Kultura

Švabinského olej Splynutí duší se vydražil za 15,872 mil.Kč,je to autorův rekord

Praha 19. listopadu (ČTK) - Za 15,872 milionu korun včetně dražební přirážky se dnes při aukci v pražském Obecním domě prodal olej Maxe Švabinského Splynutí duší z roku 1901. Je to autorův rekord v tuzemských aukcích, sdělil ČTK Miloš Svoboda z pořádající společnosti European Arts Investments. Vyvolávací cena obrazu, který odborníci považují za stěžejní dílo českého symbolismu, byla deset milionů korun. Milionovou hranici v dnešní aukci podle Svobody překonalo devět děl ze 190 aukčních položek, Celkem se prodaly téměř tři čtvrtiny nabízených prací a sběratelé za ně zaplatili přes 68 milionů korun. Dnešní velká sálová aukce nabídla sběratelům zástupce české avantgardy v podání prací Emila Filly, Antonína Procházky či Václava Špály. Například Špálova olejomalba Dvě pradleny z roku 1937 našla nového majitele za 5,704 milionu korun a Fillovo Zátiší s lahví vína z roku 1913 dosáhlo ceny 6,82 milionu. Ústředním dílem aukce bylo ale Švabinského Splynutí duší, o které svedli podle Svobody přímo v sále Obecního domu napínavou bitvu dva dražitelé. Švabinský v obraze uplatnil pro něj tehdy důležitý motiv osudové ženy, která muže nevábí svou hrdostí a krutostí, ale naopak rafinovanou jemností a nereálnou snovostí. V aukci byl velký formát obrazu, který Švabinský daroval svému poručníkovi, starostovi Kroměříže Josefu Pištěckému. Menší formát má ve sbírce Národní galerie. ktp mol

Nové knihy popisují problémy hráčů kopané a hokeje s komunistickým režimem

Praha 19. listopadu (ČTK) - Nové knihy Můj nejslavnější únik a Bican proti Čepičkovi popisují problémy hráčů kopané a hokeje s komunistickým režimem v bývalém Československu. V publikaci Karla Knapa Můj nejslavnější únik svůj výjimečný příběh vypráví nejlepší střelec v dějinách hokejové reprezentace Václav Nedomanský. Šestisetstránkové dílo Zdeňka Zikmunda Bican proti Čepičkovi s podtitulem Fotbal ve stalinistickém Československu nabízí dramatický obraz nejoblíbenějšího a nejrozšířenějšího sportu na pozadí politických procesů a třídní justice. ČTK o tom informovali zástupci knižních nakladatelství. Československý sportovní idol Nedomanský, který po překonání železné opony uspěl v nejslavnější hokejové lize NHL, v otevřené zpovědi mimo jiné odhaluje zákulisí reprezentačních triumfů nad sovětskými hokejisty či svého napínavého úniku z totalitní vlasti. Nijak nepřikrášluje ani pobyt v Kanadě, kde si musel zvykat na jiný životní i herní styl, líčí právní spor s advokátem a sportovním manažerem Alanem Eaglesonem i bitvu s vážnou chorobou. "V Kanadě se můj život neproměnil v bezmeznou idylu. Coby bláhový přistěhovalec s chabou znalostí angličtiny jsem za oceánem obtížně začínal a později musel strávit mamutí porce zklamání. Přesto jsem na svůj "Big Escape" patřičně hrdý," píše v předmluvě knihy devětasedmdesátiletý Nedomanský, který je dnes členem české i slovenské hokejové síně slávy, Síně slávy IIHF a Hokejové síně slávy v Torontu. Karel Knap od roku 1995 pracoval ve sportovním oddělení MF DNES. Od srpna 2005 vedl rubriku Víkend. Nyní je hokejovým a tenisovým specialistou společné sportovní rubriky MF DNES, iDNES.cz a Lidových novin. Spolupracoval také s časopisem Pro Hockey a televizními stanicemi Nova a Sport 1. Napsal autobiografii Roberta Reichela s názvem Kapitán zlaté generace. Zikmundova monografie Bican proti Čepičkovi doprovázená dvěma stovkami dobových fotografií volně navazuje na jeho předchozí titul Bican proti Hitlerovi. Autor provází čtenáře dobou, kdy se nerozhodovalo nejen na hřištích, nýbrž také v sekretariátech, prohry se přičítaly nešvarům minulosti a výhry třídnímu uvědomění. Začíná v den únorového převratu v roce 1948, kdy vznikl akční výbor Československé asociace fotbalové (ČSAF), který obsadil sídlo asociace ještě předtím, než se Klement Gottwald vrátil z Hradu. Pokračuje obdobím stalinismu, v dobách sjednocené sokolské tělovýchovy v letech 1948 až 1952 a dostává se do období tělovýchovy státní, kdy nastávají dílčí reformy a uvolňují se styky s cizinou. Kniha přibližuje osudy fotbalistů v soukolí politických procesů, represí a perzekucí. Zpřístupňuje neznámá fakta z vyšetřovacích spisů, soudních přelíčení a kádrových posudků hráčů, trenérů a činovníků obviňovaných z vlastizrady, špionáže či spolupráce s cizími rozvědkami. Podrobně se věnuje příběhům emigrace, popisuje dramatické útěky, úspěchy i peripetie známých fotbalistů, kteří opustili republiku. Nepřehlíží však ani pokroky a vysvětluje, jak ze stalinistického období, které svedlo kopanou na scestí, vzešla dekáda, která byla v historii tuzemského fotbalu nejúspěšnější. Zdeněk Zikmund vystudoval mezinárodní vztahy a žurnalistiku. Ve svých knihách si všímá politických, ekonomických a společenských souvislostí fotbalu, nejpopulárnější odvětví sportu zkoumá v kontextu idejí, médií a kultury. Učinil tak například v monografiích Fotbal ve stínu Duceho. Příběh Zlatých hochů, Na levém křídle Edvard Beneš. Prezident na hřišti a na Hradě nebo Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava. jir mol

Národní knihovna nabízí v digitální formě 170.000 historických dokumentů

Praha 16. listopadu (ČTK) - Národní knihovna (NK) v mezinárodní digitální knihovně pro historické dokumenty Manuscriptorium nabízí přes 60 milionů obrazů a 170.000 digitalizovaných dokumentů. Vzácné dokumenty z více než dvou set institucí z 28 zemí umožňuje odborné veřejnosti i běžným uživatelům nejen prohlížet, ale také s nimi pracovat. Čtvrtou verzi Manuscriptoria, které vyvíjejí od 90. let, dnes představili novinářům. "Manuscriptorium by mělo být určeno všem uživatelům. Tím, že se jedná o relativně specifickou oblast, tedy digitalizované rukopisy a staré tisky, našimi primárními uživateli budou vždy kulturní pracovníci, badatelé nebo vědci ze všech možných humanitních oborů. Nicméně ambicí Národní knihovny a každé paměťové instituce nemá být oslovovat pouze odbornou veřejnost, ale zvyšovat svůj dopad na širokou veřejnost a podporovat vzdělávání," řekl ČTK ředitel NKTomáš Foltýn. "V nových verzích bychom rádi navázali na projekty typu Manuscriptorium do škol a stali se nedílnou součástí českého vzdělávání a širší kulturní sféry tak, aby se každý zájemce o historii mohl podívat na svůj oblíbený digitální obsah," dodal. Na dnešní tiskové konferenci zástupci projektu Manuscriptorium představili originály vzácných středověkých rukopisů, na Žaltáři Hanuše z Kolovrat z roku 1438 demonstrovali, jak s nimi lze pracovat v digitální podobě. "Jedná se o rukopisy citlivé na mechanické poškození, digitalizace je proto formou ochrany kulturního dědictví. Ke vzácným dokumentům se nyní dostane prakticky každý. Digitální knihovna Manuscriptorium umožňuje rukopisy nejen prohlížet, ale také s nimi pracovat, například dělat pro své potřeby výřezy," sdělila tajemnice pro vědu a výzkum Zuzana Bolerazká. Ředitel odboru Historické a hudební fondy NK Tomáš Klimek upozornil, že Manuscriptorium nabízí možnost spolupráce s dalšími digitálními knihovnami ve světě. "Virtuální badatelské prostředí umožňuje nové postupy a masové srovnání jevů, které by dříve trvalo desítky let. Posouvá práci s vyhledáváním informací a jejich sdílení s kolegy, což zrychluje a zkvalitňuje publikační výstupy. Prostřednictvím Manuscriptoria lze nejen zkoumat, ale i publikovat nebo třeba uspořádat virtuální výstavu," konstatoval. Manuscriptorium je také dodavatelem dat pro digitální knihovnu Europeana, která je pak může zpřístupnit všem zájemcům. Ambicí mezinárodního portálu Europeana vzniklého z iniciativy Evropské komise je zastupovat veškeré kulturní dědictví z paměťových institucí, které je v digitální podobě v současné době k dispozici. jir rot

