SEZNAM
PANEL
XI.
listopad
X.
říjen
Kultura
PŘEHLED ZPRÁV - KULTURA
XI.
listopad
Olomoucké muzeum otevřelo výstavu o historii palných zbraní
Olomouc 8. listopadu (ČTK) - Vlastivědné muzeum v Olomouci otevřelo výstavu mapující historii palných zbraní od 17. století po současnost. Expozice v největším výstavním sále muzea svaté Kláry s názvem Příběhy palných zbraní reflektuje na stovce příběhů osudy vybraných exponátů a jejich tvůrců i mnohdy křivolaké cesty zbraní do muzejních depozitářů. Součástí expozice je kniha Vydavatelství Univerzity Palackého, výstava otvírá také roční vzdělávací cyklus Fenomén: Obrana. Podle ředitele muzea Jakuba Ráliše se výstava připravovala více než dva roky. "Je to velký projekt ve spolupráci dvou krajských muzeí a bez větší nadsázky se dá říct, že to je jedna z největších výstav zbraní v ve střední Evropě. Význam je jednoduchý - snažíme se jako muzeum přiblížit témata bezpečnosti, obrany státu - všechna ožehavá bezpečnostní témata, ve kterých současný svět žije a udělat to nejen výstavou, ale v co nejširším kontextu právě výstavně vzdělávacím cyklem," řekl dnes ČTK Ráliš. Výstavu zdobí mistrovské kousky vojenských, loveckých, civilních i sportovních palných zbraní, je výsledkem dlouhodobé spolupráce VMO s Východočeským muzeem v Pardubicích. "Díky jejich vstřícnosti se nám podařilo vytvořit unikátní ucelenou kolekci, kterou snad ocení nejen příznivci militarií, ale také široká veřejnost. Jsme přesvědčeni, že výstava dokáže zaujmout návštěvníky každého věku, a to i ty bez hlubší znalosti oboru," uvedl historik a kurátor Karel Podolský z Vlastivědného muzea v Olomouci. Podle spoluautora historika Jana Tetřeva z pardubického muzea jsou vystavené zbraně ukázkou vrcholných řemeslných a technologických dovedností své doby. Výstava zdůrazňuje různorodost užití, funkce a vzhledu palných zbraní během staletí. Přes 300 exponátů doplňují další sbírkové předměty. K vidění je kolekce olomouckých hradebních pušek, terčovnice zdejších ostrostřelců, vzácné lovecké pušky či orientální zbraně. Symbolickým propojením obou muzeí je honosně zdobená kulovnice puškaře Wenzela Pursche vyrobená v Olomouci, jež patří k nejkrásnějším exponátům sbírky v Pardubicích. Lidé se seznámí s příběhem puškaře Georga Keisera, který vyráběl zbraně pro císaře Leopolda I. či Antonína Vincence Lebedy, který je považován za nejlepšího českého puškaře 19. století. Příchozí uvidí pušky tereziánských válek i vojáků napoleonské éry. Nechybí trombony-brokovnice, které měli strážci dostavníků na ochranu před lupiči či předchůdkyně současných přesných sportovních zbraní. Vystavené jsou i neobvyklé amatérské výrobky, které si lidé nelegálně vyrobili. Výstava potrvá do 14. září 2025, doprovodí ji přednášky, workshopy, aktivity pro školy, besedy, panelové diskuse i filmové projekce. Alena Horáková sdArcheologové zkoumají v Liberci hrobky nejvýznačnějších obyvatel z 19. století
Liberec 8. listopadu (ČTK) - Zbytky hrobek nejvýznačnějších obyvatel Liberce z doby největšího rozmachu města v 19. století zkoumají nyní archeologové v parku zvaném Mrtvolky v Budyšínské ulici. Před tím tam byl hřbitov a pod povrchem je až 1700 hrobů. Podle archeologa Petra Brestovanského průzkum provádí v jeho nejstarší části. Hřbitov byl v místě parku založený v roce 1832 a zrušený o 134 let později. "To, co jsme odkryli letos, tak je trošku monstrózní, protože hrobky dosahují hloubky přes čtyři metry, rozměry mají čtyřikrát deset metrů a uvnitř na dně jsou rozdrcené ostatky Liberečanů," řekl Brestovanský. Z hrobek se dochovaly jen jejich podzemní části. Obvodové zdivo z žulových či pískovcových kvádrů ale naznačuje, že muselo jít o architektonicky hodnotné a rozlehlé krypty, v jejichž podzemí byl prostor pro uložení až deseti rakví. "Všechny ty krásné stavby po městě z 19. století, vily, čtvrti, stavěli lidé, kteří jsou pohřbeni tady," uvedl archeolog. S ohledem na to, že zkoumají jen zbytky hrobek, tak podle něj ale nevědí, kdo konkrétně v nich byl pochován. "My jsme tady objevili hrobky, kde jsou nepochybně pohřbeni nejstarší továrníci, rodiny továrníků, různí mistři, soukeníci. A pak jsou tady samozřejmě také pohřbeni liberečtí básníci. Ovšem všechno bohužel skončilo tím, že v 50. letech přestal tento hřbitov plnit svoji funkci. A pak v 70. letech byl narychlo zlikvidován velice drsným způsobem," řekl Brestovanský. Podle něj byly před půlstoletím odvezené náhrobky neznámo kam a nepietním způsobem bylo naloženo i s ostatky Liberečanů. "Byly zde vyhloubené jámy a byl sem svezen třeba komunální odpad. Takže my jsme letos po odkrytí hrobek odvezli několik náklaďáků komunálního odpadu, pneumatiky, igelity, staré panely," dodal archeolog. Archeologický průzkum v parku letos pokračuje třetím rokem, podle Brestovanského ho provádí v místech, kde je země propadlá. Takových míst je v parku 35, letos archeologové zkoumají deset míst. Ve zbytcích hrobek našli lidské ostatky, části rakví i ozdobné kování. "Ten propad je potřeba celý vybrat, zajistit tu hrobku. A samozřejmě archeologické artefakty jdou na konzervaci," uvedl Brestovanský. Prázdný prostor hrobky podle něj nechají zasypat speciálním perkem a zarovnají. "Už příští rok nepoznáte, že tady byl nějaký výzkum," řekl. Míní ale, že lidské ostatky vyjmuté z hrobek by si zasloužily důstojnější pohřbení. "Aby tady vzniklo v rámci parku nějaké pietní místo nebo nějaký pomník a ty Liberečané se mohli zase vrátit na to místo, kam patří," dodal archeolog. knt gcmBerlínská zeď procházela i parkem pruských králů, není tam po ní už ani památky
Postupim (Německo) 8. listopadu (zpravodaj ČTK Jaromír Mrhal) - Když se řekne berlínská zeď, představí si většina lidí betonovou bariéru u Braniborské brány či Říšského sněmu v centru Berlína. Zeď ale mezi lety 1961 a 1989 oddělovala Západní Berlín také od Braniborska, včetně jeho metropole Postupimi. Zde přitom procházela cennou kulturní krajinou vybudovanou pruskými králi, která je nyní na seznamu památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Po zdi už v cenném areálu není ani památky. Podle mnohých je to ale škoda. "V těchto dnech často uslyšíte známou větu: Teď srůstá, co k sobě patří," řekl ČTK a dalším zahraničním novinářům Kai Schlegel z Nadace pruských zámků a zahrad (SPSG), která spravuje řadu památek na území spolkových zemí Berlín a Braniborsko. Odkazuje tím na slavný citát někdejšího západoněmeckého kancléře Willyho Brandta ke znovusjednocení Německa po pádu berlínské zdi 9. listopadu 1989. "Dnes se na tuto větu mnozí dívají kriticky, pro naši zámeckou nadaci je ale stoprocentně pravdivá," dodal Schlegl. Hraniční zeď, kterou nechalo v roce 1961 komunistické vedení Německé demokratické republiky (NDR) obehnat Západní Berlín, totiž protnula v Postupimi rozlehlé zámecké zahrady a parky pruských králů. Řadu cenných památek kvůli tomu nechali východoněmečtí komunisté strhnout. Patřila k nim například takzvaná Poustevna nedaleko zámku Cecilienhof známého jako dějiště postupimské konference z konce druhé světové války. Právě na ní se přitom rozhodlo o rozdělení Německa na okupační zóny, které se později proměnily ve spolkovou republiku a sovětský satelit NDR. Hraniční pásmo zabíralo i část parku Babelsberg, v němž stojí letní rezidence někdejšího německého císaře Viléma I. Jak to v něm tehdy vypadalo, se mohou zájemci dozvědět pomocí interaktivní hry Border Zone, která pracuje na bázi rozšířené reality. "Příběh ve hře je fiktivní, ale je založený na vyprávění očitých svědků," řekla Bettina Harzová z SPSG. Podle ní střežili právě úsek v babelsberském parku kromě pohraničníků i psi. Po pádu berlínské zdi v roce 1989 začali její zbytky v postupimských parcích a zahradách bourat podle Svena Kerscheka přímo pohraničníci NDR. Kerschek začal ve správě SPSG pracovat hned v roce 1990, a byl tak přímým svědkem dalekosáhlých změn po roce 1990. Navrátit parky, zahrady a stavby po pádu zdi do původního stavu dalo podle něj mnoho práce. Dnes už není po hraničním pásmu v historických parcích a zahradách ani stopy. Kromě dobových fotografií na něj podle Kerscheka upomíná už jen jedna