Do kaple v chrámu sv.Víta byly uloženy ostatky posledního českého krále Karla I.
Praha 24. dubna (ČTK) - Do Císařské kaple v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě byly po mši uloženy ostatky posledního českého krále a rakouského císaře Karla I. Rakouského. Ceremonie se zúčastnil jeho vnuk Karel Habsburský, který je stejně jako jeho děd členem rytířského Řádu sv. Jiří, nebo zástupce apoštolské nunciatury Giuseppe Silvestrini. Mši celebroval římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský Václav Malý. Akt se konal k příležitosti 100. výročí úmrtí Karla I. Rakouského, který usedl na trůn na podzim roku 1916 po smrti císaře Františka Josefa.
"Samotný ostatek je drobná částečka žebra blahoslaveného Karla, která bude zde v chrámu uložena, dá-li Bůh, na věky. Český král se symbolicky vrací domů do místa, kde jsou pohřbeni jeho předci, protože on je potomek svaté Ludmily v třicáté druhé generaci, čili je to původem Přemyslovec," řekl Milan Novák, organizátor české pobočky Modlitební ligy blahoslaveného Karla za mír mezi národy.
Ostatky pocházejí z Madeiry. Když Karla I. blahoslavil papež Jan Pavel II., byly ostatky v Římě upraveny jako relikvie. Je u nich i dokument potvrzující jejich pravost. Jejich správcem je belgický princ, arcivévoda Lorenz. Ostatky se stanou součástí svatovítského pokladu, kde jsou i další ostatkové relikviáře. "Pro nás je pak důležité, že se jeho součástí stane právě i ostatek blahoslaveného Karla," řekl Novák.
Karel I. jako devětadvacetiletý muž měl plán co nejrychleji uzavřít mír a reformovat zkostnatělý stát. Nový styl vládnutí se mu prosadit nepodařilo. O dva roky později se monarchie po prohrané válce rozpadla a Karel se musel vzdát moci. Neúspěšně se ještě pokusil získat alespoň uherskou korunu. Zemřel v exilu na zápal plic ve 34 letech. Poslední český král byl blahoslaven v roce 2004. Ostatky Karla I. byly již před třemi týdny uloženy také do kaple olomoucké katedrály sv. Václava.
Ostatkem se chápe část těla, nejčastěji úlomky kostí, někdy ale třeba také kousek oděvu s krví světce. Získávají se z míst spojených se světci. Řád sv. Jiří je rytířským řádem habsbursko-lotrinské dynastie, sídlo má ve Vídni a pobočky v deseti evropských zemích. Jeho velmistrem dnes je hlava rodu, Karel Habsbursko-Lotrinský. Kořeny řádu sahají až do roku 1308 a velmistry byli i čeští králové a římští císaři, Karel IV., Zikmund Lucemburský a Václav IV., a také Karel I.
brn sd
Pravěcí lidé dokázali optickou iluzí rozpohybovat rytiny zvířat, uvádí studie
Londýn 24. dubna (ČTK) - Naši předci z doby kamenné si večerní čas u ohně nekrátili jen vyprávěním příběhů. Na scény z běžného života se mohli podívat ve stejném stylu, v jakém my dnes sledujeme televizi, uvádí podle stanice CNN studie britských vědců. Obrázky vyryté na kamenné desky pravěcí lidé položili k ohništi, kde na nich mihotavé světlo utvářelo iluzi pohybu, jakousi ranou formu animace.
Výzkumníci z univerzit v severoanglických městech York a Durham prozkoumali 50 kamenných destiček ze sbírek Britského muzea, na které před zhruba 15.000 lety dávní lovci a sběrači vyryli obrázky. Vápencové destičky objevili archeologové ve skalní dutině na jihu Francie v průběhu 19. a na začátku 20. století. Jsou na nich vyobrazena různá zvířata, zejména koně, jeleni či zubři, ale i vlci či kozorožci.
Britští vědci na okrajích některých kamenů s rytinami identifikovali vzorce poškození plameny, tedy důkaz, že destičky pravěcí lidé pokládali blízko ohně. Aby zjistili proč, vědci provedli řadu experimentů ve vlastnoručně postaveném prehistorickém táboře i ve virtuální realitě. Zrekonstruovali i vlastní kamenné destičky v původní podobě s jasnými bílými liniemi a rozložili je okolo ohniště.
"Experiment jsme provedli i v noci, kdy se efekt u mihotavého světla ohně projevil naplno. Když nám ty vyryté tvary ožily před očima, byl to poměrně vzrušující zážitek," řekla spoluautorka studie Izzy Wisherová z univerzity v Durhamu.
"Vzrušující také bylo, když jsme později pozorovali, že vzorce opálení ohněm vzniklé při této aktivitě se nejvíc podobají těm na našich exemplářích," dodala. Kamenné destičky podle ní mohly plnit i praktickou funkci - označovaly okraji ohniště.
Lidský mozek je obzvlášť přizpůsoben k tomu, aby si měnící světlo a stín interpretoval jako pohyb a formy, které jsou mu vizuálně známé, v těchto proměnlivých světelných podmínkách identifikoval, uvádí studie. Díky plamenům a umístění řady destiček by vyrytá zvířata "ožila", jako by byla animovaná, uvedla Wisherová.
"Jedná se o společnosti, které zvířaty v podstatě žijí. Celý svůj život tráví jejich stopováním, lovem, přemýšlením o nich, jejich kůže zpracovávají na oděvy. Nemyslím si proto, že je přehnané domnívat se, že si o zvířatech i vyprávěli", říká vědkyně.
Studii vědci zveřejnili v odborném časopise PLOS ONE.
nim jrm
DALŠÍ ZPRÁVY
