velryba

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "velryba". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo velryba je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

NYT: Život nejstaršího keporkaka zůstává záhadou

Washington 11. září (ČTK/NYT) - Ocasní ploutev keporkaka je stejně jedinečná jako otisk lidského prstu. Hrbolky, které se nacházejí na okraji ocasu, se u každého jednotlivce liší; černobílý vzor na spodní straně ploutve zůstává po celý život velryby stejný. Když letos v červenci Adam A. Pack, odborník na mořské savce na Havajské univerzitě ve městě Hilo, fotografoval velryby na Aljašce, okamžitě mezi nimi poznal svého starého známého. Napsal o tom list The New York Times. Důraz je zde především na slově starý. Ocasní ploutev - převážně černá se stopami bílých skvrn na okrajích - patří totiž keporkakovi, který se jmenuje Old Timer (Starouš). Ten byl poprvé spatřen v roce 1972, a dnes by mu tedy mělo být nejméně 53 let. "To z něj činí nejstaršího keporkaka na světě," říká Pack, jenž na univerzitě působí jako spoluzakladatel a ředitel Ústavu pro delfíny (TDI). Populace keporkaků, kdysi významně ohrožena komerčním lovem velryb, se v posledních letech obnovuje. Stále však musí čelit možným srážkám s loděmi, zamotání se do rybářského náčiní a měnícímu se klimatu. A Pack si dělal o Old Timera starosti. Naposledy ho totiž viděl v roce 2015, uprostřed rekordní a roky trvající vlny veder. Mnoho mořských ptáků a savců, včetně keporkaků, uhynulo. Po devíti letech se Pack ale na vlastní oči přesvědčil, že Old Timer přežil. "Byl to dojemný okamžik," usmívá se. Dříve bylo sledování míst výskytu keporkaků náročné. Vědci se při porovnávání starých fotek hrbolků s novými spoléhali jen na své oči. Nyní vše urychlila umělá inteligence (AI). Pack doufá, že mu to pomůže zjistit, proč některé velryby dokážou přežít i v náročných podmínkách. Značná část světové populace keporkaků přebývá v Tichém oceánu. Old Timer patří k té části populace, která v zimě loví ve vodách okolo Havaje a v létě v oblasti jihovýchodní Aljašky. Živí se rybami a krillem. Právě tato populace se stala předmětem výzkumu, který funguje už od roku 1976. Tehdy Louis Herman, Packův bývalý učitel, začal fotografovat velryby a jejich jedinečné hrbolky. V každoročních průzkumech shromažďuje Herman ohromnou databázi fotografií ocasních ploutví, pomocí které vědci mapují život jednotlivých velryb. Nasbíraná fotodokumentace přinesla i nové poznatky o migraci a chování keporkaků. Nyní ji má modernizovat i on-line platforma Happywhale, která čítá přes milion fotografií pořízených vědci i laickou veřejností z celého světa. Algoritmus vytvořený umělou inteligencí automaticky rozezná, o jakou velrybu na vybrané fotografii se jedná, čímž pomáhá vědcům i jiným, kteří hledají předešlé záznamy o daném kytovci. Vědci už rozeznávací metodu z Happywhale letos použili na sledování populace velryb v Tichém oceánu. Ta v roce 2012 dosahovala počtu až 33.500 jedinců. Pak ale významně poklesla. Úbytek souvisí se stejnou vlnou veder, za které v roce 2015 Pack viděl Old Timera naposledy. "Je tu hodně věcí vyplývajících z této události, které chceme zjistit, ale jedno je jisté. Teplejší vody znamenají méně dostupné potravy," popisuje Ted Cheeseman, spoluzakladatel Happywhale. Proč tedy Old Timer přežil, zatímco řada jeho druhů nepřežila? "Je možné, že Old Timer je na světě už tak dlouho, že se dokáže adaptovat na kolísání potravy," míní Pack. Nadále ale zůstává záhadou, zda je Old Timer výjimkou, nebo běžným zástupcem svého druhu. bat mka

