genocida

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "genocida". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo genocida je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Genocida byla krvavá lekce, řekl Kagame svět se podle Pavla zčásti poučil

Kigali 7. dubna (zvláštní zpravodaj ČTK) - Lidstvo hledá poučení z vlastních chyb jen těžko, ze rwandské genocidy si však svět alespoň zčásti lekci vzal. Prohlásil to český prezident Petr Pavel, který se dnes spolu s dalšími státníky v Kigali zúčastnil vzpomínkového ceremoniálu ke 30. výročí začátku masakru, při němž zemřelo na 800.000 lidí. Podle rwandského prezidenta Paula Kagameho se ale svět z hrůzných událostí nepoučil. Jeho země ušla dlouhou cestu, ale na krvavé události nesmí nikdy zapomenout, dodal. Při genocidě, která vypukla přesně před 30. lety, a trvala 100 dní, zmasakrovali hutuští extremisté na 800.000 menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů. Asi 2,7 milionu lidí muselo uprchnout z domovů a na 1,6 milionu se uchýlilo do zahraničí. Zabito bylo podle odhadů na 20 procent obyvatel země a asi 70 procent rwandských Tutsiů. „Byla to lekce psaná krví,“ prohlásil během ceremoniálu Kagame, který v době genocidy vedl tutsijskou Rwandskou vlasteneckou frontu (FPR), jež masové vraždění ukončila. Jeho země se podle něj za tři desetiletí výrazně posunula a nyní je stabilní a bezpečná, na tragickou minulost ale nesmí zapomenout. Jedním s poučení pro Rwandu podle něj je, že nesmí spoléhat na cizí pomoc, která tehdy nepřišla. Podobné vraždění může nastat v jakékoli další africké zemi, pokud se tam prosadí extremismus a etnická nenávist, uvedl Kagame. 'Zdá se, že lidstvo je velmi rezistentní proti poučení se z vlastních chyb. Zároveň ale vidím jako pokrok rostoucí porozumění mezi množstvím států světa, které jsou přes rozdílné názory jednotné v hlavních principech,' prohlásil český prezident Pavel. Pozitivním posunem je podle něj i to, že genocida začala být po rwandském krveprolití vnímána jako jeden z nejhorších zločinů a v návaznosti na první mezinárodní tribunál, který byl věnován právě Rwandě, vznikly i další podobné instituce. Řada západních politiků přiznává, že jejich země i OSN v době tragického krveprolití selhaly, když masakru nedokázaly zabránit. Česko bylo jednou z několika zemí, které v OSN prosazovaly aktivní přístup a označení vraždění za genocidu, což dnes Kagame připomněl. Tehdejší český velvyslanec při OSN Karel Kovanda se dnes dočkal potlesku arény v Kigali, v níž se ceremoniál konal. 'Škála těch zvěrstev byla absolutně mimo chápání,' popsal Kovanda jeden z důvodů, proč podle něj odmítali západní politici označení genocida a nechtěli do dění v zemi zasahovat. Zároveň 'měli jiné zájmy, než sledovat, co je za tou katastrofou,' řekl český diplomat, jehož rwandská vláda před časem ocenila nejvyšším státním vyznamenáním. Někteří představitelé měli podle něj přátelské vztahy s tehdejší hutuskou vládou, která byla za masakry odpovědná. Konkrétně jmenoval Kovanda Francii, která měla v zemi významný vliv. Francouzský prezident Emmanuel Macron dnes přiznal, že Paříž mohla vraždění zastavit, ale neměla k tomu vůli. Dnešního ceremoniálu se vedle Pavla zúčastnili i další současní či tehdejší státníci včetně izraelského prezidenta Jicchaka Herzoga, řady lídrů afrických zemí či exprezidentů USA a Francie Billa Clintona a Nicolase Sarkozyho. kpc jd

