Pravěcí lidé dokázali optickou iluzí rozpohybovat rytiny zvířat, uvádí studie

Londýn 24. dubna 2022 (ČTK) - Naši předci z doby kamenné si večerní čas u ohně nekrátili jen vyprávěním příběhů. Na scény z běžného života se mohli podívat ve stejném stylu, v jakém my dnes sledujeme televizi, uvádí podle stanice CNN studie britských vědců. Obrázky vyryté na kamenné desky pravěcí lidé položili k ohništi, kde na nich mihotavé světlo utvářelo iluzi pohybu, jakousi ranou formu animace. Výzkumníci z univerzit v severoanglických městech York a Durham prozkoumali 50 kamenných destiček ze sbírek Britského muzea, na které před zhruba 15.000 lety dávní lovci a sběrači vyryli obrázky. Vápencové destičky objevili archeologové ve skalní dutině na jihu Francie v průběhu 19. a na začátku 20. století. Jsou na nich vyobrazena různá zvířata, zejména koně, jeleni či zubři, ale i vlci či kozorožci. Britští vědci na okrajích některých kamenů s rytinami identifikovali vzorce poškození plameny, tedy důkaz, že destičky pravěcí lidé pokládali blízko ohně. Aby zjistili proč, vědci provedli řadu experimentů ve vlastnoručně postaveném prehistorickém táboře i ve virtuální realitě. Zrekonstruovali i vlastní kamenné destičky v původní podobě s jasnými bílými liniemi a rozložili je okolo ohniště. "Experiment jsme provedli i v noci, kdy se efekt u mihotavého světla ohně projevil naplno. Když nám ty vyryté tvary ožily před očima, byl to poměrně vzrušující zážitek," řekla spoluautorka studie Izzy Wisherová z univerzity v Durhamu. "Vzrušující také bylo, když jsme později pozorovali, že vzorce opálení ohněm vzniklé při této aktivitě se nejvíc podobají těm na našich exemplářích," dodala. Kamenné destičky podle ní mohly plnit i praktickou funkci - označovaly okraji ohniště. Lidský mozek je obzvlášť přizpůsoben k tomu, aby si měnící světlo a stín interpretoval jako pohyb a formy, které jsou mu vizuálně známé, v těchto proměnlivých světelných podmínkách identifikoval, uvádí studie. Díky plamenům a umístění řady destiček by vyrytá zvířata "ožila", jako by byla animovaná, uvedla Wisherová. "Jedná se o společnosti, které zvířaty v podstatě žijí. Celý svůj život tráví jejich stopováním, lovem, přemýšlením o nich, jejich kůže zpracovávají na oděvy. Nemyslím si proto, že je přehnané domnívat se, že si o zvířatech i vyprávěli", říká vědkyně. Studii vědci zveřejnili v odborném časopise PLOS ONE. nim jrm - sdílejte článek