1. Svatý Pavel z Tarsu
Apoštol
Pavel patří k nejdůležitějším postavám raného křesťanství. Narodil se v Tarsu a
původně se jmenoval Saul. Nejprve křesťany pronásledoval. Zlom přišel na cestě
do Damašku. Právě tato zkušenost obrátila jeho život. Pavel se stal hlasatelem
evangelia mezi pohany. Podnikl několik misijních cest po Malé Asii a Středomoří.
Jeho listy tvoří podstatnou část Nového zákona. Velmi silně ovlivnil podobu
křesťanské víry i života prvních obcí. Tradičně se uvádí, že zemřel mučednickou
smrtí v Římě za císaře Nerona. Jeho svátek se slaví 29. června spolu se svatým
Petrem. Pavel je světec víry, odvahy a vnitřní proměny. Jeho život ukazuje, že i
člověk s tvrdou minulostí může zcela změnit směr a stát se nositelem dobra.
2. Svatý Pavel Konstantinopolský
Pavel Konstantinopolský, často nazývaný také Pavel Vyznavač, byl patriarchou
Konstantinopole ve 4. století. Žil v době prudkých sporů o Kristovo božství. Byl
obhájcem nicejské víry proti ariánům. Právě kvůli tomu byl opakovaně sesazován a
znovu vracen do úřadu. Prameny uvádějí, že patriarchální stolec držel a ztrácel
několikrát mezi lety 337 až 350. Nakonec byl poslán do vyhnanství v Kappadokii.
Tam byl podle tradice zavražděn, když ho protivníci uškrtili jeho vlastním
liturgickým rouchem. Jeho život je příkladem biskupa, který nesl věrnost nauce
za cenu osobního utrpení. Neproslul rozsáhlým dílem, ale pevností postoje. V
církevní paměti zůstal jako muž, který hájil pravověrnost v době nepokojů a
politických tlaků. Jeho svátek připadá na 6. listopad.
3. Svatý Pavel Aurelián
Pavel
Aurelián byl velšský světec 6. století. Je spojován hlavně s Bretaní, kde se
stal prvním biskupem v Léonu. Tradice ho řadí mezi sedm zakladatelských světců
Bretaně. Podle starých životopisů pocházel z Walesu. Jako mladý muž prošel
duchovní i vzdělanostní přípravou. Pak odešel přes moře do Bretaně, kde zakládal
církevní obec a šířil křesťanskou víru. U jeho životopisu je třeba počítat s
legendárními vrstvami. Přesto je jisté, že jeho úcta byla ve středověké Bretani
velmi silná a dlouhodobá. Pavel Aurelián je vnímán jako misionářský biskup, muž
modlitby a zakladatel místní církevní tradice. V jeho osobě se spojuje keltské
křesťanství, misijní práce a biskupská služba. Jeho svátek se slaví 12. března.
4. Svatý Pavel z Narbonne
Pavel z
Narbonne je řazen mezi nejstarší misionáře křesťanské Galie. Tradice jej pokládá
za prvního biskupa v Narbonne. Vatikánská i historická tradice ho připomíná jako
biskupa a mučedníka. Starší prameny jej spojují s misií vyslanou z Říma do Galie
ve 3. století. Jeho úkolem bylo upevnit tamní křesťanské obce po pronásledování.
Pavel z Narbonne je v dějinách důležitý hlavně jako zakladatelská postava.
Nepatří k nejznámějším světcům všeobecné církve, ale v jižní Francii měl velkou
úctu. Jeho jméno připomíná rané období, kdy biskup nebyl jen správcem diecéze,
ale skutečným misionářem a oporou pronásledované obce. V jeho příběhu se spojuje
šíření evangelia, biskupská služba a ochota nést těžkosti prvních křesťanských
časů. Svátek má 22. března.
5. Svatý Pavel Thébský
Pavel
Thébský, nazývaný také první poustevník, žil ve 3. a 4. století v Egyptě. Podle
tradice odešel do samoty během pronásledování křesťanů. Usadil se v poušti, kde
žil desítky let v modlitbě a odříkání. Bývá pokládán za prvního křesťanského
poustevníka. Jeho život proslavil zejména svatý Jeroným, který zpracoval jeho
legendu. Pavel Thébský se stal symbolem radikálního odloučení od světa. Neutíkal
ze strachu. Spíše hledal soustředěný život s Bohem. Tradice vypráví, že jej na
sklonku života navštívil svatý Antonín Veliký. Tím byl Pavel včleněn do širší
paměti egyptského mnišství. Jeho postava měla velký vliv na pozdější
poustevnickou i řeholní tradici. Jeho svátek připadá na 10. ledna. V církevních
dějinách je připomínkou ticha, modlitby a neokázalé věrnosti.