Gebauerovy sochy a obrazy vystaví v Chrudimi, tématem bude koupání

Chrudim 16. listopadu (ČTK) - Výstavní síně Pippichova divadla v Chrudimi vystaví díla Kurta Gebauera. Emeritní profesor ateliéru veškerého sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze návštěvníkům od středy 22. listopadu představí své sochy a obrazy. Tématem bude letní koupání, jeho velká vášeň, uvedla kurátorka Martina Vítková v tiskové zprávě. "Sám je velký plavec a bojovník za zachování přírodních lokalit pro bohulibou činnost plavání, slunění a relaxace. Zapojil se například do výzvy proti developerskému zrušení plovárny Džbán v Divoké Šárce," uvedla Vítková. Zimní období si lidé podle Vítkové mohou ukrátit na výstavě, je plná slunečního záření. Gebauerovy figurální kompozice připomínají Vančurovo Rozmarné léto, dodala. "Pánové a dámy se lenivě pohybují spoře odění po břehu, ve vodě nebo v sauně a sochaři mohou kreslit a studovat svět v pohybu," řekla Vítková. Sochař Kurt Gebauer absolvoval ateliér sochařství na pražské Akademii výtvarného umění u profesorů Vincence Makovského a Karla Lidického. Předtím se školil na Škole uměleckých řemesel v Brně a prošel i Sochařsko-kamenickou školou v Hořicích v Podkrkonoší. Absolvoval zahraniční stáže. Normalizaci strávil s rodinou na samotě ve Stradonicích na Berounsku, kde založil svůj vlastní Stát Gebauer, jenž měl vlastní hymnu a vlastní kulturu. Gebauer se pak stal profesorem veškerého sochařství na vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze, kde působil od roku 1990 donedávna. Jeho ateliérem prošlo 150 studentů, mezi Gebauerovy nejvýznamnější žáky patří David Černý, Marek Rejent nebo Lenka Klodová. V současné době působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. "Z pozice svého profesorského titulu a celoživotního sochařského působení ví o trojrozměrné umělecké disciplíně opravdu hodně a nebojí se to říct. Promyslel a zapsal řadu vlivných a vtipných teorií o vztahu člověka a společnosti. Je také malířem, fotografem, autorem kreseb a instalací, filozofem, spisovatelem a básníkem, pedagogem a performerem," uvedla Vítková. jlc gcm

Lidé mohli nosit obuv už před desítkami tisíc let, uvádí jihoafrická studie

Pretoria 15. listopadu (ČTK) - Lidé mohli nosit obuv už před desítkami tisíc let, uvádí tým jihoafrických vědců. Naznačují to podle něj stopy nalezené na jižním pobřeží Jihoafrické republiky. Dosud nejstarší přímé důkazy o obuvi pocházejí z amerického státu Oregon a evropských lokalit z období před asi 10.000 lety, nová studie zveřejněná v odborném časopise Ichnos by přelomový okamžik posunula v čase až do doby před 150.000 lety, píše list Haarec. Tým se konkrétně zaměřil na tři zkamenělé stopy staré 75.000 až 150.000 let a už dříve nalezené na jižním pobřeží Jihoafrické republiky. Znatelně u nich chybí otisky prstů, které by zanechala bosá noha. Naši předci se v pobřežních oblastech dnešní Jihoafrické republiky v té době pohybovali v drsném terénu. "Předpokládali jsme, že lidé byli běžně bosí. Pobřeží ale tehdy bylo plné ostrých skal," řekl jeden z vedoucích autorů studie, paleoantropolog Bernhard Zipfel z Univerzity Nelsona Mandely. Bylo by podle něj logické, aby si tehdejší hominidé chránili nohy. "Před 100.000 lety mohlo být poranění chodidla smrtelné," uvedl. Nalezené stopy nicméně nejsou průkazné, upozornil vědecký tým. Nelze například zjistit, nakolik bylo nošení obuvi obvyklé - naši předci si například mohli nohy chránit jen za určitých okolností. Povrch stop je také relativně malý a mělčí otisky prstů mohou rychleji erodovat. Odborníci se však domnívají, že stopy na všech třech lokalitách - přímořských Kleinkrantz, Goukamma a Woody Cape - naznačují, že lidé, možná děti nebo malí dospělí, měli na nohou připevněné sandály s tvrdou podrážkou. Obuv na noze mohly přidržovat řemínky, jak naznačují stopy z Kleinkrantzu. Nalezené otisky patrně pocházeli od Homo sapiens, uvedli odborníci. "Nemůžeme plně vyloučit Homo naledi či Homo helmei, ale ti jsou mnohem méně pravděpodobní," řekl druhý vedoucí studie Charles Helm, rovněž z jihoafrické Univerzity Nelsona Mandely, a to s odkazem na dva vyhynulé předchůdce člověka moudrého, jediného žijícího druhu rodu Homo. Otázka první obuvi přímo souvisí s otázku, kdy se lidé začali poprvé odívat. Ani na ni ale neexistuje jasná odpověď. Někteří vědci se logicky domnívají, že by se moderní lidé, méně ochlupení než jejich předci, nedostali daleko, kdyby africký kontinent opustili vstříc chladnější Evropě neošacení a neobutí. Obě tyto skupiny oblečení ale vznikly patrně společně, uvedl Helm. Scénář, ve kterém by první lidé pobíhali pouze v botách a ničem jiném, je tedy zábavný, ale nepravděpodobný, píše Haarec. nim jrm

Evropské hlavní město kultury Budějovice chystá příští rok divadelní festival

České Budějovice 14. listopadu (ČTK) - V Českých Budějovicích se příští rok odehraje divadelní festival Jižní Svéráz. Propojí Jihočeské divadlo i Divadlo Continuo. Rozjede se i projekt Skateholders, který vytvoří prostor pro městské venkovní sporty. Jde o akce spjaté s titulem Evropské hlavní město kultury (EHMK), jímž budou České Budějovice v roce 2028. Na setkání to dnes řekli zástupci ústavu České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028. Hrubý odhad nákladů na všechny akce EHMK včetně investic do kulturních staveb je 850 milionů Kč, řekl dnes ČTK jihočeský hejtman a budějovický radní Martin Kuba (ODS). "Bude to velká, kulturní a umělecká nálož všeho možného druhu, která nebude zůstávat jenom v domech, ale bude se dostávat mezi lidi, bude se společností prolínat. A bude se snažit vytvořit prostor nejen pro to, aby tady mohli tvořit umělci, ale aby mohli tvořit i obyvatelé Budějovic i celé České republiky," řekla k dění ČTK Veronika Láchová, ředitelka ústavu České Budějovice - Evropské hlavní město kultury 2028. Láchová působila šest let jako ředitelka České federace potravinových bank, pracovala i jako produkční filmového festivalu Voda, moře,oceány. Festival Jižní Svéráz se bude konat jednou za dva roky. Příští rok to bude největší veřejná akce pod hlavičkou EHMK. Propojí Jihočeské divadlo, Rezi.dance Komařice a soubor Continuo. Naplno začne také projekt Skateholders. Chce vytvořit prostor pro městské venkovní sporty. Vznikne i skateboardový vzdělávací program s důrazem na lepší integraci dětí a mládeže ze sociálně znevýhodněných rodin, vyplývá z podkladů na webu. V roce 2024 se v Českých Budějovicích také otevře nový dům pro tvůrčí pobyty umělců. Řadu akcí chystají pořadatelé na rok 2028. Na Senovážném náměstí by měla otevřít nová budova Alšovy jihočeské galerie, v plánu je i výstava Hervého Tulleta v nové galerii zaměřené na malé děti. Jiná výstava Moje hokejová rodina oslaví 100 let budějovického hokeje. Festival Mosty nabídne současný cirkus, divadla se potkají na festivalu Jižní svéráz i při akci Krajina příběhů. Organizátoři počítají také s městskými slavnostmi. Všechny aktivity popsali pořadatelé na webu. Po městě vzniknou různá kulturní místa zvaná hotspoty, třeba na nábřeží. Odhad nákladů je zhruba 850 milionů Kč. Ministerstvo kultury dá půl miliardy, město přes 200 milionů, Jihočeský kraj kolem 150 milionů, řekl hejtman. "V druhé verzi (přihlášky) jsme přesunuli víc peněz do tvrdých infrastrukturních projektů, které zůstanou odkazem EHMK, aby se všechny peníze neutratily za měkké akce. Je to kombinace peněz z města, kraje a z ministerstva kultury (MK), protože se mi podařilo domluvit s panem ministrem (Martinem) Baxou (ODS), že nám ministerstvo přispěje na organizaci 500 milionů korun. Peníze jsou rozdělené tak, že 300 milionů by mělo být na infrastrukturní projekty - na kulturní dům Slavie a novou budovu Alšovy jihočeské galerie - a 200 milionů do měkkých projektů," řekl Kuba. Měkké projekty, tedy kulturní akce, vyjdou zhruba na půl miliardy. Bývalí budějovičtí zastupitelé se zavázali, že město bude postupně zvyšovat výdaje na kulturu až na devět procent rozpočtu. Budějovice mají letos vyrovnaný rozpočet, příjmy a výdaje jsou shodně 3,5 miliardy korun. EU pro každý rok vybírá tři města, jež titul ponesou. Pro rok 2028 to budou České Budějovice, druhé město bude ve Francii, která vybírá ze čtyř měst, vítěz by měl být známý v prosinci. Třetím evropským kulturním městem bude v roce 2028 Skopje v Severní Makedonii. vkc dr

