DPA: Méně nakupovat, bohatěji žít: Oliver Noelting je frugalista
Hannover (Německo) 2. ledna 2023 (ČTK/DPA) - Oliver Noelting jezdí nejraději na skateboardu nebo kole, je vegetarián a oblečení, nábytek a techniku kupuje většinou použité. I s partnerkou a mezitím dvěma malými dcerami si zachovává 34letý muž z Hannoveru svůj extrémně skromný životní styl ze studentských časů. Proč se tak omezuje? ptá se agentura DPA.
"Vůbec nemám pocit, že bych se něčeho vzdával nebo se omezoval," zdůrazňuje vytáhlý vývojář softwaru na setkání v kavárně u městského lesa Eilenriede. "Šetření není hlavním cílem. Chci vést co nejvíce naplněný život," dodává. Konkrétně to znamená: čas na společné zážitky s rodinou a přáteli místo dlouhých dní v kanceláři, dělat si věci sám, a ne se nechat balamutit. Jeho cílem je mít ve 40 letech uloženo tolik peněz, že by teoreticky mohl jít do důchodu.
Náhledy do svého všedního dne zveřejňuje Noelting od konce roku 2015 na internetové stránce www.frugalisten.de. Označení frugalisté vytvořil v roce 2013 se svým kamarádem ze studentského privátu v Brémách. Mělo to být slovo, které nepřipomíná předčasný nebo invalidní důchod nebo absenci práce. Oba byli příznivci Petea Adeneyho, řečeného Mr. Money Mustache, který je nejznámějším představitelem amerického hnutí Fire. Fire znamená "financial independence, retire early", tedy "finanční nezávislostí k předčasnému důchodu". Nyní jsou i mezi německojazyčnými finančními influencery takoví, kteří sami sebe označují za frugalisty a částečně dávají i tipy k ukládání peněz.
Noelting zdůrazňuje, že jeho web je bez reklam a je nekomerční. Nevychvalují se tu žádné ETF fondy, fanoušek skateboardingu tu spíš ukazuje například svůj nový byt o ploše 69 metrů čtverečních. V roce 2016 líčil, jak to dělá, že měsíčně vydá za potraviny jen 100 eur (přes 2400 korun). Dnes už to je ovšem 191 eur, říká. Jednou za měsíc přenese Noelting své příjmy a výdaje do digitální rozpočtové knihy, což označuje jako "finanční cvičení v obezřetnosti".
"Už devět let si poznamenávám každý cent, který vydám," říká 1,87 metru vysoký muž s brýlemi, zatímco při odchodu z kavárny cenu svého cappuccina s ovesným mlékem ťuká do svého starého chytrého telefonu. Za přístroj z roku 2016 vydal minulý rok 30 eur. "Chci mít opotřebovaný mobil, který je trochu pomalejší," říká. Nerozptylují ho tak prý aplikace a také nemusí mít strach, že se mu rozbije. Oproštění se od veškerých statusových symbolů poskytuje Noeltingovi svobodu.
Nyní je na rodičovské dovolené, aby se mohl společně se svou ženou Joanou starat o čtyřměsíční mimino a tříletou dceru. Předtím pracoval 24 hodin týdně jako vývojář softwaru a nanejvýš pět hodin věnoval svobodnému povolání. Ze svého měsíčního čistého příjmu ve výši 2300 eur si ukládal zhruba 1200 eur. Jeho jmění mezitím narostlo na zhruba 190.000 eur. Být finančně nezávislý už ve 40 letech už není jeho hlavní cíl. "Teď jsou děti malé a sladké a chci s nimi trávit co nejvíce času," vysvětluje.
Expert na trendy Eike Wenzel už v roce 2012 v knize Wie wir morgen leben werden (Jak budeme žít zítra) popsal frugalisty jako skupinu. Definoval ji však, na rozdíl od Noeltinga, jako lidi s malými finančními prostředky, kteří kladou důraz na udržitelnost. Nyní existuje v naší společnosti velmi silná tendence usilovat o nezávislost, říká zakladatel Institutu pro zkoumání trendů a budoucnosti (ITZ) v Heidelbergu. Od celosvětové finanční krize v roce 2008 vnímá vědec rostoucí nedůvěru v tradiční instituce v kombinaci silné touhy po svobodě.