6. Svatý Pavel Simplex
Pavel
Simplex, česky též Pavel Prostý, byl egyptský poustevník a žák svatého Antonína
Velikého. Narodil se patrně kolem roku 225 a zemřel kolem roku 339. Tradice jej
vykresluje jako prostého venkovského muže. Ke změně života jej přivedlo osobní
zklamání v manželství. Odešel do pouště a požádal Antonína, aby ho přijal k
mnišskému životu. Zpočátku byl odmítnut. Vytrvalost a pokora mu však nakonec
otevřely cestu. Pavel vynikal jednoduchostí, poslušností a vnitřní čistotou.
Odtud pochází i jeho přízvisko. V pouštním křesťanství je ceněn jako světec,
který nevynikl učeností, ale ryzostí srdce. Právě proto se stal vzorem pro ty,
kdo hledají svatost v prostotě a věrnosti. Jeho život ukazuje, že svatost není
vyhrazena vzdělancům nebo mocným, ale i lidem skromným a tichým. Svátek slaví 7.
března.
7. Svatý Pavel od Kříže
Pavel od
Kříže se narodil roku 1694 v Ovadě v Itálii jako Paolo Francesco Danei. Patří k
velkým mystikům 18. století. Už v mládí se silně soustředil na utrpení Krista.
Postupně v něm dozrálo přesvědčení, že právě rozjímání o Kristově kříži může
obnovit víru mnoha lidí. Založil řeholní společenství pasionistů. Jeho cílem
bylo hlásat Kristovo utrpení prostě, vážně a s hlubokým soucitem. Pavel od Kříže
byl kazatel, duchovní vůdce i muž přísného vnitřního života. Zanechal také
bohatou duchovní korespondenci. V ní spojoval asketickou kázeň s jemným vedením
duší. Zemřel v Římě roku 1775. Blahořečen byl roku 1853 a svatořečen roku 1867.
Jeho svátek připadá na 19. října. Jeho duchovní odkaz stojí na jednoduché větě:
v Kristově kříži je skryta Boží láska i síla proměnit lidské utrpení.
8. Svatý Pavel I., papež
Pavel I.
byl papežem v letech 757 až 767. Patřil do období, kdy se papežství muselo
vyrovnávat s tlakem Langobardů i se složitými vztahy k Byzanci a Frankům. Před
jeho volbou stál v čele církve jeho bratr Štěpán II. a Pavel se stal prvním a
dosud jediným mužem, který takto přímo následoval vlastního bratra na Petrově
stolci. Tradice si ho pamatuje jako papeže oddaného obraně římské církve a úctě
ke svatým ostatkům. Vatikánské zdroje zdůrazňují, že v době langobardských vpádů
zachraňoval relikvie křesťanských světců před zničením a rozkrádáním. To je pro
jeho obraz podstatné. Nezůstává jen církevním politikem své doby, ale i opatrným
správcem posvátné paměti. Jeho svátek se slaví 28. června. V dějinách vystupuje
jako muž věrnosti, péče o církevní dědictví a klidné, ale pevné služby.
9. Svatý Pavel VI.
Pavel VI.,
vlastním jménem Giovanni Battista Montini, se narodil roku 1897 v severní
Itálii. Papežem byl zvolen roku 1963 a vedl církev do roku 1978. Jeho jméno je
neoddělitelně spojeno s dokončením Druhého vatikánského koncilu a s jeho
uváděním do života. Byl papežem dialogu, cest a promyšlených reforem. Jako první
papež novější doby výrazně rozšířil apoštolské cesty mimo Itálii. Vatikán i
Vatican News připomínají také jeho velkou roli v ekumenickém a mezináboženském
dialogu. Pavel VI. nebyl mužem okázalých gest pro vlastní slávu. Spíše nesl tíhu
proměnlivé doby a snažil se udržet spojení mezi tradicí a obnovou. Blahořečen
byl roku 2014 a svatořečen roku 2018. Jeho liturgická památka připadá na 29.
května, den jeho kněžského svěcení. Jeho život ukazuje, že svatost může mít
podobu tiché vytrvalosti, duchovní hloubky a věrné služby ve složitých časech.
