Kultura

Archeologický výzkum v úseku Pražského okruhu odhalil 15.000 předmětů

Praha 12. června (ČTK) - Terénní archeologický výzkum v úseku budoucího Pražského okruhu u Běchovic skončil. Odhalil šperky, keramické nádoby nebo rozsáhlá pohřebiště. Zástupci Archeologického ústavu Akademie věd ČR dnes nálezy představili na tiskové konferenci. Dokládají intenzivní osídlení celé prozkoumané krajiny od neolitu, tedy od doby prvních zemědělců, až po novověk. Experti vyzvedli na 15.000 předmětů, které nyní čeká další zpracování a vyhodnocení. Výzkum tedy stále pokračuje v laboratoři, nálezovou zprávu musí archeologové dokončit do tří let. Očekává se, že další zjištění přibudou. "Mezi mimořádné objevy zatím patří například rozsáhlé neolitické pohřebiště, aktuálně největší svého druhu v Česku, i stopy po intenzivním osídlení z doby římské, konkrétně z 1. až 4. století našeho letopočtu," řekl ČTK ředitel ústavu Jan Mařík. Některé předměty budou po restaurování uloženy v muzeích, další archeologové využijí ve vědeckých studiích. Téměř rok práce přinesl nálezy z neolitu, eneolitu, doby bronzové, doby halštatské a laténské nebo také z doby římské a stěhování národů či raně středověkého osídlení. Jde o různě datovaná sídliště, pohřebiště nebo výrobní objekty. "Našla se například elegantní laténská keramika zdobená pomocí různých kolků vyrobených z kostí, kovu nebo dřeva. Jejich otisky vytvářejí geometrické vzory i stylizované zoomorfní motivy s ptáky či koňmi," uvedla Monika Psohlavcová z ústavu. Archeologové dále objevili zlaté ozdoby, které pravděpodobně zdobily účes vysoce postavené dámy, a skleněné a jantarové korálky ze starší doby železné a z doby stěhování národů. Z hlediska podmínek by archeologové podle Maříka samozřejmě uvítali delší časový prostor, zejména kvůli práci v zimních měsících, kdy panují zkrácené dny a špatné světelné podmínky. To se v prosinci a v lednu projevovalo velmi výrazně. I přesto se expertům podařilo dodržet domluvené termíny, aby se nezdržela stavba. "Archeologický výzkum na trase 511 byl pro náš ústav i další partnery velkou výzvou. Z hlediska rozsahu jde o jeden z největších výzkumů, které jsme kdy realizovali," řekl Mařík. Každý takový projekt začíná dlouho před výkopem rešeršemi v archivech, průzkumem terénu, přípravou scénářů pro různé situace. "Je potřeba být připraven na co nejvíce nepředvídatelných okolností, protože samotná realizace musí probíhat hladce. Celý proces tak musí fungovat jako dobře seřízený stroj," dodal. Výzkum trval od června 2024 do letošního června na ploše o rozloze 126 hektarů, což odpovídá přibližně 362 fotbalovým hřištím. Stavba Pražského okruhu je rozdělena do 11 úseků, první z nich se otevřel v roce 1983. Zprovozněných jich je zatím sedm. Okruh vede územím, které osídlovali lidé od pravěku. Praha patří z archeologického hlediska mezi mimořádně exponovaná území od pravěku. V roce 2023 se na jejím území uskutečnilo více než 250 archeologických výzkumů, které dělalo 12 organizací. puz snm

Karlovarský kraj digitalizuje vzácné tisky, vybral dodavatele za 7,1 milionu Kč

Karlovy Vary 11. června (ČTK) - Karlovarský kraj vybral dodavatele digitalizačního zařízení pro krajskou knihovnu. V soutěži zvítězila společnost Kancelářské stroje s. r. o. z Prahy s nabídkovou cenou necelých 7,1 milionu korun včetně DPH. ČTK to řekla krajská radní Gabriela Dostálová (ANO). Převod a archivace vzácných tisků krajské knihovny tak začne brzy. Knihovna získala na projekt prostřednictvím ministerstva kultury dotaci přes pět milionů korun. "Soutěžilo se na cenu. Druhá z přihlášených firem nabídla cenu zhruba o 620.000 vyšší," doplnila Dostálová. Instalace zařízení a spuštění digitalizace jsou plánovány na druhou polovinu letošního roku. Projekt má za cíl záchranu a zpřístupnění historicky cenných regionálních dokumentů. Digitalizace se bude týkat především balneologické literatury, kterou karlovarská knihovna dlouhodobě shromažďuje vzhledem k historii lázeňství v kraji. Zpracovány budou také stará regionální periodika jako Stráž míru, Karlovarské noviny a jejich předchůdce Budovatel, vzácné sborníky a dokumenty dostupné pouze v několika výtiscích nebo k prezenčnímu studiu, stejně jako bývalé podnikové tiskoviny. Technické řešení zahrnuje pořízení profesionálního skeneru formátu A2+, instalaci výkonných pracovních stanic, vybudování diskového pole a serverové infrastruktury. V plánu je napojení na digitální knihovnu Kramerius s fulltextovým vyhledáváním. "Díky digitalizaci zpřístupníme veřejnosti dokumenty, které jsou mnohdy unikátní a obsahují nenahraditelné informace o historii našeho kraje," uvedla vedoucí projektu v krajské knihovně Andrea Bocková. V digitální knihovně Kramerius budou mít čtenáři k dispozici nejen běžně nepřístupné dokumenty, ale díky fulltextovému vyhledávání také možnost najít konkrétní informace rychleji a přesněji než doposud. pnp hj

Zlínská krajská galerie připravila retrospektivní výstavu sochaře Radima Hankeho

Zlín 10. června (ČTK) - Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně připravila retrospektivní výstavu sochaře Radima Hankeho. Je autorem soch Jana Antonína Bati a Tomáše Bati v centru Zlína či sochy Jana Pavla II. u kaple v Bukovanech u Kyjova. Vytvořil také Zlatý střevíček, který je hlavní cenou zlínského filmového festivalu. Výstava nazvaná Podobenství o figuře je k vidění ode dneška, potrvá do 7. září. ČTK to sdělila mluvčí galerie Zuzana Bílá. "Retrospektivně koncipovaná výstava představuje dílo tohoto umělce ve složité provázanosti všech jeho tvůrčích oblastí, které se soustavně rozestupují mezi realitu a abstrahování. Figura přitom zůstává pro Hankeho jedním ze základních uměleckých prostředků," uvedla kurátorka výstavy Pavlína Pyšná. Dvaašedesátiletý Hanke patří k výrazným českých sochařům současnosti. "Na výtvarné scéně se pohybuje od 80. let minulého století, kdy vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a poté se usadil ve Zlíně. Autor se věnuje nejen volné sochařské tvorbě, kterou rozvíjí v kontextu s dalšími médii, zejména kresbou, ale má za sebou také řadu výjimečných monumentálních realizací ve veřejném prostoru," uvedla mluvčí. Hanke vytvořil například sochu Emila Zátopka, která je na zlínském Stadionu mládeže, je autorem pomníku Jana Antonína Bati v Otrokovicích na Zlínsku, sochy Marie Restituty Kafkové v brněnských Husovicích. Ve Vyškově je jeho pomník nenarozeným zesnulým dětem i pomník obětem první světové války. "Na mou výstavu do galerijního prostoru se přestěhovaly sochy, kresby a obrazy z polic, šuplíků a koutů ateliéru, zastrčené a některé dlouho neviděné. Začnou znovu ožívat a rozmlouvat neslyšně mezi sebou i s diváky. Mnohé tyto objekty dělí od sebe doba vzniku, a to i víc než 30 let. A tak se vlastně vracím v čase a jsem zvědav, jak tato konfrontace nejstarších vedle nejnovějších dopadne," uvedl Hanke. V galerii bude také 29. července komentovaná prohlídka výstavy s jejím autorem. jmk kš

