Čína se stala druhým největším dvoustranným dárcem v Tichomoří, uvádí studie
Sydney (Austrálie) 21. listopadu (ČTK) - Čína je po Austrálii největším dvoustranným finančním dárcem pro tichomořské ostrovy, uvádí zpráva australského výzkumného centra Lowy Institute. Zaujala tak pozici, která předtím patřila Spojeným státům. Asijská velmoc podle zprávy usiluje o to, aby si penězi pojistila vliv v regionu. Největším dárcem v Tichomoří zůstává dlouhodobě Austrálie.
Ačkoliv celková rozvojová pomoc určená tichomořským ostrovům klesla od roku 2021 o 18 procent, Čína financování podpory a počet rozvojových projektů v oblasti naopak zvýšila. Celková suma, kterou ostrovům poskytla za rok 2022, je 256 milionů dolarů (šest miliard Kč), čímž předstihla Spojené státy.
Peking přišel po pandemii (covidu-19) s ambicióznějším a politicky motivovaným plánem na poskytování pomoci...
Čína byla mezi lety 2008 a 2016 největším věřitelem tichomořských států a byla zodpovědná za 89 procent jejich dluhů. Ke konci roku 2016 půjčily čínské banky ostrovním státům více než 1,1 bilionu dolarů (24,2 bilionu korun). To vedlo k obavě těchto zemí, že na ně Peking bude vyvíjet diplomatický tlak.
V roce 2022 ale změnila Čína taktiku a na místo půjček nabízí státům granty, které přímo spravují čínské ambasády. "Peking přišel po pandemii (covidu-19) s ambicióznějším a politicky motivovaným plánem na poskytování pomoci," stojí ve zprávě.
Za zmínku stojí pomoc Kiribati a Šalamounským ostrovů, jež ale na základě toho omezily diplomatické kontakty s Tchaj-wanem. I kvůli tomu si Tchaj-wan podle zprávy pohoršil a už nefiguruje mezi deseti největšími dárci v regionu.
Čína letos oznámila, že bude financovat modernizaci silnic na Fidži. Zemi poskytne grant ve výši 135 milionů dolarů (3,2 miliardy Kč). Jde o její největší projekt v regionu.
Rozvojová pomoc Spojených států, Nového Zélandu a Japonska dlouhodobě klesá a v roce 2022 byla nižší než před pandemií. I proto se Číně daří navazovat diplomatické vztahy s tolika tichomořskými ostrovy.
Austrálie zůstává největším dárcem tichomořských ostrovů. V roce 2022 vyčlenila na pomoc v Tichomoří 750 milionů dolarů (17,4 miliardy Kč).
bat jd - sdílejte článek
Následuje: Gazeta Wyborcza: Ruské ekonomice se po 1000 dnech války daří. Jak na Putina?
Moskva 19. listopadu (ČTK/Gazeta Wyborcza) - Ruská ekonomika se podle článku zveřejněném v polském listu Gazeta Wyborcza na konci třetího válečného roku stala systémem naprosto odolným vůči vnějším otřesům. Ale myslet si, že ruský prezident Vladimir Putin vyhrál, by byla chyba, píší v deníku ruští ekonomové Vladislav Inozemcev a Dmitrij Někrasov. Mezinárodní měnový fond a Světová banka od května 2022 jedenáctkrát změnily prognózy růstu ruského hrubého domácího produktu. Pokaždé jej zvýšily. V letech 2022 až 2024 ruský HDP podle prognóz vzroste o 5,4 procenta, reálné příjmy obyvatel o 17,5 procenta, hodnota vyváženého zboží se sníží jen o 13,2 procenta. A mezitím Kreml zvýšil výdaje na válku z 3,1 na 10,8 bilionu rublů (z asi 737 miliard na asi 2,567 bilionu Kč) ročně. Příští rok hodlá tuto sumu zvýšit o 24 procent, a to bez rozpočtového schodku. Samozřejmě ne