zvláštnost. Místa, kterými zeď vedla, lze totiž poznat podle výšky stromů. Ty v někdejším "pásmu smrti" jsou totiž jen přes 30 let staré, a jsou tak mnohem méně mohutné než stromy zasazené ještě za německé a pruské monarchie. Podle Schlegela je ale možná škoda, že se ze zdi v celém památkově chráněném areálu nic nezachovalo. "Dnes už bychom to možná udělali jinak. Možná bychom nezbourali všechno. Je to ale vždy otázka, jakou vrstvu historie ponechat. A je hrozně těžké najít kompromis," řekl Schlegel ČTK. Nijak přitom nesní po návratu rozděleného Německa. Důležitá by byla podle něj část zdi proto, že dnes už mladí lidé často netuší, že krásná krajina mezi Postupimí a Berlínem nebyla jen útočištěm pruských králů a německých císařů, ale že ji kdysi rozdělovalo "pásmo smrti". Podle Kerscheka, který u bourání zdi byl, to je z dnešního pohledu pravda. "Ale tehdy jsme zkrátka chtěli tuhle jedinečnou postupimskou krajinu obnovit v původní kráse," řekl. Znovusjednocená kulturní krajina je od prosince 1990 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Chráněno je přes 2000 hektarů parků s řadou zámků a dalších menších staveb. Schlegel přitom upozorňuje, že unikátní je i proces, jakým se krajina na prestižní seznam dostala. NDR požádala o zápis své části na podzim 1989, ještě před pádem berlínské zdi, spolková republika žádost podala v červnu 1990. Památkou UNESCO se krajina kolem mezi Berlínem a Postupimí stala v prosinci 1990, tedy krátce po sjednocení SRN a NDR. "Je to naprosto unikátní a asi se to už nikdy nezopakuje, že dva různé státy podají žádost o zápis a v okamžiku jejího schválení je to už společné dědictví jednoho národa," řekl Schlegel. jrm mkaArcheologové našli nedaleko brněnského centra kosti nejméně tří mamutů
Brno 7. listopadu (ČTK) - Kosterní pozůstatky nejméně tří mamutů a nástroje jejich lovců ze starší doby kamenné našli nečekaně archeologové při výzkumu nedaleko centra Brna v okolí Vídeňské, Polní a Vojtovy ulice. Unikátní je zejména množství nalezených kostí i skladba materiálu, řekla ČTK vedoucí výzkumu Lenka Sedláčková ze společnosti Archaia Brno, která výzkum prováděla. Archeologové zkoumají místa před rekonstrukcí teplovodní sítě v okolí Vídeňské ulice. Nejprve našli na nároží Vídeňské a Polní stoličku mamutího mláděte a několik kamenných artefaktů. Poté se výzkum přesunul do těsného sousedství bytového domu, kde kdysi býval starobrněnský hřbitov s kostelem svatého Václava. Kromě zasypaných novověkých hrobů a raně středověkých domů, které na místě stály před založením hřbitova, našli archeologové kamenné nástroje a zvířecí kosti. "Naše pozornost se upnula na místo, kde se mezi hroby zachovala větší, mladšími zásahy neporušená plocha. Záhy se pod našimi špachtlemi začaly objevovat rozpadající se zvířecí kosti. Odkryli jsme dvě mamutí lopatky, fragment stehenní kosti, neúplné sobí paroží, které bylo prokazatelně kdysi řezáno člověkem, opodál další kost, tentokrát holenní a nedaleko i několik kamenných artefaktů. Takový nález uprostřed města mezi zástavbou byl naprosto neuvěřitelný," řekla Sedláčková. Archeologové požádali o spolupráci kolegy z Ústavu Anthropos a Centra kulturní antropologie Moravského zemského muzea, s nimiž dlouhodobě spolupracují při nálezech pravěkého osídlení. "V blízkosti se pravděpodobně nacházelo nějaké sídliště. Díky nálezu nástrojů i opracovaného sobího rohu si můžeme být jistí, že nejde jen o náhodně uhynulá zvířata, ale o místo, kde ulovené mamuty lidé zpracovávali. Zužitkované části zvířat si odnesli, nevyužité kosti nechali na místě," upřesnila Sedláčková. Aby se kosti neukrývaly v depozitáři, převzali je odborníci z Moravského zemského muzea, kteří je podrobí odborné analýze. Lidé pak budou mít možnost si je prohlédnout v roce 2026 na výstavě v Pavilonu Anthropos. ska kšK plzeňskému kostelíku U Ježíška se vrátily restaurované barokní sochy
Plzeň 6. listopadu (ČTK) - Na více než dvoumetrové zděné pilíře se dnes k malému plzeňskému kostelu Nejsvětějšího jména Ježíše po letech vrátily restaurované barokní pískovcové sochy svaté Anny a svatého Josefa. Kostelík, kterému se jako jedinému v Česku říká U Ježíška, nikdy nepatřil církvi. Byl rodinným kostelíkem, nyní ho vlastní město. Sochy musely být zhruba před 15 lety sejmuty, od té doby čekaly uložené na dobu, než se podaří sehnat peníze na jejich restaurování, řekl dnes ČTK plzeňský architekt Jan Soukup, který se v posledních desetiletích podílel na opravách stovek kostelů a církevních objektů, převážně na západě Čech. Asi 180 centimetrů vysoké sochy stály původně na pilířích u vjezdu do někdejší hospodářské usedlosti. Když po roce 2001 začalo Občanské sdružení pro obnovu památek Rokycanska v čele se Soukupem zdevastovaný kostelík opravovat, musely se sundat. "Jedna socha musela být sejmuta, protože když jsme kostelík opravovali, tak nám po ní lezli zloději a trhali nám okapy a hromosvody. Později, když se začal stavět přilehlý obytný soubor, musel se rozebrat i druhý pilíř," popsal Soukup. Sochy podle něj pořídil majitel usedlosti, plzeňský lékař a primátor Petr Pavel Helffer z Helfferstreu kolem roku 1750, když nechal přestavět původní kapli. Na jednom sousoší svatá Anna učí malou Pannu Marii, naproti ní je svatý Josef s Ježíškem. Podle Soukupa se přesně neví, kdo je autorem, sochy jsou různé kvality. "Kvalitnější je Josef, o tom si myslíme, že autorem byl plzeňský barokní sochař Antonín Herich, který dělal například pietu na Pražském mostě u Masných krámů," dodal Soukup. Sochy nebyly v dobrém stavu. Zatímco Josef je skutečně barokní, sv. Anna je zřejmě kopie někdy z přelomu 19. a 20. století, řekl restaurátor Jaroslav Šindelář. "Svatá Anna byla v poměrně dobrém stavu dochování, je tam několik plastických retuší obličejových částí a dole u soklu, ale svatý Josef byl hodně degradovaný. Chyběly tam rozsáhlé partie drapérií, chyběla i hlava Ježíška a další části podstavce. Tam možná 40 procent povrchu už není v kameni, ale je to restaurátorský doplněk," popsal Šindelář. Náklady na opravu byly 365.000 korun, z toho 280.000 přispěl kraj, zbytek druhý plzeňský obvod Slovany, na jehož území kostelík stojí, řekl starosta Slovan Lumír Aschenbrenner (ODS). "Ještě je tady jedna socha za kostelíkem, která ztratila hlavu. Je to svatý Mikuláš a hlava se hledá. Kostelík nikdy nebude kompletní, protože plno věcí se v minulosti rozkradlo a jsme rádi, že tady aspoň něco zůstalo. Je to milý domácí příjemný kostelík," dodal. Kostel vznikl postupným rozšířením původní barokní kapličky. Současná podoba je z 18. století. Postupně ho vlastnilo několik rodin včetně známé zvonařské rodiny Pernerů, a využívaly ho jako rodinnou hrobku. Po desetiletích chátrání začal spolek v roce 2001 s rozsáhlými opravami, poprvé se kostel otevřel v roce 2011, v roce 2014 se do něj vrátily nejstarší varhany v Plzni, vyrobené kolem roku 1670. lap kšV opraveném barokním paláci Savarin v Praze 1 bude sídlit Mucha muzeum