Galerie v Plzni vystavuje litografie grafického designéra Aleše Najbrta

Plzeň 10. června (ČTK) - Méně známou, osobnější podobu tvorby předního českého grafického designéra Aleše Najbrta představuje ode dneška na výstavě Stones Západočeská galerie v Plzni. Najbrt zde představuje volnou tvorbu, litografie vycházející z motivů asijské kaligrafie. Díla vznikají japonskými štětci a tonerem rozmíchaným v lihu. Ve výstavní síni "13" lze jeho práce vidět do 28. září, řekl dnes ČTK ředitel galerie Roman Musil. "Aleš Najbrt je synonymem českého moderního grafického designu. Je to člověk, který evidentně patří mezi absolutní špičku zdaleka nejen své generace, ale vůbec celého oboru. Tentokrát jsme udělali takový úkrok stranou a nepředstavujeme jeho grafický design, ale sérii litografických kaligrafií, který vytváří už od studijních dob po polovině 80. let minulého století," uvedl. Návštěvníci galerie mohli Najbrtovu tvorbu vidět v roce 2019 na výstavě Studia Najbrt. Grafické návrhy se prezentovaly jako potisky bílých trik. "Vrátil jsem se k volné tvorbě, kterou jsem dělal v době studií a po škole, ale pak jsem se věnoval dlouhá léta grafickému designu. Teď se vracím k těmhle volným věcem, které vychází z mé kaligrafické podstaty, protože jsem prostě byl kaligraf a z toho jsem vyšel ke grafickému designu," řekl Najbrt. Tvorbu litografií na litografický kámen považuje do jisté míry za relax. Na rozdíl od komerčních návrhů nemusí jednat se zadavateli zakázek a nechat si je schvalovat. U litografií sahá do zásoby svých skic, někdy ale dílo vznikne spontánně od první myšlenky po konečnou realizaci. "Novinkou v jeho tvorbě je práce s mastnými křídami, jejichž pomocí vytváří jakési dopisy beze slov. Také původně striktně monochromní obrazy dnes občas obohacuje o červený akcent, který podle potřeby podtrhuje a zesiluje dramatičnost obrazu," uvedl kurátor výstavy, grafický designér Karel Haloun. V takové míře jako nyní v Plzni Najbrt zatím své litografie nevystavoval. Přestože tématu se věnuje téměř 40 let, do galerie v centru Plzně vybral s kurátorem díla z poslední zhruba čtyř let. Jednotícím tématem je podle autora energie. Volnou tvorbu ale nechává otevřenou interpretaci diváků. "Svá díla záměrně nepojmenovávám, protože chci, aby si v nich každý našel něco vlastního. Baví mě, když diváci popustí uzdu fantazii, vyloží si obrazy po svém a vydají se na vlastní cestu objevování," dodal. Najbrt je známý hlavně jako grafický designér. Studio Najbrt je autorem identit například pro Českou televizi, Českou filharmonii, České dráhy, Národní galerii, Národní divadlo, Pražské jaro, města Praha či Ostrava, filmy Pelíšky či Kouř, divadla Sklep a Kašpar, hudebních nosičů The Velvet Undergound nebo pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. lap dr

Ve věku 86 let zemřel mistr špionážního románu Frederick Forsyth

Londýn 9. června (ČTK) - Ve věku 86 let dnes zemřel britský spisovatel a mistr špionážního románu Frederick Forsyth, informovala BBC. Psal špionážní a politické thrillery i brilantní povídky, ve kterých dovedně mísil fakta s fikcí. Svět poprvé výrazně zaujal románem Den pro Šakala, který byl také úspěšně zfilmován. Forsyth napsal přibližně 20 románů, jichž se po celém světě prodalo na 75 milionů výtisků, píše Reuters. Forsyth působil jako novinář BBC a zpravodaj agentury Reuters, ale také jako spolupracovník britské zahraniční špionážní agentury MI6, k čemuž se před lety přiznal. Byl rovněž pilotem královského letectva, připomíná AFP. Britský spisovatel zemřel po krátké nemoci, oznámil jeho literární agent Jonathan Lloyd v prohlášení. "Truchlíme nad odchodem jednoho z největších světových spisovatelů thrillerů," napsal Lloyd. Kniha Den pro Šakala, která vyšla v roce 1971 a proslavila Forsytha po celém světě, popisuje pokus o atentát na bývalého francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Forsyth v něm dovedně využil svých zkušeností a tehdejší obliby literatury faktu a vytvořil vlastní literární útvar. K jeho napsání mu prý stačilo pouhých 35 dní. V dalším úspěšném titulu Spis Odessa (1972) se Forsyth zabýval poválečným vlivem nacistů a německým pocitem viny, v Žoldácích (1974) vylíčil (prý i z vlastní zkušenosti) přípravu převratu v jedné "banánové" republice. Čtvrtý protokol (1984) zase popisoval svět tajných služeb a děj knihy Vyjednavač (1989) se odehrával ve světě terorismu, únosů a vydírání. S válkou v Perském zálivu se Forsyth tvůrčím způsobem vypořádal románem Boží pěst (1994). Na slavného Fantoma opery navázal Fantomem Manhattanu (1999) a v románu Mstitel (2003) vytvořil koláž několika lidských osudů spojených s válkami 20. století. K novějším titulům patří román Afghánec z roku 2006 o plukovníkovi SAS ve výslužbě, který se pokusí proniknout přímo mezi vůdce arabských teroristů. A také Kobra z roku 2010, příběh o drogách a velkých penězích, nebo Liška z prostředí tajných služeb. cht mka

Zahradní aukce vynesla téměř 26 milionů Kč, nejdráž se prodal Ladův obraz

Praha 9. června (ČTK) - Za více než 4,2 milionu korun byl minulý týden v Praze vydražen obraz Sněžení od Josefa Lady. Kolorovaná kresba představuje jeho typický venkovský výjev. Nového majitele našla rovněž malba Oty Janečka Stromy na jaře. S cenou skoro 1,7 milionu korun se stala druhým nejdráže prodaným obrazem tohoto autora na aukci v Česku, uvedla dnes aukční společnost Arthouse Hejtmánek. Zájemci na čtvrteční zahradní dražbě koupili předměty za téměř 25,6 milionu korun. Vyvolávací cena Ladova obrazu z roku 1943 činila 1,5 milionu korun. Vydražen byl za 4,216.000 korun včetně aukční přirážky. Ladova díla patří mezi sběrateli umění mezi vyhledávaná. Loni v listopadu byla za rekordních 10,2 milionu koruna vydražena jeho práce na papíře s názvem Hastrman. Zájem na čtvrteční aukci byl také o díla výtvarníka Oty Janečka. Jeho plastika Tvar byla vydražena za 1,736.000 korun. Dílo ovlivněné tvaroslovím anglického sochaře Henryho Moora tak výrazně navýšilo vyvolávací cenu, která činila 280.000 korun. Zájem byl i o Janečkův obraz Stromy na jaře. Za svobodně pojatou malbu z počátku 50. let minulého století nabídl jeden z dražitelů 1,674.000 korun včetně 24procentní aukční přirážky. Milionovou hranici překonala na aukci i díla Jana Preislera, Antonína Hudečka či Františka Janouška. Naopak obraz Václava Špály Berounka a kopce vyvolávaný za 2,2 milionu korun kupce nenašel, aukční síň ho zájemcům nabídne v poaukčním prodeji. Do čtvrteční zahradní aukce zařadila společnost Arthouse Hejtmánek 240 položek. Kromě obrazů a kreseb byly mezi nimi i grafické listy, plastiky a sochy, nábytek i další kusy uměleckého řemesla a designu. Nového majitele našlo 198 položek celkem za 25,579.000 korun. dto snm

Peruánská vláda výrazně zmenšila chráněnou plochu s obrazci na planině Nazca

Lima 8. června (ČTK) - Peruánská vláda téměř o polovinu zmenšila chráněné území kolem záhadných obřích obrazců, takzvaných geoglyfů, na planině Nazca, které jsou od roku 1994 zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a jejichž stáří se odhaduje na 2000 let. Za tento krok čelí kabinet kritice od archeologů, kteří se obávají, že památku ohrozí těžaři. Ti už v oblasti Nazca na jihu Peru řadu let nelegálně působí, informovala agentura AFP. Peruánská vláda výnosem, který byl nedávno zveřejněn v oficiálním věstníku, zmenšila plochu chráněné oblasti kolem obrazců Nazca z 5633 kilometrů čtverečních na 3235, tedy asi o 42 procent. Vláda tvrdí, že v zóně, kterou z ochrany vyčlenila, žádné obrazce nejsou, a že tudíž její krok archeologickou památku neohrozí. "Archeologické ani žádné jiné dědictví tam není," řekl ministr energetiky a důlního průmyslu Jorge Montero. "A už tam neoperují ilegálně," dodal s odkazem na místní, kteří tam těží nerosty. V oblasti jsou ložiska železa, mědi či stříbra. Smysl geoglyfů na planině Nazca, které zobrazují různá zvířata či neobvyklé lidské postavy a jsou rozpoznatelné pouze z větší výšky, zůstává záhadou. Podle některých teorií sloužily k náboženským rituálům jako způsob komunikace s bohy, někteří vědci tvrdí, že šlo astronomický kalendář. Někteří míní, že šlo o zavlažovací systém, podle jiných jde o výtvor mimozemské civilizace. Některé z obrazců zaznamenali už španělští dobyvatelé v 16. století. První, kdo se jim šířeji věnoval, byl americký historik Paul Kosok, který je studoval na místě ve 40. letech minulého století. Podle něj byly obrazce na zavlažovací systém příliš mělké. Kosok se přikláněl k vysvětlení, že šlo o astronomický kalendář. V posledních letech našli japonští vědci na planině Nazca stovky nových obrazců či jejich zbytků různých velikostí, některé měřily až sto metrů, jiné jen pět a zobrazovaly například ptáky, opice, hady, rybu, kočku, lamu, dvouhlavého hada požírajícího dva lidi či lidskou postavu s hranatou hlavou a holí v ruce. nob jd

