Ulrycha čekají v 80 letech plné sály, pořád vzpomíná na svobodu "šedesátek"

Kuřim (Brněnsko) 20. února (ČTK) - Z hlubokých kořenů lidové hudby a z prožitku svobody v 60. letech minulého století čerpá po celý život hudebník Petr Ulrych. Ve středu mu bude 80 let, koncertní kalendář má ale zaplněný víc než mnozí mladší muzikanti. Ulrych v rozhovoru s ČTK řekl, že sice není "slavící typ", ale všechny letošní koncerty vnímá jako výroční. Spolu s ním na pódium vystoupí vždy také sestra a hudební souputnice Hana Ulrychová, jíž letos bude 75 let. Na hudební scéně se sourozenci společně pohybují přesně šest desetiletí. Ulrych nejraději vzpomíná na první dekádu. "Pro mě byla naprostým zjevením 60. léta, pražské jaro, doba bigbítu, hippies, Beatles. A doba svobody, kterou jsme tehdy zažívali a kterou jsem potom už vlastně nikdy naplno nezažil," řekl Ulrych. V 60. letech studoval Ulrych letecké inženýrství na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, i tam však pociťoval svobodnou atmosféru, projevovala se třeba v tvorbě amatérského divadla malých forem, ale někdy i ve výuce. Pedagog Vítězslav Gardavský jim přednášel nejen o marxismu, ale také o bibli, Ulrych se postupně začal zajímat o existencialismus nebo dílo Franze Kafky. Kromě Beatles učarovala Ulrychovi v 60. letech třeba hudba skupiny Cream nebo Jimiho Hendrixe. Hrál na kytaru, klavír i kontrabas, zpíval, komponoval, psal texty. Koncertoval s kapelami Vulkán a Atlantis. Bigbítu se však po nástupu normalizace v Československu přestalo dařit, Ulrychovu osobní situaci navíc zkomplikovala skutečnost, že v roce 1968, v reakci na vpád vojsk Varšavské smlouvy, napsal a nazpíval píseň Zachovejte klid. "My máme pravdu a vy jenom bič," zaznělo v ní na adresu okupantů. "Dostali jsme za to zákaz od normalizačních úředníků. Tím pádem pro nás bigbít skončil. Ale začali jsme ho hrát s houslemi, cimbálem, flétnou," uvedl Ulrych. V roce 1974 pak vznikla skupina Javory, která existuje dodnes. Cestu k hudebním kořenům by však Ulrych podle svých slov nejspíš našel i za jiných okolností. Dodnes si pamatuje na chvíli, kdy pocítil "archetypální dotek" lidové hudební tradice. Stalo se to o Vánocích, které osaměle trávil v zahraničí, kde tehdy působil s kapelou. Byl Štědrý večer, Ulrych naladil československou rozhlasovou stanici a poslouchal lidovou hudbu. "Ten pocit si nesu doteď," popsal. Ačkoliv se skupinou Javory i v dalších hudebních aktivitách dosáhl Ulrych řady úspěchů, pořád podle svých slov cítil nostalgii po bigbítu, tedy hudbě, se kterou začínal. Vedle Javorů, jejichž zvuk dotváří cimbál a housle, tak vznikla ještě sestava Javory Beat s elektrickou kytarou, klávesami, baskytarou a perkusemi. Hana a Petr Ulrychovi vystupují s oběma sestavami, třetí platformou je fúze s Hradišťanem Jiřího Pavlici. "Máme vlastně řadu velmi pestrých vystoupení, jak hudebně, tak instrumentálně, tak pokud se týká písniček," uvedl Ulrych. Zdůraznil, že koncertní program často obměňuje, avšak publikum stejně očekává, že uslyší písně, které dobře zná, zkrátka největší hity. "Když cítíte, jak najednou ta konkrétní píseň úplně přímočaře proudí do těch lidí a oni jsou šťastní, tak jim prostě nemůžete udělat to, že byste tyhlety písničky nějak hnidopišsky nehrál," uvedl Ulrych. Vydavatelství Supraphon připomnělo životní jubilea Ulrychových novým výběrem, který nabízí pod názvem Odkud a kam / To nejlepší 1969-2022. Znovu by měla vyjít také deska Odyssea, nahraná s kapelou Atlantis v roce 1969, ovšem poprvé vydaná až po pádu komunistického režimu. V diáři na webu Javorů je letos zatím kolem pětadvaceti koncertů, další přibudou. Publiku v domovském Brně se sourozenci Ulrychovi představí 28. dubna na jevišti Mahenova divadla. Už nyní je vyprodáno. Jan Tomandl dr - sdílejte článek