Praha 5. listopadu (ČTK) - V opraveném barokním paláci Savarin v Praze 1 bude sídlit Mucha muzeum. Autorem nové expozice na více než 1100 metrech čtverečních bude architektka Eva Jiřičná se svým studiem AI Design. Muzeum se v Savarinu otevře příští rok 24. ledna. ČTK to dnes sdělil mluvčí společnosti Crestyl Ondřej Micka. Rekonstrukce paláce Savarin od Kiliána Ignáce Dientzenhofera začala na konci roku 2021 a skončila v září. Na umístění muzea v budově se dohodly Nadace Mucha a developer a majitel projektu Savarin firma Crestyl. Vedení Prahy nyní s Crestylem jedná o tom, že by v budově byla expozice Muchovy Slovanské epopeje. "Dosavadní prostory byly zejména v létě velmi přeplněné, takže jsme hledali nové místo, aby mohl Muchovo dílo obdivovat co největší počet zájemců. Chceme, aby nové umístění našich sbírek přitahovalo nejen turisty, ale i Čechy, aby se pro ně stalo vyhledávaným místem. Unikátní prostory v paláci Savarin, který byl i v minulosti spojen s českou kulturou, jsou pro to ideální," uvedl Marcus Mucha, pravnuk Alfonse Muchy a výkonný ředitel Nadace Mucha. Muzeum využije historicky nejcennější a nejvíce dochované prostory paláce Savarin. Lidé v něm uvidí mimo jiné doposud nevystavená díla včetně raných olejomaleb, ručně kreslených studií k dekorativním dokumentům, předmětů zkoumajících Muchovu fascinaci svobodným zednářstvím a studijních materiálů ke Slovanské epopeji. Expozice také bude pravidelně aktualizována, aby byla aktuální a přitažlivá pro vracející se návštěvníky. Hlavní město také zvažuje, že by do podzemí Savarinu umístilo Muchovu epopej. Vedení města se nedávno po dlouholetých sporech dohodlo s malířovým příbuzným Johnem Muchou na stažení žaloby, kterou před lety napadl vlastnictví slavného cyklu obrazů Prahou. Další žalobu ale podala druhá malířova dědička Jarmila Mucha Plocková, která s vystavením epopeje v Savarinu nesouhlasí. O umístění obrazů zatím vedení magistrátu nerozhodlo. Podle dřívějších vyjádření primátorova náměstka Jiřího Pospíšila (TOP 09) město se skupinou Crestyl jedná, ale zatím nevylučuje ani jiné varianty. "Průběžně probíhá řada jednání a předpokládáme, že se vše podaří brzy finalizovat a schválit," sdělil k tomu Micka. Nyní jsou rozměrná plátna do roku 2026 zapůjčeny na zámku v Moravském Krumlově. brn snmProhlídky zámku v Holešově letos navštívilo 5000 lidí, podobně jako loni
Holešov (Kroměřížsko) 4. listopadu (ČTK) – Prohlídky zámku v Holešově na Kroměřížsku letos navštívilo přibližně 5000 lidí, podobně jako loni. Číslo shrnuje nejen zájem o tradiční prohlídky s průvodcem, ale také o letní zážitkové komentované prohlídky. Přičtena je také návštěvnost edukačních programů pro školy, které byly letos věnované Wrbnům, poslednímu šlechtickému rodu na panství, sdělila dnes ČTK mluvčí Městského kulturního střediska (MKS) v Holešově Dana Podhajská. Zámek nabízí především prezentaci feudálního sídla raného baroka s cennými nástropními malbami. "V zařízené části okruhu je to pak ukázka bydlení v 19. století, kdy panství vlastnili zmínění Wrbnové. Ti se letos stali doplňkem turistické sezony, protože lidé si ke vstupence na prohlídkový okruh mohli přikoupit speciální vstupenku na výstavu Wrbnové Konec starých časů," uvedla Podhajská. Výstav zámek každoročně hostí několik. Letos si je prohlédlo 15.000 návštěvníků, zhruba o tisícovku více než v roce 2023. V nabídce letos nechyběla například výstava věnovaná stavebnici Seva. Další výstava digitálně oživila císaře Rudolfa II., který návštěvníky prováděl svými uměleckými sbírkami a alchymistickou laboratoří. Lidé se prostřednictvím letošních výstav mohli seznámit i s historií kriminalistiky nebo tvorbou kreslíře Petra Urbana. "Do nabídky letos přibyla také první stálá expozice zámku, respektive městského muzea, které v něm sídlí. Nabídla výstavu jednou z nejvzácnějších sbírkových předmětů, barokního meče Jana z Rottalu, který nedávno prošel obnovou," uvedla Podhajská. Jako obvykle zámek nabídl i několik bezplatných výstav, u kterých neevidoval návštěvnost. "Byly to například tradiční Letní iluze, Souznění paličkované krajky a fotografie nebo výstava fotografií Pavla Koppa, která doplnila plesovou sezonu," doplnila mluvčí. Původně renesanční zámek byl postaven v druhé polovině 16. století. Za třicetileté války jej v roce 1643 vyplenili a vypálili Švédové. Poničený zámek v roce 1651 koupil Jan hrabě z Rottalu, který si objednal jeho přestavbu v duchu raného baroka. Dokončena byla před rokem 1674. Poslední výraznější stavební změny na zámku spadají do období pozdního klasicismu, tedy do poloviny 19. století. Od roku 2005 je vlastníkem památky město, které ji postupně opravuje. Zájem je mezi turisty, kteří do Holešova přijíždějí, i o komentované prohlídky Šachovy synagogy. Letos se je nenechaly ujít asi 3000 návštěvníků, loni asi 2000.Prohlídky renesanční památky s barokním interiérem postavené v roce 1560 se konají od dubna do října, letos však lidé přijížděli i mimo hlavní sezonu. Největšího zájmu se synagoga těšila v létě, zejména v červenci, kdy se v Holešově uskutečnil tradiční festival židovské kultury. chv drLe Monde: Afrika se může stát kulturním líderem, nebýt tamních vlád
Paříž 4 října (ČTK/Le Monde) - Africký kontinent se začíná čím dál víc prosazovat na poli kulturní diplomacie. Tamní vlády však zatím stále nejsou dostatečně přesvědčeny, že odvětví kultury a zábavy může být hnací silou růstu a zaměstnanosti, napsal list Le Monde. Dnes existuje spousta příkladů, které dokládají, že Afrika se formuje v novou měkkou sílu (soft power). Znamená to, že kolébka lidstva si pomalu nachází cestu, jak se stát v očích ostatních přitažlivou a zajistit si tak lepší vyjednávací pozici na mezinárodní scéně. V roce 2023 například zaznamenal nigerijský zpěvák Rema celosvětový úspěch se svou skladbou Calm Down. Stal se tak prvním africkým interpretem, jehož skladba nasbírala dvě miliardy posluchačů. Přes dva roky mohli lidé od Lagosu přes New York až Teherán pravidelně poslouchat melodický refrén této písničky. V březnu 2023 íránské úřady dokonce zatkly pět mladých Íránek, které se natáčely, jak tancují na skladbu s rozpuštěnými vlasy. Během několika let si hudební styly, jako jsou nigerijské afrobeats nebo jihoafrické amapiano, prorazily cestu na taneční parkety po celém světě. Podobné úspěchy zaznamenalo i audiovizuální odvětví. Svědčí o tom dychtivost streamovacích platforem navazovat partnerství s africkými studii, zejména v Nigérii, která je domovem Nollywoodu, druhého největšího filmového průmyslu na světě co do počtu vyprodukovaných filmů. Některé z těchto smluv už vyústily ve značné úspěchy. Příkladem je nigerijský thriller The Black Book, kterého na streamovací platformě Netflix zhlédlo kolem 20 milionů diváků během prvních týdnů od jeho uvedení. V jednu chvíli se dokonce umístil mezi tři nejsledovanější filmy v celosvětovém žebříčku Netflixu. Šlo o první nigerijský film, kterému se něco takového podařilo. Za zmínku stojí i módní průmysl. Afrika by se právě v tomto odvětví mohla stát podle UNESCO "světovým lídrem". Stále více afrických návrhářů se prosazuje na mezinárodních přehlídkových molech. Hlavním problémem kontinentu tak už není dokázat svůj potenciál, ale spíše umět ho přeměnit ve výdělečné projekty. Cesta k tomu je ještě dlouhá. Zábavní a kulturní průmysl se na hrubém domácím produktu Afriky podílí nepatrně. Převedeno do čísel, výnosy z kultury a umění představují podle Světové banky pouze jedno procento. Postoj ke kultuře se však začíná měnit. "Mohli bychom z ní udělat ekonomický motor našeho kontinentu," řekl Olivier Madiba, zakladatel kamerunského videoherního studia Kiro'o Games. Tento kamerunský podnikatel je průkopníkem videoherního průmyslu na světadílu, který začíná se závratnou rychlostí objevovat přitažlivost tohoto odvětví. "Nemůžeme se spokojit jenom s tím, že jsme zemí nerostných surovin. Nejsme dostatečně konkurenceschopní, abychom se stali průmyslovou velmocí. Nicméně máme lidskou vřelost a talent, abychom uspěli v kultuře a zábavním odvětví," shrnul svůj postoj Madiba. A pak je tu čistě statistický fakt - očekává se, že do roku 2050 se počet obyvatel Afriky zdvojnásobí na 2,5 miliardy. Každý třetí mladý člověk na světě tak bude Afričan. Bude to generace, která sehraje klíčovou roli při utváření globální popkultury. A bude tvořit obrovský spotřebitelský trh pro zábavní průmysl. Tuto skutečnost začínají brát mnohé firmy a organizace vážně. Panafrická banka Afreximbank nedávno oznámila, že během tří let věnuje dvě miliardy dolarů na podporu afrických tvůrců. Cílem je vytvářet takový obsah a díla, která mohou konkurovat na mezinárodní úrovni. Zbývá ještě přesvědčit africké vlády, že právě v kultuře se nachází způsob jak navýšit počet pracovních míst. Afričtí umělci totiž často uspějí navzdory místním podmínkám, ne díky nim. Státy je nijak finančně nepodporují a tamější legislativa nemá zákony upravující práva duševního vlastnictví. Poté, co se umělcům podaří prosadit, tak mají sklony přestěhovat se do zahraničí, kde se mohou lépe rozvíjet a vydělávat více peněz. Obvykle ale za cenu toho, že rodnou zem připraví o ekonomické výhody svého úspěchu. bat nimStátní cenu za literaturu letos získal Kolmačka, za překlad Hartlová