Filmový festival Berlinale uvedl snímek o genocidní minulosti Německa v Namibii

Berlín/Windhoek 25. března (ČTK) - Filmový festival Berlinale letos uvedl snímek o masových vraždách tisíců obyvatel dnešní Namibie německou armádou za koloniální nadvlády, které bývají označovány za první genocidu 20. století. V únoru promítaný snímek Der vermessene Mensch (Změřený člověk) zachycuje vzdor namibijských kmenů Hererů a Namů proti německé koloniální nadvládě, píše list The Guardian. Německo se ke genocidě přiznalo a v roce 2018 vrátilo Namibii část ostatků tamních obyvatel odvezených německou armádou. Kmeny Hererů a Namů ale jeho později vydanou omluvu nepřijaly, mimo jiné i proto, že nesplnila jejich očekávání o výši odškodného. "Německo popíralo svou koloniální minulost více než 120 let," uvedl režisér filmu Lars Kraume. Většina lidí v Německu si podle něj není koloniální historie země - a její brutality - vědomá a ani se o ní neučí v tamních školách. Padesátiletý režisér snímku si tuto zapomenutou část německé historie uvědomil na začátku 90. let, když do čerstvě osamostatněné Namibie, kterou do té doby spravovala Jihoafrická republika, vycestoval. Režiséra nejvíce šokovalo, že v německých muzeích i nadále zůstávají lebky tisíců obětí genocidy, které německá armáda shromáždila a vyslala do Německa za účelem "vědeckého výzkumu", který měl zdůraznit nadřazenost bělochů. V roce 2018 Německo Namibii část pozůstatků vrátilo, píše server britské BBC. "Nedokážu pochopit, že máme tyto lebky jako artefakty uložené v etnologických muzeích. Nemohu pochopit, proč jsou stále uchovávány a nebyly vráceny," uvedl Kraume. "Má vlastní praprababička byla uvězněná v koncentračním táboře Alte Feste ve Windhoeku. Pracovala jako čajová dáma pro německé velitele. Byla v táboře znásilněná jedním důstojníkem a v jednom z těch koncentračních táborů se pak v roce 1909 narodila má prababička," uvedla herečka Girley Charlene Jazamaová, která ve filmu ztvárnila hlavní ženskou postavu Kambazemi, do níž se zamiluje etnolog Alexander Hoffmann, který rasové teorie zpochybňoval. Jazamaová rovněž naléhala na německé úřady, aby umožnily návrat zbývajících lebek do Namibie co nejdříve. "Doufám, že se časem navrátí jejich právoplatným majitelům, Namibijcům, aby mohly být důstojně pohřbeny. Jsou součástí traumatu přenášeného z generace na generaci," dodala. V posledních týdnech film zhlédlo i namibijské publikum napříč celou zemí díky mobilnímu kinu poháněnému solární energií. Podle Jazamaové si doposud mnoho lidí v Namibii není vědomo řady aspektů kolonizace země. Berlín tehdejší Německé jihozápadní Africe vládl od roku 1884 do první světové války. Hererové a Namové proti kolonizátorům povstali v roce 1904 a v říjnu téhož roku vydal německý velitel Lothar von Trotha "příkaz k vyhlazení". Část Hererů a Namů němečtí vojáci zahnali do pouště Omaheke, kde je nechali zemřít žízní. Ty, kteří se pokusili vrátit, německá armáda zabila, nebo poslala do koncentračních táborů. Postup Němců podle nejčastějších odhadů přežilo asi 20.000 z původních 80.000 Hererů a z původních 30.000 Namů jen asi polovina. Oficiální omluvu za genocidu, kterou Německo vydalo teprve v roce 2021, nepřijala většina náčelníků Hererů a Namů. Prohlášení totiž německá vláda spolu s vládou Namibie vytvořila bez jejich účasti a výše odškodného zdaleka neodpovídala očekáváním. Německo doposud neschválilo platbu odškodného, které má navíc mít podobu rozvojové pomoci a nikoliv oficiálních reparací, což mnozí kritizují, píše The Guardian. kpa jrm

SLOVNÍK NAJÍT