U frugalistů jako Noelting se podle Wenzela sbíhá několik tendencí mladé generace: Konec průmyslové společnosti práce, trend sebeoptimalizace a příklon k rodině. Svou úlohu hraje i duševno a myšlenka, že existují i jiné než materiální věci.
Z pohledu Olivera Noeltinga byla motorem hnutí frugalistů především možnost prezentovat svůj vlastní způsob života prostřednictvím youtubu a sociálních médií a vyhledávat v nich stejně smýšlející a diskutovat s nimi. Bloger vidí prvky frugalismu i v řecké filosofii, především u stoiků. Radost ze života si podle něj nelze koupit v podobně výrobků a služeb. "Mě všechno to haraburdí šťastným nečiní," říká.
Pro Noeltinga je frugalismus ideálním způsobem života v dobách pandemie, inflace a energetické krize. "Samozřejmě pozorujeme i to, že se všechno zdražuje. Ale díky našemu způsobu života nám pořád na konci měsíce ještě zbydou peníze, které můžeme ušetřit," ujišťuje frugalista.
Tato životní filosofie je ta pravá pro zvládnutí časů klimatické krize, války a energetické krize, domnívá se i Florian Wagner. "V prvním roce zaměstnání coby inženýr v roce 2018 jsem si všiml, že s každým navýšením platu více utrácím, ale nejsem díky tomu šťastnější," říká 35letý muž ze Stuttgartu. Poté objevil hnutí frugalistů, přehodnotil své výdaje, změnil svůj život. V roce 2019 vydal knihu Rente mit 40 (Důchod ve 40). Nyní vydělává Wagner, který provozuje poradenské internetové stránky www.geldschnurrbart.de, peníze výlučně on-line.
zdp jrm - sdílejte článek
Následuje: Novoroční projev předsedy vlády Petra Fialy
Praha 1. ledna (ČTK) - Novoroční projev předsedy vlády Petra Fialy (ODS): Vážení spoluobčané, právě dnes slaví náš stát svoje 30. narozeniny. 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Byla zrozena v obtížných podmínkách začátku 90. let. Pro českou společnost to nebyla zcela samozřejmá volba, část občanů neviděla důvod, proč musí zaniknout společný stát Čechů a Slováků, v němž se většina z nich narodila, a který přetrval bezmála tři čtvrtě století těžkých zkoušek a výzev. Česká republika se ale stala samostatným státem, protože dva národy se před 30 lety rozhodly, že nadále budou pokračovat každý sám. A domluvily se u jednacího stolu. Zvládly to se vzájemným respektem, rychle a především pokojně, tedy mírovou cestou. Dnes už nám to připadá jako velmi vzdálená a přirozená událost. Obě země úzce spolupracují prakticky ve všech oblastech. Ale hlavně, Slováci jsou naši blízcí přátelé. Takže když náhodou na mistrovství světa v hokeji postoupí ten druhý tým, zcela spontánně mu fandí fanoušci obou států. Je to výjimečný vztah. A je dobré si to připomenout právě teď, když blízko za slovenskými hranicemi probíhá brutální válečný konflikt proto, že jedna východní velmoc se nesmířila s tím, že jiný národ s ní nechce být v jednom státě, nechce být pod jejím vlivem, ale chce o své cestě a svém osudu rozhodovat sám. Když se ohlédneme, co jsme jako národ za těch 30 let dokázali, jsem přesvědčen, že na sebe můžeme být právem hrdí. Začínali jsme jako chudá země, která se teprve nedávno vymanila z komunistického bloku. Naším hlavním cílem bylo zvládnout přechod mezi demokraticky a ekonomicky vyspělé země. Naší touhou bylo stát se součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Tehdy to byl mimořádně lákavý cíl, ale zdál se být také neskutečně daleko. Dnes, na počátku roku 2023, to bereme jako samozřejmost. Jsme součástí demokratické Evropy a naši bezpečnost chrání naše členství v NATO. Díky tomu máme my i naše děti možnost, šanci žít daleko lepší život, než má většina lidí na této planetě. To, kde dnes jsme, ale není náhoda. Stojí za tím úsilí a odpovědná práce vás všech. A nejde jenom o ekonomiku. Dokázali