Praha 3. listopadu (ČTK) - Státní cenu za literaturu letos získal spisovatel Pavel Kolmačka. Porota ho ocenila za román Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy. Laureátkou Státní ceny za překladatelské dílo se stala Dagmar Hartlová za celoživotní přínos ke zprostředkování švédské a norské literatury a za významné pedagogické působení. Ocenění ministerstva kultury si pak z dnešního slavnostního večera na Nové scéně Národního divadla odneslo dalších šest osobností české kultury. "Máme vynikající autory a tvůrce, kteří především v náročných dobách, a v takové nyní žijeme, přinášejí povzbuzení a naději. Právě ke kultuře a umění se obracíme ve chvílích šťastných i složitých. Jsou zdrojem radosti, energie a momentem sdílení pozitivních emocí," uvedl ministr kultury Martin Baxa (ODS). "Státní cena za literaturu má navíc mezi jinými oceněními vzhledem ke svému statutu mimořádné postavení a vnímáme ji jako nenahraditelnou, především pro její novodobou specifickou tradici, která navázala na udělování státních cen v předválečné Československé republice," dodal. Státní cena za literaturu se uděluje na návrh poroty jmenované ministrem kultury od roku 1995. Navazuje na tradici založenou v roce 1920 a přerušenou v roce 1948. Je určena k ohodnocení buď významného původního díla české literatury, nebo dosavadní literární tvorby. Baxa Kolmačkovi poděkoval nejen za literární tvorbu, ale i statečné postoje. Kolmačka pak ocenil porotu, editory oceněné knihy a své blízké. Za překlad získala cenu překladatelka převážně ze švédštiny Hartlová. "Tu největší zásluhu a podíl na té ceně má ta překládaná literatura samotná, protože severská literatura má od samého počátku na českého čtenáře zvláštní přitažlivost, která je až tajemná a nevysvětlitelná," řekla. Cena ministerstva kultury za přínos divadlu byla udělena scénografce a kostýmní výtvarnici Martě Roszkopfové za osobitý a stále inspirativní přínos české scénografii s výrazným mezinárodním přesahem. Ocenění za přínos ve výtvarném umění dostala historička umění a kurátorka Hana Rousová, a sice za průkopnický interdisciplinární přístup, otevírající problematická témata a otázky, a za inspirativní neformální vliv na mladou generaci. Za hudbu si ocenění odnesl dirigent Petr Altrichter za celoživotní dirigentskou činnost u domácích i zahraničních orchestrů, za uměleckou všestrannost a opravdovost. Cenu za něj převzal ředitel Symfonického orchestru města Prahy FOK Daniel Sobotka. V architektuře získal cenu architekt Miroslav Šik, a to za propojení domácí a světové tvorby, za inspirativní koncept analogické architektury a výrazný pedagogický otisk do myšlení několika generací architektů a architektek. Za přínos v kinematografii a audiovizi byl oceněn scénárista a herec Karel Smyczek za dlouhodobý přínos českému filmu a televizní tvorbě s důrazem na autorskou odvahu, s níž v 70. a 80. letech obohatil československou audiovizi, a za zásluhy v práci pro děti a mládež. In memoriam stejnou cenu dostal režisér Karel Vachek za celoživotní přínos k tvořivému prozkoumávání možností dokumentárního filmu, ohledávání jeho hranic a přesahů, stejně jako za pedagogickou práci na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění, jež výrazně ovlivnila několik generací filmařek a filmařů. Zacílení nominace u Státní ceny za literaturu se mění, letos byla udělena za významný literární počin, příští rok bude cena udělena za celoživotní dílo. kse ptdNa hřbitově v Teplicích odborníci restaurovali dvě historické hrobky
Teplice 3. listopadu (ČTK) - Teplice postupně restaurují historické náhrobky, plastiky a dominanty na městském hřbitově. Letos odborníci pracovali na dvou hrobkách. Informovala o tom mluvčí radnice Adina Sedláková. Hrobky významných občanů opravují i jinde v regionu. Významná Dittrichova hrobka v Krásné Lípě na Děčínsku bude mít letos střechu. Na území Ústeckého kraje je skoro 60.000 hrobů patřících s velkou pravděpodobností původním německy hovořícím obyvatelům, vyplynulo z průzkumu spolku Omnium. Na hřbitově v Teplicích je řada náhrobků a plastik, které mají zajímavé architektonické či řemeslné zpracování nebo se vážou k významným osobnostem a historii města. Teplice je postupně opravují. Při vytipovávání objektů vhodných k restaurování město úzce spolupracuje s teplickým muzeem. Letos byly restaurovány dva objekty ve spodní části hřbitova, a to hrobka Westmann poblíž centrálního kříže a hrobka Kunert podél zdi. Každá z nich je podle Sedlákové architektonicky cenná díky náhrobku se sochou anděla. Na hrobce Kunert je věnování Martina Kunerta ženě Agnes, která zemřela ve věku 22 let. Podle Pavlíny Bouškové z místního muzea to bylo přibližně sedm měsíců po jejich svatbě. Protože se v roce 1840 na teplickém hřbitově ještě nepohřbívalo, byla sem hrobka přesunuta později. Není známo, zda se stěhovala i s ostatky. Restaurátorské práce na hrobkách opět provedli Markéta Kynclová a Jan Kyncl, s nimiž Teplice už v minulosti spolupracovaly. V letech 2018 až 2023 byly restaurovány hrobky Jirsch, Seiche, Eichmann, Ferber, Liebich, ještě předtím hrobka R. Laubeho, socha klečícího anděla na hrobce B. von Putzlacher, sochy andělů od R. Zafoukana na hrobce Nestler, Waldlosch a Jüllner. Restaurátoři pracovali také na centrálním kříži, pomníku Spolku přátel žehu, pomníku obětem první světové války či kaplové hrobce Fiedler, která je dominantou urnové části hřbitova. Průměrná cena opravy jedné hrobky se podle dřívějších informací pohybuje v rozmezí od 90.000 do 120.000 korun. Hrobky opravují i jinde. Jedna z nejnákladnějších a nejnáročnějších rekonstrukcí se odehrává v Krásné Lípě na Děčínsku, kde se nachází Dittrichova hrobka. Ojedinělé historické stavbě u paty hřbitova hrozilo donedávna zřícení. V roce 2023 město objekt koupilo od insolvenčního správce za 10.000 korun. Národní památkový ústav nyní zveřejnil, že letošní zimu už bude hrobka mít střechu. Mauzoleum, které je od roku 2006 památkou, navrhl v roce 1886 berlínský architekt Julius Carl Raschdorff, který je také autorem hrobky německého císaře Fridricha III. v Postupimi. Z průzkumu spolku Omnium,vyplývá, že nejvíc hrobů, u nichž byl německý původ s jistotou potvrzen, je na Děčínsku a dále na Teplicku. Několik míst či celých hřbitovů v kraji úplně zaniklo. Německé obyvatele Sněžníku na Děčínsku připomíná na bývalém hřbitově pomník. fir kšTisíce českých básní lze číst a zkoumat on-line i s pomocí umělé inteligence
Praha 2. listopadu (ČTK) - Literární vědci, studenti středních a vysokých škol, pedagogové a další zájemci o českou poezii mohou on-line číst i zkoumat tisíce básní domácích autorů z 19. a začátku 20. století v databázi, která je dostupná v České elektronické knihovně na webu ceska-poezie.cz. V novém webovém rozhraní nyní přibyly díky využití umělé inteligence (AI) i další funkce. ČTK o tom informovala Lenka Patoková z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, v němž projekt vznikl. Česká elektronická knihovna nabízí na 1700 knih poezie 748 autorů a také řadu nástrojů, jak tisíce básnických textů zkoumat. Shromážděný materiál bohemisté ve spolupráci s týmem Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií ČVUT zpracovali za využití umělé inteligence (AI). Strojová analýza umožnila například seskupování básní s podobnými motivy do takzvaných shluků. Myšlenka fulltextové databáze české poezie vznikla v Ústavu pro českou literaturu v polovině 90. let minulého století. V roce 2001 vydal ústav databázi na nosiči CD-ROM, na internetu byla zpřístupněna v roce 2005. "Po takřka dvaceti letech doznala nejrozsáhlejší fulltextová databáze svého typu na českém internetu i webové rozhraní četných změn," uvedla Patoková. "Výsledky shlukové analýzy mají i vzhledem k vlastnostem starších básnických textů do značné míry experimentální charakter, to ovšem neznamená, že by nepřinesly zajímavá zjištění. Již první pokusy dokázaly, že touto cestou lze nejen zacílit přesněji výzkum analýzy, ale současně také nacházet dosud neznámé souvislosti," poznamenali Jiří Flaišman a Michal Kosák z Ústavu pro českou literaturu. Česká elektronická knihovna nabízí výběr básnických knih z dějin české poezie 19. a počátku 20. století doprovozený dalšími materiály a odkazy na spolehlivé zdroje. Přináší kompletní veršované dílo nejvýznamnějších básníků české novodobé literatury, mezi jinými Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Karla Havlíčka Borovského, Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického či Otokara Březiny, ale i méně známých autorů. Umožňuje fulltextové i strukturované vyhledávání v textech. Vedle samotných básnických titulů najdou zájemci v databázi také informace o díle i jeho autorovi. Využít ji mohou čtenáři poezie, badatelé, vyučující nebo studenti. abz rotV úseku plánované dostavby Pražského okruhu archeologové objevili pohřebiště