10. Svatý Pavel Miki
Pavel Miki
byl japonský křesťan a jezuita z 16. století. Narodil se kolem roku 1562. Patří
mezi nejznámější mučedníky Dálného východu. Křesťanství v Japonsku tehdy rychle
rostlo, ale zároveň sílil odpor politické moci. Pavel Miki byl zatčen spolu s
dalšími křesťany a roku 1597 popraven v Nagasaki. Zemřel ukřižován. Tradice
zdůrazňuje, že ještě z kříže kázal a odpustil svým pronásledovatelům. To z něj
činí jednoho z velkých svědků víry v misionářských dějinách církve. Vatikánské i
encyklopedické zdroje připomínají, že patřil mezi 26 japonských mučedníků. Jeho
svátek se slaví 6. února spolu s druhy. Pavel Miki je pro křesťanskou paměť
důležitý jako muž odvahy, klidné statečnosti a věrnosti až do smrti. Jeho příběh
ukazuje, že evangelium zakořenilo i v kulturně velmi vzdáleném prostředí a
přineslo zde silné svědky.
11. Svatý Pavel Čong Ha-sang
Pavel
Čong Ha-sang byl korejský laik a mučedník. Narodil se na konci 18. století do
rodiny, která byla s křesťanstvím úzce spojena. Jeho otec Augustin Čong Jak-čong
také zemřel pro víru. Pavel vyrůstal v době, kdy byla katolická obec v Koreji
tvrdě pronásledována. Přesto se stal jedním z jejích hlavních laiků a
organizátorů. Česká i vatikánská shrnutí zdůrazňují jeho velkou zásluhu na tom,
že do Koreje tajně přivedl misionáře a pomáhal držet církev při životě. Nebyl
knězem. Právě v tom je jeho síla. Ukazuje, jak velký význam může mít vzdělaný a
statečný laik v době, kdy církev téměř nemá vnější oporu. Pavel Čong Ha-sang byl
popraven roku 1839. Roku 1984 byl svatořečen ve skupině 103 korejských
mučedníků. Jeho svátek se slaví 20. září. Je svědkem odvahy, vytrvalosti a
laikátu, který nese církev i v časech pronásledování.
12. Svatý Pavel Lê Bảo Tịnh
Pavel Lê Bảo Tịnh byl vietnamský kněz a mučedník 19. století. Narodil se roku
1793 v katolické rodině v severním Vietnamu. Už od mládí se připravoval na
kněžství a později působil ve formaci a vzdělávání bohoslovců. To je na jeho
postavě velmi důležité. Nebyl jen trpícím svědkem, ale také učitelem a
vychovatelem budoucích kněží. Během protikřesťanských perzekucí byl uvězněn.
Jeho jméno zůstalo zvlášť živé i díky listu, který z vězení napsal seminaristům
v Kẻ Vĩnh. Vatican News jej připomíná jako vietnamského mučedníka, jehož slova
jsou plná radosti uprostřed utrpení. Zemřel roku 1857 a roku 1988 byl svatořečen
mezi vietnamskými mučedníky. Jeho život je svědectvím vytrvalosti, vzdělání a
hluboké vnitřní víry, která se nezlomí ani v těžkém pronásledování.
13. Svatý Paul Denn
Paul Denn byl francouzský jezuita a misionář. Narodil se roku 1847 v Lille a
zemřel mučednickou smrtí roku 1900 v Číně během boxerského povstání. GCatholic
jej uvádí mezi svatými čínskými mučedníky a zaznamenává jeho kněžské svěcení i
datum svatořečení. Byl kanonizován roku 2000 ve skupině čínských mučedníků. Jeho
život ukazuje misijní odvahu 19. století. Nešel do Číny jako dobrodruh, ale jako
kněz, který chtěl sloužit církvi v těžkých podmínkách. Během povstání boxerů
byli křesťané i misionáři pokládáni za cizí prvek a mnozí zaplatili životem.
Paul Denn patří mezi ty, kdo zůstali se svou obcí až do konce. Jeho svědectví
připomíná, že misie nejsou jen dějiny šíření víry, ale také dějiny solidarity,
utrpení a věrnosti v nebezpečí.
