Korunovace českých králů
Korunovace. Věhlas českých králů ražený v drahých kovech. Tematická kolekce věnovaná slavné historii českých králů. Ražby zpracované předními českými sochaři a malíři.
KORUNOVACE
Střírbné ražby ve formátu 1 troyské unce.
Korunovace (či investitura) panovníka (například císaře,
krále, faraóna, šáha, cara, císařovny, královny či carevny)
je slavnostní ceremoniál, při kterém významný církevní
činitel, zpravidla metropolita, na významném - posvátném
místě (zpravidla před hlavním oltářem chrámu, katedrály)
vyvolenému uchazeči ve slavnostním oděvu (jímž jsou
nejčastěji korunovační plášť, korunovační rukavice a
korunovační střevíce), uděluje obzvláštní moc a výsady
ovládnout církev, stát a lid. Na znamení této moci mu na
hlavu vkládá korunu, do rukou žezlo, jablko, prsten,
případně meč, souhrnně nazývané korunovační klenoty,
korunovační insignie neboli regalia.
Pořádek korunovace ve většině zemí stanoví starobylý Korunovační řád. Korunovační řád českých králů pochází z poloviny 40. let 14. století. Kromě praktických úkonů korunovační řád obsahuje obřadní průvody, obřadní dialogy (tzv. skrutinium a aklamaci), modlitby a zpěvy. Součástí korunovace je korunovační průvod, korunovační mše (při které se užívá zlatý korunovační kříž a korunovační evangeliář), následuje rozhazování korunovační mince a korunovační hostina.
Pořádek korunovace ve většině zemí stanoví starobylý Korunovační řád. Korunovační řád českých králů pochází z poloviny 40. let 14. století. Kromě praktických úkonů korunovační řád obsahuje obřadní průvody, obřadní dialogy (tzv. skrutinium a aklamaci), modlitby a zpěvy. Součástí korunovace je korunovační průvod, korunovační mše (při které se užívá zlatý korunovační kříž a korunovační evangeliář), následuje rozhazování korunovační mince a korunovační hostina.
"Nebylo vídáno ani slýcháno o podobné nádheře a
skvostnosti, jakými vynikaly korunovační slavnosti. Ze všech
zemí sjelo se takové nesčíslné množství pozvaných hostí, že
bylo okolo 200.000 jízdních koní vydržováno v Praze na
útraty královské. Přijeli přední arcibiskupové a biskupové z
říše Německé, přijela přední knížata, mezi nimiž i Albrecht
Rakouský. Korunovační klenoty a roucha zářily zlatem a
drahými kameny. Koruna, která zdobila hlavu královu, ceněna
byla na 2.000 hřiven stříbra, meč a štít, jež před ním
neseny, na 3.000 hřiven. Na zlaté půdě na štítu vyložen byl
lev perlami a 4 veliké rubíny tvořily drápy jeho.
Korunovační roucha pokryta byla zlatými šupinami a ozdobena
drahými kameny. Na 4.000 hřiven byla roucha ta ceněna. Po 4
dny celé obyvatelstvo pražské i každý, kdo přišel, hodoval
na útraty královské. Za nocí osvětleno bylo město velikými
pochodněmi a Praha stala se ve dnech těch nevídaným divadlem
nádhery a slávy."
KORUNOVAČNÍ DUKÁTY
Ražby ve formátu tradičních českých zlatých dukátů.
Svatováclavská korunovační koruna
Nechal ji zhotovit právě Karel IV., který s ní byl jako první korunován na českého krále dne 2. září 1347. Ze stejné doby je i kožené pouzdro na korunu zdobené rytým dekorem. Koruna byla za života císařova několikrát upravována a doplňována o drahé kameny, které pro ni Karel IV. získal mezi lety 1374 až 1378.
Koruna je vysoká 19 cm, váží 2 358,3 gramů, zdobí ji celkem 20 perel a 96 drahokamů, z nichž některé patří k největším na světě (rubelit, safíry, spinely, rubíny, smaragdy). Vrchol koruny tvoří zlatý křížek, v jehož středu je zasazena vzácná románská kamej. Čelenku ze zlata o ryzosti 21 – 22 karátů (850/1000) spojují dva půlkruhové příčné oblouky – tzv. kamary. K jejich výzdobě byly použity části zlatého opasku, který královně Blance z Valois věnoval francouzský král Karel Sličný.
