Židovská jména podle patentu z roku 1787
Zvláštní pravidla platila pro židovské obyvatelstvo. Patent Josefa II. z roku 1787 mu uložil přijmout dědičné neměnné příjmení a německé osobní jméno. Úřední překladatel P. L. Tirsch nejprve sestavil seznam zhruba 890 mužských a 409 ženských jmen. Podle studie Žanety Dvořákové pak soudní dekret z 12. listopadu 1787 povolil jen 111 mužských a 35 ženských jmen, k nimž císař přidal ještě deset mužských a dvě ženská. Od ledna 1788 se židovské matriky musely vést německy. Omezení výběru zmírnil dekret z roku 1836, který dovolil libovolná německá jména, a zcela padla roku 1867.
Zákon o jménu a příjmení z roku 1950
Zákon č. 55/1950 Sb., o užívání a změně jména a příjmení, byl přijat 18. května 1950 a účinnosti nabyl 3. července téhož roku. Stanovil právo i povinnost užívat jméno a příjmení zapsané v matrice. Měl-li člověk zapsáno více jmen, v úředním styku se zásadně užívalo první z nich. Změnu jména či příjmení mohl povolit okresní národní výbor, pokud tomu nebránil zájem společnosti a existovaly důvody hodné zvláštního zřetele. Ženy provdané před rokem 1950 si mohly ponechat předmanželské příjmení, pod nímž byly veřejně známé. Zákon platil přes půl století a zrušil jej až zákon o matrikách k 1. červenci 2001.
Zákaz šlechtických přídomků
Zákon č. 61/1918 Sb. ze dne 10. prosince 1918 zrušil v novém Československu šlechtictví a řády, s nimi spojená práva i tituly udělované jako pouhé vyznamenání. Zachovány zůstaly jen tituly, na které vznikal nárok splněním předepsaných podmínek, například doktorský či inženýrský, a tituly vyjadřující skutečně zastávanou úřední hodnost. Pro dějiny jmen je podstatná poslední věta prvního paragrafu. Bývalí šlechtici od té doby nesměli užívat svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, který šlechtictví vyznačoval. Úřední jméno se tak zúžilo na samotné příjmení bez někdejšího „z“ či „von“. Provedením zákona byl pověřen ministr vnitra.
Vlastenecká jména obrození
Od konce 18. století začali vlastenci vedle barokních jmen záměrně volit domácí, národní jména. Nový encyklopedický slovník češtiny jmenuje Jaroslava, Luďka, Lumíra, Chrudoše, Boženu a jména se složkou -slav. V 19. století se rozšířila také jména Ladislav, Miroslav, Vladimír a Zdeněk, která dnes vnímáme jako samozřejmě česká. Někteří obrozenci si vlastenecké jméno zvolili sami a podepisovali jím svá díla. Památník Boženy Němcové připomíná, že tak v první polovině 19. století činila řada vlastenců. Jméno se tím stávalo veřejným vyznáním, nikoli jen rodinnou volbou. Mnohá obrozenecká jména se později ujala natolik, že dnes působí starobyle.
Honza, kuba a nanynka s malým písmenem
Když se jméno začne psát s malým písmenem, přestalo označovat jednoho člověka a stalo se obecným slovem. Eva Pokorná ve Slově a slovesnosti roku 1978 vypočítala, co čeština z domáckých podob udělala: honza je dobrácký hlupák, kuba hlupák, janek zmatený člověk, nanynka naivní dívka, káča nerozvážná, dorota lehká žena, barbora tlustá a hloupá, adámek nahý chlapec. Podle autorky se do těchto slov promítla zkušenost venkovských lidí ve městě, kde jejich běžná jména zněla jako znak prostoty. Zdrobnělina přitom může význam obrátit: zatímco kuba je hlupák, kubík je pašák.