AFP: Bojovníci Tálibánu píšou paměti o svých zkušenostech z války

Kábul 8. června (ČTK/AFP) - Po převzetí moci v Afghánistánu se někteří bojovníci Tálibánu rozhodli sepsat své zkušenosti z války do pamětí. Chtějí tak vyprávět svou verzi 20 let střetů se Západem, který obviňují z toho, že překroutil realitu, píše agentura AFP. O válce proti ultraradikálnímu hnutí a drtivé porážce Západu, který nedokázal zabránit raketovému návratu Tálibánu k moci v roce 2021, bylo už napsáno mnoho knih. "Nezáleží na tom, co o nás psali cizinci, protože z velké části ignorují realitu toho, co se nám stalo, a důvodů, kvůli kterým jsme byli nuceni bojovat,"řekl Chálid Zadrán, člen povstalecké sítě Hakkání s krvavou reputací a nynější mluvčí kábulské policie. Ve své 600stránkové knize, která byla v paštštině vydána v dubnu, vypráví o prvních vpádech Američanů do jeho provincie Khóst jižně od Kábulu, o dětství stráveném posloucháním vyprávění o zvěrstvech a o touze přidat se k Tálibánu ve jménu svobody země. "Každý den jsem byl svědkem hrozivých věcí, těl na cáry pohozených u silnice," píše v knize "15 minut", jejíž název se inspiroval útokem amerického dronu, před kterým se mu podařilo utéct právě za čtvrt hodiny. "Amerika tu navzdory svým tvrzením spáchala kruté a barbarské věci, zničila naši zemi bombami, zničila naši infrastrukturu a zasela svár mezi národnostmi," připojuje své svědectví Muhádžer Faráhí, náměstek ministra informací a kultury. V "Pamětech džihádu, 20 let pod okupací" píše, že se Tálibán snažil se Spojenými státy vyjednávat o osudu Usámy bin Ládina, jehož hlavu chtěl Washington získat po útocích 11. září 2001. Bylo to ale podle něj zbytečné. "Od začátku bylo jasné, že Američani si už dopředu naplánovali okupaci Afghánistánu," píše Faráhí, který nevěří ve válku proti terorismu. "Na začátku si Afghánci mysleli, že událost, která se stala v zemi vzdálené tisíce kilometrů, se jich nedotkne. Pak si všichni uvědomili, že nevinní lidé v naší zemi budou potrestáni," vypráví. Válka je podle něj výsledkem vůle Západu vnutit svou kulturu a ideologii jiným národům. Faráhího memoáry jsou dostupné v pěti jazycích (včetně arabštiny a angličtiny, pozn. ČTK). Ve válce bojovala proti silám Tálibánu koalice 38 zemí vedených Spojenými státy, zároveň měla podporu Afghánské republiky. Při bojích a útocích Tálibánu zemřely desítky tisíc lidí, stejně jako 6000 zahraničních vojáků včetně 2400 Američanů. Od konce války se výrazně rozrostl počet textů, které bojovníci Tálibánu napsali, aby se pochlubili svými vojenskými úspěchy a statečností Islámského emirátu, což je dominantní narativ v dnešním Afghánistánu. Jen málo z nich má ale formu autobiografie, u kterých je pro veřejnost zajímavá možnost vidět konflikt zevnitř, odhaduje Zadrán. Prvních 2000 výtisků jeho knihy se prodalo velmi rychle a připravuje se dalších tisíc, stejně jako verze v jazyce darí, říká. Civilistům zabitým v zemi při útocích, zejména sebevražedných, se v knihách věnuje velmi malá pozornost. Faráhí ujišťuje, že Tálibán se snažil zachránit životy nevinných lidí, ale zároveň kritizuje své spoluobčany za kolaboraci s prozápadní policií a za znečišťování země. Obě díla končí v roce 2021, a nemluví tak o proměně vojáků z odlehlých hor na úředníky působící v pohodlí hlavního města. Teď je jejich boj diplomatický, tálibové se snaží, aby byla jejich vláda uznána mezinárodní komunitou, která je stále odsuzuje za genderový apartheid vůči ženám. "Válka skončila a teď chceme mít se všemi dobré vztahy. Dokonce i s Američany," uzavírá Faráhí. bak mka

V Londýně se bude dražit obraz malíře Canaletta za nejméně 20 milionů liber

Londýn 7. června (ČTK) - Obraz italského malíře Canaletta, který měl ve sbírce i první britský premiér, půjde na začátku července do aukce. Vyvolávací cena bude 20 milionů liber (asi 588 milionů Kč). Napsala to agentura Reuters. Podle odborníků se jedná o malířovo vrcholné dílo, které jej obzvláště v Británii velmi proslavilo. Obraz Giovanniho Antonia Canala (1697-1768), známého jako Canaletto, má název Benátky, návrat Bucintora na svátek Nanebevstoupení Páně. Malíř jej namaloval kolem roku 1732 a zobrazuje pohled na benátský Dóžecí palác, k němuž připlouvá ozdobná loď Bucintoro místního vládce, dóžete. Dílo se v aukci objevilo zatím jen dvakrát, potřetí to bude 1. července v londýnském aukčním domě Christie's. "Obraz je ve všech ohledech nepřekonatelný. Je tam nejvelkolepější pohled na Benátky, jaký si lze představit, v ten nejvelkolepější den, svátek Nanebevstoupení Páně, se vší pompou a obřadností. Je neuvěřitelně zachovalý, částečně i proto, že jej vlastnilo jen málo sběratelů," řekl odborník z Christie's Andrew Fletcher. Obraz kdysi visel v Downing Street 10, sídle britských premiérů. První zmínky o něm pochází z roku 1736, když ho měl ve sbírce Robert Walpole, který se považuje za prvního britského ministerského předsedu. Po jeho smrti v roce 1745 bylo dílo prodáno v aukci finančníkovi Samsonovi Gideonovi, jehož rodina obraz vlastnila až do roku 1930. Naposledy se tato malba dražila v roce 1993. dud nob

Výstava v ostravském Gongu představuje dílo Jana Balabána

Ostrava 5. června (ČTK) - Výstava v ostravském Gongu od dnešního dne představuje dílo spisovatele Jana Balabána i dobu, kdy pracoval v hutních Vítkovicích jako překladatel. Výstava Jan Balabán - Vítkovice potrvá do 19. července. ČTK to dnes řekla mluvčí Dolních Vítkovic Eva Kijonková. Oceňovaný prozaik a publicista zemřel v roce 2010. "Výstava není literární analýzou Balabánova díla. Nejsme literární badatelé. Chceme ale připomenout, kdo Jan Balabán byl, a ukázat, že nevyrostl z ničeho," řekl Jan Světlík, kurátor Galerie Gong a autor vize proměny Dolních Vítkovic. Do vítkovického podniku Balabán nastoupil jako asistent-překladatel v roce 1985. Podle záznamů zde pracoval do 30. září 1999, kdy jeho pracovní poměr tehdy vedoucího překladatele skončil. V říjnu téhož roku si Balabán vyřídil živnostenský list na překladatelskou činnost. Originál tohoto listu je na výstavě možné vidět. "Expozice v Galerii Gong se ale zaměřuje především na Balabánovu přítomnost v unikátním industriálním prostředí, které výrazně formovalo jeho pohled na svět, jeho existenciální citlivost i civilní jazyk, jímž oslovoval a dodnes oslovuje čtenáře. Vliv prostředí je jedním z klíčových aspektů výstavy," uvedla Kijonková. Ve spolupráci s archivem společnosti Vítkovice se podařilo do prostoru Gongu instalovat řadu autentických předmětů, které navozují atmosféru tehdejších kanceláří: dobový nábytek, psací stroje, popelníky, odpadkové koše, slovníky, noviny, telefonní seznam s Balabánovým jménem i jeho originální kartičku do knihovny. Výstava zachycuje také vzpomínky Balabánových kolegů. Jan Kypasta, tehdejší vedoucí exportu, vzpomíná, že Balabán byl tichý, introvertní a plachý. "V Galerii Gong je také možné listovat Balabánovými knihami, včetně vzpomínkového sborníku Honzo, ahoj!, vydaného v roce 2011 k jeho nedožitým padesátinám. K dispozici je také rozsáhlý obrazový dokument fotografa Jindřicha Štreita, který zachycuje život a prostředí železáren. Jan Balabán do této knihy přispěl doprovodnými texty," doplnila. Rodina spisovatele, manželka Petra Sasínová, zapůjčila na výstavu cenné osobní artefakty - vysokoškolský index, deníky, poznámky, fotografie a také originál Ceny Magnesia Litera za román Zeptej se táty, který se stal Knihou roku 2010. Autor se však ocenění ani vydání knihy nedožil – zemřel dva měsíce před tím, než se román dostal do knihkupectví. Cenu převzala jeho manželka. Součástí výstavy jsou i velkoformátové smalty Janova bratra, výtvarníka Daniela Balabána. Výstavu obohatili také studenti Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě, kteří připravili své literární reakce na úryvky z Balabánových povídek. dvc gcm

