MINCE S BIBLICKÝMI MOTIVY (3) Volná řada zlatých desetišekelových mincí
Již po dvě čísla se věnujeme této zvláštní řadě izraelských pamětních mincí.
Dnes přinášíme dokončení.
Třináctou mincí v této řadě je 10 NIS z roku 2009 s motivem zápasu Samsona se lvem, Samson, hebrejsky Šimšon byl dvanáctýma posledním soudcem, jehož příběh popisuje biblická kniha Soudců. Od narození byl zasvěcencem Božím – nazírem, který nesměl pít víno ani jiné opojné nápoje a nesměl si stříhat vlasy. Právě ve vlasech byla skryta jeho obrovská fyzická síla. Samson je schopen přemoci holýma rukama i lva, což uvádí kniha Soudců 14,5-6. Nakonec je zrazen Pelištejkou Delílou, ženou, kterou miloval. Ta na něj neustále naléhala, až jí prozradil původ své obrovské síly. Poté jeden z Pelištejců spícímu Samsonovi ostříhal vlasy
a Samson ztratil svou sílu. Pelištejci se ho zmocnili, oslepili ho a přivedli do Gazy, kde ho spoutali bronzovými řetězy. (Soudců 16,16-21). Tam, přikovaný ke sloupům královského paláce, naposled prosil Boha o sílu, aby se Pelištejcům pomstil a Bůh ho vyslyšel. Samson pak objal dva sloupy, k nimž byl přikován a které podpíraly vnitřní palácovou síň, a strhl je. Palác se poté zřítil na všechna pelištejská knížata a lid, který tam byl (Soudců 16,28-30). Tak Samson zahynul pod troskami paláce spolu se svými vězniteli. Samson soudil Izrael dvacet let.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
Opavské psí známky z 19. století
Nic nedokresluje rozpaky provázející dřívější pohled na účelové známky nejrůznějšího druhu v opavském muzeu lépe, než konvolut evidenčních psích známek z 19. a prvé poloviny 20. století.
Prvotní zařazení materiálu tohoto druhu ke sbírkám numismatickým, vystřídal názor oscilující mezi jeho umístěním někam na samou periferii numismatického zájmu a úplným zavržením, až po výsledné zakončení jeho putování přiřazením do sbírek historických.1
Obecně se však tyto drobné reálie dokreslující kdysi všední každodennost, dočkaly konečně svého místa na výsluní a jsou dnes (zvláště ty z 19. století) vyhledávaným sběratelským artiklem. Jsou-li „čitelné“ a navíc mají jistý výtvarný náboj, stávají se půvabnými doklady někdejší reality všedního dne konce předminulého století.
Za nejstarší evidenční psí známku z Opavy (ze Slezska?) je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1874.2 Pouhých pět let tak dělí tento vzácný opavský kus od dosud nejstarší publikované psí známky z roku 1869, pocházející z Kroměříže.3 Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá, a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky za držení psů.4 Svoji prioritu si v tomto směru Morava udržela i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař povolení dalším městům Příboru, Moravské Třebové a Svitavám, v závěru téhož roku ještě Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak Jihlavě a Novému Jičínu.5 O situaci na severní Moravě či Slezsku jsme však informováni pouze sporadicky.6
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU