odbojáři

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "odbojáři". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo odbojáři je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Vznik seznamu československých odbojářů popravených v Plötzensee nebyl snadný

Berlín 21. července (zpravodaj ČTK) - V berlínské věznici Plötzensee zavraždili nacisté 613 československých odbojářů. K tomuto počtu ve svém výzkumu ve spolupráci s německými odborníky dospěl český historik Jan Boris Uhlíř, který se událostem v Plötzensee dlouhodobě věnuje. Práce na seznamu ale nebyla jednoduchá a některé zavražděné navíc považoval Berlín za německé odpůrce nacismu, nikoli za československé. "Jména všech popravených v Plötzensee jsou známá," řekl Uhlíř v rozhovoru s ČTK a Českým rozhlasem o lidech, kteří nacisté v berlínské věznici popravili. To potvrdil i šéf Památníku německého odboje Johannes Tuchel. Nelze tedy očekávat, že by historikové zjistili nějaká nová jména, přesto se ale může stát, že díky dalšímu výzkumu se národní seznamy obětí ještě změní. "Není to vyloučeno. Ale nebude to dramatická změna, budou to jednotky," řekl Uhlíř o případných úpravách českého seznamu. Do konce druhé světové války zavraždili nacisté v Plötzensee přes 2800 vězňů více než dvaceti národností. Smrt zde nalezlo 667 československých občanů, z toho zmíněných 613 za protinacistický odboj. To, jak se český seznam postupně měnil, ukazují starší statistiky. Například Ústav pro studium totalitních režimů na svém webu s odvoláním na údaje z roku 2002 uvádí 677 popravených Čechoslováků. V tomto seznamu je podle Uhlíře řada nepřesností a chyb. "Třeba tam jsou lidé, kteří byli odsouzeni k trestu smrti, ale zemřeli ještě před popravou, pak jsou tam smícháni odbojáři a lidé, kteří se dopustili klasických trestných činů. To znamená, že třeba ukradl dvě konzervy z rozbitého obchodu po náletu. Za plundrování byl odsouzen k trestu smrti," řekl historik. Společně s německými kolegy tak vypracoval zcela nový seznam, ale ani jeho vznik nebyl bezproblémový. "Dokonce jsme se někdy i přeli o národní příslušnost těch lidí. Měl jsem tam asi šest nebo osm osob, které byly považovány za Čechy, i když s německými jmény, a německá strana říkala, že ty patří opravdu k nim, takže jsme je ze seznamu vyjmuli," řekl Uhlíř. "Práce na něm byla věc poměrně nejednoduchá. Jsou tam i lidé, kteří byli popraveni nikoli v souvislosti s odbojem, ale byli to sudetští Němci, kteří samozřejmě dostali při vtělení Sudet k Říši říšské občanství a které si potom gestapo vytipovalo jako bývalé informátory a spolupracovníky naší vojenské zpravodajské služby. A za tuto spolupráci s českou stranou byli posléze pověšeni," uvedl. "Ten seznam je prostě nesmírně v tomto ohledu rozmanitý, je rozmanitý i sociálně. Hovořil jsem o tom, že je to od pologramotných zemědělských dělníků až po profesory vysokých škol. Upřímně přiznávám, že naše učebnice o této problematice nehovoří, a myslím si, že by se o tom měly učit děti již od plenek," řekl Uhlíř, který upozorňuje na nedostatečný český zájem o téma odbojářů popravených v Německu. Ačkoli jsou seznamy zavražděných československých odbojářů sociálně pestré, jistá pojítka lze přece jen vystopovat. Tím nejviditelnějším je členství v tělocvičném spolku Sokol. Uhlíř, který rovněž působí v České obci sokolské, řekl, že nezná jinou organizaci, která by za předválečného Československa byla tak vlastenecky orientovaná. Vlastenectví pak po obsazení země nacistickým Německem mnohé sokoly zavedlo na popraviště. "Myslím si, že to pochází z toho, že oni to brali jako určitou snad i pohanu," řekl Uhlíř o sokolském postoji k německé okupaci. Sokolskou obec nařídil rozpustil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který rovněž zlikvidoval špičky organizace. Vedení Sokola skončilo v Terezíně a následně v koncentračním táboře v Osvětimi. Podporu československým parašutistům tak podle Uhlíře vnímali sokolové jako určitou krevní mstu. Odpor sokolů je podle Uhlíře výjimečný i v tom, že nebyl omezen jen na čistě sokolský odboj. "Prošli všemi organizacemi odboje, přes Obranu národa samozřejmě, Zemský národní výbor, Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme, všude byli sokolové," řekl. "My máme dneska kartotéku, která obsahuje více než 5000 jmen lidí, členů ČOS (Československé obce sokolské), kteří nepřežili. Budeme je na podzim také prezentovat," řekl. Popravám v Plötzensee se věnuje česko-německá výstava, která začala tento týden a která potrvá do konce října. Rozdělena je na dvě části, německá s názvem Krvavé noci v Plötzensee se věnuje hromadným popravám 250 vězňů oběšením na počátku září 1943 a česká je pojmenovaná České oběti Plötzensee. Českou výstavu si budou moci prohlédnout také návštěvníci v Česku, a to na přelomu září a října v Poslanecké sněmovně v Praze. Aleš Zápotocký jrm

