psychologie

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "psychologie". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo psychologie je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

NYT: Ovlivnilo pořadí vašeho narození to, kým jste?

Washington 21. dubna (ČTK/NYT) - Takzvaný syndrom nejstarší dcery předpokládá, že pořadí narození určuje, kým jsme a jak s ostatními komunikujeme. Je to ale skutečně tak? Terapeutka Kati Mortonová z kalifornské Santa Moniky ve videu na TikToku, které má přes šest milionů zhlédnutí, uvádí příznaky, které o syndromu mohou svědčit. Patří mezi ně: intenzivní pocit rodinné zodpovědnosti, sklony ke snaze být s každým zadobře a odpor vůči sourozencům a rodičům, napsal list The New York Times (NYT). Na sociální síti X se objevil virální příspěvek, který se ptá: 'Jste šťastní, nebo jste nejstarší sourozenec a ještě k tomu holka?' Prvorozené dcery zažívají chvíli v záři reflektorů, přinejmenším na internetu, kde se objevují úvahy nabízející pocit zadostiučinění zodpovědným starším sestrám po celém světě. Ale i odborníci na duševní zdraví, jako je Mortonová - sama nejmladší v rodině -, varují před přílišným přikládáním významu psychologii pořadí narození sourozenců a myšlence, že formuje osobnost nebo dlouhodobé výsledky. Syndrom nejstarší dcery (což není skutečná diagnóza duševního zdraví) podle ní může mít stejně tak co do činění s genderovými normami jako s pořadím narození. 'Každý se snaží porozumět sám sobě a chce se cítit pochopen. A tohle je jen další stránka věci,' dodala. Stereotypy jsou mnohým z nás známé: Prvorozené děti jsou spolehlivé a vysoce výkonné, prostřední děti jsou společenské a vzpurné (a přehlížené) a nejmladší děti jsou okouzlující a manipulativní. Studie skutečně zjistily souvislosti mezi rolí člověka v rodinné linii a různými výsledky, včetně dosaženého vzdělání a IQ (i když tyto výsledky nejsou nutně spolehlivým měřítkem inteligence), tolerancí k finančnímu riziku a dokonce i holdování nebezpečným sportům. Mnoho výzkumů se však zaměřuje na jeden okamžik v čase, upozorňuje psycholožka Rodica Damianová z Houstonské univerzity. To znamená, že starší sourozenci se mohli jevit jako zodpovědnější nebo dokonce inteligentnější jen proto, že byli vyspělejší než jejich sourozenci. Ve větších analýzách se souvislost mezi pořadím narození a osobnostními rysy jeví jako mnohem slabší. Studie z roku 2015, která zkoumala více než 20.000 lidí v Německu, Británii a Spojených státech, nezjistila žádnou souvislost mezi pořadím narození a osobnostními charakteristikami - i když vědci našli důkazy, že starší děti mají mírnou výhodu v IQ. Damianová pracovala na jiné rozsáhlé studii, rovněž publikované v roce 2015, která zahrnovala více než 370.000 středoškoláků ve Spojených státech. Zjistila mírné rozdíly v osobnosti a inteligenci, ale podle ní byly odlišnosti tak malé, že byly v podstatě bezvýznamné. Damianová připustila, že kulturní zvyklosti, jako je dědění majetku nebo podnikání (které může připadnout prvorozenému), mohou mít vliv na to, jak pořadí narození ovlivňuje rodinnou dynamiku a sourozenecké role. Rodinná terapeutka Sara Stanizaiová v kalifornském Long Beach vede virtuální skupinu s týdenními setkáními, kde se účastníci zamýšlejí nad tím, jak je podle nich ovlivnilo pořadí jejich narození a jak může nadále formovat jejich romantický život, přátelství a kariéru. Program byl inspirován zkušenostmi Stanizaiové jako nejstarší dcery v afghánsko-americké rodině, kde se cítila 'rodičem' a 'příliš zodpovědná' za své sourozence - částečně proto, že byla starší, a částečně proto, že byla dívka. Ačkoli Stanizaiová připustila, že výzkumy týkající se pořadí narození jsou nejednotné, považuje za užitečné, aby se mnoho jejích klientů zamyslelo nad svým pořadím narození a nad tím, jak podle nich formovalo jejich rodinný život - zejména pokud se cítili omezováni nebo zatíženi určitými očekáváními. Její terapeutické skupiny tráví čas přemýšlením o otázkách, jako jsou: Jak mě vidí moje rodina? Jak se vidím já sám? Můžeme mluvit o případných rozdílech v našich pohledech a o tom, jak utvářejí rodinnou dynamiku? Starší sourozenec může například poukázat na to, že je to často on, kdo plánuje rodinnou dovolenou. Mladší sourozenec může poukázat na to, že se často cítí pod tlakem, aby souhlasil s tím, co chce zbytek skupiny. Odborníci připouštějí, že je téměř vedlejší, zda existují důkazy o tom, že pořadí narození určuje osobnostní rysy. 'Myslím, že lidé prostě hledají smysl a porozumění sobě samým,' řekla Stanizaiová. 'Horoskopy, pořadí narození, teorie citových pout' jsou jen některé příklady, řekla. 'Lidé prostě hledají soubor kódových slov a způsobů, jak popsat své zkušenosti,' dodala. ban mka