Léta páně 1347….se pan Karel, král římský, vrátil z Tyrol
do Prahy a byl s převelikou radostí uvítán od knížat,
urozených, prelátů i duchovenstva a lidu a v nejbližší
neděli před svátkem Narození blahoslavené Panny Marie ( 2.
září ) byl spolu se svou manželkou, paní Blankou, ctihodným
panem Arnoštem, prvním pražským arcibiskupem, šťastně a
slavnostně korunován, on na krále a ona na královnu v
Království českém. I byl postaven dům pro hostinu v městě
pražském, na tržišti u svatého Havla, ověšen čalouny a
hedvábnými látkami a všichni byli nádherně obslouženi. V ten
den přišli páni Království českého každý podle svého stavu a
vykonávali na krytých ořích své úřady novému králi a
posluhovali, jak bylo zvykem, u stolu. A po smutku, jejž
měli pro smrt krále Jana, zavládla z této korunovace mezi
lidem veliká radost.
Král pak daroval korunu, jíž sám byl korunován, svatému Václavu, aby byla v určených dnech v Pražském kostele vkládána na jeho hlavu a ustanovil, že všichni čeští králové, jeho nástupci, mají být korunováni touto korunou a mají ji užívat jen v den své korunovace a týž den ji uložit na noc do pražské sakristie, a to pod trestem vyobcování z církve, který by pro to vynesl pan papež.
Beneš Krabice z Weitmile k roku 1347
![]()
Král pak daroval korunu, jíž sám byl korunován, svatému Václavu, aby byla v určených dnech v Pražském kostele vkládána na jeho hlavu a ustanovil, že všichni čeští králové, jeho nástupci, mají být korunováni touto korunou a mají ji užívat jen v den své korunovace a týž den ji uložit na noc do pražské sakristie, a to pod trestem vyobcování z církve, který by pro to vynesl pan papež.
Beneš Krabice z Weitmile k roku 1347
corona sancti Wenceslai
KORUNOVAČNÍ ZLATO
Zlaté ražby ve formátu 1 troyské unce. Ryzí zlato. 24 karátů.
České království vzniklo dlouho před tím, než byla zhotovena
koruna, která se dochovala do dnešních časů. S korunou jsou
vyobrazeni už první dva čeští králové, Vratislav II. a
Vladislav II. To byly ovšem ještě výjimečné korunovace.
Dědičný královský titul dokázal udržet až Přemysl Otakar I.
Není třeba pochybovat, že při této příležitosti vznikla i
královská koruna. O tom, jak vypadala přemyslovská koruna,
nejlépe svědčí vyobrazení z doby Přemysla Otakara II. Měla
vysokou čelenku, která přecházela ve stylizované květy
lilií. Stejnou podobu má ostatně i koruna z Přemyslových
pohřebních insignií. Tvar koruny Karla IV. je inspirován
tvarem přemyslovské koruny, stejně jako podobou koruny
francouzských králů. Stejnou korunou jako Václav II. byl
zřejmě korunován i Jan Lucemburský. Není však jasné, co se s
ní stalo poté.
Svatováclavskou korunu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV.
pro svou korunovaci českým králem. Její existence je poprvé
zmíněna v roce 1351 v ochranném dokumentu ze 6. května 1346,
který vystavil papež Kliment VI. Svatováclavská koruna měla
podle papežské buly z roku 1346 spočinout na hlavě sv.
Václava v pražském chrámu sv. Víta, z čehož se odvozuje její
název koruna svatého Václava. Ten se poprvé objevuje v
inventáři pražské katedrály z roku 1387 pod latinskou
podobou corona sancti Wenceslai. V latinských pramenech
bývala označována též jako corona regni Bohemiae (koruna
Království českého), tedy stejně jako samotný český stát.
Prvním králem, který byl korunován touto korunou, byl v roce
1347 Karel IV. a posledním Ferdinand V.
Habsbursko-Lotrinský.
