Manažery MUS poslal soud do vězení na 7,5 a šest let, propadly jim miliony
Praha 12. června 2023 (ČTK) - V kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS) uložil dnes soud bývalému manažerovi těžební firmy Antoniu Koláčkovi 7,5 roku vězení a propadnutí několika set milionů korun z bankovních účtů. Bývalého generálního ředitele MUS Oldřicha Klimeckého potrestal šesti lety vězení a propadnutím peněz zajištěných policií. Oba muži také dostali pětiletý zákaz působení ve vedení firem. Podle nepravomocného verdiktu způsobili manažeři MUS v roce 1999 České republice podvodem škodu ve výši nejméně 2,37 miliardy korun, kterou mají společně uhradit. Obžalovaní se proti verdiktu obratem odvolali.
Věc byla velmi náročná skutkově i právně z hlediska rozsahu prokazovaných skutečností. Proto dokazování trvalo poměrně dlouho, i přípravné řízení, protože bylo potřeba zajistit důkazy ze Švýcarska...
Podle předsedkyně senátu pražského městského soudu Silvie Slepičkové se muži dopustili podvodu a také zneužití postavení v obchodním styku, přičemž Klimecký byl organizátorem trestného činu a Koláček klíčovou postavou. Při ukládání trestů senát vyhověl návrhům státního zástupce. Vinným uznal i posledního z obžalovaných, bývalého náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru. Za přijetí úplatku v souvislosti s přípravou podkladů pro rozhodnutí vlády o prodeji podílu v MUS mu uložil tříleté vězení, peněžitý trest 4,5 milionu korun a zákaz činnosti.
Z obžalovaných si dnešní vyhlášení rozsudku přišel vyslechnout pouze třiašedesátiletý Koláček. Do budovy soudu dorazil v obleku, bílém cylindru a s hůlkou. "Neříkám, že jsem šokovaný. Jsem překvapený," řekl novinářům při přestávce mezi vyhlášením a odůvodněním verdiktu. "Nechápu celý ten rozsudek, natož ten trest. Zdá se, že tady došlo k výraznému nepochopení toho, jak probíhala privatizace v 90. letech. My jsme nedělali nic protizákonného," uvedl. "Byla sepsána fakta a někdo z nich učinil záměrný trestný čin. My jsme restrukturalizovali a stabilizovali Mosteckou uhelnou společnost. My jsme dělali to, co vyžadovaly tehdejší vlády," dodal s tím, že v žádném případě nezpůsobil škodu ani Česku, ani Švýcarsku. Při vyhlášení verdiktu meditoval, soudkyni přinesl knihu. Ta ale dárek nepřijala s tím, že si ho nemůže vzít.
Koláček, Klimecký, Jiří Diviš, Marek Čmejla a Petr Kraus - které už v minulosti uznalo z tunelování MUS a praní špinavých peněz vinnými i Švýcarsko - podle českého rozsudku v roce 1998 skrytě ovládli těžební firmu, když z ní odčerpali peníze pod záminkou zhodnocení v zahraničí. "Šlo o to ovládnout Mosteckou uhelnou za využití jejích vlastních prostředků. Klíčovou osobou pro realizaci tohoto záměru byl obžalovaný Koláček," popsala Slepičková.
Poté muži údajně vyčkali, až cena akcií klesla, a od českého státu odkoupili jeho podíl přes firmu Investenergy za výrazně nižší cenu. Prodej státního podílu v MUS schválila jednomyslně v červenci 1999 vláda pozdějšího prezidenta Miloše Zemana. "Transakce proběhla v době, kdy bylo využito nedostatku informací nebo omylu Vlády České republiky pokud jde o subjekty, které za tou transakcí stojí. Subjekty, které se navenek tvářily jako bohatí investoři, kteří kupují majetek státu, ve skutečnosti nedisponovaly vlastními prostředky. Tyto prostředky byly vyvedeny právě z MUS," vysvětlila soudkyně.
Ačkoliv kauza vznikla v 90. letech, podle Slepičkové není trestní odpovědnost obžalovaných promlčená. Trestní zákoník totiž stanoví zvláštní promlčecí dobu v délce 20 let u trestných činů, které byly spáchané při vypracování či schvalování privatizačního projektu.