14. Svatý Pavel z Verdunu
Pavel z Verdunu byl biskup ve Franské říši v 7. století. Zdá se, že pocházel z
urozeného prostředí a dostalo se mu dobrého vzdělání. Později se však obrátil k
asketičtějšímu způsobu života a přijal církevní službu. Nakonec se stal biskupem
ve Verdunu. Zdroje ho představují jako muže modlitby, dobročinnosti a biskupské
péče. Pozdější tradice k jeho jménu připojila i legendu o zázračně upečeném
chlebu. Odtud pochází jeho patronát pekařů v oblasti Verdunu. To je sice až
druhotná vrstva jeho úcty, ale dobře ukazuje, jak silně zůstal zapsán v místní
paměti. Pavel z Verdunu nepatří k nejznámějším světcům celocírkevního kalendáře,
ale v regionálních dějinách je důležitou postavou. Spojuje v sobě biskupskou
službu, mnišský sklon k prostotě a blízkost lidem. Jeho svátek se slaví 8.
února.
15. Svatý Pavel z Kypru
Pavel z Kypru patří mezi méně známé světce jménem Pavel. Otevřené církevní
zdroje o něm uvádějí především základní rámec: byl řeholníkem, mučedníkem,
zemřel na Kypru a jeho liturgická památka připadá na 17. března. To je málo
proti velkým postavám, jako je apoštol Pavel nebo Pavel VI., ale i tak má jeho
úcta smysl. Ukazuje, že církevní paměť nestojí jen na známých jménech, nýbrž i
na svědcích místních církví, o nichž se dochovalo jen málo. U takových světců
bývá důležité právě to, co je jisté: forma života, místo působení a způsob
smrti. Pavel z Kypru připomíná ranou nebo středověkou vrstvu křesťanství ve
východním Středomoří. Jeho příklad je tichý. Neznáme obsáhlé spisy ani podrobné
legendy. Zůstává ale památkou na věrnost, řeholní život a mučednické svědectví.
16.
Svatý Pavel z Obnory
Pavel z Obnory,
zvaný také Pavel Obnorský, byl ruský mnich a poustevník 14. a 15. století.
Narodil se roku 1317 v Moskvě. Už od mládí vynikal zbožností a soucitem s
chudými. Rodiče mu chtěli připravit světský život, ale Pavel ve dvaadvaceti
letech tajně odešel a přijal mnišství. Několik let byl žákem svatého Sergia
Radoněžského. Později žil jako poustevník v lesní samotě, kde prožil dlouhá léta
v modlitbě a přísné askezi. Nakonec kolem něj vznikla mnišská obec a klášter.
Tradice si jej pamatuje jako tichého muže, který vedl druhé spíš příkladem než
mnohomluvností. Orthodox Church in America uvádí, že zemřel ve vysokém věku 112
let a jeho poslední slova vybízela bratry k lásce a věrnosti řeholnímu pravidlu.
Pavel z Obnory je světcem samoty, kázně a pokojného duchovního vedení. Jeho
svátek se slaví 10. ledna.
17. Svatý Pavel z Latrosu
Pavel z
Latrosu byl byzantský mnich a poustevník 10. století. Narodil se v Pergamu a po
smrti otce byl vychován v klášteře svatého Štěpána ve Frýgii. Když zemřela i
jeho matka, rozhodl se cele zasvětit mnišskému životu. Odešel na horu Latros u
Milétu v Malé Asii, kde žil v samotě a proslul přísnou askezí. OCA uvádí, že se
uchyloval i na ostrov Samos, kde založil klášter a obnovil další tři monastýry
poničené nájezdy Arabů. Tradice mu přisuzuje dar prozíravosti a duchovního
rozlišování. O jeho radu stál i císař Konstantin VII. Porfyrogennetos. Pavel z
Latrosu je příkladem mnicha, který spojoval samotu s odpovědností za širší
církevní život. Nebyl jen poustevníkem odloučeným od světa, ale i mužem, k němuž
přicházeli lidé pro radu a modlitbu. Zemřel kolem roku 955 a jeho svátek připadá
na 15. prosince.
18. Svatý Pavel Xeropotamský
Pavel
Xeropotamský, zakladatel nebo obnovitel kláštera Xeropotamou na Athosu, patří
mezi významné byzantské askety 10. století. Podle tradice se ve světě jmenoval
Prokopios a pocházel z císařského rodu. OCA uvádí, že získal vynikající vzdělání
a patřil k nejučenějším mužům své doby. Přesto opustil světské postavení a
zvolil mnišský život. Usadil se na Athosu, kde spojil hlubokou učenost s askezí
a modlitbou. Je spojován nejen s klášterem Xeropotamou, ale také s úctou ke
svatému Kříži a s duchovním písemnictvím. Tradice mu připisuje i zázračné
okolnosti po smrti a zvláštní úctu k jeho ostatkům. Jeho příběh ukazuje, že
svatost a vzdělanost nemusí stát proti sobě. Naopak se mohou spojit v člověku,
který své dary odevzdá duchovní službě. Pavel Xeropotamský je dodnes připomínán
jako muž, jenž přinesl Athosu nejen modlitbu, ale i kulturní a duchovní hloubku.