Gotva a Zmrzbaba: proč se dlouhá příjmení krátí
V druhé studii z roku 1981 si Slavomír Utěšený všiml, že školní přezdívky nejvýrazněji zasahují tříslabičná a delší příjmení. Z Kracíka zůstal Krk, z Kličky Kli, z Gottwalda Gotva. Jindy se připojil významový posun: Ciferská se stala Cifrou, Hradecký Hradem, Zmrzlíková Zmrzbabou a Kolomazník Koljou. Adjektivní příjmení se přitom pravidelně měnila v podstatná jména, u chlapců i u dívek. Autor zároveň přiznal, že materiál byl nerovnoměrný a motivaci některých přezdívek lze jen odhadovat. Jeho závěr je však srozumitelný: škola si dlouhá jména zkracuje na délku, která se dá vykřiknout přes chodbu.
Franta a Tonda: dva způsoby, jak Češi krátí jména
Jazykovědec František Oberpfalcer popsal v Naší řeči roku 1931 dva základní postupy, jimiž vznikají domácké podoby křestních jmen. První zachovává začátek jména a je podle něj v češtině nejběžnější: Franta a Fanouš z Františka, Bára z Barbory, Láďa z Ladislava, Katka z Kateřiny. Druhý zachovává konec a odhazuje první slabiku: Tonda z Antonína, Kuba z Jakuba, Lojza z Aloise, Běta z Alžběty, Polda z Leopolda. Tytéž dva typy doložil v němčině, francouzštině i angličtině, kde vedle Freda z Fredericka stojí Betty z Elizabeth. U některých jmen se v češtině uplatňují oba postupy zároveň.
Fíkus, Buchta a Žigulík: školní přezdívky roku 1979
Slavomír Utěšený využil anketu mezi vítězi Olympiády českého jazyka ve školním roce 1978/79 a popsal v Naší řeči, jak žáci přetvářejí příjmení spolužáků i učitelů. Z Fügnera vznikl Fíkus, z Buchvaldkové Buchta, žák Lada dostal podle automobilu přezdívku Žigulík a profesorka ruštiny Nastoupilová se stala Nasťou. Autor rozlišil krácení, záměnu zakončení, odvozování a skládání; krácení označil za nejcharakterističtější, záměnu zakončení za nejproduktivnější postup. Ženská příjmení přitom pravidelně přicházela o příponu -ová. Jde o jeden z mála systematických popisů školní přezdívkové tvorby v českém prostředí a o svědectví o jazyku jedné generace.
Tři znaky zdarma: překlep ve jméně na letence
Jméno na letence musí odpovídat dokladu a dopravci na tom vydělávají. Ryanair ve své nápovědě uvádí, že překlep do tří znaků lze opravit jednou bezplatně nejpozději 48 hodin před odletem a že prohozené pořadí, například Novák Petr místo Petr Novák, lze do 48 hodin od rezervace opravit zdarma. Změna více než tří znaků nebo celého jména podléhá poplatku. Wizz Air povoluje jednu bezplatnou opravu do tří hodin před odletem, včetně rozšíření zkráceného jména, například John T. Smith na John Thomas Smith. Prostřední jméno ani tituly obě společnosti nevyžadují. Tři písmena jsou hranicí mezi omylem a novým cestujícím.
Šest kódování pro jedno jméno: čeština v počítačích kolem roku 1990
Napsat Šťastný tak, aby to přečetl i sousedův počítač, bývalo uměním. Wikipedie v hesle Kódování češtiny uvádí, že norma ČSN 36 9103 z roku 1979 definovala osmibitový KOI-8čs, a kolem roku 1990 existovalo nejméně šest různých osmibitových kódování: KOI-8čs, ISO 8859-2, Windows-1250, CP852, Mac CE a kód Kamenických. Ten podle anglické Wikipedie vytvořili bratři Jiří a Marian Kameničtí, užíval se zhruba v letech 1985 až 1995 a písmeno č v něm stálo na místě francouzského ç, aby se zachovaly rámečky z původní tabulky. Jednotu přinesl až Unicode a UTF-8, na něž podle Wikipedie přecházely linuxové systémy od roku 2000.
