Rozhovor ČTK s prezidentem Petrem Pavlem

Praha 25. července (ČTK) - Plný text rozhovoru prezidenta Petra Pavla s ČTK. Rozhovor vznikl ve středu odpoledne, posléze vláda oznámila nominaci ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) na českého eurokomisaře. Pasáž rozhovoru o daném tématu proto v současnosti není plně aktuální. OTÁZKA: Pane prezidente, začal bych zahraniční politikou, konkrétně válkou na Ukrajině. Před měsícem jste se zúčastnil mírové konference ve Švýcarsku. Měla, řekněme, výsledky, které nebyly úplně konkrétní z hlediska mírového ujednání. Nicméně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nyní hovoří o tom, že té další, někdy na podzim, by se mělo nebo mohlo zúčastnit i Rusko. Myslíte, že to je pravděpodobné, možné? ODPOVĚĎ: Jestli to pravděpodobné, to uvidíme, co přinesou nadcházející měsíce, ale je to v každém případě potřebné a žádoucí. Mírový summit ve Švýcarsku neměl být summitem, na kterém bude dosažena mírová dohoda. To si všichni uvědomovali od samého začátku. Byl to výkop, který začal proces nějakého mírového uspořádání války na Ukrajině. Jaké bude, je otázkou diplomatických, politických jednání, ale podstatné je, že ten proces začal. Vidím hlavní přínos summitu ve Švýcarsku v tom, že měl být vlastně takovým globálním referendem o tom, jestli země preferují řešení sporů a konfliktů mezi zeměmi na základě pravidla síly, anebo jestli preferují řešení v souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN. A to si myslím, že se povedlo, protože deklarace, která byla přijata, byla na místě podepsaná naprostou většinou zúčastněných zemí a mezinárodních institucí. Některé se ještě připojily později a některé svůj podpis stáhly. Ale každopádně okolo 90 zemí se jasně vyjádřilo ve prospěch řešení podle mezinárodního práva. Takto bychom měli postupovat i dál, to by měl být asi základní a možná jediný předběžný požadavek pro další jednání. Jinak by to jednání nedávalo smysl, pokud by zúčastněné strany k tomu přistupovaly tak, jako třeba k tomu dosud přistupuje Rusko, které předloží předběžné podmínky, které jsou v podstatě kapitulační, a tím podmíní vůbec vůli zahájit nějaké jednání. To není jednání. Ale bez Ruska a Číny u stolu skutečně nebude možné dosáhnout žádného mírového jednání. Myslím si, že k tomu to směřuje, aby především Čína byla ochotna usednout k jednacímu stolu a naplnila tak roli, kterou by sama chtěla mít, to znamená významného globálního hráče, kterým bezesporu je v ekonomice, ve financích, ale už třeba jím není v té politice prosazování míru. Tam by měla Čína určitě sehrát mnohem významnější roli. OTÁZKA: Když hovoříte o Číně, závěry summitu NATO byly k Číně poměrně ostré, možná nejostřejší v historii. Zároveň se o Číně hovořilo v podstatě jako o spojenci Ruska. Máte dojem, že tyto závěry mohou vést k tomu, že Čína se přesto bude snažit o mírové ujednání mezi Ruskem a Ukrajinou, že k tomu přistoupí? Jestli to nepovede spíše třeba k eskalaci vztahů mezi NATO a Čínou? ODPOVĚĎ: Já bych to neviděl jako eskalaci vztahu mezi NATO a Čínou, protože to, co tam zaznělo, je pouze odrazem reálného stavu. Čína uzavřela naprosto otevřeně strategické partnerství s Ruskem, které se projevuje nejen na poli politiky, ale i bezpečnosti, ekonomické spolupráce. Čína je významným dodavatelem technologií do Ruska, především technologií duálního použití, které umožňují Rusku vést agresivní válku na Ukrajině. Čína odebírá podstatnou část nerostných surovin z Ruska, čímž samozřejmě umožňuje financovat pokračování války. Toho všeho si je Čína vědoma. A já si myslím, stejně tak jako řada dalších lídrů nejenom zemí NATO, ale i jinde ve světě, že Čína by měla hrát pozitivní roli v tom, že bude přijímat větší odpovědnost za mírové uspořádání ve světě právě na základě pravidel. Ne na základě toho, kdo má větší armádu, případně kdo má větší ekonomickou moc. Tak by se svět vrátil o mnoho let zpátky. Myslím si, že to není v zájmu ani těch zemí, které se zatím do žádného mírového procesu nezapojily, protože naprostá většina zemí v Africe, v Latinské Americe, které dnes jsou ekonomicky závislé na Číně, případně vojensky na dodávkách vojenského materiálu z Ruska, tak i ty upřednostňují, aby problémy byly řešeny v souladu s mezinárodním právem. Jenom jsou teď ekonomicky a jinak tlačeny do toho, aby zachovávaly buďto neutrální pozici, anebo aby stály na straně Číny a Ruska. OTÁZKA: Povedou závěry summitu k nějakým konkrétním krokům ze strany aliance vůči Číně? Je to jakási deklarace toho, že Čína pomáhá Rusku ve válce na Ukrajině. Změní se podle vás přístup NATO k Číně nějakým konkrétním způsobem? ODPOVĚĎ: To, co by se mělo změnit, je především jednotný postup. Pokud nebudou mít země, které jsou více či méně demokratické, shodu na tom, jak postupovat ve vztahu k autokratickým režimům, pak samozřejmě tyto režimy budou využívat starého pravidla 'rozděl a panuj', budou diferencovat ve svém přístupu a rozdělovat tyto země. Snaží se o to Rusko, snaží se o to i Čína. Takže ať už se