Svátek slaví 28. července.
19. Svatý Pavel z Neokaesareje
Pavel z Neokaesareje byl biskup a vyznavač víry v době císaře Licinia. OCA
uvádí, že při pronásledování křesťanů pevně vyznal Krista a byl vystaven bití,
hladu a mučení. Zvlášť silně se připomíná, že mu byly těžce poškozeny ruce
žhavým železem. Po vítězství císaře Konstantina a skončení pronásledování se
dostal z vězení na svobodu. Poté se účastnil Prvního nicejského koncilu roku
325. Právě tam se stal viditelným svědkem utrpení, které církev předtím snášela.
Tradice říká, že císař Konstantin jeho zmučené ruce uctivě políbil. Pavel z
Neokaesareje je tak světcem, v němž se spojuje biskupská autorita a tělesné
znamení vytrvalosti. Jeho život nebyl postaven na velkých spisech, ale na
věrnosti pod tlakem pronásledování. Po dlouhých letech služby své církvi zemřel
pokojně. Svátek se slaví 23. prosince.
20. Svatý Pavel Vyznavač z Plúsiady
Pavel, biskup z Plúsiady v Bithýnii, patří mezi světce období obrazoboreckých
sporů. OCA jej označuje jako vyznavače, tedy člověka, který pro víru trpěl, ale
nezemřel násilnou smrtí. Byl biskupem v době, kdy se vedl tvrdý zápas o úctu ke
svatým ikonám. Pavel je podle církevní tradice hájil na základě Písma a
církevního učení. Právě kvůli tomu byl vystaven tlaku, obtěžování a
pronásledování. Nakonec byl poslán do vyhnanství, kde kolem roku 850 zemřel.
Jeho život ukazuje, že obrana víry neprobíhala jen v době prvních mučedníků, ale
i v pozdějších stoletích, kdy se církev musela vyrovnat s vnitřními herezemi a
zásahy státní moci. Pavel z Plúsiady není světcem velkých legend. Je spíše
tichým svědkem věrnosti pravoslavné víře v době, kdy i pouhé setrvání na pravdě
mohlo člověka stát domov, úřad a svobodu. Svátek má 7. března.
21. Svatý Pavel Nový, patriarcha konstantinopolský
Pavel Nový byl patriarchou Konstantinopole v letech 780 až 784. Pocházel z Kypru
a OCA jej líčí jako ctnostného a zbožného muže, který však zprvu jednal spíše
opatrně a zdrženlivě. Žil v době obrazoborecké krize, kdy úcta k ikonám
vyvolávala ostré střety. Zpočátku svou pravověrnost spíše skrýval, protože viděl
utrpení, které orthodoxní křesťané procházejí. Později však dospěl k pevnému
postoji, úřadu se vzdal a odešel do kláštera, kde otevřeně litoval mlčení a
podporoval svolání koncilu, jenž měl obnovit úctu k ikonám. Tím se stal jednou z
důležitých postav církevní obnovy. Pavel Nový je zajímavý právě touto vnitřní
cestou. Nebyl světcem okamžité neochvějnosti, ale mužem, který dozrál k pravdě
skrze zápas svědomí. To z něj činí velmi lidskou a blízkou postavu. Jeho svátek
připadá na 30. srpna.
22. Svatý Pavel Poslušný z Kyjevsko-pečerské lávry
Pavel Poslušný z Kyjevsko-pečerské lávry byl mnichem v tzv. Dálných jeskyních
Kyjeva. OCA o něm píše jako o asketovi, který po přijetí mnišského schématu
plnil velmi těžké úkoly, jež mu představení ukládali, a nikdy nereptal. Jeho
přízvisko „Poslušný“ není náhodné. Vyjadřuje hlavní rys jeho života. Nešlo o
mimořádné kázání nebo veřejné působení, ale o pokorné přijetí každodenní námahy.