Plzeň zřídila čestný hrob sochařky, medailérky a čestné občanky Marie Uchytilové

Plzeň 4. června (ČTK) - Čestný hrob má ode dneška na plzeňském Ústředním hřbitově akademická sochařka a medailérka Marie Uchytilová. Autorka československé korunové mince s dívkou sázející lípu či sousoší lidických dětí prožila v Plzni dětství, studentská léta i část umělecké dráhy. Zemřela v listopadu 1989 a byla pohřbena na hřbitově u sv. Jiří v Plzni - Doubravce. Od roku 2018 je čestnou občankou Plzně, řekla dnes radní pro kulturu a památky Eliška Bartáková (ANO). Čestný hrob, na který loni město uvolnilo 365.000 korun, sestává z mramorového podstavce, z něhož se vztyčují tři kamenné sloupy s citáty Uchytilové, s jejím jménem a plaketou s její podobiznou, kterou vytvořila její dcera Sylvie Klánová. Pomník od kameníka Václava Chlupsy má svým charakterem a zbarvením odkazovat k životu Uchytilové. "Ten její život byl velký, ale také těžký, smysluplný, ale také dekorován spoustou nepochopení, a to všechno má symbolizovat ten její pomník," řekla Bartáková. Cit pro lidský osud a schopnost vyjádřit hluboké emoce v kameni či v bronzu podle ní činí z Uchytilové jednu z nejvýraznějších umělkyň poválečného Československa. "Zřízení tak nádherného a důstojného čestného hrobu mé mamince znamená pro mne radostné chvíle, při kterých si představuji, jak by ji tato úžasná pocta potěšila - že na ni její milovaná Plzeň nezapomněla. Cítím, že maminka neodešla nadobro, ale že její důležitý odkaz stále mezi námi i nadále žije, že na ni lidé myslí, váží si jejího díla i vnímají i její vizi v lepší a bezpečnější svět," uvedla Klánová. Marie Uchytilová se narodila 17. ledna 1924 v Kralovicích na severním Plzeňsku. Dětství a dospívání prožila v Plzni. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španiela. Vytvořila řadu vzpomínkových medailí na protiválečné téma, pamětní medaile pro numismatickou společnost a pro různá výročí. Byla autorkou bust a plastik významných osobností české kultury. Zemřela v Praze 16. listopadu 1989. Jednou z jejích nejznámějších prací je korunová mince z roku 1956, na níž mladá žena sází v pokleku lípu. Od konce 60. let minulého století modelovala postupně až do své smrti symbolickou sochu každého z 82 lidických dětí zabitých v likvidačním táboře v Polsku. Její stěžejní dílo bylo realizováno až po její smrti, a to i díky veřejným sbírkám. Celý pomník byl dokončen v roce 2000. Sádrový model daroval její manžel Jiří Václav Hampl Muzeu a galerii Severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Plzeň pečuje o pět desítek čestných hrobů, například o hrob loutkáře Josefa Skupy, výtvarníka Jiřího Trnky, spisovatele Karla Klostermanna, muzejníka Ladislava Lábka, generála Heliodora Píky, bývalého starosty Luďka Pika a prvního polistopadového primátora Stanislava Loukoty, designéra, malíře a pedagoga Ladislava Sutnara a dalších. lap hj

Bývalá kancléřka Merkelová za velkého zájmu podepisovala v Praze svoji knihu

Praha 3. června (ČTK) - Stovky lidí dnes oblehly Palác knih Luxor v centru Prahy, kde bývalá německá kancléřka Angela Merkelová podepisovala svoje memoáry s názvem Svoboda. Akci provázela velká bezpečnostní opatření. Všichni přítomní se museli podrobit osobním prohlídkám, dovnitř pouštěli pouze návštěvníky autogramiády s knihou. Merkelová dorazila s početnou ochrankou za doprovodu Martina Vopěnky, předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů a vlastníka nakladatelství Práh, které publikaci vydalo. Přítomni v delegaci byli i zástupci pražského Goethe-Institutu. "Dobrý den," pozdravila česky Merkelová, která byla v minulosti v Praze na studijních pobytech. V krátkém projevu pak poděkovala za možnost prezentovat a podepisovat svoji knihu. Praha patří mezi čtyři destinace, které si pro prezentaci knihy zvolila. Kniha Svoboda s podtitulem Paměti 1954-2021 vyšla v českém překladu na konci loňského roku. V Německu se stala bestsellerem. Za první týden od vydání se jí prodalo více než 200.000 výtisků. Zájem se projevil i v České republice. "Počítám, že tohle je kniha, kterou si budou lidi dokupovat ještě delší dobu. Ti, kteří ji potřebují třeba ke svému studiu nebo ke svému světovému názoru a podobně," uvedl tehdy Vopěnka. Do dnešního dne se českého vydání knihy prodalo 7000 výtisků. Biografie patří podle Vopěnky na tuzemském trhu k dobře prodávaným knihám, přestože jde často o drahé a objemné publikace. "Problémem biografií zahraničních osobností může být cena vydavatelských práv. I tak je vydání životopisu někoho všeobecně známého do určité míry sázkou na jistotu. Mimo jiné proto, že takové knihy lze v případě známého jména snáze propagovat," uvedl před časem v rozhovoru s ČTK Vopěnka. Merkelová mnoho let určovala ráz evropské politiky. Německou vládu řídila 16 let, v letech 2005 až 2021, ve kterých se vyrovnávala s finanční a dluhovou krizí, migrační krizí, pandemií covidu-19 nebo s konfliktem na Ukrajině. Knihu Svoboda, Paměti 1954-2021 exkancléřka sepsala se svou dlouholetou spolupracovnicí Beate Baumannovou. Na více než 700 stranách knihy líčí své dětství, dospívání v totalitní Německé demokratické republice (NDR) a politickou kariéru ve Spolkové republice Německo, která ji dovedla až do křesla kancléřky. Na několika stranách se zmiňuje také o Československu a Česku. Podle německých médií ale kniha žádné velké odhalení nepřinesla a neobsahuje ani velkou dávku sebekritiky. Nejčastěji citované pasáže z pamětí popisují kancléřčina setkání s vrcholnými politiky, především s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a bývalým a současným americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V Německu se přitom po vydání knihy opět rozhořela debata o německé politice vůči Rusku, kterou z velké části utvářela právě Merkelová a kterou mnozí považují za chybnou. jir ptd

Výstava o osudovém propojení uměleckého páru 20. století, Begmanové a Hartunga

Praha 3. června (ČTK) - Výstava A nic nás nerozdělí od čtvrtka 5. června v Kunsthalle Praha představí výjimečný umělecký pár 20. století. Více než 300 děl norsko-švédské umělkyně Anny-Evy Bergmanové a jejího německého druha, tvůrce Hanse Hartunga se prolne s jejich životními osudy. Expozici tvoří významné malby obou, vzácně vystavované skici, fotografie, osobní artefakty, korespondence a umělecká díla, která si pár navzájem daroval. Výstava vznikla ve spolupráci s francouzskou Fondation Hartung-Bergman, řekli dnes novinářům kurátoři Pierre Wat a Theo Carnegy-Tan. Malíři Bergmanová a Hartung se narodili na počátku 20. století a zemřeli na konci 80. let. Společnou retrospektivní výstavu dosud neměli. Ve 20. letech 20. století začínali jako expresionisté, věnovali se abstrakci, rozvinuli pak vlastní styly. Hartung zastínil počiny Bergmannové, což výstava chce podle hlavní kurátorky Kunsthalle Christelle Havranek napravit. Havranek chce Bergmanové vyjádřit "uznání, které si zaslouží", a ukázat pár jako pozitivní příklad, ne jako ukázku přehlížení ženského elementu umělci-muži. Malířský pár se sblížil v roce 1929 v Paříži, cestoval. V roce 1931 partneři oslavili narozeniny Bergmanové v Praze. Navrhli si také vlastní dům na španělském ostrově Menorca. V roce 1937 se však rozvedli a žili patnáct let odděleně. Hartung utrpěl zranění během druhé světové války, která změnila jeho tvorbu. Bergmanová se vrátila do Norska, inspirovala se geologií, mytologií a polární září. Znovu se oba shledali v roce 1952 a o pět let později se podruhé vzali, aby žili v hlubokém dialogu a pracovali v oddělených ateliérech. Stali se jedním z nejvýznamnějších uměleckých párů 20. století, po boku slavných dvojic jako Sonia a Robert Delauneyovi či Sophie Taeuberová a Hans Arp. "Naše výstava je jako cop – proplétá dvě trajektorie, dva osudy a dva soubory děl, která se znovu a znovu potkávají, ale nikdy zcela nesplynou," řekl kurátor výstavy Pierre Wat, který je spisovatelem a působí jako profesor dějin umění na pařížské Sorbonně. Bergmanová a Hartung dospěli k odlišným výtvarným stylům. "Současně však vzájemně hráli důležitou roli ve formování umělecké tvorby svého protějšku. Tento protipól sdíleného a odlišného představuje ústřední téma celé výstavy," doplnil druhý z kurátorů, Theo Carnegy-Tan, který pracuje v Kunsthalle. Výstava vznikla ve spolupráci s nadací Fondation Hartung-Bergman, která sídlí v jihofrancouzském městě Antibes a poskytla archiválie. Bergmanová s Hartungem zde strávili závěr života. U Antibes si pořídili dva hektary olivových hájů na zdejších svazích, postavili zde vilu a ateliéry. Výstava podpořená francouzskou ambasáda potrvá do 13. října, vychází k ní i katalog. Kunsthalle Praha jako nestátní a neziskovou platformu k propojování české a zahraniční umělecké scény založila nadace The Pudil Family Foundation. Galerie vznikla před třemi lety přestavbou Zengerovy transformační stanice z 30. let 20. století, věnuje se také vzdělávacím programům. ani rot

