Německo reviduje názvy kvůli koloniálnímu původu a sporné minulosti

Berlín 9. června (zpravodaj ČTK) - Německo podobně jako jiné západní země reviduje názvy považované za sporné kvůli koloniálnímu původu či rasovému podtextu. Mění kvůli tomu jména ulic, což je viditelné nejen v Berlíně. Pozornost se soustředí také na původ uměleckých sbírek. Do hledáčku kritického hodnocení minulosti se dostal rovněž rod Hohenzollernů, jehož členové Německu vládli do roku 1918 jako císaři. Univerzita v Münsteru se rozhodla, že ze svého názvu vyškrtne jméno císaře Viléma II. Snaha o nápravu sporných názvů se v Berlíně soustředí především do Africké čtvrti, kde několik ulic ještě stále odkazuje na německou koloniální minulost. Nachtigalovo náměstí pojmenované po cestovateli Gustavu Nachtigalovi již dostalo nový název po manželech Rudolfu a Emily Manga Bellových, kteří v Kamerunu bojovali proti německému koloniálnímu panství. Přejmenování je nyní v přechodné fázi, kdy sice již platí nový název, zároveň na místě zůstává i Nachtigalovo jméno, které je však přeškrtnuté. Platí to i o ulici, která nyní místo jména Adolfa Lüderitze, jenž položil základy německé kolonie na území dnešní Namibie, nově připomíná Cornelia Frederikse. Ten v tomto regionu proti německým kolonizátorům vystupoval. V Africké čtvrti je již od roku 2018 rozhodnuto rovněž přejmenovat ulici, která se ale kvůli soudním průtahům zatím stále jmenuje po cestovateli Carlu Petersovi. Ten byl v německých koloniálních územích na východě Afriky znám ve svahilštině jako mkono wa damu (krvavá ruka), neboť nechvalně proslul násilím a nelidským chováním k domorodcům. Zatímco Petersovo jméno v Berlíně zůstává, jiná německé města jako Hannover či Kiel ho již odstranila. Zmíněný Hannover to učinil v roce 1994. Stalo se tak po takřka dvacetileté diskuzi, jejímž výsledkem bylo, že Petersovo jméno je neslučitelné s demokratickými hodnotami města. Úsilí o ideové očištění názvu ulic se v případě Berlína shodou okolností dotýká i České republiky. Už v březnu 2021 v německé metropoli padlo rozhodnutí, že ulice Mohrenstrasse, tedy Mouřenínská ulice, ponese jméno po filozofovi afrického původu Antonu Wilhelmu Amoovi. Změnu názvu prozatím brání neskončená odvolací řízení. Na rohu Mohrenstrasse a bulváru Wilhelmstrasse sídlí české velvyslanectví, které v doporučeních, jak se na ambasádu dostat, navrhuje využít zastávku metra Mohrenstrasse. I tuto zastávku čeká přejmenování. Své dosavadní jméno ulice dostala v 18. století. Podle některých výkladů po černochu či černoších, kteří zde žili, další názory název přímo spojují se zotročenými Afričany, kteří museli v Berlíně a Braniborsku sloužit. Etalon německého jazyka, slovník Duden, označuje termín Mohr (mouřenín) za zastaralý a za diskriminační. Pro českou ambasádu nebude očekávané přejmenování první. Ještě do začátku 90. let se přilehlá část nynější Wilhelmstrasse jmenovala po prvním premiérovi někdejší Německé demokratické republiky (NDR) Ottu Grotewohlovi. Historii změn názvů má i přilehlá stanice metra. Původně se stanice jmenovala Kaiserhof po jednom z tehdy nejluxusnějších berlínských hotelů a později nesla jméno po komunistovi Ernstu Thälmannovi, který zemřel pravděpodobně v koncentračním táboře Buchenwald a jehož odkaz východoněmecký režim politicky využíval. Následně se stanice přeměnila na Grotewohlovu a po německém znovusjednocení dostala název Mohrenstrasse. Revize minulosti se týká i muzejních sbírek. Například loni se Německo dohodlo s Nigérií na navrácení několika set sošek, reliéfů a dalších bronzových artefaktů, které kdysi patřily Beninskému království. Britové na konci 19. století na jihu dnešní Nigérie vydrancovali královský palác v Beninu, metropoli tehdejšího království. Část artefaktů se dostala do Německa, které svolilo k restitucím. Revizím nečelí jen koloniální minulost, ale také někdejší vládní rod Hohenzollernů. Vestfálská Vilémova univerzita v Münsteru, která od roku 1907 nese jméno po bývalém německém císaři Vilémovi II., se rozhodla, že od 1. října změní své jméno. Nově se bude nazývat jen Univerzita Münster. Své rozhodnutí vzdělávací instituce zdůvodnila tím, že s monarchou, který jí propůjčil jméno a povýšil ji na univerzitu, ji nespojuje žádná živá tradice. "Navíc neexistují důkazy, že by Vilém II. měl vůči univerzitě takové finanční či ideové zásluhy, které by ještě dnes poctu (pojmenování) zdůvodňovaly. Po zvážení těchto nových zjištění se senát univerzity vyslovil pro přejmenování," vysvětlila škola. Císařovo jméno s sebou navíc nese přítěž jeho nacionální, militaristické a imperiální politiky, která přispěla k rozpoutání první světové války. To, že se škola vzdá v názvu i svého vestfálského odkazu, zdůvodnila tak, že v době svého vzniku byla jedinou univerzitou v pruské provincii Vestfálsko. "Od té doby bylo ve Vestfálsku založeno mnoho dalších univerzit a vysokých škol," uvedla univerzita. Dodala, že název tak již v dnešní době neodpovídá někdejšímu regionálnímu určení zemské školy. Deník Rheinische Post v této souvislosti poznamenal, že ještě v roce 1997 se univerzita přejmenovat odmítala. "Možná, že muže a ženy, které dnes ctíme, budou nadcházející generace hodnotit zcela jinak. Trochu pokory proto neuškodí," napsal list. Aleš Zápotocký jrm - sdílejte článek