nacismus

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "nacismus". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo nacismus je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Výstava ve Výmaru mapuje rozpolcené vztahy žáků Bauhausu k nacismu

Výmar (Německo) 8. května (zpravodaj ČTK) - Myšlenky a styl význačné německé meziválečné umělecké školy Bauhaus, která se od svého vzniku potýkala s odporem nacionálních socialistů, nezaručovaly imunitu vůči svodům nacistické ideologie. Jak ukazuje dnes otevřená třídílná výstava ve Výmaru, kolébce Bauhausu, mnoho někdejších členů této školy dosáhlo za nacismu úspěšné kariéry. Kurátorka Anke Blümmová v rozhovoru s ČTK řekla, že výstava Bauhaus a nacionální socialismus poprvé podrobně mapuje rozpolcené vztahy bývalých příslušníků Bauhausu k nacismu, čímž zároveň odhaluje i některé nepříjemné perspektivy. Bauhaus nejen v Německu platí za synonymum moderny. Instituce, jejíž existence se prakticky shoduje s trváním takzvané výmarské republiky, tedy meziválečného demokratického Německa, byla od samého vzniku trnem v oku nacionálním socialistům. Kvůli politickému tlaku se škola postupně přestěhovala z Výmaru do Desavy a nakonec do Berlína. 'Chtěli jsme ukázat, že nacionální socialisté nespadli z nebe v roce 1933, ale že už zde působili od roku 1919, obzvláště pak ve Výmaru,' řekla Blümmová. Na fázi existence Bauhausu do roku 1933, kdy se po nástupu nacistů k moci rozpustil, ukazuje v Muzeu nový Výmar první část třídílné výstavy nazvaná Politické zápasy o Bauhaus 1919 - 1933. Přehlídka pokračuje v Muzeu Bauhausu s částí Sejmuto - zabaveno - upraveno a končí v Schillerově muzeu pod titulem Životní cesty za diktatury 1933 - 1945. Všeobecně rozšířené tvrzení, že členové Bauhausu po převzetí moci nacisty emigrovali, aby po roce 1945 na hnutí mohli navázat, není podle Blümmové zcela pravdivé. 'Většina někdejších členů Bauhausu, vycházíme z 900 (z celkových 1400), v Německu po roce 1933 zůstala a dále zde pracovala,' řekla. 'Byli mladí, dobře vzdělaní, v rozkvětu svého života a chtěli pracovat jako grafici, výstavní designéři, keramici, průmysloví designéři, fotografové, architekti, návrháři nábytku, ale také jako umělci, malíři, což také dělali,' řekla Blümmová. Pokud nebyli židovského původu a pokud nevystupovali proti režimu, tak je podle kurátorky nic neohrožovalo. Poznamenala, že někteří byli jako vyučující propuštěni, ale neměli žádný zákaz výkonu povolání. 'Nikdo nebyl poslán do Osvětimi jen kvůli tomu, že patřil k Bauhausu, tam se dostali jako židé nebo kvůli politickému pronásledování,' dodala. Z politických důvodů uteklo z Německa přes 130 členů Bauhausu, dalších 24 jich bylo pronásledováno a režimem zavražděno. Naopak 188 bývalých žáků Bauhausu dobrovolně vstoupilo do nacistické strany NSDAP, 15 se přidalo k útočným oddílům SA a 14 k jednotkám SS. Výstava také podle Blümmové ukazuje nepříjemné perspektivy u některých umělců, kteří se umění v Německu věnovali i po roce 1933. 'Nadále používali moderní metody, ale do uměleckých děl se vplížila propaganda,' řekla. Od nacistických zadavatelů přijímal objednávky třeba grafik Herbert Bayer, který později upadl v nemilost a zemi opustil. Jeho dílo zařadili nacisté do seznamu takzvaného zvrhlého umění. Návštěvníci výstavy si mohou prohlédnout například propagandistické plakáty, které pro nacistický režim vytvořili bývalí žáci Bauhausu. Příkladem je filmový plakát pro nacistický snímek Feuertaufe (Křest ohněm) z roku 1940 oslavující bleskovou válku, který vytvořil grafik Peter Pewas. Ten v polovině 20. let na Bauhausu studoval. Výstava ukazuje také životní cestu grafika a architekta Franze Ehrlicha, kterého nacisté poslali jako politického vězně do koncentračního tábora Buchenwald nedaleko Výmaru. Zde pro velitele tábora Karla Ottu Kocha a jeho ženu Ilse navrhnul dětskou kolébku. Rovněž vypracoval typografický návrh pro nápis Jedem das Seine (Každému, co jeho jest) pro vstupní bránu do koncentračního tábora. Kopie je v rámci výstavy umístěna před vchodem do Schillerova muzea. Po propuštění z Buchenwaldu Ehrlich v táboře zůstal a pracoval v tamní stavební kanceláři jako civilní zaměstnanec SS. Poté pro SS pracoval v Berlíně do roku 1943, kdy byl povolán k wehrmachtu. Co ho k práci SS vedlo, není jasné. 'Možná mu už nezbývala žádná síla. Možná si nedovedl představit, že tisíciletá říše přečká jen pár let,' uvádí katalog k výstavě. S Bauhausem udržovala kontakty i československá avantgarda. Tomu se výstava sice nevěnuje, přesto jde na výstavě několik českých a slovenských stop najít. Jsou to například zmínky o teoretikovi umění Karlu Teigem, který na škole přednášel, česko-německém fotografovi Heinrichu Kochovi, studentovi Bauhausu, nebo o slovenské fotografce Ireně Blühové, která zde rovněž studovala. Nechybí ani německý architekt a poslední ředitel Bauhausu Ludwig Mies van der Rohe, který se podepsal pod brněnskou vilu Tugendhat. Zajímavostí pak je, že Muzeum nový Výmar, kde se jedna z částí výstavy koná, navrhnul český architekt Josef Zítek. Aleš Zápotocký mka