budeme bavit o NATO, Evropské unii a nebo o všech demokratických zemích světa, a v tomto případě bych chtěl zdůraznit, že summitu NATO se zúčastnili čtyři partneři z Indo-Pacifiku, tak právě s takovými zeměmi bychom měli mít snahu dosáhnout jednotného postupu. Protože Čína i Rusko by měly pocítit, že tlačit na řešení problémů prostřednictvím síly v moderním světě nemá, co dělat. A že je tedy potřeba respektovat pravidla, na kterých jsme se po druhé světové válce dohodli, podle kterých svět už 80 let funguje a měl by fungovat i nadále. A měli bychom se naopak snažit ta pravidla zlepšovat, ne je odstraňovat. OTÁZKA: Hovořil jste i v Americe při různých debatách, že očekáváte určitý vývoj na konci letošního roku, nebo začátkem příštího roku, co se týče války na Ukrajině. Jak jste to konkrétně myslel? ODPOVĚĎ: Především v tom, že tento rok přinesl poměrně velký počet důležitých voleb ve významných zemích. Ať už to byly evropské volby, mimořádné volby ve Francii, volby ve Velké Británii, ale samozřejmě na prvním místě volby ve Spojených státech. A od změny, případně pokračování v pozici amerického prezidenta si různé země dělají různá očekávání. Rusko vyjádřilo několikrát naději, že případné zvolení Donalda Trumpa by mohlo vést k dohodě, a i Donald Trump sám se několikrát vyjádřil, že je připraven válku velice rychle ukončit a že má plán, jak zatlačit na oba aktéry. Takže dá se očekávat, že na poli politiky dojde k určitým změnám, které mohou vést k posunu. Ale další věc je také únava z války, a ta se promítá na obě válčící strany, nejenom na Ukrajinu, ale i na Rusko. Takže i ten vnitřní tlak, ať už na Ukrajině, nebo v Rusku, bude sílit, a tím pádem i zřejmě ochota Ruska usednout k jednacímu stolu. Ale jak říkám, důležité je do té doby získat na stranu možného jednání Čínu, protože pokud Čína touto cestou nepůjde, tak Rusko nebude cítit nějakou vnitřní potřebu jednat. Bude se naopak snažit získat pro sebe výhody, ať už na bojišti, nebo na poli mezinárodní politiky. OTÁZKA: K americkým prezidentským volbám se dostaneme. Ještě jedna otázka k summitu. Po něm jste hovořil o tom, že prezident Zelenskyj by měl být spokojen s výsledky summitu. Myslíte si to i přesto, že nebyla shoda na dlouhodobějším financování pomoci Ukrajině? Je shoda na 40 miliardách eur na příští rok, ale na další roky už ne, ačkoliv generální tajemník Jens Stoltenberg o to jevil zájem a plán měl asi na pět let. Myslíte si, že i přesto je pan prezident Zelenskyj spokojen a že je třeba vidina toho, že bude shoda i pro další roky na takové podpoře? ODPOVĚĎ: Prezident Zelenskyj by byl zřejmě výrazně spokojenější, kdyby na summitu ve Washingtonu dostal pozvánku Ukrajiny do NATO, ale velice dobře si uvědomuje, jaká je situace, jaká je realita, a že to, čeho se mu podařilo dosáhnout v průběhu uplynulého roku a co bylo stvrzeno na summitu ve Washingtonu, je maximem možného. V praktické rovině toho rozhodně není málo, protože příslib 40 miliard eur na příští rok rozhodně není malá podpora. Krom toho země NATO podporují Ukrajinu v mnoha dalších rovinách, ať už individuálně, nebo kolektivně. Přibližně dvacítka z nich uzavřela bilaterální dohody s Ukrajinou, které jsou naprosto konkrétní. Kromě toho běží řada iniciativ, nejen naše muniční, ke které se připojila spousta zemí, ale paralelně i další. Bylo zřízeno velitelství NATO pro koordinaci výcviku a materiální pomoci Ukrajině. Bylo zřízeno výcvikové a analytické centrum. To všechno jsou věci, které jsou naprosto konkrétní a Ukrajině výrazně pomohou. Takže si myslím, že prezident Zelenskyj se svojí delegací ze summitu odjížděl nejenom s přísliby, ale s naprosto konkrétní pomocí, která výrazně zlepší situaci při obraně jeho země. OTÁZKA: Už před odjezdem na summit jste hodně hovořil o tom, že je důležité vytvořit nový strategický přístup aliance k Rusku. Je to v podstatě i závěrem summitu, ale je to takové, řekněme, abstraktní vyjádření. Je to nějaký krok, který má být do budoucího summitu vytvořen. Jak by to mělo podle vás vypadat, jaká je ta představa? ODPOVĚĎ: Myslím, že to není tak úplně abstraktní, protože deklarace hovoří jednoznačně o tom, že do příštího summitu mají být připravena doporučení pro strategický přístup k Rusku, což je důležitý předpoklad k tomu, aby mohl být nějaký strategický přístup zformulován. Doporučení budou do příštího summitu hotová. Příští summit v Haagu za rok je projedná. Na základě toho může být přijat celkový strategický přístup, tedy nová politika NATO ve vztahu k Rusku. Já si myslím, že je to proces, který je standardní. My jsme usilovali dlouhodobě, Česká republika, o to, aby ten proces byl zahájen. Takže z naší strany můžeme být spokojeni s tím, že tato iniciativa má naprosto konkrétní kroky a pokračování. OTÁZKA: Dostávám se k prezidentským volbám ve Spojených státech. V neděli oznámil současný prezident a dosud i kandidát Joe Biden, že odstupuje z kandidatury. Jak to podle vás ovlivní výsledek prezidentských voleb? Je třeba teď, pokud bude Kamala Harrisová kandidovat