Britská rodina čs. letce Müllera se po 80 letech seznámila s osudem svého předka

Příbram 3. června (ČTK) - Rodina československého letce Silvestra Müllera žijící v Británii dlouhá desetiletí netušila nic o osudu svého předka. Napomohla až náhoda - když se vnučka válečného hrdiny Louise rozhodla sestavit rodinný rodokmen, objevila při pátrání na internetu dědečkovo jméno na webových stránkách Hornického muzea Příbram. Muzeum věnovalo expozici obětem politických procesů a Müllerův příběh do ní zařadilo. Díky tomu Louise zjistila, že její předek byl politický vězeň a zemřel v uranových dolech. Dnes se spolu se svým jednaosmdesátiletým otcem a dalšími členy rodiny přijela podívat na místa, kde strávil poslední roky života. Podle ředitele muzea Josefa Velfla, který návštěvu zorganizoval, se díky kontaktu s rodinou podařilo ozřejmit bílá místa historie a zároveň pomoci lidem v druhé části Evropy. "Protože rodina Silvestra Müllera doposud nevěděla, kde a jak skončil jejich předek. Takže naše bádání mělo význam nejen z hlediska historiografie jako takové, ale vlastně jsme pomohli udělat radost i někomu, kdo hledal své blízké," řekl Velfl. Od Müllerova syna Richarda a vnučky Louise navíc získal dokumenty, které jsou cenné z badatelského hlediska a doplní se díky nim muzejní expozice. Richard novinářům řekl, že toho o osudu svého otce věděl velmi málo. Jeho podobu znal z fotografií ze svatby nebo z portrétů, na nichž byl ve vojenské uniformě. Když zjistil, co se s otcem stalo, byl v šoku. Měl do té doby jen informaci, že se vrátil do Československa. Že svůj život uzavřel ve vězení, ale netušil. Další šok přišel dnes, když se od Velfla dozvěděl, že jeho otec měl kromě něj i nemanželskou dceru, která žije v Německu. Případné setkání bude podle Velfla na nich. "Já jim samozřejmě přepošlu adresu," dodal Velfl. Silvestr Müller se narodil v roce 1917 v Dolním Lopačově na Slovensku. Na začátku druhé světové války emigroval do Francie a stal se účastníkem zahraničního vojenského protinacistického odboje. V roce 1940 bojoval v řadách 1. československé pěší divize na francouzsko-německé frontě. Po kapitulaci Francie a evakuaci do Británie vstoupil do 312. československé stíhací perutě RAF, kde působil jako letecký mechanik. Byl hrdinou bitvy o Británii, obdržel československá, francouzská a britská válečná vyznamenání. V roce 1943 se v Británii oženil s vojenskou ošetřovatelkou Josephine O’Connorovou a o rok později se jim narodil syn Richard Leopold. Po válce byli českoslovenští letci převeleni zpět do republiky a Müller sloužil v Českých Budějovicích. Se svou ženou řešili, zda odejde do Británie, nebo se oni přestěhují do Československa. V roce 1949 ho však armáda z politických důvodů propustila. V té době byl už členem tajné protikomunistické skupiny a plánoval ilegální odchod do zahraničí. Činnost skupiny ale byla odhalena a soud Müllera poslal za velezradu do vězení na doživotí. Müller neměl možnost rodinu v Británii o svém uvěznění informovat. Až v roce 1953 se mu podařilo zřejmě přes některého z civilních horníků poslat dopis manželce. V něm se za vše omlouval, ale kvůli bezpečnosti nemohl být konkrétní. Josephine podle Velfla pochopila, že je ve vězení, ale synovi ani vnučce nikdy nic neřekla, zřejmě aby jim nezpůsobila trauma. Při amnestii v roce 1953 byl Müllerovi trest snížen na 20 let. V roce 1954 však při důlním neštěstí na dobývce uranové šachty číslo dvě Vojna přišel o život. khj kš

V soutěži Nejkrásnější české knihy 2024 bodovala tři různá zpracování deníků

Praha 2. června (ČTK) - Mezi Nejkrásnější české knihy roku 2024 patří tři různá zpracování deníků - od dospívajícího děvčete, text pro děti rozvedených rodičů a celoroční dialog dvou žen. Cílem soutěže, kterou pořádá Památník národního písemnictví a ministerstvo kultury, je upozornit na význam formální stránky knihy: obálky, grafické úpravy, ilustrace, písma a knižní vazby. V letošním ročníku soutěžilo v sedmi kategoriích 309 projektů. Výsledky dnes vyhlásili v pražském Centru architektury a městského plánování. "Největším překvapením pro mě byla obrovská rozmanitost soutěžních titulů a jejich nebývale vysoká kvalita," uvedla předsedkyně poroty Linda Kudrnovská. V krásné literatuře ocenili porotci příběh dospívajícího děvčete na Slovácku po první světové válce Vlasta Hustáková – Deník (1918-1923) v úpravě Heleny Šantavé a s linoryty Zuzany Hustákové Maškové. Mezi knihami pro děti a mládež porota udělila nejvíce hlasů autorské knize Lenky Blaze Máma a táta už nejsou spolu. Tento deník se snaží výtvarně přístupným i laskavým způsobem pomoci zorientovat se dětem ve složité situaci. V kategorii Bibliofilie a autorské knihy se nejvíce líbila objemná publikace s názvem Kniha roku ilustrátorek Michaely Kukovičové a Magdaleny Rutové v grafické úpravě Jana Čumlivského. Kniha s humorem svázaná v retrostylu a s nápisem F. L. Věk na hřbetě, je dvojdeníkem kamarádek, které si slovem i kresbou po celý rok vyměňovaly postřehy i reflexe každodenních událostí. V kategorii Odborná literatura obdržel první cenu kolektivní sborník Kafkárna/Dům a zahrada pojednávající o tématech umění, ekologie a komunitního soužití ve veřejném prostoru. První místo v kategorii učebnic a didaktických pomůcek získal předškolákům a prvňáčkům určený Písmocvik, ve kterém grafičky a ilustrátorky Tereza Saitz a Karolína Šebková hravou formou seznamují děti s písmeny abecedy. V kategorii knih o výtvarném umění zvítězil životopis českého dobrodruha s názvem Bob Krčil (1952-1992): Žít, jako by šlo o život. Krčil, který jako sedmnáctiletý v roce 1969 utekl z tehdejšího Československa, vytvořil kromě jiného například jedinečné fotografické svědectví o tisícileté kultuře dnes již zničeného afghánského Herátu. Mezi katalogy získala jednomyslně první místo pocta české typografické legendě Rostislavu Vaňkovi, autorovi podoby informačního systému pražské MHD nebo vizuálního stylu ČSA. Porota udělila pět speciálních cen. Cenu Arna Sáňky za nejlepší studentskou práci si odnesla Markéta Typovská za svou minimalistickou knížku Řádit v kalužích. První cenu za vynikající polygrafické zpracování určenou především tiskařům obdržela výpravná kniha Miroslava Huptycha Zvyky, obřady a slavnosti u různých národů světa. Cenu Unie grafického designu obdržela kniha Vyjít do tmy a zaklonit hlavu, pod jejíž podobou i obálkou, připomínající hvězdnou oblohu, je podepsán grafický designér Jozef Ondrík. Spolek Českých bibliofilů udělil Cenu Vojtěcha Preissiga básnické sbírce Modlitba Kamene/Oratio lapidis s ilustracemi Oldřicha Hamery a v grafickém ztvárnění Bohuslava Šíra. Cenu SČUG Hollar za vynikající ilustraci si odnesl Paul Tuttas za svou knihu Alt Jabel. Vítězné knihy si zájemci mohou prohlédnout do 8. června v Centru architektury a městského plánování. Poté budou vystaveny v Litomyšli, Benešově, v Muzeu literatury v pražské Bubenči a na dalších místech doma i v zahraničí. Letošní ročník soutěže dal prostor také slovenským nakladatelům. Pořádající Památník národního písemnictví - Muzeum literatury uvedl, že vývoj v kultuře na Slovensku sleduje v posledním roce s obavami a že se rozhodl vyjádřit solidaritu s těmi, kteří upozorňují na mnoho problematických a nestandardních kroků slovenského ministerstva kultury. Kurátorský nesoutěžní výběr ze slovenských knih bude vystaven spolu s českou vítěznou kolekcí. jir ptd