Českému stíhání původně čelilo osm lidí, miliardář Luboš Měkota však v roce 2013 zemřel a stíhání bývalého lobbisty a obchodníka se zbraněmi Pavla Musely přerušil žalobce ze zdravotních důvodů. Obžaloba tak mířila na šest lidí propojených s MUS. Stíhání Krause, Čmejly a Diviše český soud postupně zastavil, protože si začali odpykávat tresty uložené již dříve ve švýcarské větvi kauzy. Kraus ve Švýcarsku nastoupil do vězení, Čmejla s Divišem tam nakonec dostali podmínky a peněžité tresty. Koláček a Klimecký měli ve Švýcarsku rovněž nastoupit do vězení, ani jeden to ale neudělal, a proto je bylo možné stíhat v kauze MUS i v Česku.
Obsáhlé dokazování soud dokončil letos v březnu po více než čtyřech letech od zahájení procesu. Slepičková dnes zrekapitulovala, že trestní spis má přes 36.300 stran a termínů hlavního líčení bylo šest desítek, přičemž soud vyslýchal desítky svědků a situaci zkomplikovala i koronavirová pandemie, protože Čmejla s Divišem žijí ve Švýcarsku. Soudkyně zdůraznila, že nikdo z obžalovaných nedělal obstrukce a soudní jednání nemařil. "Věc byla velmi náročná skutkově i právně z hlediska rozsahu prokazovaných skutečností. Proto dokazování trvalo poměrně dlouho, i přípravné řízení, protože bylo potřeba zajistit důkazy ze Švýcarska," připojil se státní zástupce Radek Bartoš.
Na dotaz ČTK doplnil, že kdyby si vzájemně konkurovalo zabavení peněz ze švýcarské a české části kauzy, Česko a Švýcarsko by věc řešily zřejmě na mezivládním jednání. "Jde o předepsaný postup, jak státy konfiskované výnosy navzájem sdílejí," vysvětlil.
Manažeři popírají, že vládě zatajili, že skutečným nabyvatelem akcií budou oni. Stát podle nich věděl, komu prodává, respektive ho to nezajímalo, protože se chtěl podílu zbavit. Koláček už dříve uvedl, že při privatizaci těžební společnosti nezískal ani korunu navíc. Zdůraznil, že jeho úmyslem bylo zachránit MUS před zánikem a stabilizovat ji. Třiaosmdesátiletý Klimecký k soudu nechodil. Přes svého advokáta dříve vzkázal, že obžalobě nerozumí, je z ní zmatený a z toho, co mu klade za vinu, si nic nepamatuje. Privatizaci MUS pokládá za úspěšnou akci, která znásobila ekonomickou výkonnost společnosti a přispěla k sociálnímu smíru v regionu.
Zemanova vláda schválila prodej 46 procent akcií MUS jednomyslně. Členové kabinetu u soudu v minulosti vypovídali jako svědci. Zeman prodej státního podílu hájil - MUS podle něj nebyla strategickou společností a vláda byla ráda, že se menšinového podílu zbaví. Exministr průmyslu Miroslav Grégr, který prosadil přímý prodej státního podílu místo soutěže, uvedl, že nevěděl o souvislosti mezi Investenergy a obžalovanými manažery. Připustil ale, že v kuloárech nebylo tajemstvím, že management MUS usiluje o výhradní vlastnictví firmy. Státní zástupce vystoupení některých bývalých členů Zemanovy vlády zpochybnil. Připomněl, že v době, kdy vypovídali, byli ještě veřejně činnými osobami. Podle něj je tedy logické, že své tehdejší rozhodnutí obhajovali.