Lhotákův obraz se prodal za 3,36 mil, Chagallovo dílo za více než 15 milionů Kč

Praha 12. listopadu (ČTK) - Za více než 50 milionů korun se dnes vydražila umělecká díla při aukci v pražském Topičově salonu. Nejdražší položkou se stal obraz Kamila Lhotáka Město v noci z roku 1953. Prodal se za vyvolávací cenu 2,8 milionu korun, i s aukční přirážkou 20 procent za něj kupec zaplatí 3,36 milionu korun. ČTK to dnes řekl majitel pořádající aukční síně 1. Art Consulting Jiří Rybář. Prodalo se 73 procent z 182 nabízených položek. Na jiné aukci v Praze se prodal obraz Marca Chagalla za více 15 milionů korun. Druhou dražbu pořádala společnost Adolf Loss Apartment and Gallery v prostoru EXPO Art v Letenských sadech. Jako zlatý hřeb aukce avizovala pozdní dílo francouzského malíře s běloruskými kořeny Marca Chagalla s názvem Maternité sur fond bleu (Mateřství na modrém pozadí), které mělo vyvolávací cenu 12 milionů korun. Nakonec se prodalo za 15,125 milionu Kč včetně aukční přirážky, sdělila ČTK za pořadatele Viktorie Kosejková. Mnohokrát vystavovaný a publikovaný olej Aloise Wachsmana Ludvík XVI. dosáhl v této aukci nového autorského rekordu 12,4 milionu korun. Emil Filla se svým dílem z bílého období s názvem Zátiší s ovocem a rybou dosáhl pět milionů korun. Fauvistický olej českého malíře Jindřicha Pruchy Zimní krajina z vrcholného období jeho tvorby se vydražil za 1,75 milionu korun a kniha Francisca Goyi Los Desastres de la Guerra se vyšplhala na 630.000 korun, doplnila Kosejková. V Topičově salonu se vydražila i další díla za milionové sumy. Za 2,6 milionu korun na sále a včetně přirážky za 3,12 milionu korun se prodal obraz Josefa Šímy Kapky světla, který autor namaloval v roce 1958. Za konečnou sumu 2,88 milionu korun se prodal olej Oldřicha Blažíčka Neděle v Salbodoši. Největší nárůst ceny podle Rybáře zaznamenalo dílo Zorky Ságlové Bílá struktura, asambláž vytvořená pomocí akrylu na plátně. Z vyvolávací ceny 600.000 Kč se cena vyšplhala na 2,1 milionu korun na sále a s aukční přirážkou kupec zaplatí 2,52 milionu korun. Rekord tuzemských aukcí drží obraz Staropražský motiv od Bohumila Kubišty, který se loni prodal za 123,6 milionu korun. Obrat loňského roku na českých aukcích výtvarného umění činil rekordních 1,65 miliardy korun. V prvním pololetí letošního roku utratili sběratelé na aukcích výtvarného umění 766 milionů korun. Je to o 16 procent méně než ve stejném období loni. Neznamená to ale podle odborníků propad trhu s uměním, obrat nejvíce ovlivnily tři nejdražší obrazy, které se letos v prvním pololetí prodaly za výrazně nižší částky než loni. Zatímco loni na jaře padl aukční rekord s obrazem prodaným za 123,6 milionu korun, nejdražší obraz letošního prvního pololetí se prodal za 37,44 milionu korun. hrm mha

Návštěvníci muzea v Říčanech si o víkendu prohlédnou největší říčanský poklad

Říčany (u Prahy) 10. listopadu (ČTK) - Návštěvníci muzea v Říčanech u Prahy si o víkendu prohlédnou největší říčanský poklad, který před více než 600 lety ukryl jeden z měšťanů ve sklepě domu na náměstí. Pak byl zřejmě zabit při obléhání místního hradu husity. Poklad čítající 348 stříbrných grošů objevil začátkem 90. let minulého století majitel domu při rekonstrukci. Nyní je uložen v brandýském muzeu. Pracovníci muzea ho dnes za asistence policie převezli do Říčan, kde ho zájemci o víkendu poprvé uvidí kompletní, očištěný a konzervovaný, navíc nedaleko místa, kde se našel, řekl novinářům historik a kurátor výstavy Radek Holodňák. Škába chtěl ve sklepě udělat jímku na vodu a prokopal se klenbou do spodnějších prostor, které byly z 80 procent zasypané sutí. V tomto objeveném historickém sklepě se později vyvalil kus středověké stěny a za ním byl hliněný hrnec plný stříbrných mincí. Nález historici docenili až v roce 2018, kdy ho Škábův syn Martin daroval do muzea v Brandýse. Jeho odborníci zjistili, že poklad tvoří 348 grošů králů Václava IV. a Karla IV., zrestaurovali jej a částečně zařadili do své expozice. Uložení pokladu někdy před rokem 1420 souvisí s husitským obléháním Říčan, které vedl sám Jan Žižka, a s pobořením místního hradu. Poklad tak podle Holodňáka představuje pro historii Říčan významný artefakt. "Pokud si odmyslíme zříceninu říčanského hradu, tak se bez nadsázky dá tvrdit, že se jedná o jednu z nejcennějších hmotných památek říčanského středověku," uvedl Holodňák. Hodnota pokladu je podle pracovníků muzea nevyčíslitelná. Ve své době představovala část životních úspor bohatšího měšťana, dnes pokladu na hodnotě přidává historický význam. Tehdejší člověk si podle Holodňáka mohl za 348 pražských grošů koupit jednoho až dva koně, pět nebo šest krav, případně malé venkovské stavení. "Je to tehdejší hodnota odpovídající asi 21.000 vajec," dodal historik. Odborníci předpokládají, že neznámý měšťan měl takových hrnců uloženo nejspíš více. V době, kdy byly banky, šlo o jakousi železnou rezervu. To dá naději Martinu Škábovi při dalších průzkumech jeho stále ještě částečně zasypaného sklepení. Podle historika brandýského muzea Martina Hůrky není na objevu nejpodstatnější samotný poklad, ale právě historický sklep. "Myslím si, že nám v budoucnosti umožní zjistit spoustu věcí o počátcích města Říčany," uvedl Hůrka. Odborníci i rodina nálezce se o prostory pod domem stále zajímají, nedávno se tam uskutečnil další krátký výzkum. V minulosti tento sklep vydal i nálezy z období renesance, třeba unikátní kachel s motivem měšťanky. Podobný mají podle Hůrky v místním muzeu. Zájemci si mohou říčanský poklad prohlédnout v sobotu a v neděli mezi 13:00 a 19:00. Výstavu doprovodí doplňkový program. Bude možné si vyzkoušet ražbu mincí nebo si zahrát v ulicích hru Za pokladem do středověkých Říčan. Po skončení dvoudenní expozice se poklad vrátí do depozitáře v Brandýse. Vystavit mince v říčanském muzeu po delší dobu není možné, podle ředitele Jakuba Halaše k tomu nejsou podmínky. "Měli bychom tady poklad hrozně rádi natrvalo, ale kapacita nám to neumožňuje," dodal Halaš. khj kš

Paměť národa Střední Morava chystá komiks Tři královny ze života tří žen

Olomouc 10. listopadu (ČTK) - Paměť národa Střední Morava se chystá vydat komiks Tři královny s autentickými příběhy tří žen, hrdinek 20. století spjatých s Olomoucí. Čtenáři se budou moci touto cestou seznámit s příběhem studentky Květy Bartoňové, Zdeny Mašínové a patnáctileté Eriky Bednářové, dívky německého původu. Komiks tvoří špičky svého oboru - na scénáři se podílí spisovatel Martin Šinkovský a Jan Blažek, výtvarnou část má na starosti Ticho 762, Františka Loubat a Marek Rubec. Komiks má vyjít příští rok na podzim, řekl dnes ČTK ředitel pobočky středomoravské Paměti národa Petr Zavadil. "Příběhy jsme vybrali tak, aby byly na jednu stranu pestré a spojovalo je to, že jde o ženy z Olomouce. Zobrazují zároveň témata, která jsou pro nás důležitá. Forma komiksu je v současné době bližší dětem, které moc nečtou. Komiks je zároveň využitelný i do budoucna, například bychom chtěli jeden z příběhů dostat do ulic Olomouce pomocí aplikace," uvedl ředitel pobočky. Každý příběh bude mít podle tvůrců svůj umělecký styl a atmosféru. Martin Šinkovský chystá scénář pro příběh o odvaze a mimořádném nasazení studentky pedagogiky Květy Bartoňové, která se těsně po 2. světové válce podílela na záchraně 45 sirotků z Dukelského průsmyku. Místu se trefně říkalo Údolí smrti. Děti převezla vlakem do Olomouce, kde se o ně ve spolupráci s různými institucemi a firmami dokázala postarat. Výtvarné zpracování chystá Ticho 762. V dalším příběhu se bude Šinkovský věnovat životnímu příběhu Zdeny Mašínové, dceři Josefa Mašína, legionáře a člena protinacistické odbojové organizace Tři králové. Poslední příběh píše zkušený komiksový autor Paměti národa Jan Blažek. Bude o patnáctileté dívce německého původu Erice Bednářové, která byla po válce pod záminkou chmelové brigády převezena do sběrného tábora pro Němce. "Málokdo ví, že internační tábor se nacházel blízko olomouckého vlakového nádraží, kde dnes sídlí ředitelství policie, a ještě méně lidí ví, co přesně se tam dělo," uvedli zástupci Paměti národa Střední Morava. Místu se podle nich přezdívalo Hodolanské peklo. Příběh je podle nich o to zajímavější, že rodina Eriky během války pomáhala Čechům. "Vede nás to k zamyšlení, o které se chceme v komiksu výtvarně zpracovaném výtvarníkem Markem Rubcem podělit: jaká je podstata člověka? Co je dobro a co zlo?" doplnili tvůrci. Náklady na projekt odhadují zástupci Paměti národa Střední Morava na zhruba 700.000 korun, necelou třetinu získali z veřejných zdrojů. Další část peněz chtějí získat prostřednictvím platformy donio s cílovou částkou 300.000 korun. Peníze z kampaně poslouží například na špičkovou grafiku, tisk a vydání knihy. Paměť národa Střední Morava je olomouckou pobočkou organizace Post Bellum, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. S příběhy se mohou v Olomouci lidé seznámit i v Institutu Paměti národa v bývalém krytu civilní ochrany v Bezručových sadech. Alena Horáková hj