Zámek Kunštát hostí repliky korunovačních klenotů, vystaví je od soboty

Kunštát (Blanensko) 2. června (ČTK) - Oficiální repliky gotických českých korunovačních klenotů, korunovačního Svatováclavského meče a pohřebního roucha Jiřího z Poděbrad dnes přivezl speciální kurýr z Pražského hradu na zámek v Kunštátu na Blanensku. Od soboty budou součástí výstavy věnované osobnosti Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, kterou správa zámku připravila ke 20. výročí přechodu zámku do péče Národního památkového ústavu (NPÚ). ČTK to řekl kastelán Radim Štěpán. "U zrodu této výstavy byla publikace shrnující 30 let výzkumů pohřebních výbav českých panovníků zmiňující nové poznatky o pohřebních textiliích krále Jiřího z Poděbrad. Ústřední téma tak bylo jasné, protože Jiří byl nejen jedním z nejvýznamnějších českých panovníků, ale víme bezpečně, že kunštátské panství v letech 1427 až 1464 vlastnil. Právě on navíc uskutečnil pozdně gotickou přestavbu na hradní rezidenci," uvedl kastelán. Aby na výstavě nebyla k vidění pouze kopie pohřebního roucha, začala správa hradu vyjednávat s Pražských hradem o zapůjčení replik korunovačních klenotů. "Chtěli jsme ale, aby to byly repliky těch gotických korunovačních klenotů, kterými byl korunován právě i Jiří z Poděbrad," dodal Štěpán. Kromě Svatováclavské koruny bude na výstavě k vidění i gotické žezlo a jablko, jejichž originály nejsou uložené na Pražském hradě, ale v Císařské pokladnici ve Vídni. Spolu s nimi bude vystavena i replika Svatováclavského korunovačního meče. "Vitríny s klenoty budou od soboty 7. června součástí prohlídkového okruhu reprezentačních prostor. Ale nabízíme i mimořádné komentované prohlídky samotné výstavy každý čtvrtek od 17:00. Na ty se lidé musí předem objednat telefonicky nebo mailem, informace najdou na webu zámku," doplnil kastelán. Počet míst na mimořádných prohlídkách je omezený. Mimořádná výstava věnovaná králi Jiřímu z Poděbrad bude na zámku přístupná až do konce srpna. Zámek v Kunštátě na Blanensku byl postaven jako hrad ve 13. století, v 16. století podstoupil přestavbu na renesanční zámek, v 17. století barokní přestavbu a na začátku 19. století klasicistní úpravu. V roce 1948 byl zámek zestátněn a sloužil jako depozitář Moravského zemského archivu v Brně, od roku 2005 je ve správě Národního památkového ústavu a je přístupný veřejnosti. ska hj

Turisté ničí Obrův chodník v Severním Irsku, do puklin v čediči strkají mince

Belfast 29. května (ČTK) - Turisté ničí takzvaný Obrův chodník (Giant's Causeway) v Severním Irsku. Geologický útvar poškozují tím, že do puklin v čedičových sloupech umisťují mince, které rezivějí, roztahují se a v důsledku toho se skála drolí. Charitativní organizace pro ochranu přírody National Trust, která památku UNESCO spravuje, už návštěvníky vyzvala, aby tento trend nenásledovali, píše server deníku The Guardian. Mince vlivem působení přírodních živlů reziví a roztahují se až do trojnásobku svých původních rozměrů, čímž způsobují rozpad světového přírodního dědictví. Organizace National Trust našla v chodníku mince z celého světa. "Nenechávejte po sobě žádné stopy tak, aby tento přírodní div zůstal zachován pro budoucí generace," řekl Cliff Henry z National Trust. Obrův chodník, který tvoří 40.000 téměř dokonalých šestibokých čedičových sloupů, přilákal loni 648.000 návštěvníků. Jde o jeden z nejpopulárnějších cílů turistů v Severním Irsku. Podle severoirské pověsti postavil chodník bojovník Fionn mac Cumhaill (Finn McCool), aby mohl přejít do Skotska a bojovat s tamním obrem Benandonnerem. Mince zanechané na památku v puklinách skály poškozují čedičové sloupy i z estetického hlediska. "V místech, kde mince korodují, se na kamenech objevují nevzhledné pruhy oxidů mědi, niklu a železa," dodal Henry. Jejich rozpadu napomáhá i slaná mořská voda, která si se směsí kovů, z nichž jsou mince vyrobeny, snadno poradí. National Trust najala odborníky na konzervaci kamene, aby mince odstranili tak, aby památku dále nepoškodili, a to na deseti testovacích místech. Pokus byl úspěšný a organizace doufá, že se podaří odstranit i všechny zbývající mince. Celá operace vyjde odhadem na 30.000 liber (890.400 Kč). Obrův chodník se zformoval před asi 50 až 60 miliony let. V rámci jeho zachování budou nyní cedule návštěvníky vyzývat, aby nechali mince v kapsách a přírodní památku dále neničili. S podobnou výzvou přišla kdysi i pařížská radnice, když tradice zanechávání zámků lásky v roce 2014 údajně zavinila částečné zřícení zábradlí na mostu Pont des Arts. kas zdp

Ve Velkém Meziříčí odkryli archeologové pravěké předměty i kostru popraveného

Velké Meziříčí (Žďársko) 27. května (ČTK) - Ve Velkém Meziříčí našli archeologové ve středu města pravěké kamenné předměty, základy středověkých a novověkých domů a u bývalého hřbitova vedle kostela i kostru popraveného člověka. ČTK to řekl Šimon Kochan ze společnosti Archaia Brno. Záchranný archeologický výzkum doprovází obnovu náměstí a přilehlých ulic, která začala letos zjara. Radnice uvedla, že stavební práce se uskuteční po etapách do podzimu příštího roku. Archeologický výzkum v centru trvá přibližně měsíc. Zatím byla odkrytá část hřbitova u kostela svatého Mikuláše, kolem něhož se pohřbívalo od středověku asi do 18. století, a také část navazující ulice. Na hřbitově archeologové rozkrývají hroby i základy hřbitovní zdi, která kostel obkružovala. "Zajímavostí je, že pod tou zdí je další starší zeď s příkopem, která mohla sloužit i jako taková hradba. Mohlo to být v době, kdy ještě Velké Meziříčí nemělo dobudované hradby, lidé se mohli schovat do kostela," řekl Kochan. Podotkl, že v malých městech byl kostel často jediná zděná stavba, kam lidé mohli utéci před nebezpečím a nějak se bránit. Kostru popraveného člověka odkryli archeologové spolu s dalšími dvěma kostlivci za někdejší hřbitovní zdí. "Má oddělenou hlavu, v lebce je několik krčních obratlů. Je vidět, že byl setnut," uvedl Kochan. Hlava byla u spodní části těla. Tento člověk byl pohřbený mimo svěcenou půdu hřbitova, jak to bývalo u popravených či sebevrahů. Je možné, že jeho pohřbení doprovázela "antivampirická" opatření, která lidé dělali, když věřili, že by jim zemřelý mohl škodit i po smrti. "Bylo tam několik velkých kamenů. Takže je možné, že to bylo i z tohoto důvodu," řekl Kochan k uložení popraveného. U sebe nic neměl. "Můžeme říci středověk nebo novověk, přesněji to teď datovat nemůžeme," uvedl k možnému stáří nálezu. Některé nálezy v centru města jsou i pravěké. Drobné štípané kamenné předměty, používané při výrobě nástrojů, se vztahují k mezolitu, tedy k období zhruba 10.000 až 8000 let před Kristem. "Nenacházíme přímo osídlení lidí z tohoto období, nacházíme pouze ty předměty, i v mladších vrstvách. Ale s nějakým pohybem lidí v tomto období můžeme počítat," uvedl Kochan. Nalezená sekerka vybroušená z kamene je podle odborníků z neolitu, tedy z doby asi 4000 let před naším letopočtem. "Ten kámen jsme našli v mladších vrstvách, středověkých nebo raně novověkých. Pravděpodobně se sem dostává jako hromový klín," řekl Kochan. Vysvětlil, že lidé ve středověku netušili, že byl nějaký pravěk a původ takového nalezeného předmětu si vysvětlovali tím, že je to kámen, do kterého uhodil blesk. "Věřili, že dvakrát neudeří do stejného místa, takže ty kameny používali jako ochranu proti úderu blesku. Umisťovali je do střech, do krovů," uvedl. Hromové klíny se kdysi kvůli velkému zájmu prodávaly i na jarmarcích. Obnova se v centru Velkého Meziříčí bude týkat povrchů náměstí a ulic, zeleně, mobiliáře, technických sítí i dopravního režimu. Stát bude 286 milionů korun. vst hj