Praha 1. listopadu (ČTK) - Bývalé pohřebiště objevili archeologové při mapování a záchraně archeologických památek v trase plánované dostavby Pražského okruhu v úseku dálnice D1 - Běchovice. Za dosavadní čtyři měsíce zatím odkryli téměř 5000 let stará sídla a pohřebiště. Nalezli mimo jiné 11 komorových hrobů z let 800 až 450 před naším letopočtem, v některých našli také bohatou pohřební výbavu. Archeologický ústav Akademie věd ČR o tom dnes informoval v tiskové zprávě. "Tři nejstarší nalezené hroby pocházejí z období kultury se šňůrovou keramikou. Mezi pozůstatky pohřební výbavy patří typické poháry se zdobeným podhrdlím, broušené sekerky, kamenné brousky a štípaná industrie," uvedl Karel Říha z ústavu. Experti našli důkazy, že lidé žili v oblasti od závěru mladší doby kamenné, tedy začátku třetího tisíciletí před naším letopočtem až do starší doby železné, což odpovídá první polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem. Nalezené komorové hroby jsou podle ústavu velmi důležitým nálezem. Tehdy šlo o pohřby v centrální pohřební komoře s navršenými mohylovými náspy, které v některých případech dosahovaly průměru téměř 50 metrů. Hroby tohoto typu bývají až na velmi vzácné výjimky poškozené už z pravěkého období. Z pohřební výbavy archeologové našli keramické nádoby, doplňky koňských postrojů z bronzu, železné předměty a pozůstatky zlatých ozdob. Ve dvou případech se dochovaly obvodové žlaby obepínající mohyly. Trasa chybějícího Pražského okruhu D1 - Běchovice vede oblastí, kterou procházeli a osídlovali lidé už od pravěku. Proto ji musí nejprve prozkoumat archeologové. "S ohledem na stavební činnost není možné archeologické výzkumy na ploše budoucího obchvatu běžně navštívit. Proto ale veřejnost o to více chceme o nových nálezech informovat," řekl ředitel pražského Archeologického ústavu AV ČR Jan Mařík. Terénní výzkumy se uskutečňují v součinnosti s postupem prací podle smlouvy s Ředitelstvím silnic a dálnic. Výzkum vedou pracovníci pražského Archeologického ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče středních Čech a společností Osina Archeo. V Praze bylo loni více než 250 archeologických výzkumů, které provádělo 12 organizací. Praha patří z archeologického hlediska mezi mimořádně exponovaná území od pravěku. Dříve Mařík ČTK řekl, že další archeologické výzkumy přibudou při stavbě metra D. puz snmGočárova galerie v Pardubicích vystaví 60 děl Karla Malicha k jeho výročí
Pardubice 1. listopadu (ČTK) - Kolem šesti desítek děl Karla Malicha vystaví od soboty Gočárova galerie v Pardubicích. Letos uplyne 100 let od narození tohoto rodáka z Holic na Pardubicku. Lidé budou mít možnost vidět jeho unikátní drátěné plastiky i pastelové kresby. Novinářům to dnes řekli zástupci galerie. "Je to reprezentativní výstava k výročí Karla Malicha. Nám se podařilo získat jeho zásadní díla, což jsou jeho drátěné plastiky. Byl to inovátor v této technice, žádný jiný autor se tomu nevěnoval," řekl kurátorka Aneta Kopecká. Výstava se jmenuje Já a ten, jehož potkám, což je drátěný objekt, který na výstavě bude k vidění. Plastiky z drátů barevných a nabarvených tvořil po roce 1970. Malich byl velmi senzitivní, měl různé vize a v díle se soustředil na neviditelnou energii, světlo, proudění vzduchu a vztahy, které přesahují běžné lidské vidění. "K tvorbě těchto objektů ho inspiroval průlet bouří, kterou zažil, když letěl letadlem z Benátského bienále v roce 1970. Intenzivní moment ho inspiroval tvořit odhmotněné, ve vzduchu plující drátěné objekty," řekla kurátorka Eliška Jedličková. Malich také neměl rád práci s hlínou a klasickou sochařinu. "Karel Malich byl velmi pořádkumilovný. Chtěl se vyhnout práci s hlínou. Začal tvořit z čistého materiálu, z drátů. Zároveň velmi dobře cítil barvy, dráty koloroval, některé byly barevné samy od sebe. Svazování drátků mezi sebou je jeho vlastní ruční práce," Kromě prostorových objektů výstava prezentuje pastelové kresby, v nichž Malich ztvárňoval své představy a prožitky. Od komplikovanějších a propletenějších tvarů v obrazech i plastikách se postupem let přesunul k jednoduchým kompozicím. "Je to autor velmi inovativní, který bude mít zásadní vliv na vývoj dalšího umění. Je extrémně uznávaný a sběratelsky ceněný. Jeho pastely, když se objeví v aukcích, tak jejich cena jde velmi rychle nahoru," řekla Kopecká. Na tvorbu Karla Malicha reaguje umělkyně Eliška Perglerová, jejíž devítimetrová socha Ergot až do jara stojí před budovu Automatických mlýnů, kde galerie sídlí. Dílo má tvar pšeničného klasu s infekcí námelu, což se nazývá ergot. Socha vychází z typických Malichových mračen, který autor vytvářel od poloviny 60. let. Do sochy bude možné vstoupit a poslouchat hukot nejen podzimního větru. "Karel Malich bohužel před pěti lety zemřel, ale Gočárova galerie má ve svých sbírkách řadu jeho významných děl a další pro tuto výstavu zapůjčila. Věřím, že výstava zaujme svým myšlenkovým přesahem zejména mladou generaci, která je velmi vnímavá. Pardubický kraj zařadil nedávno Karla Malicha mezi významné rodáky do dokumentu Tvář kraje," řekl krajský radní Roman Línek (Koalice pro Pardubický kraj/KDU-ČSL). jlc verX.
říjen
Slovácké muzeum vystavuje motocykly značky Jawa ze soukromé sbírky
Uherské Hradiště 31. října (ČTK) - Slovácké muzeum v Uherském Hradišti vystavuje ode dneška motocykly značky Jawa ze sbírky Jakuba a Josefa Mikulcových. Návštěvníci si však mohou prohlédnout i další exponáty, například motor, nářadí, helmy nebo kožené bundy. Výstava nabízí také pohled do dílny sběratelů, kterou na několik měsíců přenesli do muzejních prostor, sdělila ČTK mluvčí muzea Zuzana Hoffmannová. Otec a syn Mikulcovi vlastní dvě desítky strojů značek Jawa a ČZ z poválečného období. "Cenné na nich je, že všechny jsou v původním kompletním stavu nebo zrenovované do originálního stavu. Veškeré opravy dělají sami podle dobových servisních manuálů, aby zachovali autentičnost motocyklů," řekl autor výstavy a historik muzea Pavel Portl. Přestože obdobné sbírky podle něj vznikají dlouhá léta, Mikulcovi ji dokázali vytvořit jen za čtyři roky. "Stojí za tím však usilovná činnost. Každý den sledují aukce a bazary na internetu, jezdí na každou burzu v Čechách i na Slovensku a často to musí být okamžitá rozhodnutí," doplnil Portl. Modely značky Jawa znají lidé pod lidovými názvy Pérák, Pařez, Pionýr, Prase, Kozí dech nebo Kývačka. Značkou Jawa byly z obchodních důvodů označeny i mopedy Babetta určené na vývoz. "Jakub Mikulec poprvé řídil Babettu v 11 letech, k veteránům se vrátil před čtyřmi roky, kdy si nostalgicky koupil právě Babettu, první kousek z dnešní sbírky. Do oprav motorek zapojil i otce Josefa, který má na starost mechanické práce, zatímco Jakub se věnuje elektroinstalaci a karburátorům. Jeho manželka Kristina vyplétá kola," uvedla Hoffmannová. Jawa je nejstarší fungující československou firmou vyrábějící motocykly. Její existence začíná rokem 1929. Název firmy představuje zkratku. První část je odvozena od příjmení zakladatele Františka Janečka, druhá od motocyklů Wanderer, které firma vyráběla v licenci. Výstava motocyklů potrvá v hlavní budově Slováckého muzea ve Smetanových sadech do 23. února příštího roku. Muzejníci k ní připravují i doprovodné akce. Jednou z nich bude ve čtvrtek 21. listopadu od 17:00 komentovaná prohlídka výstavy s Jakubem a Josefem Mikulcovými. chv drGalerie v Litoměřicích vystavuje současnou i starší tvorbu Milivoje Husáka
