Výstava Srdce je chrám propojuje tvorbu tří umělců různých generací a zaměření
Praha 14. listopadu (ČTK) - Výstava Srdce je chrám v Císařské konírně Pražského hradu propojuje tvorbu tří umělců různého zaměření - grafičky Aleny Kučerové, fotografa Ivana Pinkavy a sochařky Kateřiny Komm. Expozice autorů rozdílných generací pracuje s reflexí lidského prožívání, zkušenosti a paměti ve vizuálním umění. Novinářům dnes expozici představili organizátoři výstavy. Ústředním tématem je podle nich "člověk nahý ve svém osudu". Od 15. listopadu do 16. března příštího roku v konírně veřejnosti představí grafická, fotografická a sochařská díla ze státních i soukromých sbírek.
"Věci, které jsou na výstavě vybrány, jsme se snažili za velké pomoci Ivana Pinkavy dát dohromady tak, aby vzájemně navazovali nějaké vztahy. Nejedná se o instalační chronologii, ale jde spíše o to vytvořit nějaké prostředí, které by shrnulo myšlenku, která je v názvu výstavy," řekl ČTK kurátor výstavy Petr Vaňous.
Podle Veroniky Wolf, kulturní a programové ředitelky Pražského hradu, je mezigenerační dialog důležitý nejen v umění, ale i v celé společnosti. "Chceme, aby na Pražském hradě dostávalo prostor jak klasické, léty prověřené umění, tak i to současné," řekla.
Nejstarší vystavující umělkyní je proslulá česká grafička Alena Kučerová, která přetavuje banalitu každodenní existence ve vitální i melancholické etudy paměťových stop. Její kovové matrice a grafické listy zpřítomňují vracející se čas i navštívená místa. Jsou gestem osobní svázanosti s okamžiky radostných i stísňujících prožitků.
Druhým z umělců je mezinárodně uznávaný fotograf Ivan Pinkava, který se ve své tvorbě věnuje citlivému průzkumu člověka jako rozporuplné bytosti pohybující se mezi nadějí a zmarem. Symboly, předměty a lidská gesta u něj odkazují k hlubinným archetypům a neměnné povaze lidského tázání se po smyslu vlastního bytí.
Výběr dovršují díla mladé sochařky Kateřiny Komm. Monumentální i drobnější práce aktualizují ženský princip ve vazbě na emancipační proces, tělesnost, mateřství, odpovědnost a víru. I u této umělkyně se prolíná lineární čas s cyklickými návraty, které nahlížejí člověka jako součást přirozeně se obnovujícího světa, jenž se civilizačně odcizuje.
K výstavě Správa Pražského hradu chystá komentované prohlídky, tematické přednášky a 1. února vystoupí ve Slévárenském dvoře pohybová umělkyně Eliška Brtnická. Více informací se nachází na stránkách Pražského hradu.
jir ptd
Zemřel Antonín Burdych, jemuž nacisté za ukrývání parašutisty vyvraždili rodinu
Rtyně v Podkrkonoší (Trutnovsko) 13. listopadu (ČTK) - Ve věku 90 let v úterý zemřel Antonín Burdych, jehož téměř celou rodinu v roce 1942 za ukrývání parašutisty Jiřího Potůčka vyvraždili nacisté. Z rodiny Burdychových pomstu okupantů přežili jen Antonín a jeho bratr Vladimír. ČTK o úmrtí Burdycha řekla starostka Sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy Helena Rezková.
"Antonín Burdych byl posledním očitým svědkem tragických událostí na Končinách u Červeného Kostelce, kde Burdychovi v roce 1942 žili. Příslušníci rodiny byli součástí sokolské odbojové skupiny S 21 B, která úkryt radisty a parašutisty Potůčka na Červenokostelecku organizovala," uvedla Rezková.
Sourozencům Burdychovým nacisté zavraždili matku, otce, babičku, dědečka, tetu a strýce. Dále Němci v červenci 1942 na Zámečku v Pardubicích bez soudu popravili dalších 11 členů sokolské odbojové skupiny. Bratři Burdychovi pak vyrůstali u příbuzných, každý v jiné rodině. Vladimír Burdych zemřel již dříve.
Antonín Burdych podle Rezkové do posledního roku svého života neúnavně vyprávěl ve školách a na stovkách besed tragický příběh svých nejbližších. "Zasloužil se o to, abychom na temnou minulost naší země v období po atentátu na Reinharda Heydricha nikdy nezapomněli," uvedla Rezková.
V roce 2018 se Burdych podle ní velkou měrou podílel na shromažďování podkladů pro knihu Nebylo jim souzeno žít, která je věnovaná nejen osudům rodiny Burdychových, ale i osudům dalších 160 popravených sokolů za druhé světové války z východních Čech. Autorkami knihy jsou Rezková a Pavlína Špatenková.
Parašutista Potůček byl členem výsadku Silver A , z vysílačky Libuše vysílal z Ležáků na Chrudimsku a z Bohdanče na Pardubicku. Později se s vysílačkou přemístil na Končiny do úkrytu k Burdychovým. Po vyzrazení Potůčkova úkrytu udělalo gestapo 30. června 1942 v Končinách zátah. Burdychova otce zastřelili na útěku. Potůčkovi se z Končin podařilo uprchnout a u Trnové na Pardubicku ho spícího 2. července zastřelil český četník.
ry hj
