Čína od roku 2023 investovala do čisté energie v zahraničí přes 100 mld. USD
Singapur 2. října (ČTK) - Čínské firmy od začátku roku 2023 investovaly v zahraničí do projektů čistých energetických technologií přes 100 miliard USD (2,3 bilionu Kč). Snaží se tak vyhnout clům, která zavedly Spojené státy a další země. Vyplývá to ze zprávy výzkumné společnosti Climate Energy Finance (CEF).
Čína je největším výrobcem a vývozcem produktů, jako jsou solární panely, lithiové baterie a elektromobily. Její investice, inovace a výrobní kapacity mají značný náskok před ostatními zeměmi.
Čína má na celosvětovém vývozu elektromobilů podíl 32,5 procenta, na vývozu lithiových baterií 24,1 procenta a solárních panelů 78,1 procenta. Její dominantní postavení ale vyvolává obavy, že využívá své obrovské přebytky kapacit, aby zaplavila trhy, snížila ceny a podkopala konkurenci. Spojené státy a Kanada již uvalily 100procentní clo na dovoz elektromobilů vyrobených v Číně, Evropská unie má o definitivních clech na dovoz čínských elektromobilů tento týden hlasovat. Washington také zavedl 50procentní clo na dovoz čínských solárních panelů a 25procentní clo na čínské lithiové baterie.
Investice čínských soukromých firem jsou podle CEF z velké části vedeny potřebou obejít obchodní bariéry. Například čínský výrobce elektromobilů BYD nyní staví závod v Turecku, aby se vyhnul navrhovaným clům v EU. Výrobce baterií CATL pak chystá výrobní závody v Německu, Maďarsku a v dalších zemích.
Britský Grantham Institute letos ve své studii uvedl, že do roku 2030 bude pro uspokojení poptávky po čistých technologií v Číně potřeba jen třetina kapacIt, jimiž země disponuje. Dvě třetiny budou nadbytečné a Peking pro ně bude hledat vývozní trhy.
Čína se proti zvýšení cel ohradila a tvrdí, že omezení levného čínského dovozu ohrozí boj proti změnám klimatu. Vysoce postavený čínský zmocněnec pro otázky klimatu Liou Čen-min v březnu varoval, že by odpojení od čínské výroby mohlo zvýšit celosvětový účet za energetickou transformaci o 20 procent, uvedla agentura Reuters.
irl spr
Polákům vadí, že s nimi Draghi nemluvil při psaní zprávy o zaostávání Evropy
Varšava 1. října (ČTK) - Poláci si stěžují, že s nimi bývalý šéf Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi nemluvil při psaní své zprávy o zaostávání Evropy. Mohl se při hledání receptu na zvýšení konkurenceschopnosti unijní ekonomiky inspirovat rychlým hospodářským růstem Polska, píše na svém webu polský deník Rzeczpospolita.
To, že se bývalý italský premiér Draghi neobrátil na polskou vládu, není podle listu samo o sobě nic šokujícího, protože nehovořil ani s žádným jiným kabinetem ze sedmadvacítky. Je ale zarážející, že z regionu střední a východní Evropy nepochází žádný z 22 ekonomů, kteří s ním spolupracovali, píše Rzeczpospolita.
Draghi sice může argumentovat, že data z polské ekonomiky vyhodnocují instituce jako Světová banka (SB), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) nebo různé podnikatelské svazy, na něž se obrátil. Polský list ale konstatuje, že rychlý hospodářský růst Polska v posledních dvou desetiletích pro něj nebyl intelektuálně zajímavý. Nebo ho v každém případě nezaujal natolik, aby ho inspiroval k úvahám o zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.
"Draghiho zprávě by prospělo, kdyby s námi její autor zahájil hloubkový rozhovor, neboť náš region rostl nejrychleji," domnívá se náměstek polského ministra pro rozvoj a technologie Ignacy Niemczycki, který se minulý týden v Bruselu zúčastnil zasedání Rady EU pro konkurenceschopnost. Ze stejného důvodu zprávu kritizovali ministři některých dalších zemí regionu.
Nedostatečná otevřenost Draghiho vůči zkušenostem lidí ze střední a východní Evropy také pobouřila Marcina Piontkowského, který vyučuje na Akademii Leona Koźmińského ve Varšavě a je autorem knihy "Zlatý věk. Jak se Polsko stalo evropským lídrem růstu a jaká je jeho budoucnost".
Piontkowski na síti X připomněl, že Polsko od roku 1990 zvýšilo hrubý domácí produkt (HDP) v paritě kupní síly (počítáno podle kupní síly zlotého) třiapůlkrát, tedy více než kdokoli jiný v Evropě a na světě přinejmenším od roku 1992. Svědčí to o ignoranci Západoevropanů a zjevné bezvýznamnosti Východoevropanů, domnívá se ekonom a dodává, že země střední a východní Evropy by měly sepsat vlastní zprávu o konkurenceschopnosti.
"Měla by pravděpodobně větší oprávnění než zpráva vypracovaná zeměmi, které v posledních desetiletích převážně ekonomicky stagnovaly," cituje Piontkowského Rzeczpospolita.
Draghiho dokument není jednou z mnoha analýz zadaných mudrcům z EU, na které se později v kancelářích Evropské komise práší, napsal polský deník. Připomíná, že Ital zachránil eurozónu před krachem, když před lety oznámil finančním trhům, že jím vedená ECB udělá pro záchranu eura cokoli, což v praxi znamenalo neomezené nákupy státních dluhopisů. Od té doby má Draghi v Evropské unii status zázračného muže a na jeho zprávu o možnostech jak obnovit konkurenceschopnost EU čekali všichni s velkým napětím. I když zůstává zprávou nezávislého ekonoma a nikoli oficiálním dokumentem Evropské komise, stala se již referenčním bodem v diskusích o tom, jak ozdravit evropskou ekonomiku.
Český ekonom Michal Hrubý v analýze, kterou zveřejnil think tank GMFUS, ale dokonce varuje, že Draghim sepsaný recept by mohl být pro region střední a východní Evropy v krátkodobém horizontu nebezpečný. V dlouhodobém horizontu by přinesl ovoce, ale za podmínky, že se země jako Polsko, Maďarsko nebo Česká republika přizpůsobí novým očekáváním.
Střední Evropa vděčí za svůj růst především desítkám miliard eur z evropské politiky soudržnosti. Ty jí unie přidělila na vyrovnání náskoku bohatších regionů. Draghi ale uvažuje jinak, chce podporovat technologický náskok nebo budování národních šampionů, aby EU mohla konkurovat Číně a Spojeným státům. A to i za pomoci dotací nebo ohýbání pravidel hospodářské soutěže.
Polský ekonom a bývalý ministr financí Mateusz Szczurek naopak chápe, že je Draghiho zpráva napsána západoevropskou optikou a zdůvodňuje to právě tím, že se úspěch střední Evropy opírá o ekonomiky západní Evropy. Připouští však, že pokud je hospodářský růst ve vybraných zemích EU dlouhodobě silnější, přičemž demografická situace není vůbec lepší, pak zřejmě něco funguje dobře.
"A opřít se do těchto rozdílů a hledat osvědčené postupy je jistě potřeba. A to nejen srovnáváním s USA a Čínou,“ dodává.
vjn spr