Litoměřice 31. října (ČTK) - Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích vystavuje současnou i starší tvorbu malíře a grafika Milivoje Husáka. Otisk autora je nejen na vystavených obrazech a dílech, sám se na přípravách výstavy intenzivně podílel. Umělec nedávno onemocněl, proto se dnes nemohl zúčastnit vernisáže. Kurátor Aleš Filip ČTK řekl, že návštěvníkům nic nevzkázal, podle něj je vzkazem jeho ojedinělá tvorba. V první části výstavy se návštěvníci seznámí s umělcovou pozdně ranou tvorbou. "Nejsou to jeho úplné začátky, protože Milivoj Husák měl první výstavu již v roce 1975 a tady se ocitáme až o deset let později," řekl Filip, podle kterého autor dlouho hledal svůj výraz. Našel ho zhruba ve věku pětatřiceti let. Při vstupu do výstavních prostor jsou díla iluzivní figurace. "Tím tématem je vlastně skoro vždycky letící figura ovládána vyššími silami," přiblížil kresby Filip. Husák se inspiroval jednak existencionalismem a jednak barokem, kterého je velkým ctitelem. Druhá část děl vznikala od konce 90. let do současnosti. Husák zcela změnil přístup k tvorbě a namísto iluzivní figurace začal pracovat na dílech, která nazval emotivní geometrie. "On se snaží dobrat se prazákladu lidské zkušenosti," řekl kurátor s tím, že umělec pracoval se symboly světla a tmy, čtyř živlů, ticha, mlčení či oběti. "Není to zcela čistě abstraktní, protože jsou tam vždycky odkazy na něco konkrétního," uvedl Filip. Na jednom z děl jsou třeba otisky dlaní, další symbolizují ústa. Ke tvorbě Husák využíval specifické materiály jako popel či uhel. Hledání světla v úplné tmě pak autor znázornil černým grafitem na matném černém podkladu, kdy grafitová část vystupuje pouze při pohledu z určitého úhlu. Malíř a univerzální výtvarný umělec Milivoj Husák se narodil v roce 1950 v Turnově a v současnosti žije v Lelekovicích u Brna. Uměleckou průpravu získal v 60. a 70. letech, aby v dalších desetiletích vynikl jako brilantní kreslíř a malíř. Jeho rozsáhlá tvorba, která přesáhla i do dalších výtvarných sfér a zahrnuje desítky realizací v oboru scénografie, grafického designu, sakrálního i komemorativního umění, má velmi příznivou odezvu nejen mezi odbornou, ale i laickou veřejností. Název výstavy Dvojí tělo odkazuje na dualismus těla a duše, látky a formy, případně i na jeho dvě hlavní tvůrčí období - figurativní a nefigurativní. Zájemci ji mohou navštívit od 1. listopadu do 26. ledna. trs kšPříběh starého hřbitova ožívá na náhrobcích umístěných u kostela v Zubrnicích
Zubrnice (Ústecko) 28. října (ČTK) - Příběh starého hřbitova dávají dohromady ve skanzenu v Zubrnicích nedaleko Ústí nad Labem. Náhrobky původních německy mluvících obyvatel vyproštěné z místa, kde stával mlýn, instalovali kolem kostela. Chybějící desky nahradily odkazy na předválečnou historii regionu. Hotovo ještě není, střípky mozaiky pestrých dějin příhraničí se dál skládají, řekl ČTK Karel Konopka ze skanzenu. Se záchranou náhrobků ze zbořeniště mlýna v Zubrnicích začal bývalý ředitel skanzenu František Ledvinka. V 90. letech svépomocí několik náhrobků z tohoto místa odvezl. V roce 2021 pokračoval ve vyprošťování kusů náhrobků Konopka s partou brigádníků. Odstranit museli nálety, odvalit kameny. Následně se náhrobky nakrátko ocitly přímo na ulici před muzeem v Ústí nad Labem jako předzvěst otevření stálé expozice Naši Němci. "Vrtalo mi pak hlavou, jak interpretovat nález pro návštěvníky. Od počátku jsem tušil, že to bude na platformách nápisových tabulek," uvedl Konopka. Proces záchrany nakonec spojil rozlomený náhrobek. Jeho první část se našla v 90. letech a druhá v roce 2021, rozlomen byl v roce 1968. "Začátek příběhu nám dlouho chyběl. Letos na jaře ústecký archivář Petr Karlíček na moje dvouleté žadonění projel farní knihy a zjistil, že v roce 1884 bylo vydáno povolení k založení hřbitova a za velké slávy litoměřického biskupství byl hřbitov vysvěcen v roce 1887," uvedl Konopka. Po odsunu původních obyvatel začal být hřbitov trnem v oku těch nových. V roce 1968 dostal tehdejší městský národní výbor v Zubrnicích dotaci od Ústí nad Labem 140.000 korun na likvidaci hřbitova. "Dočetli jsme se v archivu, že k tomu byla použita těžká technika. Náhrobky skončily na skládce, některé si mohli lidé koupit jako stavební materiál," uvedl Konopka. Většina nápisových desek byla při demolici zničena. "Je to kus historie, kterou dáváme dohromady, a to i díky náhrobkům. V dvoumetrové vrstvě jich řada leží ještě na místě, proto naše práce ještě nekončí," řekl. Do budoucna by rád, aby se připomínka na hřbitov objevila i na jeho původním místě. fir gcmV Ujčově na Žďársku lidé sebrali pět tun jablek, výtěžek z prodeje jde na kroje
Ujčov (Žďársko) 27. října (ČTK) - V Ujčově na Žďársku sesbírali dobrovolníci 5,1 tuny jablek. Výtěžek z jejich prodeje dají na obnovu krojů, které se v obci používají při hodech. Stejná jablečná brigáda před čtvrt stoletím vynesla peníze na pořízení krojů, aby si je tamní mládež nemusela složitě půjčovat odjinud. K letošnímu dobrému výdělku pomohlo to, že výkupní cena jablek byla vyšší než minulé roky. ČTK to řekl František Bureš (nestraník), starosta obce s 500 obyvateli. Tři desítky lidí koncem letošního září sbíraly jablka v sadě, který jim nezištně poskytla jeho majitelka. Výdělek z prodeje jablek byl skoro 18.000 korun, výkupní cena byla 3,50 koruny za kilogram. Kvůli dubnovým mrazům byla na řadě míst v Česku špatná úroda ovoce. V kopcovité krajině kolem Ujčova se dopad mrazu na zahrádkách lišil podle nadmořské výšky. "Tady to bylo půl na půl, jsou lokality u řeky, kde není nic. V těch vyšších polohách jablka zůstala," uvedl starosta. Nadmořská výška se na území obce s pěti místními částmi pohybuje od 330 metrů v údolní nivě Svratky po 626 metrů na vrchu Babylon. V Ujčově se hody se stavěním máje tradičně konají třetí neděli v říjnu. Dřív chodila mládež do hodového průvodu ve vlastních šatech. Později si kroje půjčovala z Brna, Bystřice nad Pernštejnem, Rožné nebo sousedního Lískovce. "Půjčování však přinášelo mnoho starostí, od dopravy krojů, přes jejich úpravu na míru až po jejich praní a škrobení," zavzpomínala Jitka Loukotová, dcera Ludmily Pavelkové, která se o kroje léta stará. Kroje jsou jednodušší než v úrodnějších oblastech Moravy. Děvčata nosí kratší sukně s bílou zástěrkou a halenou a červenou vestu, chlapci tmavé kalhoty s bílou halenou, vestu mají modrou. Aby mohl mít Ujčov vlastní kroje, zorganizovali v roce 1997 dobrovolní hasiči první brigádu na sběr jablek, díky svolení vlastníka mohli do stejného sadu jako letos. Tehdy se vydělalo přes 9000 korun na látky, krajky, stuhy, nitě, bavlnky a další materiál, z něhož Ludmila Pavelková ušila osm párů krojů pro mládež a oblečení pro další hodové postavy - kata a sluhu. Doma střihala, šila a vyšívala celý rok. Po letech je potřeba sváteční oblečení obnovovat. Kroje by potřebovaly také děti, které mají v posledních dvou letech na hodech taneční vystoupení. vst gcmChemnitz jako Evropské hlavní město kultury 2025 sází i na spolupráci s Českem