Znovunalezený obraz Josefa Čapka Kvetoucí louka se vydražil za 16,32 milionu Kč

Praha 25. května (ČTK) - Znovunalezený obraz Josefa Čapka Kvetoucí louka z roku 1937 se dnes na aukci Galerie Kodl vydražil za 16,32 milionu korun. ČTK o tom za Galerii Kodl informovala Terezie Kaslová. Dílo se tak stalo třetím Čapkovým nejdražším obrazem, který se prodal na aukcích v Česku. Vyvolávací cena byla pět milionů korun. Autorský rekord dnes zaznamenal Václav Špála, jeho obraz Na Otavě se prodal za 16,08 milionu korun. Čapkova Kvetoucí louka je příkladem znovunalezeného artefaktu, který byl zobchodován po dlouhých desetiletích. Kvetoucí louka byla poprvé vystavena v Praze v roce 1938, pak ale zmizela. Majitel, který obraz získal přímo od Josefa Čapka, si jej totiž v roce 1968 odvezl do emigrace v USA a teprve až jeho dědicové nabídli Čapkovo plátno Galerii Kodl. "Teď se tedy obraz vrátil znovu do Česka. Těší mě, že jej získal osvícený sběratel, jehož si velmi vážím," uvedl majitel galerie Martin Kodl. Nejdražším prodaným Čapkovým obrazem v Česku je Chlapec z ulice, který se v květnu 2022 prodal za 18 milionů korun. Druhým je obraz V červnu (Kraj), v březnu 2016 za něj nový majitel zaplatil 17,5 milionu korun. Největší, podle galerie takřka urputný, boj dnes v sále svedli sběratelé o obraz Na Otavě od Václava Špály, který se nakonec s dosaženou cenou 16,08 milionu korun stal druhým nejdražším. Olej na plátně z roku 1929 je vrcholnou ukázkou Špálova tzv. modrého období, při dražbě byl zároveň překonán jeho autorský rekord. Ten dosud držel obraz Peřeje na Orlici, za který kupec loni v listopadu zaplatil 13,2 milionu korun. K výjimečným položkám patřily také obrazy Františka Muziky, které vytvořil v rámci svého slavného cyklu ostrovů. Ostrov III., jenž se rozkládá v imaginativní krajině připomínající divadelní jeviště, se vydražil za 13,92 milionu Kč, zatímco komorní plátno Ostrov I. za 3,84 milionu korun. Mezi nejdražší položky patří i Antaios Josefa Šímy. Vytvořil jej v roce 1958 po dlouhé tvůrčí odmlce v rámci slavného "orfeovského" cyklu. Plátno se vydražilo za 11,04 milionu korun a dostalo se na hranici první desítky nejdražších obrazů tohoto autora. Draženy byly také soubory děl významných autorů, tedy konvoluty. Zvláště "ostře sledován" byl konvolut čtyř prací Josefa Čapka. Kromě oleje Kvetoucí louka, který dosáhl vůbec nejvyšší ceny, bylo vydraženo také Zatiší s broskvemi (1922), jež dosáhlo 8,28 milionu korun, zatímco půvabné Růžičky pocházející ze stejného období dosáhly 4,32 milionu korun. "Překvapením pak bezesporu bylo Děvčátko s míčem. Málokterá Čapkova kresba totiž v současné době překoná milionovou hranici, v tomto případě se to však podařilo - 1,140.000 korun," uvedla galerie. V centru pozornosti sběratelů se drží dlouhodobě i Kamil Lhoták. Z pěti jeho děl, která byla zařazena do aukce, dosáhl obraz nazvaný V hornické krajině 1,2 milionu korun a Zátiší na stole 960.000 korun. Bodovaly i práce Josefa Lady. Jeho Vodník z roku dosáhl 2,4 milionu korun, zatímco Zimní náves 2,76 milionu korun. Neméně úspěšné byly i práce Jana Zrzavého. Jeho Domek z Locronanu, tempera na dřevěné desce, jenž vznikl v roce 1936 v Bretani, dosáhl 3,6 milionu korun. A olej na plátně Dious I., na němž autor zachytil svůj rodný kraj, byl vydražen za 1,32 milionu korun. Aukce na pražském Žofíně nabízela 217 uměleckých děl, prodalo se 95 procent položek. Vyvolávací částka přesahující 124 milionů korun byla navýšena na více než 222 milionů korun. fsl mol

Fillův obraz Hlava muže s dýmkou se v pražské aukci prodal za 25,048 milionu Kč

Praha 24. května (ČTK) - Obraz Emila Filly Hlava muže s dýmkou z roku 1915 se dnes v aukci v pražské Lucerně prodal za 25,048 milionu korun včetně aukční provize. Stal se tak třetím Fillovým nejdražším obrazem, který se prodal na aukcích v Česku. Vyvolávací cena obrazu, který byl hlavním dílem sálové aukce společnosti European Arts Investments, byla 14 milionů korun. ČTK to za pořádající společnost řekl Miloš Svoboda. Doplnil, že dražším byl dnes obraz Bohumila Kubišty, jehož cena se vyšplhala z 21 milionů na 28,272 milionu korun. Kolekce aukce čítala celkem 113 děl českého i evropského výtvarného umění. "Sběratelé utratili za sobotní aukční odpoledne více než 107 milionů korun a úspěšně se vydražilo 78 procent nabízených položek. Magickou dvacetimilionovou hranici překonalo v aukci ještě Zátiší s citrony od Bohumila Kubišty z roku 1909, za které byl nový majitel ochoten zaplatit částku 28,272.000 korun," uvedl Svoboda. Hlava muže s dýmkou patří do Fillova holandského období. Do Nizozemska Filla musel odejít, když v roce 1914 vypukla první světová válka. Přes obtížnou situaci stále tvořil a holandské období patří k vrcholům jeho bohaté tvorby malíře, který tíhl ke kubismu. Na obraze bezprostředně upoutají dvě diagonály, jedna černá, připomínající nos, a jedna bílá, vyjadřující dýmku. Diagonály naznačují prostorové rozpětí kompozice, složené z ortogonálních plánů, do nichž místy zasahují křivky vlasů. Propojením písku a běloby dosáhl velké plasticity, až sochařského pojetí rozevřené hlavy. Obraz se vystavoval v roce 1916 v Amsterodamu, v pražském Mánesu s dalšími Fillovými díly v roce 1932 a v Bratislavě v roce 2001 na výstavě Pocta Kubizmu, Kubismus a Kubománia v Čechách a na Slovensku. Nejdražším prodaným Fillovým obrazem v Česku je Hlava starého muže, v roce 2021 se prodal za 32,4 milionu korun včetně aukční přirážky. Druhým je obraz Dvojice, loni za něj nový majitel zaplatil 25,2 milionu korun. Nejdražším v aukci prodaným obrazem v Česku je olejomalba Františka Kupky nazvaná Conception/Danae (Početí). Loni v dubnu se prodala v aukční síni Adolf Loos Apartment and Gallery za 126,5 milionu korun i s aukční přirážkou. Do té doby držel rekord českých aukčních síní Bohumil Kubišta se svým Staropražským motivem, který se v roce 2022 prodal za 123,6 milionu korun. fsl rdo

Stavbou roku v Libereckém kraji je rekonstrukce roubenky v Kryštofově Údolí

Vratislavice nad Nisou (Liberecko) 22. května (ČTK) - Rekonstrukce roubeného domu ze 16. století v Kryštofově Údolí na Liberecku zvítězila v soutěži o Stavbu roku Libereckého kraje. Stavba získala hlavní cenu, která od roku 2019 nese jméno autora hotelu a vysílače Ještěd, architekta Karla Hubáčka. Porota ocenila zdařilou rekonstrukci bývalé hájovny, která propojuje obnovu původní architektury s moderními zásahy a důrazem na krajinný kontext, řekl dnes ČTK mluvčí kraje Filip Trdla. Roubený dům "V Bezovém Údolí" je ukázkou vesnické lidové architektury 16. století, je jednou z pouhých osmi chalup s křížovým půdorysem, které se v Česku zachovaly. "Bezové údolí je důkazem, že i menší stavby mohou svou kvalitou a přístupem výrazně obohatit kulturní krajinu. Zdejší rekonstrukce je příkladem, jak lze spojit tradici, estetiku a udržitelnost v harmonický celek," doplnil hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj). Hájovna navíc zvítězila i v kategorii rekonstrukcí. Mezi novostavbami vyhrál projekt Malé vodní elektrárny v Plavech na Jablonecku, který kombinuje technické řešení s ohledem na krajinu. V kategorii Veřejný prostor a krajina zase porota prvním místem ocenila architektonicky výjimečné a pietně citlivé řešení prostoru s názvem Poslední místo na hřbitově ve Vratislavicích nad Nisou, které vytvořilo důstojné zázemí pro poslední rozloučení se zesnulými. Cenu veřejnosti získala jídelna a domov mládeže Střední školy Jana Blahoslava v Hejnicích. Vlastní cenu má hejtman, který ocenil Příšovickou náves, která původně mrtvý plácek mezi sokolovnou a potokem Příšovkou zrekultivovala a proměnila v živý veřejný prostor. Cenu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR získala rekonstrukce interiérů Městského muzea v Železném Brodě a cenu poroty projekt užitkového vodovodu a tůněk v městském parku v Turnově. Soutěž o stavbu roku Libereckého kraje má tradici od roku 2004, v minulém roce zvítězila rekonstrukce Jiráskova divadla v České Lípě. Letos porota posuzovala 19 přihlášených staveb a dva studentské projekty. V závěru loňského roku vyhlásil navíc Liberecký kraj také hlasování o stavbu dvacetiletí, veřejnost vybírala do konce letošního února z 29 nominovaných projektů oceněných v minulých ročnících. Zvítězilo sídlo sklářské společnosti Lasvit v Novém Boru, které spojilo historický roubený dům s moderní novostavbou. ivc gcm