Odbojáři popravení nacisty v Německu jsou v Česku nedocenění, myslí si historik

Berlín 20. července (zpravodaj ČTK) - Česká republika, česká společnost i čeští odborníci se jen málo zajímají o osudy československých odbojářů, které nacisté v Německu popravili a kteří stále čekají na navrácení jména. V rozhovoru s ČTK a Českým rozhlasem to prohlásil historik Jan Boris Uhlíř, který se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a který v německé metropoli připravil českou část výstavy o českých obětech v berlínské věznici Plötzensee. Také Tomáš Filip, jehož pradědeček generál Václav Ždímal byl popraven v září 1942 v Plötzensee, řekl ČTK, že česká společnost má vůči odbojářům velký dluh. Čeští odbojáři, které nacisté věznili a vraždili mimo území Protektorátu Čechy a Morava, tak dnes zůstávají tak trochu ve stínu heydrichiády, což bylo období teroru po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy na podzim 1941 a po atentátu na něj na konci května 1942. "Já si velmi vážím všech, kteří položili své životy v souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ale když se podíváme, jak je toto jméno každý rok prezentováno, tak jsou k tomu stále stejní lidé, kteří to komentují, pořád stále stejné fotografie, nic nového se k tomu už v podstatě nenajde," řekl Uhlíř. "Jinými slovy, mohli bychom se posunout od Heydricha někam dál. A já se domnívám, že zrovna toto téma se nabízí," uvedl o českých odbojářích zavražděných na území třetí říše. Odbojáři neumírali za své hodnoty a národ jen na území protektorátu, ale také na popravištích v Drážďanech, Vratislavi, Frankfurtu nad Mohanem, Stuttgartu, Mnichově nebo Vídni. V Berlíně tento týden začala výstava, která připomíná památku 667 československých občanů, které nacisté zavraždili v Plötzensee. Na 613 těchto obětí bylo podle Uhlíře prokazatelně popraveno právě za odboj. Smrt v Plötzensee dostihla jak zcela obyčejné lidi, tak sokolské představitele, odbojářské špičky nebo generály. V Česku skutečně známou obětí z Plötzensee dosud zůstává jen komunistický novinář Julius Fučík, ze kterého československá komunistický režim učinil po válce legendu a přední postavu své ideologie. Ostatní zůstávají stranou včetně generála Bedřicha Homoly, který byl vrchním velitelem Obrany národa, což byla vojenská odbojová organizace. Dalším z šesti popravených československých generálů v Plötzensee byl Václav Ždímal. Ždímal za první světové války prošel na východní frontě legiemi, účastnil se bitvy u Zborova a bojů s bolševiky na Transsibiřské magistrále a za mobilizace v roce 1938 velel dělostřelectvu jednoho z hraničních pásem. Po obsazení Československa německou armádou se zapojil do oboje a stal se jedním z oblastních velitelů Obrany národa. Zatčen byl na konci roku 1939 a 2. září 1942 popraven gilotinou. "Je třeba si na rovinu říct, že ani dnes nejsou osudy československých odbojářů objevovány z české strany a její iniciativy, nejsou to české vědecké instituce ani armáda České republiky," řekl Filip s poukazem na to, že jen v Plötzensee zabili nacisté šest československých generálů. "Faktem je, že tento historický výzkum a (berlínská) výstava jsou součástí širšího zkoumaní moderní německé historie ze strany německých instituci, jsou plně placeny německou stranou včetně bádaní českého historika v archivu gestapa v Praze," uvedl. Historik Uhlíř k tomu řekl, že žádná česká instituce si toto téma nevzala za své a že německá strana hledala v Česku partnera neúspěšně pět let. "Když jsem začal spolupracovat s Památníkem německého odboje, tak jsem v uvozovkách byl soukromníkem," řekl. "Považuji toto téma za velice podstatné, abychom těm lidem vrátili tváře a jména a abychom o jejich osudech hovořili v České republice zcela otevřeně," uvedl. K tomu, že českoslovenští odbojáři popravení v nacistickém Německu stojí na okraji pozornosti, vedlo několik faktorů. "Problém je hlavně v tom, že materiál, který nám Německá demokratická republika předala v roce 1957 a později Sovětský svaz v letech 1966 a 1967, byl v podstatě nepřístupný až do roku 1990," řekl Uhlíř. A když se zpřístupnil, tak o něm historikové nevěděli, případně o něj nejevili zájem. "Navíc ten materiál je velice obsáhlý a v podstatě na základě studia o každé popravené osobě nebo osobnosti, chcete-li, by se dal napsat buď velký článek, nebo možná i kniha," řekl. Materiálu je tolik, že digitalizace by podle Uhlíře znamenala pro tým lidí roky práce. "Já jsem udělal v uvozovkách jenom 65.000 skenů," řekl. Dokumenty navíc nejsou v dobrém stavu a rozpadají se. "To je další věc, o kterou by se stát měl postarat bez ohledu na to, v jaké jsme dnes finanční situaci, a bez ohledu na to, jestli je válka na Ukrajině," uvedl s tím, že pokud se takto cenný fond nepodaří uchovat, budeme příštím generacím pro smích. O velkém dluhu společnosti k odbojářům hovořil i Filip. "Německý nacistický režim v Plötzensee fyzicky zlikvidoval své odpůrce, československý komunistický režim na něj navázal a aktivně se 40 let snažil o vymazáni odkazu odbojářů a demokratickému českému režimu trvalo dlouhých 30 let, než tyto lidi a jejich příběhy začal znovu pro sebe objevovat," řekl. "Změna k lepšímu je, že tady stojíme, že tato výstava bude zapůjčena i do Čech. Věřím, že stojíme na počátku změny a že vzniká společenská poptávka po tom dozvědět se o víc o sobě samých skrze příběhy našich předků, kteří se pro naši svobodu a demokracii obětovali," dodal. V obrat k lepšímu věří i Uhlíř, který v této souvislosti zmínil cestu premiéra Petra Fialy do Berlína loni v květnu. Návštěva památníku v Plötzensee byla tehdy prvním bodem Fialovy návštěvy, během které jednal se spolkovým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem a kancléřem Olafem Scholzem. Aleš Zápotocký jrm

SLOVNÍK NAJÍT