Chemnitz (Německo) 26. října (zpravodaj ČTK) - Více než tisíc kulturních akcí - výstav, filmových projekcí, divadelních představení či literárních čtení - chystá saské město Chemnitz na příští rok, kdy ponese titul Evropské hlavní město kultury. Spolupracovat bude s 38 okolními obcemi, takže kulturním centrem by se měl stát celý region středního Saska, který leží u českých hranic. Česká kultura přitom bude hrát příští rok v Chemnitzi důležitou roli: Díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti (ČNFB) budou na programu akcí hlavního města kultury i čtyři desítky česko-německých projektů. "Chemnitz je město, které v minulosti často muselo hledat nový směr a své návštěvníky dokáže překvapit," řekl na pátečním slavnostním představení programu na příští rok primátor Sven Schulze. Město se 250.000 obyvatel, v Česku známé i jako Saská Kamenice, se muselo vyrovnat mimo jiné s utlumením těžby, změnami, které mu přineslo pád komunismu a následná hospodářská transformace, i s napětím, které ve městě vyvolal nárůst podpory pravicového extremismu. Jedním z centrálních projektů příštího roku je i "evropská dílna", která má přispět k aktivaci a posílení občanské společnosti. Chemnitz prestižní titul vnímá jako šanci představit se světu jako otevřené, tolerantní a kosmopolitní město a napravit tak pověst, kterou mu pošramotily mimo jiné protiimigrační nepokoje před šesti lety. Přizvalo proto k účasti na projektech zahraniční partnery ze 40 zemí světa. Zvláštní důraz přitom kladlo na spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy. Přední místo má mezi nimi Česko, na jehož hranice je to z Chemnitze jen zhruba 35 kilometrů. Česko-německý fond budoucnosti už v květnu oznámil, že na spolupráci vyčlení 250.000 eur (6,2 milionu Kč). Chemnitz má být v příštím roce výchozím bodem česko-německé spolupráce v umění, vzdělávání, ochraně životního prostředí, tradicích či povzbuzení občanské společnosti. "Celkově podpoříme skoro 40 projektů z nejrůznějších oblastí," řekl ČTK přímo v Chemnitzi Martin Hudec z ČNFB. Kromě projektů školní spolupráce tvoří asi dvě třetiny projekty kulturní. Na páteční programové přehlídce se představil například projekt inkluzivního divadla, na kterém se podílí pedagožky z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění a chemnitzský divadelní spolek Taupunkt. Mimořádná výzva fondu spojená s chemnitzkým titulem evropské kulturní metropole podle Hudce navíc získala pro česko-německou výměnu aktéry, kteří předtím v přeshraniční spolupráci činní nebyli. Řada žadatelů přitom pochází ze saských obcí u českých hranic a z příhraničních regionů na české straně. "Ta hranice přestává fungovat v hlavách lidí jako něco, co je rozděluje, ale začínají chápat, že hranice může spojovat tím, že budou realizovat společný projekt," dodal Hudec. Jeden z takových projektů, Crossborder Creatives, přijela do Chemnitze představit i Zdeňka Kučerová z Agentury 4K pro kulturní a kreativní průmysly Karlovarského kraje, která navázala spolupráci se saskou agenturou Kreatives Sachsen. "Chtěli jsme postavit základ kreativní spolupráce v oblasti kreativity, umění, kultury, protože nám přišlo, že kreativci nemají moc možností se setkávat, společně tvořit," řekla Kučerová ČTK. K programu evropského hlavního města kultury tato česko-německá spolupráce přispěje výstavou, která bude nejdřív k vidění v Sasku a potom i v Karlovarském a Ústeckém kraji. "Chtěli bychom vystavit to nejlepší z oblasti kulturních a kreativních průmyslů, co ty naše sousední regiony nabízí," řekla Kučerová. Výsledkem spolupráce budou podle ní kromě výstavy také workshopy a umělecké rezidence na obou stranách hranice - v Plesné nedaleko Chebu a v saském Augustusburgu. "Čeká nás toho hodně," dodala projektová manažerka. Titul Evropské hlavní město kultury udílí Evropská komise od roku 1985. V Česku jím zatím byly v roce 2000 Praha, v roce 2015 Plzeň a pro rok 2028 získaly titul České Budějovice. V Chemnitzí bude oficiálně rok kulturních akcí spojených s prestižním titulem zahájen 18. ledna Jaromír Mrhal jdNa numismatické aukci v Praze dnes vydražili šestidukát za 3,33 milionu korun
Praha 25. října (ČTK) - Na numismatické aukci v Praze dnes vydražili vzácný šestidukát 1506 Vladislava II. Jagellonského za 3,33 milionu korun včetně aukční přirážky. Jeho vyvolávací cena byla 60.000 eur (přibližně 1,515.700 korun). Jde o jeden ze dvou známých exemplářů šestidukátů a první šestidukát ražený v Kremnici. ČTK o tom za pořádající numismatický aukční dům Macho Chlapovič informoval Martin Moc. "Jedná se o tzv. guldiner, což byli předchůdci tolarů a považujeme je za hybridní ražbu mezi mincí a medailí, protože ještě neměly stanovenou standardizovanou hmotnost. Byly sice platidlem, ale plnily především reprezentativní funkci," uvedl spoluzakladatel aukčního domu Elizej Macho. Sběratelé a investoři měli také možnost získat v aukci korunovační medaili a žetony císařovny Marie Terezie. Unikátní zlatá medaile Marie Terezie z roku 1741, jejíž jediný exemplář se dosud na trhu vyskytl, se při vyvolávací ceně 60.000 eur vydražila za téměř 2,88 milionu korun. "Objednávka na korunovační medaile a žetony ke korunovaci přistála na stole hlavního vídeňského rytce Antonia Maria de Gennara pouhé dva a půl měsíce před samotným aktem," podotkl ke vzniku vzácných sběratelských kousků Macho. Do aukce se dostaly také více než 2000 let staré keltské mince a více než 300 exemplářů vzácných bankovek. Autorem jedné z nich je světoznámý malíř a grafik Alfons Mucha.Po dnešní sálové aukci bude následovat eLive část aukce od 28. do 31. října. Celkem bude nabízeno více než 1900 mincí, medailí a bankovek a aukční síň odhaduje, že jejich hodnota by se mohla přiblížit až k 75 milionům korun.Zájem o historické zlaté a stříbrné mince a historické pamětní medaile podle pořadatelů akce v posledních letech roste. Pro kupující znamenají mince výhodnou investici. Vedle ceny zlata, stříbra nebo platiny přinášejí také přidanou sběratelskou a uměleckou hodnotu. jir snmPlzeň zřídí čestný hrob sochařky, medailérky a čestné občanky Marie Uchytilové
Plzeň 24. října (ČTK) - Plzeň zřídí čestný hrob sochařky, medailérky a čestné občanky města Marie Uchytilové. Výtvarnice, známá především jako autorka československé korunové mince a sousoší lidických dětí, zemřela v listopadu 1989. Pohřbena je na hřbitově u sv. Jiří v Plzni - Doubravce. S prosbou o zřízení čestného hrobu na Ústředním hřbitově oslovila město její dcera Sylvia Klánová, řekl dnes ČTK radní pro sociální věci Jiří Šrámek (ANO). Plzeň pečuje o zhruba pět desítek čestných hrobů významných osobností spojených s městem. Zřízení čestného hrobu schválili dnes radní, musí to ještě potvrdit zastupitelé. "Na základě jednání s ředitelkou Správy hřbitovů a krematoria města Plzně jsme vytipovali prostor v blízkosti hlavního vchodu a také byla stanovena základní kalkulace za zhotovení hrobu z bílého mramoru včetně nápisu a jeho osazení bronzovým sousoším ve výši zhruba 365.000 korun," uvedl radní. Peníze převede magistrátní úřad služeb správcům hřbitovů. Dcera sochařky na hrob věnuje bronzové sousoší tří lidických dětí, část pomníku v Lidicích. Realizace hrobu je naplánována na první polovinu příštího roku. Marie Uchytilová se narodila 17. ledna 1924 v Kralovicích na severním Plzeňsku. Dětství a dospívání prožila v Plzni. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španiela. Vytvořila řadu vzpomínkových medailí na protiválečné téma, dále pamětní medaile pro numismatickou společnost a pro různá výročí. Vedle toho je autorkou řady bust a plastik významných osobností české kultury. Jednou z jejích nejznámějších prací je korunová mince z roku 1956, na níž mladá žena sází v pokleku lípu. Od konce 60. let minulého století modelovala postupně až do své smrti symbolickou sochu každého z 82 lidických dětí zabitých v likvidačním táboře v Polsku. Její stěžejní dílo bylo realizováno až po její smrti, a to i díky veřejným sbírkám. Celý pomník byl dokončen v roce 2000. Sádrový model daroval její manžel Jiří Václav Hampl Muzeu a galerii Severního Plzeňska v Mariánské Týnici. V Plzni je tvorba Uchytilové k vidění v budově krajského úřadu ve Škroupově ulici, kde je pamětní deska obětem druhé světové války. Ve střelnici v Lobzích je Pomník zastřeleným v místě, kde bylo za druhé světové války popraviště. Na Roudné v Křížkově ulici je pamětní deska kardinála Josefa Berana. Uchytilová zemřela v Praze 16. listopadu 1989. Plzeň ji roku 2018 udělila čestné občanství. Plzeň pečuje 51 čestných hrobů, například o hrob loutkáře Josefa Skupy, výtvarníka Jiřího Trnky, spisovatele Karla Klostermanna, muzejníka Ladislava Lábka, generála Heliodora Píky, bývalého starosty Luďka Pika a prvního polistopadového primátora Stanislava Loukoty, designéra, malíře a pedagoga Ladislava Sutnara či mezinárodně uznávaného vědce v oboru jaderné, fyzikální a supramolekulární chemie Emanuela Makrlíka. Jako poslední přibyl loni čestný hrob neurochirurgovi a primátorovi města v letech 1990 až 1994 Zdeňkovi Mračkovi. Seznam čestných hrobů je na webu. lap abzV Londýně vydražili tisíc let starou sošku gazely za více než 100 milionů Kč