Obnovený památník na Ploštině navštívilo v první sezoně přes 10.000 návštěvníků

Zlín 9. listopadu (ČTK) - Obnovenou národní kulturní památku Ploština na Zlínsku, která připomíná vypálení pasekářské osady v závěru druhé světové války, navštívilo v první sezoně po otevření přes 10.000 lidí. Podařilo se také získat cenné písemnosti, sdělila dnes ČTK Silvie Lečíková, zástupkyně Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které památku spravuje. Areál na Ploštině se po téměř tříleté rekonstrukci otevřel letos v dubnu. V komplexu je nové návštěvnické centrum, opravená je budova číslo popisné 23. Jsou v nich nové expozice nazvané Tragédie na Ploštině a Nová Ploština. Upravený je také také betonový památník z roku 1975. Obnova stála 151 milionů korun, bezmála 110 milionů pokryla evropská dotace, zbytek financoval Zlínský kraj. "Dnes už je zřejmé, že zdánlivě uzavřené téma válečných událostí, při nichž byla Ploština vypálena a v plamenech našlo smrt 24 zdejších obyvatel, umí stále veřejnost oslovit. V první sezoně si sem našlo cestu přes 10.000 návštěvníků," uvedla Lečíková. "Obzvlášť nás těší skutečnost, že se naplnily i další naděje, které jsme do své práce vkládali. Pod dojmem z návštěvy se nám ozvalo několik pamětníků a jejich příbuzných, kteří doplnili naše informace či sbírkové fondy o mimořádně zajímavé a cenné položky," uvedl jeden z autorů nových expozic Ondřej Machálek. Přírůstkem je například písemná pozůstalost po Rudolfu Lenhardovi (1918 až 1950), účastníkovi partyzánského hnutí a člena protikomunistické odbojové skupiny Světlana, jenž se aktivně zasadil o poválečné znovuvybudování Ploštiny a zaopatření jejích obyvatel. "V lednu 1945 se Lenhard připojil k 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky, po válce vstoupil do KSČ, ale pro nespokojenost s poúnorovým vývojem začal aktivně působit v protikomunistické odbojové skupině Světlana. Po infiltraci agenty Státní bezpečnosti byli členové Světlany na jaře 1949 pozatýkáni. Po krutých výsleších a veřejném soudním procesu, jenž se konal v sále Velkého kina ve Zlíně, byl Rudolf Lenhard odsouzen k trestu smrti, jeho snoubenka Marie Vajdová ke dvaceti letům odnětí svobody," uvedla Lečíková. Před zatčením stačil Lenhard ukrýt písemné dokumenty u Vajdů, kde pod podlahou slepičárny zůstaly až do počátku 60. let. "Poté byly přemístěny na půdu domu Vajdových, kde byly nalezeny teprve nedávno," uvedla Lečíková. Miroslava Klímová, neteř Marie Vajdové, a její dcera Marta Šubrtová, se rozhodly materiály předat zlínskému muzeu. "Velice si jejich kroku vážíme, moc to pro nás znamená. Rádi bychom právě i za podpory veřejnosti na Ploštině postupně soustředili dostupné materiály týkající se odbojové činnosti a událostí, které se v regionu odehrály za druhé světové války. A jak je vidět, stranou pozornosti muzejníků by neměly zůstat ani události poválečné, problematika třetího odboje a zločiny komunistického režimu obecně," uvedl Machálek. Pracovníci památníku postupně digitalizují písemnosti Rudolfa Lenharda, také další související fondy ze sbírky Muzea jihovýchodní Moravy, historické dokumenty zapůjčené pamětníky nebo jejich rodinnými příslušníky. jmk kš

Picassův obraz se v New Yorku vydražil za rekordní sumu letošního roku

New York 9. listopadu (ČTK) - Jedno z mistrovských děl Pabla Picassa, obraz Žena s hodinkami (Femme a la montre) se ve středu večer na aukci v New Yorku vydražil za 139,3 milionu dolarů (asi 3,2 miliardy Kč). Oznámily to dnes zahraniční tiskové agentury, podle kterých tato suma představuje nejvyšší částku dosaženou v letošních aukcích uměleckých děl na celém světě a druhou nejvyšší částku, za kterou se kdy prodalo dílo tohoto španělského malíře, který zemřel před půl stoletím. Obraz namalovaný v roce 1932 zachycuje jednu z malířových milenek, múz a modelek, Francouzku Marie-Thérese Walterovou. Vyvolávací cena podle aukční síně Sotheby's činila 120 milionů dolarů. Obraz patřil bohaté Newyorčance Emily Fisherové Landauové, která letos zemřela ve věku 102 let. Její sbírka děl Jaspera Johnse, Willema de Kooninga, Marka Rothka a Andyho Warhola se draží během dvou speciálních večerů, ve středu a dnes, v aukční síni Sotheby's v New Yorku, napsala agentura AFP. Picassův obraz dosud visel v obývacím pokoji Fisherové Landauové na Manhattanu, uvedla Sotheby's. Koupila ho v newyorské galerii Pace Gallery v roce 1968. Anonymní kupec nyní v dražbě porazil další dva zájemce, poznamenala agentura Reuters. Aukční síň, vlastněná francouzsko-izraelským miliardářem Patrickem Drahim, počítá, že se celá sbírka newyorské sběratelky prodá za více než 400 milionů dolarů (9,2 miliardy Kč). Podle Juliana Dawese, vedoucího prodeje impresionistů a moderního umění v síni Sotheby's, je obraz španělského umělce "mistrovským dílem ve všech dimenzích". Vznikl v roce 1932, považovaném za Picassův "annus mirabilis", zázračný rok, kdy se mu dařilo ve všem, na co sáhl. Marie-Thérese Walterová byla Picassovou "zlatou múzou“, se kterou se setkal v roce 1927 v Paříži, kdy byl ženatý s rusko-ukrajinskou baletkou Olgou Chochlovovou (na Západě psanou Khokhlova) a Walterové bylo 17 let. Walterovou namaloval Picasso i na plátno Spící žena v roce 1934. Tento obraz dnes nabídne rival Sotheby's, aukční síň Christie's, která doufá, že jej vydraží za 25 až 35 milionů dolarů. Již v roce 2021 prodala Christie's jiné plátno s Marie-Thérese Walterovou za 103 milionů dolarů. Dalšího Picassa z roku 1932 vydražila Christie's v roce 2010 za 106 milionů dolarů. Po středeční aukci se přinejmenším šest Picassových děl prodalo za více než 100 milionů dolarů. Nejdražším malířovým dílem se staly Alžírské ženy, za které kupec zaplatil skoro 180 milionů dolarů. Tento olej na plátně namalovaný v roce 1955 je vůbec nejdráž v aukci prodaným dílem moderního umění. V době prodeje, 11. května 2015, dokonce získal absolutní rekord, který však v roce 2017 překonal sumou 450 milionů dolarů (10,4 miliardy Kč) obraz Salvator Mundi připisovaný Leonardu da Vincimu. V mezinárodním kontextu válek na Ukrajině a na Blízkém východě a inflace vykazuje trh s uměním vynikající kondici a očekává se, že během podzimní sezony v New Yorku utrží velké aukční domy Sotheby's a Christie's miliardy dolarů, dodala AFP. msk jrm

Sběratel Pospíšil představí ve Val. Meziříčí zajímavé exempláře sbírky exlibris

Valašské Meziříčí (Vsetínsko) 8. listopadu (ČTK) - Nejzajímavější exempláře své rozsáhlé sbírky exlibris, kterou letos věnoval Muzeu regionu Valašsko, představí v neděli sběratel Vladimír Pospíšil. ČTK to dnes sdělil mluvčí muzea Jiří Koňařík. Akce bude na zámku Kinských ve Valašském Meziříčí na Vsetínsku, který muzeum spravuje. Exlibris je drobná grafika, která se vlepuje do knihy jako identifikace majitele. "Vladimír Pospíšil svou sbírku systematicky budoval 40 let. Letos se rozhodl kolekci čítající přes 5500 kusů věnovat Muzeu regionu Valašsko. Význam sbírky potvrzuje i fakt, že o ni mělo zájem i Národní muzeum v Praze. Nechybí v ní významní čeští grafici, včetně rodáka z Krásna nad Bečvou Jožky Barucha," uvedl Koňařík. K největším zajímavostem sbírky patří například exlibris rakouské spisovatelky Marie von Ebner-Eschenbachové, která během svého života pobývala i na zámku v Lešné u Valašského Meziříčí. "Pan Pospíšil vám v rámci besedy přiblíží i další unikáty ze sbírky. Popovídá samozřejmě o exlibris a své sběratelské vášni," uvedla kurátorka akce Kamila Valoušková. Pospíšil také kromě shromažďování grafik přispěl do Slovníku tvůrců exlibris, vydávaného Spolkem sběratelů a přátel exlibris. Sestavoval rovněž soupisy knižních značek jednotlivých tvůrců a vytvořil obsáhlý digitální katalog, který v současné době čítá kolem 60.000 především českých exlibris. jmk hj