vše se v ruské ekonomice daří. Roste hlavně zásluhou obranného průmyslu a sektoru služeb (do něj tečou peníze, které Rusové dříve utráceli v cizině). Vysoká je inflace a zvýšení klíčové úrokové sazby centrální bankou na 21 procent způsobilo, že úvěry pro podnikatele i spotřebitele se staly prakticky nedostupnými. Ekonomika se nemodernizuje, vykazuje "růst bez rozvoje", čili zvětšuje se výroba zboží za pomoci starých, často dokonce sovětských technologií. Ale i tak nelze počítat s tím, že by se v nejbližších dvou-třech letech Rusko střetlo s ekonomickou krizí, která by mohla změnit výsledek války proti Ukrajině. Proč se prognózy mýlily? Důvodů je několik. Předpovědi byly mizerné kvality, protože autoři pokládali svá přání za realitu. Západní odborníci ujišťovali, že ruská ekonomika byla znovu zestátněna, podřízena režimu a je stejně zkostnatělá jako za dob Sovětského svazu, a tedy je i stejně málo odolná jako sovětská ekonomika. Také ruští opozičníci tolik toužili udělat radost svým přívržencům perspektivou rychlého zhroucení režimu, že v sebemenším problému hned viděli začátek ekonomické katastrofy. Poradci a úředníci pracující pro západní vlády si mysleli, že jsou povinni ujišťovat své šéfy, že sankce nebyly zbytečné. Tímto způsobem vznikl sice nadějný, ale falešný obraz. Realita se ukázala mnohem barvitější. Ačkoliv nynější politický systém v Rusku hodně připomíná ten sovětský, ekonomika je velice odlišná. Není to plánované hospodářství, ve kterém lidé neměli soukromé majetky a nezajímali se o ekonomiku. Západ vyhrál studenou válku ve značné míře díky tomu, že tržní ekonomika byla efektivnější než ta plánovaná. Nyní tato převaha neexistuje. Zrušili ji sami západní liberálové, kteří pomohli Rusku s tržními reformami a vyškolili ruské ekonomy a finančníky. Soukromé vlastnictví, které je zvykem pokládat za záruku a pilíř svobody, se stalo nástrojem zotročení. Občané jsou ochotni přistoupit na podmínky režimu, aby nepřišli o to, čeho se domohli. Byznys dělá vše, aby přežil i v nejhorších podmínkách, a to je velice důležitým základem odolnosti ruské ekonomiky. Ruská ekonomika závisela a závisí na exportu surovin, které potřebují všichni a vždy. Když senátor John McCain přirovnával Rusko k benzince, nebral v potaz, jak často musí každý tankovat. Rusko je pokládané za zemi nejhojněji obdařenou přírodním bohatstvím a bylo by naivní předpokládat, že americké či evropské embargo zabrání Moskvě prodávat ropu Číně či Indie nebo že USA či EU budou s to kontrolovat transakce třetích zemí. Ponechat Putina bez peněz se nepovedlo. Zatímco Česko se těší z nákupů laciné suroviny v Rusku, Německo kupuje levnou ruskou ropu v Indii a dováží ji tankery. S tržní ekonomikou do Ruska dorazily i moderní kompetence. Kreml, který byl pokládán za schopný leda tak "utahovat šrouby", dokázal zásadně přebudovat ekonomiku. Jakou hodnotu asi má "paralelní import", který dovoluje dovézt z ciziny vše, co Západ zakázal Rusku? Úředníci centrální banky a ministerstva financí dokázali (alespoň načas) natolik změnit stav věcí, že pět měsíců po rozpoutání války byl rubl o 30 procent dražší než před útokem na Ukrajinu. (pokračování...)