Suvorov podle přepisu: řazení cizích jmen v českém seznamu
Jak zařadit do abecedy Suvorova psaného cyrilicí? Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí, že jména osob cizích národností lze řadit podle takzvané mezinárodní latinské abecedy, tvořené základními písmeny bez diakritiky, pozměněnými písmeny a spřežkami, a jména zapsaná jiným písmem se řadí podle stanoveného přepisu do latinky, Суворов tedy jako Suvorov. Norma ČSN 97 6030 podle Wikipedie stanoví pravidla pro sestavy obsahující česká i cizojazyčná hesla a za slovo považuje i řetězec s apostrofem a spojovníkem. Příjmení O'Hara a Saint-Exupéry tak mají v českém seznamu své jisté místo, dříve než je rozhází počítač bez české lokalizace.
Slafkovský s dlouhým ý: diakritika na dresu NHL
Jaromír Jágr neměl podle NHL.com za celou kariéru na dresu čárku nad á. Juraj Slafkovský, jednička draftu 2022, dostal v Montrealu jmenovku SLAFKOVSKÝ s dlouhým ý nad číslem 20 a podle Sportnet SME se stal patrně prvním slovenským hráčem s diakritikou na dresu v samostatné historii NHL, zatímco jeho krajan Filip Mešár nosil nápis Mesar. Boston Globe připomíná, že Montreal zavedl zásadu správného zápisu jmen roku 2013, kdy výstrojní manažer přidal Danielu Brièremu znaménko nad e. Diakritiku nosí také Tim Stützle, David Kämpf a Petr Mrázek. Jméno na zádech se tak vrací do podoby, jakou má v rodném listě.
Řeholní jméno Dominik vedle občanského Jaroslav
Při vstupu do kláštera či řehole si člověk podle Wikipedie vybere, nebo dostane přiděleno řeholní jméno. Kardinál Dominik Duka má občanské jméno Jaroslav Václav, pravoslavný arcibiskup Marek Krupica se jmenuje Martin. Nejznámějším příkladem změny jména v církvi zůstává papež, jako Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Wojtyła. Řeholní jméno má pro věřící význam nového života, do matriky se však nezapisuje a na dokladech zůstává jméno křestní. Česká veřejnost proto zná mnohé řeholníky pod jménem, které by v občanském průkazu marně hledala. Tradice sahá do středověku a trvá dodnes.
Rodopisná společnost z roku 1929 a její dědicové
Organizované pátrání po předcích má u nás téměř stoletou tradici. Rodopisná společnost československá v Praze byla založena 13. března 1929; předsedou se stal senátor Emanuel Hrubý a jednatelem archivář Antonín Markus, který od téhož roku redigoval její časopis. Společnost působila do roku 1949 a její knihovnu dnes spravuje Národní archiv. K jejímu odkazu se přihlásila Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, založená 5. března 1969, která vydává Genealogické a heraldické listy, pořádá kurzy pro začínající badatele a podle vlastního webu má téměř tisíc členů. Příjmení a jejich dějiny jsou jejím každodenním chlebem.
Přídomek z Veleslavína přijatý roku 1578
Nakladatel a humanista Daniel Adam se narodil roku 1546 ve Veleslavíně u Prahy. Od roku 1578 připojoval ke jménu přídomek z Veleslavína podle rodiště svého otce, a tak vešel do dějin jako Daniel Adam z Veleslavína. Podobně nesl kronikář Václav Hájek jméno z Libočan podle drobné šlechtické rodiny z Libočan u Žatce; svou Kroniku českou vydal roku 1541 v nákladu tisíce výtisků. Místní přídomek v šestnáctém století nebyl výsadou šlechty. Užívali ho učenci, měšťané i kněží a často se stal základem dnešních příjmení podle dřívějšího domova, jaká Josef Beneš shrnul pod typ Horák.
Přídomek z Rožmberka a z Prachatic
Přídomek čili šlechtický predikát je část jména odvozená od místa narození, pobytu nebo državy. Podle Wikipedie se od středověku do patnáctého století objevovala jména podle místa bez ohledu na šlechtický původ a ve většině zemí přídomek sám o sobě šlechtictví neprokazoval. Vedle rodových přídomků z Rožmberka, z Hazmburka nebo z Pardubic tak existují jména učenců, jako Stanislav ze Znojma, Jan Milíč z Kroměříže či Křišťan z Prachatic. Zákon z roku 1918 zakázal bývalým šlechticům užívat jméno s přídomkem; úřední praxe se podle Wikipedie snažila především zabránit předložce ve jméně.