Italský potápěč v moři u Sardinie nalezl desítky tisíc dávných římských mincí

Řím 8. listopadu (ČTK) - Desítky tisíc bronzových mincí z dob římského impéria vyzvedly italské úřady z mořského dna na severu Sardinie, napsal list The Guardian. Vzácně zachovalé mince staré zhruba 1700 let objevil italský potápěč. Mince nazývané follis používali dávní Římané po měnové reformě zavedené císařem Diokleciánem kolem roku 294 našeho letopočtu. Všechny jsou ve výjimečně dobrém stavu, uvedlo ministerstvo; dokonce i ty poškozené mají stále čitelný nápis. Luigi La Rocca ze sardinského oddělení archeologie uvedl, že jde o jeden z nejvýznamnějších podobných objevů za poslední dobu. Italské úřady nezveřejnily, kdy první potápěč dávné platidlo zahlédl, stalo se tak ale u města Arzachena na severním výběžku středomořského ostrova. Mince ležely na písčitém dně pod lány mořské trávy nedaleko pláže. Odhaduje se, že potápěči z mořského dna následně vyzvedli na 30.000 až 50.000 mincí. Přesný počet ještě není jasný, protože je úřady třídí. nim jrm

Moravské zemské muzeum v Brně vystaví minerály a jejich makrofotografie

Brno 7. listopadu (ČTK) - Moravské zemské muzeum otevře v Dietrichsteinském paláci výstavu minerálů a jejich makrofotografií. Formy křemenných hmot si návštěvníci prohlédnou na fotografiích až třicetkrát zvětšené i pod mikroskopem. Smyslem výstavy Světy ukryté v kameni je vtáhnout návštěvníka hlouběji pod povrch vnější skořápky nerostů, řekla dnes novinářům za brněnské Moravské zemské muzeum (MZM) Barbora Onderková. Výstava vznikla ve spolupráci Mineralogicko-petrografického oddělení MZM a geologa a fotografa Jiřího Šury, který vlastní část vystavených nerostů a pořídil všechny vystavované makrofotografie. "Podařilo se nám vytvořit takzvanou kochací výstavu, která je na hraně galerijní a muzejní výstavy. Chceme, aby každý, kdo na výstavu přijde, odešel s příjemným zážitkem," řekla kurátorka výstavy Pavla Hršelová. Ke zhlédnutí budou jak celé i rozřezané nerosty oxidu křemičitého, tak makrofotografie některých z nich. Dvou- až třícentimetrové vzorky zájemci prozkoumají pod mikroskopem. Chemická sloučenina oxid křemičitý tvoří nejrůznější tvary a barvy. Jeho nejběžnější formou je nerost křemen, který krystalováním nabývá rozmanitých variant. "Formy oxidu křemičitého jsou mimo křemen ještě třeba chalcedon nebo opál. Všechny společně mohou utvářet často neskutečné barevné variace nejvíce známé z achátů a jaspisů," uvedla Hršelová. "Oxid křemičitý je schopný nahradit i hmotu původně vytvořenou rostlinami či živočichy nebo dokonce vytvořit v hornině nové útvary," doplnila Hršelová. Minerály pocházejí z celého světa od Austrálie po Uruguay. "Každý si v leštěných kamenech křemité hmoty najde svůj svět. Někdo uvidí tančící dvojici, někdo čerta, žábu," řekl ředitel Přírodovědného muzea MZM Vladimír Hrazdil. "Chtěli bychom zdůraznit, že skutečnou autorkou vystavených scenerií je příroda. Role nás všech ostatních, včetně autorů výstavy, je omezená na větší či menší touhu a schopnost její krásy nalézat, obdivovat je a podělit se o ně," dodala Hršelová. Pro děti jsou připravené rozřezané fotografie minerálů, které mohou seskládat, a další aktivity. Výstava bude otevřená od 8. listopadu do 1. září 2024. brs ska

Elišku Rejčku má před bazilikou na Mendlově náměstí v Brně poctít umělecké dílo

Brno 7. listopadu (ČTK) - Město hledá novou podobu prostranství před Bazilikou Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí v Brně. Kancelář architekta města Brna (KAM) vyhlásila soutěž, jejímž cílem je nalézt nejlepší návrh proměny místa, kde zároveň vznikne umělecké dílo k poctě královny Elišky Rejčky. Termín pro odevzdání soutěžních návrhů je v březnu příštího roku, uvedl KAM na svém webu. Prostor před bazilikou se podle KAM stal zbytkovým bez jakékoli vazby k náměstí, nepůsobí uceleným dojmem a postrádá smysluplné využití i důstojné ztvárnění vzhledem ke kulturnímu a architektonickému významu klášterního areálu. "Nároží by se mělo vhodným způsobem přičlenit k areálu kláštera a zároveň se jasně vymezit od rušné dopravní křižovatky, ať už opticky či fyzicky, aby tak vznikl prostor hodný svého významu," plyne z dokumentu k zadání soutěže. Soutěžící mají s řešeným i dotčeným územím pracovat jako s jedním celkem, umělecké dílo musí vzniknout pouze na pozemku města. Zvolené řešení by ale v ideálním případě mělo motivovat vlastníka dotčeného území k další kultivaci. Návrhy by také měly vhodně pracovat s vegetací a zohlednit polohu vzrostlých stromů. Nové umělecké dílo, jako pocta královně Elišce Rejčce s odkazem na její osobnost a působení v Brně, by se mělo stát přirozenou součástí místa. Měřítko díla musí být úměrné velikosti a charakteru nové podoby prostoru, vizuálně nesmí potlačit nebo zastínit okolní architektonické dominanty. Předpokládaná výše investičních nákladů na umělecké dílo činí 7,5 milionu korun bez daně, úpravy veřejného prostranství by měly stát deset milionů korun bez daně. K hlavním limitům využití území patří ochrana městské památkové rezervace. Dále řešené území leží v zájmovém území ministerstva obrany. klv kš

V Klenotnici muzea v Turnově bude měsíc vystavená souprava granátových šperků

Turnov (Semilsko) 6. listopadu (ČTK) - V Klenotnici muzea v Turnově bude od středy zhruba měsíc vystavená souprava českých granátových šperků, jejíž cena výrazně překračuje milion korun. Vznikla k 70. výročí od založení společnosti Granát Turnov a tvoří ji náhrdelník, náramek, prsten a dvě sady menších a větších náušnic. Výjimečná je tato souprava hlavně velikostí použitých českých granátů. Předseda představenstva Granátu Pavel Tvrzník dnes ČTK řekl, že takovou ve firmě vytvořili poprvé. "Je to souprava vyrobená ze čtrnáctikarátového zlata a je do ní zasazeno symbolicky 70 českých granátů unikátní velikosti, které jsme shromažďovali v řádu let. V tomto případě jsou to pantloky sedm krát pět milimetrů, což jsou kameny už raritní velikosti, protože české granáty jsou drobné a kameny nad šest milimetrů jsou již velmi vzácné," řekl Tvrzník. Za rok podle něj získají ze svých nalezišť jen několik takto velkých drahokamů. Kromě 70 velkých granátů je v soupravě také dalších 1492 "běžných" granátů o velikosti 1,1 až 1,5 milimetru. Šperky vytvořil tým designérů, brusičů a zlatníků Granátu Turnov, pracovali na tom zhruba čtyři měsíce. Souprava bude v Klenotnici muzea do 10. prosince, poté ji firma zřejmě prodá. "Jednáme s několika zájemci," dodal Tvrzník. Cenu neprozradil, jen naznačil, že je výrazně nad milionem korun. Za unikátní považuje vystavenou soupravu i dokumentátorka sbírkových fondů výtvarného umění a šperku turnovského muzea Lenka Laurynová. "V prvé řadě to je z hlediska použitých kamenů, jejich velikost a v takovém počtu je rarita. Jinak design je spíš takový klasický, až klasicizující. Je to elegantní souprava na denní i večerní nošení a myslím si, že zájemce, který ji zakoupí, tak s ní bude určitě slavit úspěchy," řekla dnes ČTK. Český granát je průhledný, průsvitný drahokam krvavě rudé barvy. Je výjimečně barevně stálý a odolný proti žáru i kyselinám. Šperkaři s ním pracovali už v raném středověku. Jsou mu připisovány některé magické a léčivé účinky: jeho barva symbolizuje životní sílu, vitalitu, lásku a energii. Drcený český granát se dříve používal jako lék ve formě mastí a kapek proti chudokrevnosti, při léčbě srdce, poranění a zánětů. Ve středověku nosili rytíři na tělech české granáty jako ochranu. Družstvo Granát Turnov vzniklo v roce 1953, kdy 127 šperkařů z Turnova začalo společně pracovat v jedné šperkařské dílně s cílem navázat na tradiční výrobu granátových šperků v regionu pod jednou značkou. Aktuálně firma zaměstnává 169 lidí. Letos firma počítá s obratem kolem 130 milionů korun, hospodaření by mělo podle Tvrzníka skončit v mírném zisku. Většinu své produkce prodá turnovský Granát v Česku. Firma je unikátní tím, že provádí vše od těžby českého granátu až po finální prodej. knt gcm