místo něj, větší šance, že porazí Donalda Trumpa? ODPOVĚĎ: Nejsem politolog, ani analytik, ale situaci samozřejmě sleduji s velkou pozorností, tak asi jako mnoho jiných. Pozornost situaci v amerických volbách je odrazem toho, že Spojené státy jsou jednoznačně lídrem demokratického světa a že k nim vzhlížejí i všichni oponenti a nepřátelé Spojených států, protože případné změny by se odrazily i na nich. Jestli se američtí voliči rozhodnou pro jednoho, či druhého, je čistě jejich vnitřní věc. To, že prezident Biden byl z různých stran vyzýván k odstoupení, také není nic nového. A jestliže se takhle rozhodl, tak si myslím, že to je státnické gesto, které svědčí o tom, že si uvědomuje, jak důležité ty volby budou nejenom pro Ameriku, ale i pro svět. A že mu záleží na tom, aby uspěla Demokratická strana, aby uspěly Spojené státy. Pro nás je důležité, ať už bude americkým prezidentem kdokoli, aby se nijak výrazně nezměnila americká politika ve vztahu k Evropě, ve vztahu ke světu, aby se Spojené státy neizolovaly, a to ani zahraničněpoliticky, ani vojensky, ale ani ekonomicky. Protože máme-li uspět, a teď když říkám množné číslo, tak tím myslím demokratický svět, v soupeření s různými formami autoritářských režimů, pak musíme výrazně lépe spolupracovat a koordinovat naši činnost. Z tohoto důvodu bude důležité, aby si i nový americký prezident byl vědom toho, že soupeření Spojených států s Čínou bude úspěšné jenom tehdy, když budou velice úzce spolupracovat Severní Amerika s Evropou a s demokratickými státy v Asii. Protože protiváhu Číně samotné Spojené státy vytvoří velice těžko. Takže to bude důležité zdůrazňovat i z naší strany, nakonec bylo to i obsahem mých jednání s představiteli americké politiky při mé poslední cestě, a o to se budeme snažit potom i s novým americkým prezidentem. OTÁZKA: Máte obavu z toho, že tomu tak nebude? Že Spojené státy skutečně se mohou jakýmsi způsobem izolovat? ODPOVĚĎ: Náznaky toho jsou, slyšeli jsme je v různých vystoupeních. Ale já bych opravdu byl velice zdrženlivý při nějakém zásadním hodnocení volebních prohlášení, protože víme, že volební kampaně, a ve Spojených státech zvlášť, jsou mnohdy vedené takovým dramatickým způsobem. Nemyslím střelbu na prezidentského kandidáta, ale myslím způsob prezentování faktů a argumentů. Povolební realita potom většinou je výrazně umírněnější. Musím říct, že třeba z těch jednání, která jsem měl ve Washingtonu i s představiteli republikánů, jsem neměl dojem, že by výrazně převažoval názor Spojené státy izolovat. Všichni jsou si vědomi toho, že pro ně hlavní výzvou bude Čína, ale že soupeření s Čínou bude výrazně ovlivněno tím, jak skončí válka na Ukrajině. Snažil jsem se, aby to bylo jasné, srozumitelné, že tak jako my budeme potřebovat pomoc Spojených států při řešení války na Ukrajině, tak Spojené státy budou potřebovat Evropu při soupeření s Čínou, a stejně tak naši partneři v Indo-Pacifiku budou potřebovat naši solidaritu, pokud bude Čína asertivnější v Jihočínském moři, případně v jižní Asii. Tam si myslím, že je jasné, že bezpečnost v euroatlantickém prostoru je velice úzce provázána s bezpečností v Indo-Pacifiku. I pro nás, byť si myslíme, že třeba situace v Jihočínském moři na nás nemá sebemenší vliv, tak je dobré si připomenout, že touto oblastí probíhá více než 50 procent světového objemu zboží. Pokud by došlo k přerušení například námořní dopravy, tak se to na evropských trzích, a tedy i na našem, promítne během několika týdnů, a to velice razantně. Takže i my, přestože se cítíme být geograficky hodně vzdáleni, jsme vývojem bezpečnosti v této oblasti výrazně ovlivněni. OTÁZKA: Možná taková trochu osobnější otázka. Ze summitu NATO, jaký jste měl konkrétně dojem z vystupování a z prezentování se Joea Bidena. Cítil jste, že třeba i on sám hodně pociťuje tlak a obavy a že je to i na jeho vystupování poznat, nebo působil sebevědomě? ODPOVĚĎ: Já jsem měl to štěstí, že jsem mu byl hodně blízko. Na večeři v Bílém domě jsem od něho seděl hodinu a půl tak daleko, jako teď od vás, takže jsme měli možnost si povídat o spoustě věcí, nejenom o politice. Měl jsem z něho spíš příjemný dojem, protože je to člověk, který je otevřený, komunikativní. To, že se na něm projevuje věk, je zřejmé, na kom se neprojevuje? Na druhou stranu jeho vystoupení bylo naprosto jasné, srozumitelné, a to ve všech blocích toho jednání. To, že došlo k tomu hodně medializovanému omylu při tiskové konferenci s prezidentem Zelenským, to by se mohlo stát komukoliv z nás a není to úplně dáno jenom věkem. Ale samozřejmě on byl a je pod takovým drobnohledem, že jakékoli škobrtnutí, jakékoli přeřeknutí dostává mnohonásobně větší váhu, než bychom tomu přisuzovali v případě někoho jiného. Já jsem třeba sledoval jeho projev v průběhu toho týdne, co jsme byli ve Spojených státech, v Michiganu. Ten byl naprosto jiný, než třeba jeho první televizní debata. Byl velice energický, srozumitelný, jasný. Takže já bych rozhodně neřekl, že není schopen vykonávat prezidentský