Pravěká velryba z Peru ohrožuje plejtváka na pozici nejtěžšího tvora všech dob

New York 3. srpna (ČTK) - Nejtěžší živočich, který kdy žil na Zemi, by mohl mít nového vyzyvatele. Zatímco dosud se tímto titulem pyšnil plejtvák obrovský, vědci nyní odkryli fosilie obří pravěké velryby, která by mohla jeho prvenství ohrozit, napsala agentura AP. Vědci nový druh - pojmenovaný Perucetus colossus neboli "kolosální velryba z Peru" - popsali v odborném časopise Nature. Každý jeho obratel váží přes 100 kilogramů a žebra měří téměř 1,5 metru. "Je to prapodivná a ohromná fosilie, to je jasné," řekl listu The New York Times paleontolog Nicholas Pyenson z přírodovědného muzea ve Washingtonu, který se na výzkumu přímo nepodílel. "Z tohoto objevu je zřejmé, že existuje spousta dalších způsobů, jak být velrybou, které jsme dosud neobjevili," uvedl odborník. Kosti tohoto tvora ve skutečnosti objevil už před 13 lety Mario Urbina z přírodovědného muzea při univerzitě svatého Marka v Limě. Mezinárodnímu týmu vědců trvalo několik let, než fosilie vykopali z příkrého kamenitého svahu v poušti u města Ica. Tato oblast na jihozápadě Peru se kdysi nacházela pod hladinou moře a je známá četnými nálezy mořských zkamenělin. Výsledkem práce odborníků byl nález 13 obratlů, čtyř žeber a kyčelní kosti. Obří fosilie staré 39 milionů let "se nepodobají ničemu, co jsem kdy viděl," řekl autor studie Alberto Collareta, paleontolog na univerzitě v italské Pise. Po ukončení vykopávek vědci použili 3D scannery ke zkoumání povrchu kostí a navrtali je, aby mohli nahlédnout dovnitř. Na základě této obrovské - ač neúplné - kostry pak odhadli velikost a váhu velryby, přičemž pro srovnání přihlédli k žijícím savcům, vysvětlil další autor studie, paleontolog Eli Amson z přírodovědného muzea ve Stuttgartu. Vědci vypočítali, že váha tohoto pravěkého obra se pohybovala v rozmezí 85 až 340 tun, zatímco největší nalezení plejtváci vážili kolem 180 tun. Tělo měřilo asi 20 metrů; plejtváci bývají delší, někteří dorůstají délky až 30 metrů. To znamená, že nově objevená velryba byla "dost možná nejtěžším živočichem všech dob," řekl Collareta, ale "velmi pravděpodobně nebyla tím nejdelším." Více vážila hlavně proto, že měla těžší kosti s mnohem vyšší hustotou než plejtvák obrovský, vysvětlil Amson. Tyto "superhusté" kosti svědčí o tom, že se tvor zřejmě vyskytoval v mělkých pobřežních vodách, uvedli autoři studie. Zvířecí obyvatelé pobřežních vod, jako jsou kapustňáci, mívají těžké kosti, neboť jim umožňují držet se u dna při hledání potravy. Je zatím obtížné určit, čím se Perucetus colossus krmil, aby uživil své obří tělo - alespoň do té doby, než nalezneme jeho lebku, řekl Amson. Podle vědců mohl hledat potravu u mořského dna nebo pojídat tuny plovoucího planktonu a drobných mořských živočichů. "Nepřekvapilo by mne, kdyby se tahle věc ve skutečnosti živila úplně jiným způsobem, který si vůbec nedovedeme představit," řekl Hans Thewissen, paleontolog z univerzity v Rootstownu v americkém státě Ohio, který se na výzkumu rovněž nepodílel. sch nob

SLOVNÍK NAJÍT