1970 - b.k. - 50 Kčs - V. I. Lenin

Vladimír Iljič Lenin (22. dubna 1870 - 21. ledna 1924) – ruský revolucionář, vůdce bolševické strany. Původním jménem V. I. Uljanov.

Lenin se narodil v rodině ředitele gymnázia ve městě Simbirsk (později přejmenovaném na Uljanovsk). Jeho otec usiloval o zvýšení vzdělanosti obyvatelstva a propagoval demokratizace Ruska. Sám mladý Uljanov byl vynikající student, zajímal se o dějiny, literaturu i cizí jazyky. K Leninově radikalizaci došlo poté, kdy carské úřady nechaly popravit jeho staršího bratra, jenž se podílel na pokusu o atentát na cara. Za účast ve studentských protestech v roce 1887 byl po čtyřech měsících vyloučen z právnické fakulty univerzity v Kazani a vyhoštěn do nedaleké vesnice Kokuškino. Do Kazaně se mohl vrátit na podzim následujícího roku, na školu se však už nedostal.

Práva tedy dokončil formou dálkového studia v Petrohradě, kde v roce 1891 získal koncesi k právnické praxi. O dva roky později se do tehdy hlavního města ruského impéria přestěhoval. Místo povolání právníka se však začal věnovat politice a brzy se stal vůdčí osobností petrohradských marxistů. V roce 1895 založil radikální organizaci Svaz boje za osvobození dělnické třídy, ale ještě téhož roku byl policií zatčen a po čtrnácti měsících věznění poslán do vyhnanství na Sibiř. Do vesnice Šušenskoje za ním přijela levicová aktivistka a učitelka Naděžda Krupská, s níž se Lenin v roce 1898 oženil.

Po návratu ze Sibiře odešel do emigrace do Švýcarska, kde vydával časopis Iskra a podílel se na vzniku Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR). Po jejím rozštěpení v roce 1903 se stal představitelem radikálního bolševického proudu. V roce 1905 se situace v Rusku začala vyhrocovat. Odpor vůči vládě vyburcovala takzvaná Krvavá neděle (22. ledna), kdy carská armáda postřílela na osm set lidí v protestním procesí vedené knězem Gaponem. V listopadu toho roku se Lenin vrátil do Petrohradu, aby lidových bouří využil pro své záměry. První pokus o revoluci byl neúspěšný, a tak odcestoval do Finska, později do Švédska, aby se pak nadlouho usadil ve Švýcarsku.

V roce 1912 se v Praze konala všeruská konference SDDSR, kde se Leninovo bolševické křídlo organizačně osamostatnilo.
V únoru roku 1917 se v Rusku uskutečnila demokratická revoluce, která svrhla carský režim. V dubnu se Lenin za pomoci německých úřadů vrátil do země a ve snaze využít chaotické situace, začal organizovat převrat. 7. listopadu, po dělostřeleckém výstřelu z křižníku Aurora, bolševici obsadili Zimní palác, kde sídlila prozatímní vláda. Už následujícího dne se Lenin stal předsedou rady lidových komisařů. Říjnová revoluce odstartovala krutou občanskou válku, v níž se nakonec bolševikům podařilo porazit vojska bělogvardějců i intervenční sbory z Anglie, Francie, Německa, Itálie, USA a Japonska.

30. dubna 1918 se Lenina pokusila zastřelit členka strany eserů Fanny Kaplanová, za což byla později popravena.

Lenin nechal tvrdě pronásledovat pravoslavnou církev a vyzval k likvidaci kněží, jeho armáda krutě rozprášila zoufalé rebelie hladových rolníků, které ožebračovaly vojska obou bojujících stran. Poté, kdy násilná bolševická politika přivedla Sovětský svaz k ekonomické katastrofě, obnovil Lenin drobné soukromé podnikání, odstoupil od kolektivizace a vyhlásil nový ekonomický plán (NEP). Po nástupu Stalina, před nímž v závěru svého života marně varoval i sám bolševický vůdce, došlo k dalšímu teroru a násilnému upevňování komunistické moci. Lenin zemřel po druhé mrtvici 21. ledna 1924 v Gorkách u Moskvy.