úřad. Naopak myslím si, že ten půlrok, který mu zbývá v úřadu, bude schopen odvést v plném výkonu. Takže se neobávám, že by mělo dojít k nějakým dramatickým situacím. OTÁZKA: Dostávám se ještě k válce na Blízkém východě, co se týče zahraniční politiky. Vy jste Blízký východ na začátku roku navštívil, nedávno jste třeba telefonoval s egyptským prezidentem, hovořili jste spolu o nějaké podobě dohody a o poválečné správě v Pásmu Gazy. Jak by to podle vás konkrétně mělo vypadat? ODPOVĚĎ: Tady asi je potřeba říci několik základních faktů. Neměli bychom ztrácet ze zřetele, kdo zahájil konflikt. Že to byl Hamás a že ho zahájil naprosto brutálním a do té doby nevídaným teroristickým útokem. Napadené území byl Izrael a je naprosto zřejmé, že Izrael má plné právo sebeobrany v takové situaci. Stejně tak ale zastáváme jasný názor, pokud jde o ochranu civilistů v konfliktu, humanitární pomoc a snahu vyhýbat se civilním cílům, což bohužel v případě Pásma Gazy je komplikované nejenom konfigurací, protože je to hustě zalidněná oblast, ale hlavně tím, že Hamás se nijak neštítil schovávat své bojovníky za civilní obyvatelstvo. Umisťoval sklady zbraní do nemocnic nebo pod nemocnice do svých tunelů a civilní obyvatelstvo naprosto bezskrupulózně využíval po celou dobu jako štít. To, že konflikt trvá tak dlouho, samozřejmě nikomu radost nedělá. Naším cílem by mělo být dostat strany ke stolu s výjimkou Hamásu, protože Hamás zatím neprojevil jedinou snahu vzdát se svého způsobu vedení boje proti Izraeli. Ale určitě by mělo dojít k jednání, jehož výsledkem bude nějaká forma státnosti pro Palestince. Protože jedině dvoustátní řešení může přinést mír do oblasti, bezpečnostní garance pro Izrael a konečně nějakou formu státnosti pro Palestince, čímž by výrazně ubylo napětí v celém regionu, protože palestinská otázka živí ty ohýnky problémů v celém Blízkém a Středním východě. OTÁZKA: V tomto ohledu, jak nahlížíte na to, že některé evropské státy se rozhodly už uznat Palestinu jako stát, například Španělsko, Norsko, Slovinsko? Jaký by měl být přístup Česka v této době? ODPOVĚĎ: Česká republika není nakloněna tomuto přístupu, protože ho vidí spíše jako politické gesto, které nemá žádný odraz v praktické rovině. Nijak to nemění situaci Palestinců, ani jejich možnost být přítomni jednáním třeba v OSN. Myslím si, že mnohem racionálnější přístup je opravdu zahájit velice seriózní jednání o palestinské státnosti. A v okamžiku, kdy bude takového výsledku dosaženo, tak pak je namístě palestinský stát uznat. Ale do té doby to opravdu žádné praktické výhody nemá. OTÁZKA: Česko bylo od počátku velmi výrazným podporovatelem Izraele, i na půdě OSN a podobně. Zároveň jste hovořil o civilních obětech, kterých přibývá. Dá se říct, že se přístup Česka ke konfliktu nějakým způsobem od října vyvinul? Že tam je nějaká změna s tím ohledem, že civilních obětí je víc, že třeba podpora Izraele není až tak bezprecedentní jako zpočátku? ODPOVĚĎ: Já myslím, že na tom principu se nezměnilo nic. Česká republika stále stojí za Izraelem, pokud jde o právo na sebeobranu. Stojí za Izraelem, pokud jde o bezpodmínečné propuštění všech zadržovaných rukojmí. Ale zároveň při každé příležitosti, když jednáme s našimi izraelskými partnery, a bylo to i obsahem mých jednání, tak apelujeme na to, aby vojenská část operace byla ukončena, aby byly otevřeny koridory pro doručování humanitární pomoci. Nakonec i my, když jsme tam jeli, tak jsme naším malým dílem přispěli, protože při návštěvě Jordánska jsme zároveň předali humanitární dar. Ale více dělat nemůžeme, protože my nemáme páky na to, abychom přesvědčili Izrael, že má zastavit bojové operace. Izrael je pod tlakem i dalších zemí, například Spojených států. Spojené státy ústy prezidenta Bidena předložily návrh, jak by konflikt měl být ukončen. Myslím si, že je to plán, který bychom měli podporovat a podporujeme. OTÁZKA: Plánujete nějakou další cestu do tohoto regionu v nejbližší době? ODPOVĚĎ: V nejbližší době do tohoto regionu ne. S prezidentem Sísím, když jsme se bavili, tak jsme se zmínili mimo jiné o jeho možné návštěvě, zřejmě v příštím roce. Ale to je teprve v jednání. OTÁZKA: A když jsme u zahraničních návštěv, nějaké jiné v dohledné době plánujete? ODPOVĚĎ: Pozítří a popozítří to bude Rakousko, návštěva nejenom Salcburského festivalu, ale také jednání s prezidentem Van der Bellenem, se kterým jsme se už setkali a měli jsme velice zajímavý rozhovor. Myslím si, že příležitost, kterou nám dává to dvoudenní setkání, bude poměrně široká výměna názorů na mnoho témat. Myslím si, že právě s Rakouskem je dobře, že ty vztahy rozvíjíme ve všech rovinách. Další potom bude následovat cesta na zahájení paralympijských her do Paříže. To bude koncem srpna. A potom také na konci srpna tady budeme mít mezinárodní konferenci Globsec, na kterou přijede celá řada lídrů i několik prezidentů. Dále potom připravujeme cestu na Valné shromáždění OSN plus další navazující program, který bude zřejmě v Chicagu. Ale ten je také ještě v procesu