Nizozemci prověřují vládní sbírku obrazů, mohli je ukrást nacisté

Amsterodam 4. července (ČTK) - Nejméně dvě desetiletí visel na stěně nizozemského parlamentu obraz rybářských člunů pod zamračenou oblohou. Zákonodárci jej obdivovali, aniž by o jeho původu příliš přemýšleli. Nyní odborníci zkoumají, zda je mistrovské dílo Rybářské lodě u pobřeží od Hendrika Willema Mesdaga z 19. století jedním z obrazů, který kdysi uloupili nacisté, napsala dnes agentura Reuters. Vyšetřování je součástí nové revize uměleckých děl v nizozemských muzeích a na veřejných místech. Dříve se snažil o navrácení ukradených děl vládou podporovaný restituční výbor, který od roku 2001 dohlížel na kontroly desítek uměleckých děl. Nizozemský úřad pro kulturní dědictví, který má za úkol chránit a uchovávat umělecké předměty, které byly po druhé světové válce vráceny z Německa do Nizozemska, používá širší definici uloupeného umění, protože usiluje o navrácení dalšího majetku zabaveného převážně židovským rodinám. Výzkumný tým úřadu během čtyř let prozkoumá 3500 předmětů, z toho 1700 obrazů. "Neexistuje svobodná vůle, pokud rodina musela něco prodat, aby mohla utéct do bezpečné země," řekl mluvčí úřadu Dolf Müller. "Vyšetřování není snadné," řekl hlavní poradce týmu Perry Schrier a přirovnal tuto práci k 80 let starým odloženým případům. Mesdagův obraz prodal neznámý prodejce prostřednictvím aukční síně v Haagu v roce 1941, rok po napadení Nizozemska nacistickým Německem. Dílo bylo po válce nalezeno v Německu a následně převezeno zpět do Nizozemska. Tehdejšími výzkumnými technikami se ale nepodařilo zjistit jeho původ. Vědci nyní mají přístup k novým technologiím, lepším archivům, digitalizovaným historickým novinám a kamerám, které dokáží odhalit téměř zmizelý text, řekl Schrier. Mezitím je Mesdagův obraz uložen v přísně střeženém depozitáři. Zdánlivě bezvýznamně vypadající štítek objevený na zadní straně obrazu, který uvádí název aukční síně "Villa Erica", by mohl být podle Schriera důležitým vodítkem při pátrání po původním majiteli. "To zrychluje moje badatelské srdce," dodal. Pokud se najdou dědicové, mají šanci získat umělecké dílo zpět v případě, že existuje důkaz o nuceném prodeji. "Lidí z první generace už moc nezbylo," řekl Schrier. "Většinou jsme v kontaktu s druhou, třetí nebo dokonce čtvrtou generací," uvedl. Vědci by však podle něj neměli podceňovat pocit rodin, kterým se podaří ukradené umění navrátit. ban jrm

SLOVNÍK NAJÍT