Moskva 19. listopadu (ČTK/Gazeta Wyborcza) - Ruská ekonomika se podle článku zveřejněném v polském listu Gazeta Wyborcza na konci třetího válečného roku stala systémem naprosto odolným vůči vnějším otřesům. Ale myslet si, že ruský prezident Vladimir Putin vyhrál, by byla chyba, píší v deníku ruští ekonomové Vladislav Inozemcev a Dmitrij Někrasov. Mezinárodní měnový fond a Světová banka od května 2022 jedenáctkrát změnily prognózy růstu ruského hrubého domácího produktu. Pokaždé jej zvýšily. V letech 2022 až 2024 ruský HDP podle prognóz vzroste o 5,4 procenta, reálné příjmy obyvatel o 17,5 procenta, hodnota vyváženého zboží se sníží jen o 13,2 procenta. A mezitím Kreml zvýšil výdaje na válku z 3,1 na 10,8 bilionu rublů (z asi 737 miliard na asi 2,567 bilionu Kč) ročně. Příští rok hodlá tuto sumu zvýšit o 24 procent, a to bez rozpočtového schodku. Samozřejmě ne vše se v ruské ekonomice daří. Roste hlavně zásluhou obranného průmyslu a sektoru služeb (do něj tečou peníze, které Rusové dříve utráceli v cizině). Vysoká je inflace a zvýšení klíčové úrokové sazby centrální bankou na 21 procent způsobilo, že úvěry pro podnikatele i spotřebitele se staly prakticky nedostupnými. Ekonomika se nemodernizuje, vykazuje "růst bez rozvoje", čili zvětšuje se výroba zboží za pomoci starých, často dokonce sovětských technologií. Ale i tak nelze počítat s tím, že by se v nejbližších dvou-třech letech Rusko střetlo s ekonomickou krizí, která by mohla změnit výsledek války proti Ukrajině. Proč se prognózy mýlily? Důvodů je několik. Předpovědi byly mizerné kvality, protože autoři pokládali svá přání za realitu. Západní odborníci ujišťovali, že ruská ekonomika byla znovu zestátněna, podřízena režimu a je stejně zkostnatělá jako za dob Sovětského svazu, a tedy je i stejně málo odolná jako sovětská ekonomika. Také ruští opozičníci tolik toužili udělat radost svým přívržencům perspektivou rychlého zhroucení režimu, že v sebemenším problému hned viděli začátek ekonomické katastrofy. Poradci a úředníci pracující pro západní vlády si mysleli, že jsou povinni ujišťovat své šéfy, že sankce nebyly zbytečné. Tímto způsobem vznikl sice nadějný, ale falešný obraz. Realita se ukázala mnohem barvitější. Ačkoliv nynější politický systém v Rusku hodně připomíná ten sovětský, ekonomika je velice odlišná. Není to plánované hospodářství, ve kterém lidé neměli soukromé majetky a nezajímali se o ekonomiku. Západ vyhrál studenou válku ve značné míře díky tomu, že tržní ekonomika byla efektivnější než ta plánovaná. Nyní tato převaha neexistuje. Zrušili ji sami západní liberálové, kteří pomohli Rusku s tržními reformami a vyškolili ruské ekonomy a finančníky. Soukromé vlastnictví, které je zvykem pokládat za záruku a pilíř svobody, se stalo nástrojem zotročení. Občané jsou ochotni přistoupit na podmínky režimu, aby nepřišli o to, čeho se domohli. Byznys dělá vše, aby přežil i v nejhorších podmínkách, a to je velice důležitým základem odolnosti ruské ekonomiky. Ruská ekonomika závisela a závisí na exportu surovin, které potřebují všichni a vždy. Když senátor John McCain přirovnával Rusko k benzince, nebral v potaz, jak často musí každý tankovat. Rusko je pokládané za zemi nejhojněji obdařenou přírodním bohatstvím a bylo by naivní předpokládat, že americké či evropské embargo zabrání Moskvě prodávat ropu Číně či Indie nebo že USA či EU budou s to kontrolovat transakce třetích zemí. Ponechat Putina bez peněz se nepovedlo. Zatímco Česko se těší z nákupů laciné suroviny v Rusku, Německo kupuje levnou ruskou ropu v Indii a dováží ji tankery. S tržní ekonomikou do Ruska dorazily i moderní kompetence. Kreml, který byl pokládán za schopný leda tak "utahovat šrouby", dokázal zásadně přebudovat ekonomiku. Jakou hodnotu asi má "paralelní import", který dovoluje dovézt z ciziny vše, co Západ zakázal Rusku? Úředníci centrální banky a ministerstva financí dokázali (alespoň načas) natolik změnit stav věcí, že pět měsíců po rozpoutání války byl rubl o 30 procent dražší než před útokem na Ukrajinu. (pokračování...)
Česká tisková kancelář (ČTK)
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Čína se stala druhým největším dvoustranným dárcem v Tichomoří, uvádí studie' je zařazena do kategorií Politika (pol) - Finance (fin). ID zprávy: T2024112004227|512244. Vydána 21.11.2024 9:47:18. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Čína se stala druhým největším dvoustranným dárcem v Tichomoří, uvádí studie' je zařazena do kategorií Politika (pol) - Finance (fin). ID zprávy: T2024112004227|512244. Vydána 21.11.2024 9:47:18. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.