jsme, že umíme držet při sobě, že máme srdce na pravém místě, že umíme podat pomocnou ruku, když se ten druhý ocitne v nesnázích. Vzpomeňte si třeba na obrovské povodně před více než 20 lety nebo na ničivé tornádo předloni na Moravě. Obrovská solidarita a ochota pomáhat na vlastní úkor je něco, co zásadním způsobem utváří charakter našeho státu a co je jeho velikou hodnotou. Společně jsme se v uplynulých letech dokázali radovat i z úspěchů našich vědců, podnikatelů, umělců nebo sportovců. Mnoho z nich se stalo výraznou součástí naší novodobé historie. A jsou zároveň tím, co spoluvytváří naši národní hrdost. To, že jsme - my všichni - součástí sebevědomé České republiky. A týká se to i dvou velice důležitých událostí právě skončeného roku. Tou první je neuvěřitelná solidarita s válečnými uprchlíky a utrpením ukrajinských lidí. Statisíce českých rodin jim dokázaly vytvořit zázemí, nabídnout pomoc a poskytnout prostředky. Tato solidarita má obrovskou hodnotu i pro nás samé, je něčím, co ukazuje kvalitu a sílu naší společnosti. Tím druhým momentem je zodpovědnost, s níž přistupujete k nutnosti šetřit elektřinou a plynem. Nejen proto, že tak šetříte vaše vlastní peníze. Ale také proto, že tak přímo pomáháte naší ekonomice a celé naší republice, aby tuto energetickou krizi přečkala s co nejmenšími škodami. Chtěl bych vám za to, za váš odpovědný, lidský a morální přístup, z celého srdce poděkovat. Právě takové věci dělají z České republiky dobrou, sebevědomou a respektovanou zemi. Věřte mi, že to není žádná zdvořilostní fráze. Posledního půl roku jsem jako premiér předsednické země Evropské unie strávil stovky hodin na jednáních, konferencích a schůzkách s představiteli všech evropských zemí i řady dalších států. Zabývali jsme se naší společnou bezpečností, řešili jsme, kde rychle obstarat plyn a ropu, hledali jsme cestu, jak společně podpořit firmy i domácnosti. Všichni věděli, co představuje Česká republika, oceňovali naši kompetenci a naše jednání a byli díky tomu ochotni akceptovat naše návrhy a postoje. A také proto jsme dokázali prosadit řadu konkrétních opatření, které nám nyní pomáhají současnou složitou situaci zvládnout. Rád bych v této souvislosti připomenul jednu velice důležitou věc. Česká republika není žádný malý, slabý a nevýznamný stát kdesi na okraji Evropy, na jehož názoru nezáleží, jak občas slýchám i ve veřejných debatách. Ne, takové poraženectví musíme společně odmítnout a opustit. Podle počtu obyvatel jsme devátý nejlidnatější stát z 27 členských zemí Evropské unie. A ani podle naší ekonomiky, prosperity a životní úrovně nepatříme nikam na konec. Jsme významná, středně velká evropská země. Jen je třeba, abychom si to uvědomili a naučili se podle toho uvažovat, vystupovat a jednat. Pokorně, přátelsky, ale přiměřeně sebevědomě. Jsem přesvědčen, že evropské předsednictví, za něž nyní sklízíme chválu, je dobrým příkladem takového přístupu. Je dobré si to připomínat právě v této době, která je pro každého z nás i dobou dlouho nepoznané ekonomické a sociální nejistoty. Pochopitelných obav z toho, co přinese blízká budoucnost. To, co jsme dokázali, jací jako národ jsme, nám totiž dává potřebnou vnitřní jistotu, že máme velikou šanci vše dobře a úspěšně zvládnout. I když to bude nějakou dobu trvat a bude nás to stát hodně peněz i sil. Vojenský útok Ruska na Ukrajinu nám ukázal, že naše bezpečnost není samozřejmostí. Může být ohrožena, například pokud Rusko na Ukrajině zvítězí a pokud my sami nebudeme naší obraně a bezpečnosti věnovat patřičnou pozornost. To se v minulých letech bohužel nedělo. Málo jsme se věnovali armádě, neplnili jsme dostatečně svoje sliby vůči našim spojencům v NATO. (pokračování...)