Jít k psychologovi je teď na Ukrajině normální, říká pracovnice UNHCR

Dnipro (Ukrajina)/Praha 23. července (zvláštní zpravodajka ČTK Iveta Polochová) - Domovy musely kvůli ruské vojenské agresi na Ukrajině opustit miliony lidí, někteří zamířili do zahraničí, mnozí ale zůstávají ve vlasti. Řada z nich našla azyl v Dnipru na východě země a někteří tam podstupují psychoterapii. Přístup řady lidí k této pomoci se podle Viktorije Tjutjunnykové z úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) po invazi změnil. "Jít k psychologovi je teď normální," řekla ČTK. Na terapii chodí třeba dvaačtyřicetiletá Tatjana ze Svatove, která v Dnipru žije v jednom ze středisek pro vysídlené. "Nepovedlo se nám odjet hned. Evakuace byly děsivé, protože začali střílet na auta, kterými se lidé chtěli evakuovat," popisuje Tatjana, jejíž město Rusové obsadili zkraje loňského března a teď se nachází blízko fronty. "První dny okupace jsme se snažili pracovat, situace byla napjatá," vzpomíná žena, která se rozhodla Svatove opustit se synem loni na konci srpna. "Rusové nutili děti, aby chodily do ruských škol. Nechtěla jsem, aby se syn učil v takové škole," vysvětluje a líčí, jak se vydali přes Charkovskou oblast, kde se nakrátko na jednom místě naskytla možnost přejít frontu. "Před čtyřmi měsíci jsem se vdala. Muž je voják, pochází z Volnovachy v Doněcké oblasti, kde jsem se narodila. Znali jsme se už dříve. Ale našel mě znovu v Dnipru," usmívá se. Vzápětí se jí ale hlas zadrhává, když hovoří o svých rodičích. "Zůstali tam a jsou velmi nemocní...," přemohly ji slzy. Aby se dokázala se vším vyrovnat, využívá možnosti hovořit s psychology. "Chodím na skupinová i individuální sezení," svěřuje se ve svém současném domově. Ve vedlejší místnosti se tou dobou odehrává psychoterapeutické setkání deseti žen. "Je to trénink využití zdrojů v našem životě," přibližuje psycholožka Žanna z ukrajinské nevládní organizace Proliska, jež poskytuje lidem v zemi humanitární pomoc, včetně psychologické podpory. Její svěřenkyně kupříkladu na kartičky napsaly, co považují za vnitřní nebo vnější zdroje. Některé zmiňovaly rodinu, blízké, přírodu, cestování nebo hudbu. "Mohou se prolínat, záleží na člověku," podotýká Žanna s tím, že při terapii využívá metodu Yucel, jež se zaměřuje na využití vlastních zdrojů a silných stránek člověka při překonávání náročných životních situací. "Typ psychologické pomoci se liší podle toho v jakém stadiu stresu se lidé nacházejí, třeba jestli přišli z území bojů, nebo z okupovaných míst," přibližuje další psycholožka Diana Vladykinová, která pochází z dnes okupovaného Lysyčansku. "Lidem, kteří přicházejí z Doněcké oblasti, poskytujeme první psychologickou pomoc - krizovou pomoc, protože se nacházejí na samém počátku adaptace," říká. Terapeuti podle ní využívají třeba dýchání nebo techniky pro uvolnění svalů, aby se lidé co nejvíce stabilizovali. Poté následuje adaptační terapie. Jinou terapií procházejí ti, kteří jsou na bezpečnějším místě už déle a trpí posttraumatickým stresovým syndromem. Obyvatelé střediska podle Vladykinové trápí mimo jiné ztráta smyslu života nebo domova, sužují je deprese, úzkosti. "V poslední době se kvůli (ruským) vzdušným útokům situace v Dnipru zhoršila a u řady lidí se objevují flashbacky (záblesky minulosti) nebo panické ataky," popisuje psycholožka. Důležité je podle ní také naučit se požádat o pomoc a přijímat ji. "Podpora a pozornost - i ze strany jiných států - pomáhá vytvořit bezpečnější prostředí a pocit, že v tom všem není člověk sám," dodává. Viktorija Tjutjunnyková z UNHCR, který organizaci Proliska jako jednu z řady dalších na Ukrajině podporuje a poskytuje lidem další pomoc, upozornila na