Londýn 24. října (ČTK) - Více než tisíc let stará bronzová soška gazely s arabským nápisem byla ve středu vydražena za 4,2 milionu britských liber (přibližně 125 milionů Kč) v londýnské aukční síni Sotheby's. Dokonale zachovaná soška byla v nabídce aukce islámského a indického umění, napsal server The National. Kupec je anonymní. Soška pochází z 8. století, z období pozdního umajjovského anebo raného abbásovského chalífátu. "Tato bronzová gazela je jedním z nejranějších projevů umělecké tvorby v islámském světě," řekl serveru The National jeden z ředitelů aukční síně Benedict Carter. Tělo sošky je hladké s precizně provedenými detaily jako jsou parohy, zuby a nozdry. Výjimečnými jsou však dva řádky nápisů v arabském kaligrafickém písmu takzvaného kúfského stylu. Jsou to jména umělce a mecenáše. "Význam (sošky) spočívá v tom, že je vůbec podepsána," dodal Carter. Podle aukční síně je soška jednou z pouze dvou známých podepsaných sošek zobrazujících zvíře. Další významnou položkou v aukci byl iluminovaný korán z období kolem roku 1275, jehož autorem je kaligraf Jákút Mustasimí z iráckého Bagdádu. Prodal se za 720.000 liber (přibližně 20 milionů Kč). zdm jdAukční síň Art Capital nabídne v Česku dílo britského umělce Banksyho
Praha 19. října (ČTK) - Aukční síň Art Capital na aukci 10. listopadu ve velkém sále pražské Výstavní síně Mánes nabídne poprvé v Česku dílo britského umělce Banksyho s originálním certifikátem pravosti. Vyvolávací cena jeho barevného sítotisku na papíře s názvem Zlatá vlajka (Gold Flag) je jeden milion korun. Práce z roku 2008 kombinuje Banksyho typický humor s vážným poselstvím, vyzývajícím diváky k zamyšlení nad hodnotou a významem národních symbolů v dnešní společnosti. ČTK o tom informovali zástupci Aukční síně Art Capital. Dílo Zlatá vlajka znázorňující členy mladistvého gangu, kteří vztyčují americkou vlajku nad vrakem automobilu, je pravděpodobně odkazem na slavný válečný snímek amerického Joea Rosenthala. Tento fotograf vyfotil v roce 1945 šest vojáků, jak vztyčují vlajku nad japonským ostrovem Iwodžima, kde se uskutečnila jedna z nejkrvavějších bitev 2. světové války, fotka se stala symbolem amerického vítězství v Tichomoří. Podobný motiv využila například rocková kapela Uriah Heep na obalu svého alba Conquest. Aukci bude předcházet předaukční výstava ve velkém sále Výstavní síně Mánes, která bude přístupná pro veřejnost od 21. října. Aukce dále nabídne například díla Bez názvu č. 4 Jeana Tinguelyho s vyvolávací cenou 700.000 korun, Zástup od Vladimíra Kokolii (220.000 korun), Bez názvu od Toyen (180.000 korun), Adieu Guy Moll od Theodora Pištěka (200.000 korun) nebo sošku Olbrama Zoubka Evička s vyvolávací cenou 100.000 korun. Banksy, který svou totožnost udržuje v tajnosti a jehož graffiti se na začátku 90. let poprvé objevilo na zdech v Bristolu, patří mezi nejvýraznější současné umělce. Zakládá si na anonymitě, jeho díla se ale v aukcích pravidelně prodávají za statisíce dolarů. Své výtvory kromě Británie zanechal například i na zdech ve Spojených státech nebo v palestinském Pásmu Gazy. Média jej často popisují jako "nepolapitelného", "tajemného" či "guerillového" pouličního umělce. Mezi jeho fanoušky patří i největší světové celebrity. Loni jeho výstava v Galerii moderního umění v Glasgowě přilákala za deset týdnů 180.000 lidí, což pro tuto instituci představuje rekord v návštěvnosti. Banksy, který sám sebe označuje za "uměleckého teroristu", byl časopisem Time zahrnut mezi 100 nejvlivnějších osobností roku 2010. Ve svých dílech reagoval například na koronavirovou či migrační krizi, rasové nepokoje v USA nebo na válku na Ukrajině. jir hjHrnčířskou tradici v Levíně na Litoměřicku dlouhou 600 let se daří udržovat
Levín (Litoměřicko) 19. října (ČTK) - Na hrnčířskou tradici v Levíně na Litoměřickou dlouhou 600 let navazuje Magdaléna Brožová. Její autorská keramika, točená na hrnčířském kruhu a pálená v peci vytápěné dřevem, spojuje staré řemeslné postupy s moderními prvky. Za svou tvorbu získala ocenění Zlatý džbánek od Ústeckého kraje. Její práce nejen oživuje významnou tradici Levínské keramiky, ale zároveň přitahuje pozornost lidí z celého regionu i mimo něj. ČTK Brožová řekla, že ocenění vnímá jako znamení toho, že nedělá svou práci nadarmo. Malebné místo v Českém středohoří s kulatým kostelem na kopci objevila Brožová, která pochází od Mníšku pod Brdy, při pátrání po působišti akademického malíře Zdislava Hercíka. Našla dům z roku 1630 a v něm sochaře a keramika Milana Žofku. "Ten nám nejprve budovu pronajal na sympozia a později jsem ji odkoupila," uvedla Brožová, která přivedla do Levína své kolegyně a dnes tu tvoří čtyři keramičky. Společně pořádají jarmarky a akce, při kterých může veřejnost nahlédnout pod pokličku jejich práce. Hrnčířská tradice za 600 nebyla přerušena. Keramickou školu tady měli ještě původní obyvatelé, kteří museli po roce 1945 do odsunu. Na jejich práci navázal Hercík. Zůstala tu z té doby historická dvoukomorová pec. "Vytápí se 40 hodin, tři dny se pec nakládá. Kolem je šest až osm lidí, kteří se u ní střídají. Letos v dubnu jsem tu měla kolegy ze Slovinska a Kanady, kteří za Levínskou keramikou přijeli," uvedla Brožová, která pálí ještě ve dvou dalších pecích na dřevo. K té historické stojí i původní komín, poslední takový v Levíně. Keramikou se dříve živili v Levíně všichni. Vytvářela se z místního jílu zajímavou technikou zvanou engobování. "Na vytočený střep se nanáší hlinka červená a bílá pomocí kukačky, což je zvláštní nádobka, kterou se maluje," uvedla keramička, která má v ateliéru i původní kukačku a střepy keramiky staré 200 i 300 let. "Chce to trochu volnější ruku, já se to pořád učím. Tenkrát dělali tisíce výrobků, dneska už se do toho těžko dostaneme," podotkla. Původní vzory místní keramiky jsou jednoduché, většinou nějaké přírodní motivy. Díky výpalu dřevem vznikají originální dekorace. "Pálení dřevem výrobkům dodá energii a duši. Vše je originál. Člověk otiskuje do hrnků, talířů, zásobovacích nádob sám sebe, větší prostor je pro kreativitu, než když se zapne knoflík v elektrické peci a jde se od toho," uvedla Brožová. Podívat se pod ruku keramičkám v Levíně budou moci lidé 7. prosince na adventním jarmarku a každou sobotu před Štědrým dnem bude v objektu s číslem popisným 10 ukazovat tvorbu Brožová. "Zájem o naši práci je velký, z čehož máme obrovskou radost. Lidé se vrací za komorní atmosférou a pro genius loci," uvedla Brožová. fir kšČNB otevře v návštěvnickém centru pracovnu ministra financí Aloise Rašína
Praha 18. října (ČTK) - Česká národní banka (ČNB) plánuje příští rok ve svém návštěvnickém centru zpřístupnit místnost zařízenou jako pracovnu prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína. Cílem je ukázat Rašínův život a jeho dílo. Na sociální síti X to dnes uvedl guvernér ČNB Aleš Michl, když připomněl dnešní výročí narození tohoto ekonoma a politika. Speciální místnost připomínající Rašína v centrální bance nyní dokončují, uvedl Michl. "Bude možné vstoupit přímo do jeho pracovny a přiblížit jeho život a dílo. Pracovnu otevřeme v roce 2025. Rašínův odkaz, který dává důraz na práci, úspory a šetření před spotřebou, je důležitý i pro dnešek, pro boj s inflací," dodal. Podle Michla je potřeba odmítnout politiku nulových úrokových sazeb motivujících k půjčkám a utrácení nebo záměrné znehodnocení měny podporující inflaci. Michl se k Rašínovým myšlenkám dlouhodobě hlásí, citoval ho třeba při slavnostním jmenování guvernérem v roce 2022. Před dvěma lety v den 155. výročí Rašínova narození byly u vstupu do stálé expozice Lidé a peníze v návštěvnickém centru ČNB odhaleny busty Rašina a dalšího prvorepublikového ministra financí Karla Engliše. Expozice Lidé a peníze se nachází v původním trezoru Živnostenské banky, v jejíž někdejší budově ČNB sídlí. Rašín patřil mezi vůdčí osobnosti protirakouského odboje v Čechách a stal se jedním ze zakladatelů samostatného Československa. V letech 1918 až 1919 a 1922 až 1923 byl ministrem financí, během prvního funkčního období řídil měnovou odluku od Rakousko-Uherska. Zemřel na následky atentátu. dvd mhaJÁ ZLATOVNA .CZ