Právě v tom jej církevní paměť uchovala. Východní mnišství si odedávna cenilo
poslušnosti jako jedné z nejvyšších cest k pokoře a vnitřní svobodě. Pavel tuto
cestu uskutečnil bez hluku a bez okázalosti. O jeho vnějším životě nevíme mnoho,
ale podoba jeho úcty jasně ukazuje, co na něm bylo považováno za rozhodující:
trpělivost, věrnost a radostné přijetí služby. Jeho svátek se slaví 10. září.
23. Svatý Pavel Poslušný
Vedle
kyjevského Pavla Poslušného církev připomíná i dalšího světce téhož přízviska,
jehož život je znám jen ve velmi krátké podobě. OCA uvádí, že nevíme, kdy přesně
žil. Zachovala se pouze stručná zpráva, podle níž byl synem bohatých rodičů a v
dospělosti opustil světský život. Přídomek „Poslušný“ mu byl dán pro hlubokou
pokoru a úplné zřeknutí se vlastní vůle. Právě tato krátkost je sama o sobě
výmluvná. U některých světců se nezachovaly velké životopisy, ale jen jasný
duchovní rys, který stačil k tomu, aby jejich památka zůstala živá. U Pavla
Poslušného je tímto rysem naprostá odevzdanost Bohu a ochota podřídit své
vlastní chtění vyššímu řádu. Je to světec tichý, téměř skrytý, a právě tím je
cenný. Připomíná, že svatost nemusí být spojena s veřejnou slávou. Svátek má 7.
prosince.
24. Svatý Pavel Lékař z Korintu
Pavel Lékař z Korintu je světec, v jehož příběhu se spojuje mnišství, křivé
obvinění a zázračné ospravedlnění. OCA uvádí, že pocházel z Korintu a v mládí
přijal mnišství v jednom z klášterů. Zde duchovně dozrál a stal se zkušeným
asketou. Jedna žena jej však z pomluvy obvinila, že je otcem jejího dítěte.
Přinesla novorozeně do kláštera a veřejně ho označila za viníka. Pavel snášel
křivé nařčení mlčky a bez hněvu. Tradice vypráví, že pravda vyšla najevo
zázračným způsobem a světec byl ospravedlněn. Poté mu lid přisuzoval i dar
uzdravování, a odtud pochází jeho přízvisko Lékař. V jeho životě je silný motiv
tiché trpělivosti. Nespoléhal na sebeobranu, ale na Boží spravedlnost. Pavel
Lékař je připomínán jako světec pokory, čistoty a milosrdenství. Jeho svátek se
slaví 28. června.
25. Svatý Pavel a svatá Juliána z Ptolemaidy
Pavel a jeho sestra Juliána patří mezi mučedníky 3. století. OCA uvádí, že žili
ve fénickém městě Ptolemais a byli popraveni za císaře Aureliana. Příběh začíná
prostým gestem: Pavel při císařově návštěvě udělal znamení kříže. Byl zatčen a
uvězněn. Když jej později vyslýchali, jeho sestra Juliána otevřeně prohlásila,
že sdílí stejnou víru. Oba byli mučeni a nakonec usmrceni. Na jejich příběhu je
pozoruhodná rodinná blízkost i prostota svědectví. Nejde o velké církevní
představitele ani o učence, ale o sourozence, kteří v kritické chvíli nezapřeli
Krista. V jejich památce se spojuje odvaha, rodinná věrnost a mučednické
vyznání. Pavel z Ptolemaidy je připomínán spolu se sestrou, což jeho příběhu
dodává zvláštní lidské teplo. Jejich svátek se slaví 4. března.
26. Svatý Pavel z Rostova
Pavel z
Rostova je uctíván spolu se svatým Teodorem z Rostova. OCA uvádí, že oba
založili klášter při řece Ust nedaleko Rostova na počest svatých mučedníků
Borise a Gleba. Teodor přišel na toto místo první z novgorodské oblasti, Pavel
dorazil o tři roky později, aby zde žil asketickým životem. Na tomto příběhu je
důležitá spolupráce a společné budování duchovního místa. Pavel z Rostova
nevystupuje jako osamělý poustevník, ale jako spoluzakladatel mnišského centra,
které mělo sloužit dalším bratřím i širší oblasti. V ruské tradici mají takové
dvojice světců zvláštní význam. Ukazují, že svatost může vyrůstat i z
přátelství, sdílené práce a společného zápasu. Pavel z Rostova je proto
připomínán hlavně jako muž modlitby, zakladatelského úsilí a tichého podílu na
duchovní obnově kraje. Jeho památka připadá na 22. října.