tep sd - sdílejte článek
Následuje: Politico: Silvio Berlusconi, muž, který svedl celou zemi
Řím 12. června (ČTK/Politico) - V polovině 90. let 20. století se Silvio Berlusconi začal připravovat na posmrtný život. Na pozemku své vily za sedm miliard eur (asi 166 miliard korun) v Arcore nedaleko Milána začal budovat obří podzemní mauzoleum, kde plánoval, že bude uložen po smrti - obklopený více než 30 dalšími hrobkami připravenými pro blízké přátele, rodinné příslušníky a milostné partnerky, napsal zpravodajský server Politico. Tento projekt byl typicky berlusconiovský - opulentní, okázalý, na hranici mezi povýšeností a absurditou. Zahrnoval stotunovou abstraktní sochu představující nebeskou klenbu, masivní schodiště po vzoru starověkých pohřebišť, dále pak úzkou chodbu vyzdobenou věcmi, které by zemřelý mohl v posmrtném životě potřebovat - ovocem, chlebem, klíči, mobilním telefonem - a impozantní pohřební komoru se sarkofágem z růžového mramoru a žuly. Italský sochař Pietro Cascella, který mauzoleum postavil, na otázku novináře, jaké pokyny mu Berlusconi dal, odpověděl: "Řekl mi, abych ho neudělal příliš smutné." O téměř 30 let později se Berlusconi, který dnes zemřel ve věku 86 let, brzy vydá na svou poslední cestu zpět do Arcore. Místo jeho posledního odpočinku bude sloužit jako památník toho, co bylo zřejmé každému, kdo s ním strávil nějaký čas: jeho ohromné touhy být milován. Berlusconi byl zosobněním mnoha věcí. Realitní developer, jehož nejbližší spolupracovník byl odsouzen k sedmi letům vězení za vazby na mafii. Mediální revolucionář, který v Itálii zavedl komerční televizi a ovládl informační ekosystém země. Pýchou se dmoucí majitel italského fotbalového klubu AC Milán. Nejdéle sloužící poválečný italský premiér. Obchodní magnát odsouzený za daňové podvody. Zneuznaný politik, kterého stáhly ke dnu zprávy o večírcích plných orgií, pro něž se vžilo označení "bunga bunga", a sexu s nezletilou prostitutkou... Ale Berlusconi byl především svůdce. Od svých začátků, kdy příležitostně vystupoval jako zpěvák na výletních lodích, přes období, kdy se živil jako obchodník s nemovitostmi, až po desetiletí, kdy se jako politik usmíval na Italy z televizních pořadů, které běžely na jím vlastněných kanálech, se Berlusconi bez ostychu soustředil na jediné: získat si každého, kdo stál před ním. "Pomyslete na to, kolik je tam venku žen, které by se mnou chtěly jít do postele, ale nevědí o tom," citovala ho kniha líčící jeho vzestup k moci. Jeden z autorů tohoto článku se zúčastnil večeře, při níž Berlusconi tři a půl hodiny obšťastňoval zástupce zahraničního tisku jídlem v barvách italské vlajky: talíři mozzarelly, rajčat a bazalky; těstovinami s pestem, rajčaty a sýrem. V roce 2011, v posledních měsících svého působení ve funkci premiéra a v době vrcholících sexuálních skandálů, Berlusconi nepopíral, že pořádá večeře s "hezkými dívkami", ale trval na tom, že jsou "mimořádně korektní". Nevyhýbal se lascivním a občas i sebeironickým vtipům. Podle vylíčení svědků na jednom večírku zvedl malíček, aby zdůraznil popření, že se jeho přítel oddával jakékoli pohlavní aktivitě. "Abyste v 80 letech našli jeho pindíka, museli byste uspořádat hon za pokladem," prohlásil. Sice tuto poznámku pronesl mimo záznam, ale rychle prosákla na veřejnost, s největší pravděpodobností přičiněním samotného Berlusconiho nebo někoho z jeho okolí. V honbě za obdivem byl Berlusconi ochoten překročit jakoukoli právní i etickou hranici. Své televizní impérium vybudoval na základě mezery v italském právu, když obešel zákaz vytvoření celostátní sítě tím, že skoupil řadu místních televizních stanic a vysílal na nich stejné pořady. V době, kdy státní televizní stanice RAI nabízela nudný program, Berlusconi prorazil s americkými televizními trháky jako Dallas a Dynastie a estrádními extravagancemi s polonahými subretami. (pokračování...)
