Ruská centrální banka nebude do konce roku nakupovat zahraniční měny

Následuje: BBC: Převrat v Nigeru - máme z nestability v západní Africe vinit Francii?
Niamey 9. srpna (ČTK/BBC) - Niger se stal další z řady západoafrických zemí, kde se moci chopila armáda. Následoval Burkina Faso, Guineu, Mali a Čad, které jsou všechny bývalými francouzskými koloniemi. Od roku 1990 se 21 z 27 převratů v subsaharské Africe odehrálo ve frankofonních zemích, což vede některé komentátory k otázce, zda je skutečně namístě vinit Francii, tedy dědictví francouzského kolonialismu, píše zpravodajský server BBC. Mnozí strůjci vojenských převratů by nás o tom určitě rádi přesvědčili. Plukovník Abdoulaye Maiga, jehož loni v září jmenovala premiérem vojenská junta v Mali, obvinil Francii z "neokolonialistické, povýšené, paternalistické a pomstychtivé politiky". Francie se podle něj "zřekla univerzálních morálních hodnot" a "bodla Mali do zad". Protifrancouzské nálady bují také v Burkina Fasu, kde vojenská vláda v únoru zrušila dlouhotrvající dohodu o přítomnosti francouzských vojáků v zemi a dala Francii měsíc na jejich stažení. V Nigeru, který s oběma zeměmi sousedí, posloužilo jako záminka k sesazení zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma obvinění, že je údajnou loutkou francouzských zájmů. Junta vedená generálem Abdourahamanem Tianim následně zrušila pět vojenských dohod s Francií a puč provázely demonstrace a útoky na francouzskou ambasádu. Moderní historie částečně dává těmto stížnostem za pravdu. Francie za své koloniální vlády zavedla politické systémy, jejichž smyslem bylo vytěžit cenné zdroje a zároveň uplatňovat represivní strategie, aby Francouzi nad územím udrželi kontrolu. Totéž činili i britští kolonizátoři, ale role Francie v Africe se lišila měrou, jakou se v politice a v ekonomice svých bývalých kolonií angažovala - kritici by řekli vměšovala - i po vyhlášení jejich nezávislosti. Sedm z devíti frankofonních států v západní Africe stále používá západoafrický frank, který je pevně navázán na euro a jehož garantem je Francie, což je zjevný relikt francouzské ekonomické politiky vůči koloniím. Francie také uzavřela obranné dohody, které jí umožnily pravidelně vojensky intervenovat ve prospěch nepopulárních, Francii nakloněných vůdců a udržet je u moci. V mnoha případech tím však jen posílila problematické postavy, jakými byli někdejší prezident Čadu Idriss Déby či bývalý prezident Burkina Fasa Blaise Compaoré, a jen zkomplikovala boj za demokracii. Ve prospěch žádného z nedávno sesazených vůdců sice Paříž vojensky nezasáhla, ale všichni byli považováni za "profrancouzské". Co je horší, vztah mezi francouzskými politickými lídry a jejich spojenci v Africe byl často založen na korupci, která dávala vzniknout mocné a bohaté elitě vůdců na úkor afrických občanů. Významný francouzský ekonom François-Xavier Verschave razí termín Françafrique, jímž chce poukázat na neokolonialistický vztah vyznačující se "skrytou kriminalitou v horních patrech francouzské politiky a ekonomiky". Tyto vazby podle něj vedly k rozsáhlým zpronevěrám. Jakkoli se dnešní francouzské vlády snaží od Françafrique distancovat, problematické vztahy mezi francouzským státem či francouzskými obchodními zájmy a Afrikou včetně řady nepříjemných případů korupce nepřestávají vyplouvat na povrch. (pokračování...)