přípravy. To je zatím výhled na následující tři měsíce. OTÁZKA: Dostáváme se k domácí politice. Vy jste hovořil už zpočátku, když jste nastoupil do úřadu, o tom, že chcete moderovat diskusi. Hodně jste na to dával důraz, i třeba mezi koalicí a opozicí. Jste v úřadu necelý rok a půl. Jak se vám to daří, podle vašeho úsudku? ODPOVĚĎ: Záleží asi na tom, čím to budeme měřit. Jestli počtem setkání mezi vládou a opozicí, nebo dosaženými výsledky. Někdo by mohl říct, že ta komunikace neprobíhá. Na to bych asi reagoval tím, že těch jednání bylo za tu dobu asi šest nebo sedm. Mojí snahou bylo opravdu dovést vládu a opozici k jednání o důležitých otázkách, které jsou předmětem dlouhodobého zájmu všech občanů, ne jenom voličů jedné strany nebo jedné koalice. Podle mého názoru by na těchto otázkách mělo dojít ke shodě, protože situace, kdy vláda si prosadí to, co chce, bez koordinace s opozicí, a opozice dává jasně najevo, že všechno, co tato vláda odsouhlasí, tak hned po volbách zase zruší, změní, vytváří atmosféru, která nás neustále v čase vrací zpátky. A tím nejenom, že ztrácíme energii, zdroje, čas, ale také důvěru občanů v politiku. Protože vidí, že to vlastně nikam nespěje, že to je takový cyklus, kde se pořád vracíme do stejného bodu. Myslím, že stále stojí za tu snahu to prolomit. I proto se o to budu pokoušet i dál, i proto jsem nedávno svolal jednání, které bylo zaměřeno na zahraniční a bezpečnostní politiku, stejně jako tomu bylo v červnu minulého roku, i proto jsem svolal jednání k důchodové reformě a předtím k valorizaci penzí, protože si myslím, že jsou to věci, které nás budou provázet desítky let, a je potřeba, abychom je neměnili s každou vládou. To, že se to úplně nedařilo, svědčí o tom, že politická atmosféra u nás je dost vyhrocená, že komunikace mezi vládou a opozicí je poznamenaná množstvím různých hořkostí, které jedna vůči druhé straně cítí. Samozřejmě to potom naráží na to, že je minimální ochota nejenom dospět k nějakému společnému závěru, ale dokonce si jenom vyslechnout tu druhou stranu. Ale jak říkám, mně to nijak nebrání v tom, abych se o to dál pokoušel a kdykoli bude příležitost a nějaké téma, které si takovou pozornost zaslouží, tak to udělám znovu. Ale je samozřejmě zapotřebí vůle na obou stranách, tedy jak vládní, tak opoziční, minimálně vyslechnout své argumenty, přemýšlet o nich, neshodit je hned se stolu jenom proto, že jsou z druhé strany, a pak se shodnout na něčem, co dává smysl pro tuto zemi na dlouhé období. OTÁZKA: Napadá vás konkrétní téma, ke kterému by v současné situaci šlo svolat podobné jednání? Nebo kde by to bylo potřeba? ODPOVĚĎ: Bylo by to potřeba v řadě témat, ale když se podíváte na priority, které si vytyčila nejenom tato vláda, ale které asi jsou výsledkem jenom uvažování každého soudného člověka, jako je bezpečnost, obrana, jako je vzdělávání, jako je zdravotnictví, doprava, věda, výzkum, inovace... To jsou všechno věci, na kterých se asi všichni shodneme, že jsou důležité pro další rozvoj této země. Protože máme-li zůstat konkurenceschopní, máme-li držet krok s vyspělými zeměmi v Evropě a ve světě, tak nám ani nic jiného nezbyde, než se těmto prioritám věnovat. Tady bych viděl jako naprosto přirozenou velice otevřenou a věcnou komunikaci mezi vládou a opozicí, aby alespoň v těchto oblastech dokázaly najít elementární shodu na základních principech a neměnily je potom při nástupu jiné vlády. Protože přijmout dlouhodobou strategii a držet se jí, je vlastně jediná cesta, jak se dopracovat k cíli. Země, které to dokážou, a jsou takové i v Evropě, jsou na tom výrazně lépe, než jsme my dneska. Jsem přesvědčen o tom, že ten potenciál máme a že o něj přicházíme právě tím, že nejsme schopni se domluvit ani na základních věcech. OTÁZKA: Teď je otázka, jestli je to reálné, ale zatím tu snahu zachováváte... ODPOVĚĎ: Zachovávám a myslím si, že je důležité o tom mluvit právě i třeba prostřednictvím takovýchto rozhovorů, aby se o tom dozvěděla veřejnost, protože veřejnost vytváří potom tlak na politické strany. Pokud politické strany ucítí poptávku u veřejnosti na překonání té bipolarity a budou tlačit na své preferované politiky a politické strany, aby nějakou formu komunikace s protější stranou navázali, tak to ty strany udělají. Dokud ale je atmosféra spíše taková, že protistranu je potřeba neustále tlouct, ponižovat, zesměšňovat, znevěrohodňovat, tak samozřejmě to k ničemu nepovede. OTÁZKA: Velkou část vaší domácí agendy tvoří cesty po krajích. Už jste je absolvoval po všech krajích, po některých vícekrát. Hovořil jste o tom, že chcete všech 14 návštěv zanalyzovat a že by se mohlo v létě uskutečnit i několik kulatých stolů k určitým tématům. Podařilo už se nějakou takovou analýzu uskutečnit a jsou v plánu takové kulaté stoly? ODPOVĚĎ: My si děláme vyhodnocení po každé takové cestě a teď samozřejmě tím, že jsme to kolečko, nebo tu řadu všech 14 krajů uzavřeli, tak si uděláme hodnocení, které bude hlubší. Ale vzhledem k tomu, že jsme to dělali průběžně, tak vlastně