou s půdou a proměňují terén. "Je nemožné mít celou provincii nebo zemi bez bomb," uvedl Nam. lex ank

SLOVNÍK NAJÍT