Praha 1. ledna (ČTK) - Novoroční projev předsedy vlády Petra Fialy (ODS): Vážení spoluobčané, právě dnes slaví náš stát svoje 30. narozeniny. 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Byla zrozena v obtížných podmínkách začátku 90. let. Pro českou společnost to nebyla zcela samozřejmá volba, část občanů neviděla důvod, proč musí zaniknout společný stát Čechů a Slováků, v němž se většina z nich narodila, a který přetrval bezmála tři čtvrtě století těžkých zkoušek a výzev. Česká republika se ale stala samostatným státem, protože dva národy se před 30 lety rozhodly, že nadále budou pokračovat každý sám. A domluvily se u jednacího stolu. Zvládly to se vzájemným respektem, rychle a především pokojně, tedy mírovou cestou. Dnes už nám to připadá jako velmi vzdálená a přirozená událost. Obě země úzce spolupracují prakticky ve všech oblastech. Ale hlavně, Slováci jsou naši blízcí přátelé. Takže když náhodou na mistrovství světa v hokeji postoupí ten druhý tým, zcela spontánně mu fandí fanoušci obou států. Je to výjimečný vztah. A je dobré si to připomenout právě teď, když blízko za slovenskými hranicemi probíhá brutální válečný konflikt proto, že jedna východní velmoc se nesmířila s tím, že jiný národ s ní nechce být v jednom státě, nechce být pod jejím vlivem, ale chce o své cestě a svém osudu rozhodovat sám. Když se ohlédneme, co jsme jako národ za těch 30 let dokázali, jsem přesvědčen, že na sebe můžeme být právem hrdí. Začínali jsme jako chudá země, která se teprve nedávno vymanila z komunistického bloku. Naším hlavním cílem bylo zvládnout přechod mezi demokraticky a ekonomicky vyspělé země. Naší touhou bylo stát se součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Tehdy to byl mimořádně lákavý cíl, ale zdál se být také neskutečně daleko. Dnes, na počátku roku 2023, to bereme jako samozřejmost. Jsme součástí demokratické Evropy a naši bezpečnost chrání naše členství v NATO. Díky tomu máme my i naše děti možnost, šanci žít daleko lepší život, než má většina lidí na této planetě. To, kde dnes jsme, ale není náhoda. Stojí za tím úsilí a odpovědná práce vás všech. A nejde jenom o ekonomiku. Dokázali jsme, že umíme držet při sobě, že máme srdce na pravém místě, že umíme podat pomocnou ruku, když se ten druhý ocitne v nesnázích. Vzpomeňte si třeba na obrovské povodně před více než 20 lety nebo na ničivé tornádo předloni na Moravě. Obrovská solidarita a ochota pomáhat na vlastní úkor je něco, co zásadním způsobem utváří charakter našeho státu a co je jeho velikou hodnotou. Společně jsme se v uplynulých letech dokázali radovat i z úspěchů našich vědců, podnikatelů, umělců nebo sportovců. Mnoho z nich se stalo výraznou součástí naší novodobé historie. A jsou zároveň tím, co spoluvytváří naši národní hrdost. To, že jsme - my všichni - součástí sebevědomé České republiky. A týká se to i dvou velice důležitých událostí právě skončeného roku. Tou první je neuvěřitelná solidarita s válečnými uprchlíky a utrpením ukrajinských lidí. Statisíce českých rodin jim dokázaly vytvořit zázemí, nabídnout pomoc a poskytnout prostředky. Tato solidarita má obrovskou hodnotu i pro nás samé, je něčím, co ukazuje kvalitu a sílu naší společnosti. Tím druhým momentem je zodpovědnost, s níž přistupujete k nutnosti