The Guardian: Videohry a muzikály - nejméně očekávaná spolupráce roku 2023

Londýn 28. prosince 2023 (ČTK/The Guardian) - Letošní rok přinesl pozoruhodné prolnutí počítačových her a hudby, od postav herních "záporáků" pějících ódy na sebe samé, po interaktivní skladby ve hrách, píše list The Guardian. Ke konci Baldur's Gate 3, většinou uznávané jako nejvýznačnější hra roku, můžete doslova jít do pekla. Pokud se tak rozhodnete, utkáte se v souboji s postavou ďábla - charismatického, leč démonického podvodníka, který si říká Raphael. Je to jeden z nejtvrdších a nejdramatičtějších střetů celého příběhu, vyvrcholení 150 hodin dlouhé hry. Vývojáři v Larian Studios přirozeně chtěli, aby zážitek byl monumentální. Rozhodli proto, že bitvu by měla doprovodit píseň a že Raphael by měl být tím, kdo ji bude zpívat. "Myšlenka, že zpívat by měl sám Raphael přišla od našeho ředitele Swena Vinckeho asi půl roku před vydáním hry. Tým si ten nápad okamžitě zamiloval," řekl Borislav Slavov, hudební ředitel vývoje Baldur's Gate 3. Baldur's Gate 3 má velký orchestrální soundtrack, jak byste očekávali u velkolepého fantasy příběhu. Raphael je však víc než jen mocným protivníkem. Je jízlivý, úskočný a narcisistický a má cit pro pompu. Slavov, milovník divadla v londýnském West Endu, se zamýšlel, zda neexistuje jiný způsob, jak k této konkrétní části hudebního doprovodu přistoupit. "Ve chvíli, kdy jsem dostal na stůl text, napadlo mě to - hudební číslo se vším všudy!" popsal Slavov. Výsledkem je Raphaelovo Poslední dějství, dvouminutová óda na Raphaelovu moc a hráčovu blížící se zkázu, v níž se mísí plíživá varhanní melodie s velkolepými projevy orchestru a panovačná, posměšná slova, která částečně zpívá hlasový herec mluvící Raphaelovu postavu (perličkou je, že když na Raphaela během souboje sešlete kouzlo umlčení, jeho zpěv z hudby zmizí). Ve hře, jež byla vytvořená proto, aby v ní hráč prožil zapamatovatelné okamžiky, Raphaelovo Poslední dějství vystupuje z řady ostatních zážitků. Larian nicméně není jediným vývojářem, který se letos inspiroval muzikály. Ke zvýraznění klíčových momentů využilo hudební vystoupení hned několik velkých herních titulů. Je to fascinující trend, který prokazuje sebevědomí současných vývojářů, protože ze všech vyprávěcích způsobů hudební čísla dávají jejich tvůrcům nejméně prostoru, aby se za svá díla schovali. Rozšíření Phantom Liberty pro hru Cyberpunk 2077 je špionážní thriller odehrávající se v Dogtownu, ostře hlídané čtvrti města Night City. Hráč má za úkol vysvobodit prezidentova agenta ze spárů vojenského diktátora. Mise hráče zavede na blyštivou párty v nejvyšším patře mrakodrapu, na kterou se musí infiltrovat. Ústředním prvkem scény je Delicate Weapon (Delikátní zbraň), píseň, kterou na pódiu zpívá fiktivní popová hvězda Cypberpunku Lizzy Wizzy, ve skutečnosti napsaná a nahraná zpěvačkou Grimes. "Když jsme tuhle misi psali, měli jsme na paměti kultovní klasiky žánru špionážního thrilleru. Takovou atmosféru jsme chtěli navodit - nóbl párty, na kterých se mísí krásní lidé a znuděnými hlasy se baví o ohromně důležitých věcech," popsal Kondrad Chlasta, koordinátor designu misí ve studiu CD Projekt Red. "Bylo nám jasné, že hudba je naprosto klíčová. Každá píseň v takovýchto ikonických scénách je příběhem sama o sobě". CD Projekt chtěl vytvořit hudební číslo, které hráče vtáhne, podtrhne nebezpečí situace, v níž se jako narušitelé na scéně nacházejí. Jenže vytvořit "živé" hudební vystoupení ve videohře není jednoduchý kousek. Nejen že sama píseň musí