Ze zašlých dělnických domků se stala turistická atrakce Birminghamu

Birmingham (Británie) 4. listopadu (ČTK) - Pro vodu se chodilo s vědrem čtvrt míle, splašky se vylévaly do rohu dvorku, lidé se myli jednou za týden a všude tu běhaly krysy. "Prostě krásné časy, co vám budu povídat," zahájil prohlídku nezvyklého muzea složeného z dělnických domků Back to Backs v centru Birminghamu dvaaosmdesátiletý průvodce Wesley. Jeho vyprávění je o to autentičtější, že v jednom z takových malých domků, kde se na pár metrech čtverečních tísnily desítky lidí, sám během druhé světové války a těsně po ní vyrůstal. Birmingham, druhé největší britské město v samém středu Anglie, má za sebou slavnou průmyslovou historii. Do města a jeho továren se na konci 18. století stahovaly tisíce dělníku, kteří stáli o práci. Město ale na jejich příchod nebylo připravené a lidé neměli kde bydlet. Stavební normy tehdy neexistovaly a tak typicky červené cihlové domky s úzkými točitými schodišti vznikaly bez ladu a skladu po tisících. Do dneška se jich v celé Británii zachovalo jen pár a 11 z nich stojí pospolu okolo jednoho dvorku o pár metrech čtverečních a tvoří muzeum věnované historii dělnického bydlení v Birminghamu. Název Back to Backs (Zády k sobě) odkazuje na nezvyklou architekturu slepených dvojdomků, kdy zadní z nich neměl vlastní vchod z ulice a jediná cesta do něj vedla přes průchod na dvůr. Prostory dělnických domků jsou tak malé, že je potřeba jim přizpůsobit i prohlídky - s jedním průvodcem chodí nanejvýš pět návštěvníků. "V roce 1795 začínala průmyslová revoluce, pracovalo se od šesti od rána do sedmi do večera. Pracovali všichni, děti od pěti let. Do školy se nechodilo, žádné ani nebyly," navozuje atmosféru přelomu století Wesley při prohlídce domků, které byly dostavěny kolem roku 1814. "Neexistovala policie, na ulici nebylo veřejné osvětlení, všude byla prasata a krávy a tahle čtvrť byla vážně nebezpečná," říká o oblasti, která je dnes pár kroků od centra Birminghamu v srdci čínské čtvrti. Každý domek je věnovaný jedné rodině, která v něm žila, a zároveň jednomu období. Atmosféru druhé poloviny 19. století zachycuje dům židovské rodiny Levyových, které živil otec hodinář. Kolem roku 1850 žilo v Birminghamu na 700 Židů, kteří sem stejně jako do celé Anglie utekli před pogromy ve východní Evropě. O dveře vedle Herbert Oldfields vyráběl skleněné oči pro lidi i pro vycpaná zvířata, jeho soused Thomas Mitchell byl zámečník a jeho rodina v domě žila téměř sto let. Zatímco první domek má jen svíčky a krb, v němž plápolá skutečný oheň, v posledním už je elektrická žárovka a linoleum. "Každý pátek se vybíral nájem, a když jste na něj neměli, tak vás vyhodili na ulici a zbili. Většina rodin proto ubytovávala podnájemníky, kteří s nimi sdíleli stůl, ale i postele a vodu ve vaně, když se jednou za týden všichni myli," vykresluje drsnou historii Birminghamu Wesley. "Vsadím se milé dámy, že jsem spal v jedné posteli s více muži než vy dvě dohromady," obrací se s humorem na dvě dospělé účastnice prohlídky. Jako malý prý totiž sdílel postel i se dvěma podnájemníky najednou a také mnoha štěnicemi. Poslední obyvatelé se z chátrajících domků, kde pořád ještě tekla jen studená voda, vystěhovali v roce 1966. Podle všeho není jasné, proč nebyly stejně jako zbylé domy v okolí zbourány, ale nakonec se v roce 1988 staly kulturní památkou. Archeologický průzkum o pár let později ukázal, že je to opravdová rarita a město i s pomocí veřejné sbírky pozemky vykoupilo od soukromého vlastníka. V roce 2001 se komplexu ujal National Trust, veřejně prospěšná organizace pečující o stavební i přírodní památky s pomocí členských příspěvků, darů a pozůstalostí. "Ročně sem přijde asi 20.000 návštěvníků a to je při velikosti areálu opravdu hodně. Dva dny v týdnu děláme také prohlídky pro školy," říkají Ashton a Nicol, které pracují v Back to Backs. Památka má osm stálých zaměstnanců a 18 dobrovolníků, kteří zajišťují prohlídky, malé infocentrum a obchod s knihami z druhé ruky. Knihy k prodeji nosí lidé, kteří chtějí muzeum podpořit. Prodej z nich jde na obnovu a rozvoj areálu. "Jsme rádi, že se Back to Backs podařilo zachránit a doufáme, že sem i nadále budou jezdit lidé, které zajímá historie Birminghamu," říkají svorně zaměstnanci obchodu i infocentra, nad jehož dveřmi cinká malý zvoneček a stěny zdobí regály s historickým zbožím. Linda Salajková jrm

Komerční banka prodává svoji budovu na Václavském náměstí

Praha 2. listopadu (ČTK) - Komerční banka prodává svoji budovu na Václavském náměstí. Cenu objektu, jehož hlavní část je památkové chráněná, určí nabídky, které banka dostane. Napsal to dnes server newstream.cz, kterému mluvčí Komerční banky Šárka Nevoralová řekla, že prodej souvisí s dlouhodobou strategií banky. Banka už dřív začala snižovat počet poboček v souvislosti s pandemií covidu-19. Prodej budovy na adrese Václavské náměstí 42 podle serveru loni schválilo představenstvo Komerční banky. "Prodej mohu potvrdit. O ceně bude samozřejmě rozhodovat návrh obdržených nabídek," uvedla Nevoralová. Cenu transakce nechtěla komentovat ani ředitelka realitní poradenské společnosti Knight Frank Zdenka Klapalová. Budova se nachází v památkové zóně a skládá se ze tří objektů, které jsou technologicky i stavebně propojené. Plocha budovy je téměř 50.000 metrů čtverečních. Objekt směrem na Václavské náměstí byl postaven ve 20. letech minulého století pro Poštovní šekový úřad podle návrhu Františka Roitha. Památkové chráněný je včetně interiéru. Nejnovější část ve vnitrobloku vznikla při kompletní rekonstrukci v 90. letech. Komerční banka v minulosti prodala památkově chráněnou budovu v ulici Na Příkopě v sousedství Prašné brány. V roce 2017 ji koupil německý fond HausInvest ze skupiny Commerzbank za zhruba 1,5 miliardy korun. Tento objekt nedávno koupila Trinity Bank, která patří mezi menší české bankovní domy. Cena transakce nebyla zveřejněna, ale podle zdroje z realitního trhu přesáhla dvě miliardy korun, napsal v září newstream.cz. dvd rot

Na zámku Kinských ve Valašském Meziříčí bude výstava o perníkářství na Valašsku

Valašské Meziříčí (Vsetínsko) 2. listopadu (ČTK) - Muzeum regionu Valašsko připravilo na zámku Kinských ve Valašském Meziříčí na Vsetínsku výstavu o perníkářství na Valašsku. Nebude chybět betlém z perníku, sdělil dnes ČTK mluvčí muzea Jiří Koňařík. Výstava Perníkářství na Valašsku / Dřevěné perníkářské formy začne v sobotu 4. listopadu. "První zmínka o perníku u nás pochází z roku 1335. Dnes jde už o vcelku běžné pečivo, až do 18. století to ale bylo luxusní zboží určené pouze pro nejbohatší domácnosti. Jeho hlavní složkou byl totiž drahý med a ještě dražší dovážené koření," uvedl mluvčí. Perníky a marcipány se až do poloviny 19. století tvarovaly ve vyřezávaných dřevěných formách různých motivů. "Ty jsou dnes jednou z mála hmotných připomínek perníkářství, které od druhé poloviny 19. století postupně zanikalo jako samostatné řemeslo a stalo se součástí řemesla cukrářského," uvedla kurátorka Ivana Spitzer Ostřanská. Výstava představí tradiční postupy přípravy těsta i historii perníkářského řemesla. "K vidění budou unikátní a historicky cenné formy ze sbírek Muzea regionu Valašsko a Národního muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Vývoj od tlačeného perníku k bílkovou polevou zdobeným perníčkům doloží tvorba současných tvůrkyň Jarmily Zetochové z Valašského Meziříčí a Ivony Žídkové z Kunovic či světově známých cukrářek ze SOŠ Josefa Sousedíka Vsetín. K velkým lákadlům bude patřit i perníkový betlém pátera Machače, který speciálně pro tuto výstavu dopekl cukrář Daniel Zítka," uvedla kurátorka Lenka Šemorová. Výstava potrvá do jara příštího roku. jmk hj