určitou změnu v tom, jak Ukrajinci začali po ruské invazi psychologickou pomoc vnímat. "Měli dost důvodů vyhledat pomoc psychologa i před válkou. Ale pro mnoho Ukrajinců návštěva psychologa rozhodně nebyla první volbou, když se ocitli ve složité situaci," popsala. Spíše věřili, že si poradí sami. Ruská invaze mnohé změnila, zhoršila existující problémy a způsobila spoustu dalších. "Lidé jsou více připraveni požádat o pomoc. Jít k psychologovi je teď normální," upozorňuje Tjutjunnyková. Hlavními důvody jsou podle ní strach, úzkost, panika, deprese. "Tyto příznaky mohou souviset se smrtí nebo zmizením příbuzných a přerušením vztahů, rozvodem v důsledku migrace jednoho z partnerů, kvůli konfliktům s ostatními," říká žena, která v UNHCR pracuje v oddělení vnějších vztahů. Důvodů je podle ní mnoho a obtíže se nevyhýbají ani dětem. I ona musela s rodinou opustit domov, jelikož pochází z Luhanské oblasti, kterou téměř celou obsadilo Rusko. "Chápu, co vysídlení lidé cítí a potřebují," zdůrazňuje. Lidé, jimž UNHCR na Ukrajině pomáhá, podle ní obvykle na začátku hledají ubytování, potřebují rady, kde a jak obstarat peníze, jídlo, lékařskou péči. "Když se přestěhují na nové místo, dostanou se většinou do izolace," popisuje. Milionové Dnipro leží několik desítek kilometrů od fronty. Od začátku invaze zažilo řadu ruských raketových útoků, v lednu při zásahu obytného domu zemřelo pět desítek lidí. Město je zároveň de facto humanitárním centrem a žijí v něm mnozí uprchlíci z východoukrajinských regionů. V Dnipru podle úřadů nyní žije přes 145.000 vysídlených, v celé Dněpropetrovské oblasti více než 387.000. "Lidé nechtějí jít daleko od svých domovů," míní Tjutjunnyková. Řada regionů na východě Ukrajiny je průmyslových, podobně jako Dnipro, a lidé tam také mohou lépe najít práci. "Cítí se tady jako doma," poznamenala. Někteří našli azyl v kolektivních střediscích pro vysídlené. Jako Tatjana ze Svatove, jež s téměř 150 dalšími žije v několikapodlažní budově, kterou spravuje Hanna Rjasná. Ta před boji uprchla z Lysyčansku a v Dnipru začala pomáhat dalším vysídleným. "Asi 80 procent lidí tady žije dlouhodobě, 20 procent zůstane chvíli a pak si najdou byty nebo jedou k příbuzným," řekla ředitelka střediska, zatímco ČTK ukazovala místnost pro poskytování psychologické pomoci dětem, společnou kuchyň nebo pokoje. Se svými spolupracovníky se snaží lidem pomáhat i v tom, aby si našli práci a své bydlení. "Nikoho ale nevyháníme. Pokud jde třeba o penzisty nebo mámy s dětmi, zůstávají u nás," zdůraznila. "Je tady rodinná atmosféra. Jsou tady aktivity pro děti, skoro denně přicházejí lékaři, psychologové z Prolisky, dostáváme humanitární pomoc," popisuje podmínky ve středisku šestatřicetiletá Oksana z Bachmutu, která žije v jednom pokoji s manželem a dvěma dětmi. Její mladší, tehdy tříletý syn před invazí zrovna začínal mluvit. Ale pak - zřejmě kvůli stresu a ostřelování - přestal, vzpomíná žena, podle níž mu pobyt v centru pomohl. "Díky zdejším aktivitám se rozmluvil," říká Oksana. Aktivní život ve středisku podle jejího mínění pomáhá překonávat obtížnou situaci a ztrátu kamarádů v Bachmutu i jejímu čtrnáctiletému synovi. Co bude dál, neví. "Doufáme v mír a že najdeme bydlení. Ale naše město je okupované, nemáme se kam vrátit," povzdechla si. Jejich čtvrt v Bachmutu je navíc podle všeho zničená. "Před válkou jsme měli všechno... Teď nemáme nic. Ale nejdůležitější je rodina, aby byli živí a zdraví," prohlásila nakonec Oksana. Její současná sousedka Tatjana doufá, že se bude moci vrátit domů - ke své rodině, do svého bytu, ke svým koníčkům. "Všechno tam zůstalo. Čekám, až Ukrajina Svatove osvobodí, pak se vrátíme," říká. ipl ank

SLOVNÍK NAJÍT