Fillova Hlava muže s dýmkou bude v aukci v Lucerně, cena začne na 14 mil. Kč

Praha 22. května (ČTK) - Olej Hlava muže s dýmkou, který malíř Emil Filla vytvořil v roce 1915 v Rotterdamu, je hlavním obrazem Velké sálové aukce, kterou pořádá společnost European Arts Investments v sobotu pražské Lucerně. Vyvolávací cenu obrazu galerie podle svého webu stanovila na 14 milionů korun. Aukce nabídne 113 vybraných děl českého i evropského výtvarného umění. ČTK to sdělil za pořádající společnost a galerii Miloš Svoboda. Nejdražším obrazem vydraženým v ČR se loni v dubnu stala olejomalba Františka Kupky nazvaná Conception/Danae (Početí) za 126,5 milionů korun. Cena Fillova obrazu Hlava muže s dýmkou stoupla na 14 milionů korun v roce 2014, kdy aukce začala na 13 milionech korun. Loni Galerie Kodl vydražila Fillův obraz Dvojice z roku 1934 za 25,2 milionu korun, stal se tak nejdražším prodaným meziválečným obrazem autora. Hlava muže s dýmkou patří do Fillova holandského období. Do Nizozemska Filla musel odejít, když v roce 1914 vypukla první světová volka. Přes obtížnou situaci stále tvořil a holandské období patří k vrcholům jeho bohaté tvorby malíře, který tíhl ke kubismu. Věnoval se mu v Rotterdamu a Amsterdamu , aniž znal k aktuální Picassovy obrazy. Na obraze bezprostředně upoutají dvě diagonály, jedna černá, připomínající nos, a jedna bílá, vyjadřující dýmku. Diagonály naznačují prostorové rozpětí kompozice, složené z ortogonálních plánů, do nichž místy zasahují křivky vlasů. Propojením písku a běloby dosáhl velké plasticity, až sochařského pojetí rozevřené hlavy. "Lze dokonce říci, že obraz přechází v nízký reliéf," uvedl Svoboda v tiskové zprávě. Obraz podle něj proniká do podstaty analytického kubismu, aniž má v evropském malířství obdoby. Lidskou hlavu Filla pojal jako stavbu, celé zobrazení se přitom vymezuje proti oválnému formátu. Ač je obraz starší, název Hlava muže s dýmkou mu dal Filla v roce 1932. Obraz se vystavoval v roce 1916 v Amsterdamu, v pražském Mánesu s dalšími Fillovými díly v roce 1932 a v Bratislavě v roce 2001 na výstavě Pocta Kubizmu, Kubismus a Kubománia v Čechách a na Slovensku. Umělecká díla, která jsou součástí Velké sálové aukce, vystavuje European Arts ve své galerii ve Vodičkově ulici. Vedle Filly zařadila další přední a významné malíře - Bohumila Kubištu, Josefa Šímu či Antonína Slavíčka. Kolekce nabízí průřez jak českou avantgardou, tak poválečnou tvorbou. Nechybí nabídka děl současných tvůrců. ani ptd rot

Lidé na zámku v Kroměříži uvidí medaile a mince arcibiskupa Fürstenberga

Kroměříž 22. května (ČTK) - Lidé na zámku v Kroměříži uvidí medaile a mince olomouckého arcibiskupa Bedřicha Fürstenberga, který žil v 19. století. Prohlédnout si budou moci také sbírku hudebnin kroměřížského kostela svatého Mořice. Nové expozice jsou součástí prohlídkového okruhu Via Magnifica, řekl dnes novinářům Jiří Uhlíř, ředitel Správy Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži. První expozice doplnila v Kabinetu mincí a medailí dosavadní stálou výstavu věnovanou salcburskému mincovnictví. "Nově prezentujeme medaile a mince, které pořídil arcibiskup Friedrich (Bedřich) Fürstenberg po roce 1853 do roku 1892. Vedle jeho nákupů prezentujeme i medaile, které on sám nechal vyrazit ke své intronizaci a ke svému kněžskému svěcení, k výročí. Je tu zhruba 130 kusů. Jsou zde mince a medaile od středověku až po Fürstenbergovu současnost. I papežské medaile Lva XIII. například," řekl ČTK kurátor výstavy Miroslav Myšák. Expozice zaměřená na hudebniny kostela svatého Mořice je k vidění v Kabinetu hudby. Z kostelní sbírky, která obsahuje zhruba 800 hudebnin, vybrali tvůrci výstavy ty nejzásadnější. Představují činnost místních vedoucích chrámového sboru a částečně též piaristické koleje v období od 15. století do poloviny 20. století. "Obecně se dá říct, že to prezentuje duchovní kulturu celé Moravy," uvedla kurátorka výstavy Kateřina Fajtlová. Arcibiskupská sbírka mincí a medailí na kroměřížském zámku patří mezi nejvýznamnější na světě. "Tím, že se věnuje církevní ražbě, je zcela ojedinělá," uvedl Uhlíř. Výjimečný je taktéž hudební archiv zámku, který hudebníci stále aktivně využívají. "Jezdí sem badatelé z celého světa. Vydávají se edice, které jsou potom hrány jak amatérskými, tak profesionálními hudebníky. Spolupracujeme s konzervatoří kroměřížskou, takže díla můžete slyšet i na různých koncertech," doplnila Fajtlová. Správa zámku obě expozice připravila ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc. Zájemci je v Kroměříži uvidí v letošní i příští návštěvnické sezoně. Návštěvnický okruh Via Magnifica, jehož jsou součástí, zahrnuje dále prohlídku obrazárny, soukromé kaple svatého Šebestiána, Manského sálu nebo zámecké knihovny. Do konce srpna budou moci lidé při jeho absolvování vidět také přes 50 děl malíře Josefa Mánesa. Viktor Chrást kš

Odborníci prozkoumali stav nástěnných maleb ze 14. století v Emauzích

Praha 22. května (ČTK) - Čeští a němečtí odborníci prozkoumali stav velmi cenných maleb ze 14. století v Křížové chodbě ambitu pražského kláštera Na Slovanech, známým pod názvem Emauzy. Malby se zachovaly i přes zasažení sousedního kostela svaté Panny Marie, svatého Jeronýma a slovanských patronů americkými bombami v únoru 1945. Od té doby procházely restaurováním, ale připravuje se další konzervování. Odborníci detailně popsali stav maleb, výsledky prezentují na kolokviu, která se dnes a v pátek koná v refektáři kláštera. Na projektu se s fakultou restaurování pardubické univerzity podílejí dvě německé vysoké školy, technika z Kolína nad Rýnem a stuttgartská státní akademie výtvarných umění. Cílem projektu, který financuje Německá spolková nadace pro životní prostředí (Deutsche Bundesstiftung Umwelt) a podílí se na něm Akademie věd ČR, je navrhnout další postup. Nástěnné malby v ambitu kláštera nechal neznámého autora nebo autory vytvořit císař Karel IV. v 60. až 70. letech 14. století, v době kdy byla Praha kulturním centrem římské říše. Velmi rozsáhlý cyklus dnes čítá 26 velkých nástěnných maleb, jichž původně bylo 33, zachycuje různé motivy Nového zákona. Práce vysoké umělecké kvality nemá dnes ve střední Evropě obdobu. Autor zůstává neznámý. "Byly pokusy o určení autorství, ale obzvlášť u středověkých umělců jména často neznáme," řekl ČTK proděkan pardubické fakulty restaurování Jan Vojtěchovský. Cílem zkoumání bylo stanovit další postup tak, aby nemohl být třeba za 50 let zpochybněn. Podrobný průzkum s využitím infračervené fotografie zjistil různé chyby při restaurování ve 20. století, individuální intervence do nich, a to u omítek, malířských postupů, provedení nápisů. Historické omítky jsou podle jedné ze zpráv zachovány z 78 procent. Zjišťovalo se, kolik vrstev je nových, a odborníci také prozkoumali vznik maleb, barevných vrstev. První bylo provedení křídou na omítku, poté se postupně nanášely další vrstvy až po závěrečné jemné modelování a provedení svatozáří zlacením. Vznikl také katalog poškození a možných konzervačních postupů, a to ve spolupráci s AV ČR. Škody po náletu v únoru 1945 Na Slovanech zdokumentoval fotograf Josef Sudek. Nástěnné malby poškodily kousky skla z rozbitých oken, suť. Vše bylo nutné vyčistit, fragmenty se dávaly dohromady pomocí jílu, později se lepily sádrou. V 60. letech 20. století přišly ke slovu vosky, vysoušecí oleje a další techniky, v 70. a 80. letech se zkoušely další přístupy a materiály. Klášter založil Karel IV. roku 1347 jako obnovené centrum slovanské vzdělanosti. Klášter i s kostelem vysvětil na Velikonoční pondělí 1372 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za přítomnosti císaře Karla IV. a jeho syna Václava. Z Emauz se stal později klášter německých benediktinů, kteří zejména kostel na přelomu 19. a 20. století puristicky upravovali podle představ beuronské školy. I tomu gotické malby unikly. ani snm