Zlatý šperk nalezený loni v Opavě-Kateřinkách pochází z mladší doby bronzové

Bruntál 1. listopadu (ČTK) - Zlatý šperk nalezený loni při orbě v Opavě-Kateřinkách pochází z mladší doby bronzové. Potvrdili to experti, kteří nález zkoumali. Podle nich šlo o ozdobu hlavy. Téměř totožná zlatá ozdoba byla v 80. letech minulého století nalezena také v polských Krzanowicích. Novinářům to dnes řekla mluvčí Moravskoslezského kraje Nikola Birklenová. Předmět bude do konce týdne vystaven v bruntálském zámku. Zlatý šperk objevil loni soukromý zemědělec při práci na poli. Nyní je součástí archeologické sbírky krajského muzea na zámku Bruntál. Od nálezu jej zkoumali experti z bruntálského muzea a Archeologického ústavu Akademie věd v Brně. "Společně potvrdili prvotní odhady, že se jedná o šperk z mladší doby bronzové, který jistě patřil osobě z vyšší společnosti," uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Jan Krkoška (ANO) s tím, že výzkum původu předmětu bude pokračovat. Náměstek hejtmana pro kulturu Lukáš Curylo (KDU-ČSL) uvedl, že podle odborníků byl šperk s největší pravděpodobností ozdobou hlavy. "Měří necelých 50 centimetrů, široký je devět centimetrů a váží 56,5 gramu. Vyrobený je hlavně ze zlata s příměsí stříbra a mědi. Je to jedinečný exemplář na území České republiky," řekl Curylo a upřesnil, že materiál šperku je z 85 procent zlato, ze 14 procent stříbro a jedním procentem měď. Ještě před tím, než se exponát vrátí do rukou odborníků, bude si ho moci prohlédnout veřejnost. V Bruntále bude vystaven od 2. do 5. listopadu. "Očekáváme veliký zájem. Denní prohlídková kapacita dosáhne 250 osob, takže také s ohledem na bezpečnostní opatření doporučujeme rezervaci termínu prohlídky," řekla ředitelka Muzea v Bruntále Ema Havelková. V souvislosti se starším nálezem v Polsku archeologové z brněnského Archeologického ústavu Akademie věd plánují navázání spolupráce s tamními kolegy. "Velmi zajímavým zjištěním pro náš tým byl objev takřka totožného předmětu v Polsku. Rádi bychom s tamními kolegy navázali spolupráci a společně hledali souvislost mezi oběma předměty," řekl ředitel Archeologického ústavu AV ČR v Brně Balázs Komoróczy. Uvedl, že jeho tým již nyní pracuje s řadou hypotéz, jednou z nich je, že oba šperky pochází ze stejné místní slezské produkce. "Podobné nálezy s sebou přináší velké množství nepotvrzených domněnek a je nesmírně zajímavé odkrývat tajemství tisíce let starých předmětů," řekl. Doplnil, že polský nález se nedochoval, k dispozici je pouze jeho dokumentace, díky které jsou známy jeho přibližné rozměry a motiv výzdoby, který je až na drobné odlišnosti stejný jako na předmětu z Opavy. O původní využití zlatého šperku, který našel loni koncem září soukromý zemědělec na Opavsku při sklizni řepy, se vedou spory už od nálezu. Nejprve ho experti domnívali, že jde o diadém, později zvažovali možnost, že je to spíše ozdoba pravěkého koženého opasku. Podle posledních výsledků bádání jde skutečně o ozdobu hlavy. Šperk z období mladší doby bronzové váží necelých 60 gramů. Ve střední Evropě je doba bronzová datována přibližně 2300 až 800 let před naším letopočtem. dvc kš

Výstava na zámku v Dobříši přibližuje objevy světové egyptologie

Dobříš (Příbramsko) 1. listopadu (ČTK) - Zámek v Dobříši na Příbramsku ožil atmosférou starověkého Egypta, v jeho galerii mohou návštěvníci zhlédnout výstavu Kouzlo objevování: Od hieroglyfů k Tutanchamonovi. Expozice připravená Českým egyptologickým ústavem k loňskému výročí 200 let od rozluštění hieroglyfů a 100 let od objevu hrobky faraona Tutanchamona byla k vidění v pražském Karolinu a nyní se přestěhovala ze své druhé zastávky ve Žďáru nad Sázavou do Dobříše. Přístupná je vždy od středy do neděle do konce května 2024 v rámci komentovaných prohlídek, informovala dnes ČTK za vedení zámku Michaela Rozšafná. Výstava přibližuje okolnosti rozluštění hieroglyfů v roce 1822 a objevení Tutanchamonovy hrobky o 100 let později. Zahrnuje svítící kopii slavné Rosettské desky, repliky soch královny Nefertiti a vysokých hodnostářů Tutanchamonovy doby či makety Tutanchamonovy pohřební komory. Pomocí kukátka si návštěvníci navodí pocity, které zažívali objevitelé Tutanchamonovy hrobky. Na podzim roku 1822 Jean François Champollion odhalil způsob, jakým hieroglyfy číst. Vyšlo najevo, že velké množství textů mělo zesnulému pomoci v dosažení věčně blaženého života v zásvětí. O sto let později, v roce 1922, Howard Carter v Údolí králů objevil hrobku do té doby téměř neznámého panovníka Tutanchamona. "Expozice je příběhem dvou silných osobností a lidských příběhů. Jean François Champollion už ve svých devíti letech prohlásil, že rozluští egyptské hieroglyfy, všem byl pro smích, ale ve dvaatřiceti letech to skutečně dokázal. Když se v životě na něco zaměříte, dáte do toho veškeré úsilí a půjdete za tím, všechno je možné. Jedním z poselství expozice je fakt, že máme jít za svými sny a cíli," uvedla ředitelka Českého egyptologického ústavu a jedna z autorek výstavy Renata Landgráfová. Návštěvníci výstavy se mohou seznámit s tím, jak funguje systém hieroglyfického písma, jaké jiné druhy písma Egypťané používali nebo jak se proměňoval jejich jazyk a jeho gramatická struktura. Příběh objevení Tutanchamonovy hrobky i také mnohaletou práci po objevu nebo nové vědecké poznatky spojené s panovníkem zjistí návštěvníci v další části výstavy. Součástí expozice jsou edukační programy pro mateřské, základní a střední školy. Pro nejmenší návštěvníky je připraven zjednodušený program, na němž se seznámí s mumií, hravou formou si mohou natisknout vlastní text z hieroglyfů nebo si vyrobí náhrdelník. khj dr

Příběh sochaře Bělského zachycuje výpravná kniha,jejím autorem je novinář Vostal

Olomouc 25. října (ČTK) - Životní příběh českého exilového sochaře Franty Bělského, který jako jediný na světě portrétoval příslušníky čtyř generací britské královské rodiny, zachycuje nová výpravná kniha. Nese název Portrétoval anglickou královnu. V Olomouci ji dnes představil její autor, dlouholetý novinář a zpravodaj České televize Bohumil Vostal. Kniha přináší exkluzivní materiály včetně citací z nikdy nevydaného humoristického rukopisu Svět za kanálem, dosud nepublikované fotografie a kresby a také řadu nových informací o životě sochaře napojeného na vlivné britské kulturní prostředí 20. století. Kniha vznikala několik let, autorovi pomohla i spolupráce s Centrem pro československá exilová studia na olomoucké filozofické fakultě. Informace čerpal v Institutu Henryho Moorea v Leedsu, kde je uložena Bělského pozůstalost, ale i z tuzemských archivů včetně archivu složek StB. "Žádal jsem například o odtajnění složky Bělského rodiny v Národním archivu ve Velké Británii, byl jsem v knihovně v Ravenně, v knihovnách v Paříži, kde jsem zjišťoval osudy Bělského ve Francii," řekl dnes ČTK Vostal. "Je za tím několik let rešerší, cestování a pokusů dát mozaiku jeho života do knižní formy. Kniha zároveň uzavírá éru Alžběty II., byla publikována po jejím úmrtí, čímž se celé téma pro mě symbolicky uzavřelo," doplnil autor. Vostal zachytil životní dráhu Bělského (1921- 2000) od raného dětství přes emigraci až po léta v britském království, kdy se z něj stal natolik uznávaný umělec, že měl jako jediný Čech tu čest ztvárnit královskou rodinu včetně Alžběty II. Kromě poutavého a dramatického životního osudu sochaře přináší i citace z Bělského nevydaného rukopisu Svět za kanálem. "Humoristickou knihu, která si dělala legraci z Angličanů, napsal v Praze se svou manželkou, karikaturistkou Margaret. Byla založena na tom, aby český návštěvník při příjezdu do Anglie pochopil, kým jsou Angličané - komunistická cenzura mu to však zakázala," uvedl Vostal. Kniha obsahuje také dosud nepublikované fotografie, kresby a mnoho nových zjištění o životě sochaře, jenž byl napojený na vlivné britské kulturní prostředí 20. století. Součástí publikace jsou i karikatury Bělského manželky Margaret, která byla jedinou kreslířkou mezi karikaturisty v 50. a 60. let, jež pro sebe měli titulní stranu v britském masově vydávaném tisku. "Doufám, že se u této knihy lidé také zasmějí, že nejde o klasické memoáry. Knihu napsal novinář, bývalý zpravodaj v Londýně, který se snaží Bělského vrátit do české kultury," doplnil Vostal. Rodina Bělského uprchla do Británie po okupaci v roce 1939 kvůli židovskému původu. Po válce žil sochař se svou ženou několik let v Praze, v roce 1948 znovu emigroval a v Británii se prosadil. Stal se jediným sochařem, který ve svých dílech mohl zachytit příslušníky čtyř generací královské rodiny. Jako první z windsorské dynastie vytvořil v roce 1962 bustu královny matky, poté prince Andrewa, prince Philipa a nakonec královny Alžběty II. V roce 1985 ztvárnil tříletého prince Williama. Na kontě má i sochu Winstona Churchilla, jehož podoba se mu vryla do paměti z krátkého setkání za války. Jeho sochy jsou k vidění na Trafalgarském náměstí, u premiérského sídla v Downing Street, před Churchillovým muzeem v americkém Fultonu i v Praze a Brně, doplnil Vostal. Ve svých sochách uchovával malé vzkazy, podle svých slov objevy pro budoucí archeology. Například do sochy Churchilla uložil vzkaz, že je Čechem, který byl adoptován Brity, a cítí se být světoobčanem. Franta Bělský zemřel v 79 letech v roce 2000, pohřben je nedaleko svého ateliéru v Oxfordském hrabství, hned u hrobu spisovatele George Orwella. Na zadní straně náhrobku je vyrytý český lev. Alena Horáková dr