závěry už víceméně máme a k některým z nich budeme dělat kulaté stoly podobně, jak jsme to teď udělali například při výjezdu do Ústeckého a Karlovarského kraje. Jsou to témata, jako je například sociální vyloučení, jako je vzdělávání, jako je energetika, protože jsem přesvědčen o tom, že nejenom mezi občany, těmi, kteří jsou aktivní a věnují se řešení problémů ve svých regionech, ale i v byznysu, ve státní správě je spousta šikovných lidí, kteří mají nápady, jak problémy, které máme, řešit. To, co se ukazuje jako největší problém při řešení problémů, není ani to, že bychom nevěděli jak, ale že nemáme odvahu ta řešení prosadit, protože mnoho problémů si vyžaduje systémová řešení. Někdy poměrně razantní. A logicky politici mají obavu z toho, že když přijdou s nějakým razantním opatřením, které na první reakci vyvolá negativní odezvu, tak že tím přijdou o preference. A vzhledem k tomu, jak jsou dnes rozloženy politické síly, tak každý procentní bod se počítá a přijít, byť jenom dočasně, o nějakou podporu, se žádné ze stran nechce. Takže se dostáváme do takové situace, kdy sice víme, jak bychom problémy měli řešit, ale nemáme odvahu ta řešení nabídnout a prosadit, abychom nepřišli o to, být znovuzvoleni. To je trošku taková schizofrenie. I tato vláda udělala velice odvážná rozhodnutí, ale samozřejmě čím víc se blíží volby, tím bude i tato vláda opatrnější v tom, jak razantní návrhy a řešení bude prosazovat. Takže vždy, když se budeme bavit o tom, že by se měla uskutečnit nějaká výraznější reforma, ať už to bude reforma vzdělávacího systému nebo reforma zdravotnictví, bude asi zapotřebí nejenom odvážné vlády, pokud možno konsensuální. Buď tedy vlády, která bude složená z malého počtu stran, anebo jenom jedné strany, ale také vlády, která bude mít odvahu hned v prvním roce po zvolení se do toho pustit, aby takovou odvážnou reformu udělala. Právě tohle by mohlo usnadnit to, že budeme schopni se na základních principech takových reforem dohodnout. Myslím si, že k tomu by právě mohly pomoct jak ty kulaté stoly, tak debaty s veřejností, protože pokud se podaří odborníkům po věcné stránce připravit fungující řešení a podaří se ho prezentovat veřejnosti tak, aby ta část veřejnosti, která si na něj může udělat svůj názor a bude chtít si ho udělat, řekne 'tohle se nám líbí, takhle by to mělo být, tohle my chceme', tak ty politické strany tomu potom půjdou naproti. A když navíc budou ochotné se na některých základních principech dohodnout, tak i odvahy to prosadit budou potřebovat méně, protože je opozice u těch základních stavebních kamenů podrží. Ale do té doby, než se k tomu dostaneme, tak samozřejmě bude asi velice těžké jakoukoli systémovou reformu předložit, protože to vždycky vyvolá negativní odezvy a na straně politických stran velké obavy. OTÁZKA: Při výjezdech do krajů jste často hovořil o problematice strukturálně postižených krajů. Jedním z nich je Moravskoslezský a zdá se, že se nyní bude potýkat s dalším velkým problémem, a to je situace v Liberty. Jak na to nahlížíte? Myslíte, že stát by se měl více angažovat v této problematice, protože tam hrozí propouštění víc než poloviny pracovníků? ODPOVĚĎ: Je to pravda, jenom teď v tom prvním kroku to má být asi 2500 lidí. Vzhledem k tomu, že je to privátní firma, tak možnosti státu jsou velice omezené. Na druhou stranu i někteří ministři připouštějí, že stát měl být razantnější v postupu vůči majiteli už minimálně rok, dva zpátky. Je to zřejmě i poučení pro příště, jak chránit nejenom státní zájmy, ale i zájem našich občanů a pracujících. Ale za současné situace může stát situaci pomoci nejenom vhodným sociálním záchytným programem, podporou rekvalifikací. Na Ostravsku, nebo v samotné Ostravě je nějakých 11.000 neobsazených pracovních míst. Ne všechna asi budou vhodná a žádoucí pro zaměstnance, kteří byli zvyklí asi na trochu jiný příjem, ale je to určitá možnost. Navíc část těchto lidí, přibližně asi 600, tak je v situaci, kdy může požádat o předčasný důchod. Zase stát tomu může pomoci tím, že v případě, že by tam byla jakákoli překážka, tak tu překážku může odstranit, aby ti lidé opravdu mohli odejít. Případně aby se mohli vystřídat s těmi, kteří budou zůstávat v té sekundární výrobě, ale zároveň už budou na hranici důchodu. Tak aby ti, kteří do důchodu ještě mají daleko a mohli by pracovat dál, vlastně mohli nahradit ty, kteří by mohli z té sekundární výroby do předčasného důchodu odejít. Možností je více. Já si myslím, že na nich teď usilovně pracuje nejenom ministr práce a sociálních věcí, ale i hejtman a primátor. Takže uvidíme, s čím přijdou. OTÁZKA: Dnes jste se zúčastnil jednání vlády ke zprávě o zajištění obrany země. Chystáte se na vládu i zhruba za měsíc k jednání o rozpočtu. Na co chcete na tomto jednání apelovat? Co podle vás mají být ty priority, na které by se vláda měla v příštím roce zaměřit? ODPOVĚĎ: Prezident rozhodně není v roli, aby vládě kontroloval, jak zpracovává nebo navrhuje rozpočet. Takovou ambici jsem nikdy neměl. To, o co mi