být přesvědčivá, ale i vystoupení musí působit reálně, což je nesnadné dát dohromady s animacemi v reálném čase. "Filmové cutscény jsou jedna věc, ale mimo ně může hráč velice snadno zpozorovat nepřirozený pohyb při tanci a nesynchronizovaný zvuk zpěvu během písně, což okamžitě naruší pocit ponoření do hry," říká Chlasta. Delicate Weapon tak zaměstnala kreativce z takřka všech disciplín herního designu - výtvarníky, animátory, level designéry, autory misí, filmaře, autory textů a příběhu, programátory a samozřejmě hudebníky. Nicméně nejdůležitější součástí celé skládačky bylo načasování. "V jedné iteraci (fázi vývojového procesu, pozn. ČTK) píseň začala hned, jak hráč vešel na párty. Ale to hráči neumožňovalo interagovat s hosty nebo vyslechnout všechny konverzace," říká Chlasta. "Měli jsme dojem, že perfektní moment (pro píseň) bude, když se plán změní; když agent zjistí, že se chytil do sítě větší, než původně myslel". Ve finální podobně hry začne Lizzy vystupovat ve chvíli, kdy hráč naváže kontakt s agentem, kterého má hledat. V tu chvíli se náhle změní hráčův původní úsudek o tom, vůči komu chce být loajální, co přesně je v sázce. A nad tím vším musí dumat mezi tančícími světly hologramů zpěvačky Lizzy. "Všiml jsem si, že hodně lidí hned nepokračuje v příběhu a sleduje vystoupení, takže ten koncert funguje přesně tak, jak by měl. Je to přestávka před tím, co přijde dál," uzavírá Chlasta. S nejspíš nejvíce šokujícím způsobem využití hudby jako vyprávěcího nástroje letos ale přišlo Remedy Entertainment, finské studio, které stojí za hrou Alan Wake 2, pro kterou skutečná finská kapela jménem Poets of the Fall složila řadu písní jako fiktivní rockové trio Old Gods of Asgard a zahrála je přímo ve hře. "Byl to pro nás dlouhý proces, využívání hudby a písniček jako součást vyprávění. Nějakou hudební sekvenci jsem v naší hře chtěl už dlouho," řekl Sam Lake, kreativní ředitel v Remedy. V Alan Wake 2 je spisovatel Alan uvězněný v Temném místě, alternativní dimenzi, kde se všechno, co napíše, probudí k životu. "Snová příroda Temného místa nám dala úžasnou příležitost vytvořit hudební moment, celé to prostředí Temného místa může být nahlížené jako nějaký horečnatý sen Alana Wakea," dodává Lake. Lakeovou myšlenkou bylo vyprávět Alanův životní příběh skrze působivé hudební vystoupení o čtyřech částech. "Udělal jsem to, co při spolupráci s Poets of the Fall dělám běžně, a nahrubo jsem sepsal báseň, na které šly postavit texty písní, které později Marko Saaresto, hlavní zpěvák a textař kapely, vytvořil," popisuje Lake. Výsledkem je devítiminutový životopisný film titulovaný Herald of Darkness (Posel temnoty). Remedy se rozhodla spojit živé nahrávky představení s herním světem a nechat hráče scénou procházet, zatímco píseň hraje na obřích obrazovkách v pozadí. Celou scénu herci obsazení ve hře živě předvedli na prosincovém udílení cen LA Game Awards. Skladba Poets of the Fall v převleku Old Gods of Asgard strávila týden na 18. místě v hitparádě hudebních alb a zapříčinila tak, že herní fikce změnila realitu. Lake popisuje sestavení hudebních čísel z Alan Wake 2 jako "obrovský kus komplikované, technické práce", která zahrnovala nejen nahrání písní a vytvoření taneční choreografie, ale také vybudování herní úrovně, ve které hráč muzikál prožívá. "Přišlo mi to jako dokonalý způsob, jak zrekapitulovat dosavadní charakter a příběh Alana Wakea," říká Lake. "Vzrušující nápad, jak hráče překvapit a ukázat, jak bláznivé je Temné místo jako prostředí." vdv ank - sdílejte článek