Řím 12. června (ČTK/Politico) - V polovině 90. let 20. století se Silvio Berlusconi začal připravovat na posmrtný život. Na pozemku své vily za sedm miliard eur (asi 166 miliard korun) v Arcore nedaleko Milána začal budovat obří podzemní mauzoleum, kde plánoval, že bude uložen po smrti - obklopený více než 30 dalšími hrobkami připravenými pro blízké přátele, rodinné příslušníky a milostné partnerky, napsal zpravodajský server Politico. Tento projekt byl typicky berlusconiovský - opulentní, okázalý, na hranici mezi povýšeností a absurditou. Zahrnoval stotunovou abstraktní sochu představující nebeskou klenbu, masivní schodiště po vzoru starověkých pohřebišť, dále pak úzkou chodbu vyzdobenou věcmi, které by zemřelý mohl v posmrtném životě potřebovat - ovocem, chlebem, klíči, mobilním telefonem - a impozantní pohřební komoru se sarkofágem z růžového mramoru a žuly. Italský sochař Pietro Cascella, který mauzoleum postavil, na otázku novináře, jaké pokyny mu Berlusconi dal, odpověděl: "Řekl mi, abych ho neudělal příliš smutné." O téměř 30 let později se Berlusconi, který dnes zemřel ve věku 86 let, brzy vydá na svou poslední cestu zpět do Arcore. Místo jeho posledního odpočinku bude sloužit jako památník toho, co bylo zřejmé každému, kdo s ním strávil nějaký čas: jeho ohromné touhy být milován. Berlusconi byl zosobněním mnoha věcí. Realitní developer, jehož nejbližší spolupracovník byl odsouzen k sedmi letům vězení za vazby na mafii. Mediální revolucionář, který v Itálii zavedl komerční televizi a ovládl informační ekosystém země. Pýchou se dmoucí majitel italského fotbalového klubu AC Milán. Nejdéle sloužící poválečný italský premiér. Obchodní magnát odsouzený za daňové podvody. Zneuznaný politik, kterého stáhly ke dnu zprávy o večírcích plných orgií, pro něž se vžilo označení "bunga bunga", a sexu s nezletilou prostitutkou... Ale Berlusconi byl především svůdce. Od svých začátků, kdy příležitostně vystupoval jako zpěvák na výletních lodích, přes období, kdy se živil jako obchodník s nemovitostmi, až po desetiletí, kdy se jako politik usmíval na Italy z televizních pořadů, které běžely na jím vlastněných kanálech, se Berlusconi bez ostychu soustředil na jediné: získat si každého, kdo stál před ním. "Pomyslete na to, kolik je tam venku žen, které by se mnou chtěly jít do postele, ale nevědí o tom," citovala ho kniha líčící jeho vzestup k moci. Jeden z autorů tohoto článku se zúčastnil večeře, při níž Berlusconi tři a půl hodiny obšťastňoval zástupce zahraničního tisku jídlem v barvách italské vlajky: talíři mozzarelly, rajčat a bazalky; těstovinami s pestem, rajčaty a sýrem. V roce 2011, v posledních měsících svého působení ve funkci premiéra a v době vrcholících sexuálních skandálů, Berlusconi nepopíral, že pořádá večeře s "hezkými dívkami", ale trval na tom, že jsou "mimořádně korektní". Nevyhýbal se lascivním a občas i sebeironickým vtipům. Podle vylíčení svědků na jednom večírku zvedl malíček, aby zdůraznil popření, že se jeho přítel oddával jakékoli pohlavní aktivitě. "Abyste v 80 letech našli jeho pindíka, museli byste uspořádat hon za pokladem," prohlásil. Sice tuto poznámku pronesl mimo záznam, ale rychle prosákla na veřejnost, s největší pravděpodobností přičiněním samotného Berlusconiho nebo někoho z jeho okolí. V honbě za obdivem byl Berlusconi ochoten překročit jakoukoli právní i etickou hranici. Své televizní impérium vybudoval na základě mezery v italském právu, když obešel zákaz vytvoření celostátní sítě tím, že skoupil řadu místních televizních stanic a vysílal na nich stejné pořady. V době, kdy státní televizní stanice RAI nabízela nudný program, Berlusconi prorazil s americkými televizními trháky jako Dallas a Dynastie a estrádními extravagancemi s polonahými subretami. (pokračování...)
Česká tisková kancelář (ČTK)
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Manažery MUS poslal soud do vězení na 7,5 a šest let, propadly jim miliony' je zařazena do kategorií Kriminalita a právo (zak) - Energie (ene) - Suroviny, nerosty (sur). ID zprávy: T2023061204748|506191. Vydána 12.06.2023 15:04:08. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
Profimédia
Profimedia nabízí uživatelům snímky z celého světa ze všech oblastí: ilustrační fotografie, zpravodajství, celebrity, móda, jídlo, zahrada, portréty, historické, reportáže, umění, hudba, filmové záběry. Profimedia nabízí své fotografie ve třinácti zemích střední a jihovýchodní Evropy.
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Manažery MUS poslal soud do vězení na 7,5 a šest let, propadly jim miliony' je zařazena do kategorií Kriminalita a právo (zak) - Energie (ene) - Suroviny, nerosty (sur). ID zprávy: T2023061204748|506191. Vydána 12.06.2023 15:04:08. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
Profimédia
Profimedia nabízí uživatelům snímky z celého světa ze všech oblastí: ilustrační fotografie, zpravodajství, celebrity, móda, jídlo, zahrada, portréty, historické, reportáže, umění, hudba, filmové záběry. Profimedia nabízí své fotografie ve třinácti zemích střední a jihovýchodní Evropy.