jde, a říkal jsem to opakovaně při jednáních s premiérem i s ministrem financí, jsou dvě základní věci. Jedna je dostatečná transparentnost, tak aby jednotlivé složky rozpočtu, ať už na té příjmové nebo výdajové straně, byly naprosto jasné, srozumitelné. Aby tam nedocházelo k převodu finančních prostředků třeba do fondu dopravní infrastruktury, čímž se pak opticky může snížit deficit. To je jedna věc, která byla kritizována na rozpočtu v minulém roce, a já jsem apeloval na ministra financí, na předsedu vlády, aby takové kritice nešli naproti tím, že budou opakovat stejnou věc i v tomto nebo v letošním rozpočtu. Druhá věc je naplňování vládních priorit. Vláda si dala do svého programového prohlášení nějaké priority, s těmito prioritami je voliči volili, a bylo by tedy fér, aby tyto priority byly jasně odraženy v rozpočtu. I proto se chci zúčastnit jednání vlády, abych si vyslechl jednotlivé ministry, jak budou zdůvodňovat naplnění nebo nenaplnění těchto priorit. OTÁZKA: Hovoříte o transparentnosti rozpočtu. Jak nahlížíte na to, že vláda nezveřejnila první návrh, jak bylo zvykem v minulých letech? Je to podle vás problém? Vy jste ostatně dneska řekl, že jste také ten první návrh neviděl. Myslíte si, že to je správný postup? ODPOVĚĎ: Došlo k úpravě rozpočtových pravidel v souvislosti s přijetím konsolidačního balíčku. Rozpočtová pravidla se do značné míry zjednodušila. Tím, že nebyl zveřejněn ten, řekněme, technický rozpočet, který vlastně je takovým prvotním nástřelem, tak si myslím, že je to spíš pozitivní než negativní. Protože zveřejnit něco, co je v neustálém pohybu, jenom vede k tomu, že se vedou často iracionální a velice emocionální debaty o miliardách pro ten či onen resort bez toho, že by to bylo jakkoli věcně podloženo. Podle současných pravidel dostaly resorty návrh rozpočtu do konce června, mají teď čas dva měsíce a do konce srpna vláda jako celek rozhodne o prioritách a o podobě rozpočtu. Teprve potom, až bude rozpočet předložen do Sněmovny, tak bude zveřejněn. Já si myslím, že je to v pořádku, protože zveřejňovat by se mělo něco, co už má nějakou finálnější podobu. Něco, s čím se opravdu dá už pracovat a argumentovat. Takže ty kroky nevidím jako zásah do transparentnosti, ale spíše zjednodušení toho procesu. OTÁZKA: Je to velice hypotetická otázka, ale co by byla taková nepřekročitelná věc, která by vás donutila rozpočet vetovat? Na co by podle vás vláda skutečně měla klást důraz, a když by tomu tak nebylo, tak vy byste nesouhlasil? ODPOVĚĎ: Jedna věc je třeba ta transparentnost, to znamená, že by se tam skutečně objevily nějaké operace, které by skrývaly ať už výdaje, nebo příjmy, nebo podhodnocovaly, nadhodnocovaly. Ale asi důležitějším kritériem by bylo nenaplnění těch priorit. Pokud by skutečně došlo k tomu, že v návrhu rozpočtu budou ignorovány priority, tak jak si je stanovila vláda, pak by to byl důvod k tomu ten rozpočet vetovat, protože by vlastně nesplnil to, co vláda voličům slíbila a kvůli čemu ji volili. OTÁZKA: Když jsme u vlády, poměrně se táhne rozhodování o návrhu českého eurokomisaře. Původně měl být zveřejněn nějaký návrh už teď. Teď to vypadá, že na konci srpna. Je to podle vás problém i třeba vzhledem k vyjednávání v Evropské unii? Protože některé státy už naprosto jasně zveřejnily, koho nominují, a třeba už vyjednávají o nějakém portfoliu. ODPOVĚĎ: Bylo by asi nefér, abych řekl, že ten proces vidím jako bezproblémový, protože máte naprostou pravdu v tom, že v ideálním případě by bylo skvělé, aby měla vláda jasnou představu o svém kandidátovi s delším předstihem. Protože máme-li aspirovat na nějaké opravdu silné portfolio, tak pro to musíme dostatečně dlouho dopředu v pozitivním slova smyslu lobbovat v Evropské unii. Musíme přesvědčit nejenom státy členské, ale i instituce, že kandidát, kterého navrhujeme, je kandidátem kvalitním, který naplní očekávání a bude schopen svoji funkci vykonávat, protože to samozřejmě potom usnadní rozhodování o tom, jestli Česká republika takové portfolio zvládne, nebo nezvládne. Na druhou stranu proces je stále ještě otevřený, takže nemáme žádné zpoždění. Kandidáta vláda navrhne v krátké době, nebo kandidáty, uvidíme. Pak může začít proces. Ale já si myslím, že vláda stejně už dopředu, byť třeba s několika jmény, i v Evropské unii pracuje, protože to určitě nenechává na poslední chvíli. I naši diplomaté v Bruselu pracují, akorát že se o tom nemluví, protože diplomacie probíhá často za zavřenými dveřmi. A je to tak dobře. OTÁZKA: Nejčastěji se hovoří o Jozefu Síkelovi jako o možném nominantovi. Je to podle vás dobrá volba? ODPOVĚĎ: Tak hovoří se mimo jiné také o Danuši Nerudové. Já si počkám až na to, s jakými jmény vláda přijde. Oba dva mají co nabídnout, o tom není pochyb. Bude skutečně záležet na tom, jak se vláda nakonec rozhodne a jak tyto dvě kandidatury budou přijaty v Bruselu a jak samozřejmě na ně budou reagovat naši partneři. OTÁZKA: Teď jde o to, že vlastně každý z těch kandidátů by byl možná vhodným pro úplně odlišné