šetřit elektřinou a plynem. Nejen proto, že tak šetříte vaše vlastní peníze. Ale také proto, že tak přímo pomáháte naší ekonomice a celé naší republice, aby tuto energetickou krizi přečkala s co nejmenšími škodami. Chtěl bych vám za to, za váš odpovědný, lidský a morální přístup, z celého srdce poděkovat. Právě takové věci dělají z České republiky dobrou, sebevědomou a respektovanou zemi. Věřte mi, že to není žádná zdvořilostní fráze. Posledního půl roku jsem jako premiér předsednické země Evropské unie strávil stovky hodin na jednáních, konferencích a schůzkách s představiteli všech evropských zemí i řady dalších států. Zabývali jsme se naší společnou bezpečností, řešili jsme, kde rychle obstarat plyn a ropu, hledali jsme cestu, jak společně podpořit firmy i domácnosti. Všichni věděli, co představuje Česká republika, oceňovali naši kompetenci a naše jednání a byli díky tomu ochotni akceptovat naše návrhy a postoje. A také proto jsme dokázali prosadit řadu konkrétních opatření, které nám nyní pomáhají současnou složitou situaci zvládnout. Rád bych v této souvislosti připomenul jednu velice důležitou věc. Česká republika není žádný malý, slabý a nevýznamný stát kdesi na okraji Evropy, na jehož názoru nezáleží, jak občas slýchám i ve veřejných debatách. Ne, takové poraženectví musíme společně odmítnout a opustit. Podle počtu obyvatel jsme devátý nejlidnatější stát z 27 členských zemí Evropské unie. A ani podle naší ekonomiky, prosperity a životní úrovně nepatříme nikam na konec. Jsme významná, středně velká evropská země. Jen je třeba, abychom si to uvědomili a naučili se podle toho uvažovat, vystupovat a jednat. Pokorně, přátelsky, ale přiměřeně sebevědomě. Jsem přesvědčen, že evropské předsednictví, za něž nyní sklízíme chválu, je dobrým příkladem takového přístupu. Je dobré si to připomínat právě v této době, která je pro každého z nás i dobou dlouho nepoznané ekonomické a sociální nejistoty. Pochopitelných obav z toho, co přinese blízká budoucnost. To, co jsme dokázali, jací jako národ jsme, nám totiž dává potřebnou vnitřní jistotu, že máme velikou šanci vše dobře a úspěšně zvládnout. I když to bude nějakou dobu trvat a bude nás to stát hodně peněz i sil. Vojenský útok Ruska na Ukrajinu nám ukázal, že naše bezpečnost není samozřejmostí. Může být ohrožena, například pokud Rusko na Ukrajině zvítězí a pokud my sami nebudeme naší obraně a bezpečnosti věnovat patřičnou pozornost. To se v minulých letech bohužel nedělo. Málo jsme se věnovali armádě, neplnili jsme dostatečně svoje sliby vůči našim spojencům v NATO. (pokračování...)
Česká tisková kancelář (ČTK)
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'DPA: Méně nakupovat, bohatěji žít: Oliver Noelting je frugalista' je zařazena do kategorií Monitor (mnt) - Životní styl (spl) - Magazínový servis (mag) - Sociální problematika (sop). ID zprávy: T2022122704447|504681. Vydána 02.01.2023 4:04:00. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'DPA: Méně nakupovat, bohatěji žít: Oliver Noelting je frugalista' je zařazena do kategorií Monitor (mnt) - Životní styl (spl) - Magazínový servis (mag) - Sociální problematika (sop). ID zprávy: T2022122704447|504681. Vydána 02.01.2023 4:04:00. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