Návštěvníci muzea v Říčanech si budou moci prohlédnout největší říčanský poklad

Říčany (u Prahy) 25. října (ČTK) - Návštěvníci muzea v Říčanech u Prahy si budou moci o víkendu 11. a 12. listopadu prohlédnout největší říčanský poklad, který před více než 600 lety ukryl jeden z měšťanů ve sklepě domu na náměstí. Pak byl zřejmě zabit při obléhání místního hradu husity. Poklad čítající 348 stříbrných grošů byl znovu objeven začátkem 90. let minulého století a je uložen v brandýském muzeu. Nyní bude poprvé vystaven v místě svého nálezu v Říčanech. Lidé ho poprvé uvidí kompletní, očištěný a konzervovaný, navíc nedaleko od místa, kde se našel. Muzeum k výstavě připravuje i doprovodný program, řekl dnes ČTK kurátor výstavy pokladu Radek Holodňák. Začátkem 90. let se ve sklepě Jiřího Škáby na říčanském náměstí vyvalil kus středověké stěny. Za ním se objevil hliněný hrnec plný stříbrných mincí. Nález historici docenili až v roce 2018, kdy ho Škábův syn daroval do muzea v Brandýse. Tamní odborníci zjistili, že poklad tvoří 348 grošů králů Václava IV. a Karla IV., zrestaurovali jej a začali rozplétat jeho tajemství. "Uložení pokladu souvisí s husitským obléháním Říčan, které vedl sám Jan Žižka, a s pobořením místního hradu. Poklad tak představuje pro historii Říčan jeden z nejcennějších artefaktů," uvedl Holodňák. Hodnota pokladu je podle něj nevyčíslitelná. Ve své době představovala část životních úspor bohatšího měšťana, dnes pokladu na hodnotě přidává historický význam. "Je to hmatatelný doklad přelomových událostí říčanských dějin. Za tím, že se nám poklad dochoval, navíc takřka jistě stojí násilná smrt jeho střadatele, který zřejmě zahynul při obléhání Říčan a poklad už si prostě neměl kdo vyzvednout," dodal Holodňák. Poklad bude v pátek 10. listopadu za asistence policie převezen z muzea v Brandýse do říčanského muzea Říčany, kde je dopoledne plánována tisková konference s historiky a synem nálezce. Zájemci si mohou poklad prohlédnout v sobotu a v neděli mezi 13:00 a 19:00. Po skončení dvoudenní výstavy se vrátí do depozitáře v Brandýse. Výstavu doprovodí bohatý doplňkový program včetně exkurze do nejstarších sklepů na říčanském náměstí, jejichž historie sahá až do hlubokého středověku. khj dr

Historik Harari kritizoval lhostejnost západních liberálů ke zvěrstvům Hamásu

Jeruzalém/Londýn 25. října (ČTK) - Izraelský historik Juval Noach Harari podepsal prohlášení odsuzující "lhostejnost" některých amerických a evropských liberálů vůči zvěrstvům radikálního hnutí Hamás. Akademik, který se proslavil mezinárodním bestsellerem o historii lidstva s názvem Sapiens: Stručné dějiny lidstva, je v rozhovoru s listem The Guardian některé liberály obvinil také z "extrémní morální necitlivosti" a zrady levicové politiky. Sedmačtyřicetiletý historik deníku řekl, že musel zasáhnout poté, co hovořil s mírovými aktivisty ve vlastní zemi. Ti podle něj byli "zcela zdrceni" a cítili se "opuštěni a zrazeni údajnými spojenci v mírovém úsilí" poté, co někteří světoví akademici, umělci a intelektuálové podepsali dopisy, v nichž odsuzovali krutosti v Gaze, ale výslovně neodsoudili útok Hamásu na Izrael. Harariho teta a strýc žili v jednom z kibuců, které se staly terčem útoků Hamásu ze 7. října, při nichž podle izraelských zdrojů zahynulo více než 1400 lidí a více než 220 lidí bylo zajato. Přežili díky tomu, že se ukryli, zatímco ozbrojenci chodili dům od domu a zabíjeli sousedy. "Bylo šokující slyšet některé reakce, které nejenže neodsoudily Hamás, ale veškerou odpovědnost přenesly na Izrael, a bylo šokující vidět nedostatek solidarity s ohledem na strašlivé útoky na izraelské civilisty," řekl Harari při návštěvě Londýna. "Nikdy jsme si nepředstavovali, že by jednotlivci z levice, zastánci rovnosti, svobody, spravedlnosti a blahobytu, projevili takovou krajní morální necitlivost a politickou bezohlednost," stojí v dopise, který podepsal také spisovatel David Grossman, nositel několika mezinárodních cen. "Neexistuje žádný rozpor mezi rozhodným odsouzením izraelského podmanění a okupace Palestinců a jednoznačným zavržením brutálních násilných činů proti nevinným civilistům. Ve skutečnosti musí každý důsledný levičák zastávat oba postoje současně," uzavírá prohlášení, které podepsalo 90 signatářů. Harari citoval prohlášení třiceti studentských skupin z Harvardu vydané den po útocích, v němž se uvádí, že "izraelský režim nese plnou odpovědnost za veškeré nynější násilí". To podle něj naznačuje, že "lidé, kteří vraždili děti, nemají ani jednoprocentní odpovědnost a stoprocentní odpovědnost nese Izrael". Uvedl historický příklad, kdy někteří američtí a evropští socialisté podporovali sovětského diktátora Josifa Stalina: "Není to poprvé, co se radikální levice v honbě za nějakou fixní vizí spravedlnosti ocitla ve spojení s některými velmi brutálními hnutími a režimy," řekl Harari. Tento přístup podle něj může být založen na "víře nebo fantazii, že je možná absolutní spravedlnost, (kde) jedna strana nese absolutní vinu za všechno, včetně zločinů druhé strany". "Ale realita je složitá. Stejní lidé mohou být současně oběťmi i pachateli. Ve většině konfliktů není vina za zločiny a zvěrstva rozdělena na 100 procent a nula procent, ale někde mezi tím. To je zcela banální, ale přesto je pro lidi těžké to přijmout," dodal historik. Reakce mezinárodních levicově smýšlejících organizací podle něj byla pro levici v Izraeli důležitá, protože ta se cítila být poslední baštou naděje na mírové řešení v podobě vytvoření dvou států, a proto potřebovala mezinárodní podporu. Lidé v Izraeli a Gaze, kteří "nesmírně trpěli", mají mysl "tak plnou vlastní bolesti, že jakýkoli pokus jen upozornit na bolest někoho jiného jim připadá jako zrada", uvedl Harari. Proto "v okamžiku, jako je tento, svěřujeme možnost míru cizincům. Nemůžeme ho teď držet v rukou my, ale doufáme, že ho za nás drží cizinci a pomohou zmírnit napětí v současné situaci," dodal. "Úkolem intelektuálů, umělců a vědců je pokusit se jít hlouběji. Jde o to pokusit se vidět složitost reality, zejména v dnešním klimatu postpravdy. Přijde mi intelektuálně i emocionálně líné vybrat si jen jednu stranu," prohlásil Harari. Myšlenka, že by Izrael měl Gazu prostě zničit, je podle Harariho nepřijatelná. "Nevidíme kampaň, která by Gazu prostě vyhladila. Situace palestinského obyvatelstva je strašná, ale přinejmenším je jasné, že Izrael nemá v úmyslu zabít co nejvíce civilistů. Tohle není to, co dělal režim syrského prezidenta Bašára Asada v Homsu a Halabu (Aleppo). Jediné řešení přijde, až bude nejen odzbrojen Hamás, ale Palestinci budou mít nějakou alternativní budoucnost," dodal historik. Izraelské odvetné nálety v Pásmu Gazy si podle úřadů ovládaných Hamásem dosud vyžádaly přes 5700 obětí. ban ank