portfolio. Jestli tím pádem, protože jsme ještě nenavrhli jediného kandidáta, nebudeme znevýhodněni při vyjednávání o portfoliu? ODPOVĚĎ: Já si myslím, že ta situace je teď v takovém stavu, kdy je to všechno v pohybu. Může nastat konstelace, která bude třeba výhodnější pro jednoho kandidáta, ale pak může nastat situace, kdy bude výhodnější pro toho druhého. Takže možná není úplně špatně mít dvě želízka v ohni. Naším zájmem by rozhodně mělo být, aby Česká republika měla silnější portfolio, které má vlastní generální ředitelství, protože byť eurokomisař nepracuje pro svoji zemi, ale pro unii jako celek, tak už jenom tím, že vede vyjednávání, tak může České republice v mnoha ohledech pomoci tím, že dojednává ústupky s ostatními zeměmi, které nakonec pro Českou republiku mohou být v prosazování našich zájmů výhodné. OTÁZKA: Co se týče vaší obhajoby mandátu, jak to vidíte s odstupem rok a půl od začátku toho prvního? Vím, že někdy jste se vyjádřil poměrně jasně proti, někdy už jste to připustil, jak to vidíte teď? ODPOVĚĎ: Vidím to tak, že stále ještě zbývá 3,5 roku a že to je dlouhá doba na to, abych věděl, co se za těch 3,5 roku stane. Nevím ani, jaká bude politická situace u nás, ani v jakém zdravotním stavu budu já, jaká bude rodinná situace, takže se mi těžko říká, jestli to bude tak či onak. Nechme to ještě otevřené, až to bude blíž. OTÁZKA: Nejvíc se o tom budete rozhodovat na základě politické situace? ODPOVĚĎ: Myslím, že asi to základní bude zdravotní situace, rodinná situace a potom samozřejmě i ta politická situace. OTÁZKA: Na závěr se ještě vrátím k zahraniční politice. Zhruba před měsícem jste jednal se slovenským prezidentem Peterem Pellegrinim v Česku. Tisková konference poté vypadala, že vztahy jsou naprosto v pořádku, že jste se shodli v podstatě ve všem. Nicméně v čase tiskové konference vyplula různá kritika slovenského úřadu vlády, slovenského premiéra směrem k české policii, k vyjádření českého premiéra. Bavili jste se o tom třeba už v ten den poté, protože to bylo při té tiskové konference ve stejném čase, probíhala potom nějaká další diskuze se slovenským prezidentem, zda to bylo vhodné v tu chvíli? ODPOVĚĎ: My jsme se Petrem Pellegrinim potkali samozřejmě na summitu ve Washingtonu, kde jsme se bavili o nadcházející na cestě na Valné shromáždění OSN, kde také budeme oba dva. Myslím si, že nahlížíme na vztahy mezi Českem a Slovenskem jenom z pozice vyjádření některých politiků, ale ty vztahy přece jsou výrazně širší. Když se podíváme na úroveň mezilidských vztahů, tak ty často politikou nejsou nijak ovlivněny. Když hovoříme o tom, že vztahy mezi našimi zeměmi jsou nadstandardní, tak to neznamená, že jsou bezproblémové, ale že mají takovou šíři a hloubku, jakou nemáme s žádnou jinou zemí, naprosto přirozeně. A všechny ty jiné úrovně vztahů jsou vlastně politikou nepoznamenány a budou probíhat i nadále. A já si myslím, že to je tak naprosto v pořádku. To, že se lišíme v současných politických reprezentacích v pohledu na byť velice důležitý, ale vlastně jeden aspekt politiky, to je zřejmé. Je spíše vzácností to, když se státy na politické úrovni shodnou téměř ve všem, to se většinou nestává. Takže to je spíš výjimka. Já bych to neviděl nijak dramaticky. Oceňuji, že u slovenského prezidenta je vůle mít ten vztah otevřený. My jsme se domluvili na tom, že bude-li jakýkoli názorový rozdíl, tak že si zavoláme, případně se sejdeme, vysvětlíme si pozadí, abychom zbytečně nedělali rozruch tam, kde to nebude nutné. Ale zároveň musíme počítat s tím, že v některých otázkách budeme třeba i hlasovat jinak v Evropské unii, možná v NATO, že budeme mít jiný pohled na věc. Ale znovu říkám, nevidím to nijak dramaticky. Otázkou je, jak se bude vyvíjet situace na Slovensku i u nás dál. Pokud by se prohlubovaly některé tendence tak, jak je vidíme třeba teď v Maďarsku, tak by to pro nás samozřejmě byl varovný signál. Ale počkejme až taková situace nastane, jestli vůbec nastane. OTÁZKA: Jak v tomto ohledu probíhala diskuse s nejvyššími ústavními činiteli, kterou jste měli ohledně zahraniční politiky na začátku července? Vidíte posun, co se týče mezivládních konzultací, nebo je zatím striktně daná linie, že zatím ne a že by se muselo i třeba něco změnit v postoji Slovenska směrem k Ukrajině? ODPOVĚĎ: Vycházím jenom z prohlášení premiéra, že zatím nevidí prostor pro to, aby se mezivládní konzultace obnovily. Ale to neznamená, že jednání mezi ministry nepokračují. Na úrovni ministrů jednání pokračují naprosto standardně. To, že se sejdou celé vlády, je vlastně trochu nestandardní prvek mezinárodních vztahů. Pokud po nějakou dobu se nebudou konat, tak to na úroveň mezivládních jednání nemá nějaký zásadní dopad. Myslím si, že když budou fungovat intenzivně vztahy mezi ministry, když budou fungovat vztahy mezi prezidenty, případně na parlamentní úrovni, tak že budeme mít dostatek platforem, jak řešit problémy, případně spolupráci mezi našimi zeměmi. OTÁZKA: Děkuji za rozhovor. ODPOVĚĎ: Děkuji také. ČTK - sdílejte článek